pátek 25. září 2015

Na známá místa

Je kolem páté hodiny ranní, sedím na letišti v Praze a čekám na odlet svého letadla do Prevezy. Ano, je to tak, zase po třech letech vyrážím do své oblíbené destinace - na ostrov Lefkadu. Ani si nepřipadnu, jako bych jel na nějakou větší cestu; je to jako jet na chalupu ke známým. Jedu totiž do důvěrně známých míst, ve kterých jsem pobýval už mnohokrát; vlastně ani přesně nevím, jestli je to devátá nebo desátá cesta, přestal jsem je počítat.

Letos jsem se rozhodl jet v úplně posledním možném termínu. Celé léto jsem celkem poctivě chodil do práce a každý týden jsem býval oblažen novou várkou zážitků z nějakých krásných míst od svých kolegů. Vydržet! říkal jsem si, však čas dovolené taky přijde - sice až na přelomu září a října, ale v Řecku je tou dobou ještě krásně, byť je už výrazně větší pravděpodobnost srážek. I proto jsem si vybral tenhle termín, protože už bývají četnější mraky a ty dodávají fotkám z Lefkady úplně jinou atmosféru než nudné letní azuro. Tiše doufám, že mi v zavazadle neroztřískají objektivy, dva ze své výbavy jsem musel opatrně nainstalovat do nekabinového zavazadla. Je to trochu adrenalin, snad strastiplnou cestu přežijí, podruhé bych je kupovat nechtěl. No a třetinu váhy mého zavazadla tvoří stativ. Nu, plavky se dají v Řecku v případě nouze dokoupit, se stativem by to mohlo být horší :-).
 
Tentokrát jsem se rozhodl omezit riziko opakování dobrodružné cesty z roku 2012, kdy se mi podařilo zmeškat letadlo (no, ve skutečnosti jsem zaspal tak, že jsem na cestu na letiště ani nevyrazil) a cestoval jsem o den později přes Athény a poté nočním autobusem na ostrov. Podrobněji jsem o peripetiích svého přesunu na Lefkadu jsem podrobněji psal v reportážích Jak se při cestování vyhnout nudě a Ne vždy je zpoždění nepříjemné. Riziko jsem omezil tím, že jsem nešel spát. Na letišti jsem měl být lehce před čtvrtou, tak uznejte, že spát se nevyplatí, tím spíš, že letenky do Athén podražily a na cestách po povrchu je letos o dost rušněji než v minulých letech.

Nenechal jsem si tedy tentokrát před cestou nic speciálního zdát. Věděl bych jako obyčejně, o čem bych si přál snít, ale protože jsem v posledních dnech vyváděl všeliké nezodpovědnosti, musím svým snům přitáhnout opratě a snažím se pro změnu chvíli neštvat lidi, které mám rád. No a protože zodpovědně zcenzurované sny nemají zdaleka takovou šťávu, vlastně ten spánek ani není třeba.

Za chvíli se rozední a nová porce zážitků zvítězí nad únavou těla a mysli. Třeba v Řecku budou snoví dispečeři benevolentnější a mně bude zase stát za to přestěhovat se na pár hodin do říše spánku. Morfeus je veselý chlapík a dovede prý na sebe vzít podobu jakéhokoli člověka. Tak snad se na mě tentokrát nebude tou nejkrásnější tváří na světě moc dlouho mračit.

Už mne zvou k nástupu do letadla, takže musím končit. Vůbec není jisté, jak se budu dostávat k internetu, takže se mnou mějte trpělivost, tím spíš, že budu muset výrazně omezit komentování jiných blogů. I tak ale doufám, že budu moct sem tam něco napsat a přiložit pár fotek. Tak nashledanou v Řecku!

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.