Ten večer v lefkadském přístavu Vassiliki jsem si předsevzal, že si dám lehkou, zdůrazňuji LEHKOU středomořskou večeři, lahodnou, ale přitom velmi zdravou krmi, která je tak zdravá, že zdejší domorodce udržuje v kondici do velmi pokročilého věku, přestože skoro všichni hulí jako fabriky a dělají mnoho dalších nezdravých věcí.
Má-li být večeře lehká, vybírám samozřejmě především z bohaté nabídky ryb a mořských plodů, protože dávat si v Řecku u moře vepřový steak nebo hamburger mi připadne nesmyslné. Výborně: Dám si chobotnici v octě jako předkrm, to je úžasná dobrota, jen s trochou řeckého chleba a s notnou dávkou zeleniny. A jako hlavní jídlo to pak budou krevety saganaki, ty jsou sice - v porovnání se zmraženým planktonem občas v Čechách vydávaným za krevety - obrovské, ale půlku tvoří nepoživatelné hlavičky, takže ty čtyři kousky, které jsou v jedné porci, snad po chobotnici ještě zvládnu. K tomu půllitrovou karafu místního bílého vína a pak šupem domů, abych to s vínem nepřehnal. Ano, mám pod vlivem vína, v němž se podle lidové moudrosti skrývá pravda, tendenci být ve svých činech a myšlenkách možná pravdivý až příliš, a snadno pak překročím hranice, které ve snu, kde se to smí, překračuji každý den, ale ve skutečném světě to může nadělat pěknou paseku. Tady jsem ale v Řecku, jsem tu sám, a mohu tak dělat ostudu jedině sám sobě, takže mě snad půllitřík za večer nezabije. Sečteno a podtrženo: Lehká večeře přesně podle plánu. Jedinou komplikací takové lehké a zdravé večeře je skutečnost, že večeřím v taverně, s jejímž majitelem se znám už mnoho let, což v Řecku může vždycky přinést neočekávanou zápletku.
