pátek 11. prosince 2015

Domenico Scarlatti: Sonáta h-moll K.27

První klavírní skladbou vyvěšenou na tomto blogu, byla letos v létě Bachova Chaconne v klavírní úpravě Ferrucia Busoniho, kterou jsem si troufl zveřejnit až po roce a půl celkem pravidelného cvičení. Tentokrát jsem si vybral něco úplně jiného: Jednak jsem chtěl nacvičit něco méně mohutného, co jde zvládnout za kratší dobu, jednak jsem musel chtě nechtě trochu ubrat na "výbušnosti", protože jsem si v mezidobí uhnal chronické problémy s lokty, takže jsem od expresívního sedmnáctiminutového poloromantického "mamuta" přešel k něčemu, kde lokty nehrajou tak velkou roli, protož většinu musí zvládnout prsty.

Když jsem byl začátkem října v Řecku, připomněl jsem si náhodou na internetu jednu Scarlattiho sonátu, kterou jsem kdysi před mnoha lety slyšel v televizním pořadu o historii klavíru v podání fenomenálního klavíristy Michelangeliho. Ani nevím proč, ale zapsala se mi tehdy do paměti a častokrát jsem si ji pak v hlavě přehrával. V dalších letech jsem si pak cíleně sháněl její různé nahrávky a můžu říct, že jsem snad ještě nikdy neslyšel tak různorodé interpretace - od superrychlých po extrémně pomalé, s naprosto odlišnou dynamikou, i se změnami oproti notovému záznamu. A představoval jsem si, jak bych asi tuhle sonátu hrál já, kdybych to ovšem uměl. Po dlouhých létech jsem si právě v Řecku řekl, že když jsem zvládnul nepoměrně složitější věc, takovou "drobnost" bych mohl do Vánoc stačit :-). Dnes předkládám výsledek své nepříliš usilovné měsíční práce jako malý předvánoční dárek pro zdejší návštěvníky.
 
Jako obyčejně jsem měl největší problém se záznamem zvuku. Prostě neumím dostat nahrávku z paměti svého klavíru slušným způsobem bez ztráty kvality do počítače, dělám to různými náhradními způsoby a výsledkem je, že nahrávka různě hučí, syčí, šumí, kvílí, prská a lomozí, takže dá uchu trochu práci rozeznat mezi všemi těmi nadbytečnými ruchy tóny skladby. Musím sehnat nějakého specialistu na MIDI systémy, ale to už si říkám několik let a skutek zatím utíká, až se mu za patami práší. Tak snad mi i protentokrát technickou kvalitu nahrávky odpustíte.

Ve skladbě je pochopitelně i několik překlepů či nedoklepů, bez nich se takové amatérské hraní málokdy zcela obejde; ani kvůli tomu nejmarkantnjšímu překlepu jsem ale nakonec nahrávku neopakoval, protože se povedl docela čistý a "melodický", takže kupodivu ani moc neruší, ale člověk nepotřebuje žádný extra absolutní sluch, aby ho poznal.

Tentokrát jsou to jen necelé čtyři minuty svižného hraní a já věřím, že se při případném poslechu nebudete moc kroutit nechutí ve svých křeslech stejně jako nebude mistr Scarlatti moc rychle rotovat ve svém starobylém hrobě.

Přeji všem krásný předvánoční čas.


Pozn.: Protože jsem se dozvěděl, že blog.cz přestal podporovat videa, nemůžete si přehrát původně vložený soubor. Nahrávka je ale k dispozici na odkazu D.Scarlatti: Sonáta h-moll K.27 - Petr Vápeník

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.