Nesnesitelná tíha otupělosti

Nevím, jestli se vám to taky někdy děje, ale - aniž bych vám přál cokoli zlého - tiše doufám, že aspoň některým z vás ano. Že v tom nejsem sám.

Stává se mi to opravdu jen jednou za dlouhý čas, ale když už se to podaří, stojí to za to. Je zapotřebí, aby byly splněné některé vstupní podmínky: Optimální je nějaká akce, které se účastníte jako divák, akce, na kterou se hodně těšíte, jak si ji užijete a co všechno nového zajímavého se dozvíte. Pak je dobré, když se před touto vytouženou akcí dobře najíte. V optimálním případě přidáte těsně před začátkem symbolické dvě deci dobrého vína na baru, aby vaše dobré rozpoložení během akce gradovalo. Odehrává-li se akce v setmělém prostoru, aby na hlavní aktéry na jevišti bylo dobře vidět, a navíc v dobře vytopeném sále, abyste mohli bez rizika usednout do měkkého pohodlného křesla v hledišti s nepokrytou hlavou a bez intelektuální šály kolem krku, tím lépe. Stačí chvilička, jednotlivé ingredience se ve vhodných poměrech samovolně smísí, a je to tady!

 

Nedělní miniglosy č.397

Pozn.: Blíží se nám další "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 tedy najdete opět 50 vybraných glos z čísel 301 - 399. Výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru (filmaři tomu říkají "režisérská verze" :-)). Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. Času je na to ještě dost, nejméně tři týdny, a jestli si uděláme ve vydávání NMg velikonoční přestávku, což je velmi pravděpodobné, možná dokonce čtyři.

Prezident Miloš Zeman se nezúčastnil pohřbu kardinála a emeritního pražského arcibiskupa Miloslava Vlka, protože kvůli svému soustavnému vysilujícímu boji za záchranu tradičních evropských křesťanských hodnot právě neměl čas.

----------------------

Několik účastníků slavnostního vyhlášení cen udělovaných Kolegiem Herecké asociace pro divadelní herce a divadelní představení bylo rovnou z Národního divadla převezeno do nemocnice kvůli podezření na otravu thalliem. Všem postiženým byl okamžitě podán osvědčený protijed - berlínská modř, takže teď mají - mimo jiné - trochu modrou krev, a mohou tak být považováni za šlechtu českého divadla.

----------------------

Podle statistik evropských sexuologických ústavů přinesl i letošní březen pozoruhodné prodloužení průměrné doby sexuálního styku napříč všemi sledovanými skupinami respondentů. "Březen je touto statistickou anomálií pozorovanou každoročně v Evropě již pověstný," řekl nám mluvčí Eurostatu. "Původně jsme se domnívali, že se v tomto ukazateli pozitivně projevuje příchod jara, ale potvrdilo se, že skutečným důvodem je přechod na letní čas, který podle oficiální a přesně kalibrované časomíry prodlužuje veškeré pohlavní akty započaté těsně před druhou hodinou ranní o 60 minut, což má na průměrné statistické hodnoty podstatný vliv."

----------------------

Americký prezident Trump trvá i nadále na tom, že ho jeho předchůdce v úřadu Barack Obama nechal protiprávně odposlouchávat. "Pan prezident příkaz k odposlechům viděl na vlastní oči," uvedl mluvčí Bílého domu "a je si zcela jistý, že Obamův vlastnoruční podpis byl na stránce dole vlevo."

----------------------

Česká národní banka ukončí své devizové intervence směřující k oslabení kurzu české koruny již v dubnu. "Rozhodli jsme se četné zahraniční spekulanty, kteří chtějí na ukončení intervencí vydělat, poněkud znejistit, řekl Nedělním miniglosám guvernér ČNB, "takže celou akci směřujeme na apríla."

----------------------

Ministr financí Andrej Babiš podstoupil dobrovolný výslech na detektoru lži ve věci podezřelého nákupu a prodeje dluhopisů své vlastní firmy. Podle našich zatím nepotvrzených informací museli nakonec vyšetřovatelé zavolat na místo rychlou záchrannou službu, protože se během vyčerpávajícího výslechu psychicky zhroutil přetížený detektor.

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos nebo si chcete připomenout to nejlepší, co vyšlo v Nedělních miniglosách během jejich více než osm let dlouhé historie, kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i pět jubilejních výběrů nejzajímavějších příspěvků, které byly zatím v Nedělních miniglosách publikovány:

Nedělní miniglosy č.375 (výběr Nedělních miniglos z čísel 351 až 374)

Nedělní miniglosy č.350 (výběr Nedělních miniglos z čísel 301 až 349)

Nedělní miniglosy č.300 (výběr Nedělních miniglos z čísel 201 až 299)

Nedělní miniglosy č.200 (výběr Nedělních miniglos z čísel 101 až 199)

Nedělní miniglosy č.100 (výběr Nedělních miniglos z čísel 1 až 99)

O náhradní meteostanici

Před léty jsem dostal jako dárek malou středně chytrou krabičku, která ukazuje, jaké je aktuálně počasí, kolik je stupňů venku i v bytě, jestli tlak vzduchu stoupá nebo klesá, jestli bude počasí setrvale proměnlivé nebo proměnlivě setrvalé, atd., atd. Leč, krabička vystavená drsnému působení času spolu s čidlem vystrčeným jako průzkumník do venkovního nečasu, postupně odhazovala jednotlivé své funkčnosti jako zoufalý balónový vzduchoplavec pytle s pískem a nakonec se stejně ve vzduchu neudržela a byla nucena nouzově přistát. Jediné, co ještě funguje, je měření teploty uvnitř místnosti, což je stejně víceméně k ničemu, protože jestli je mi teplo nebo zima většinou poznám i bez převedení do přesné číselné podoby.

Začal jsem proto zvažovat, že bych si pořídil nějaký novější model, samozřejmě o něco kvalitnější typ - nejlépe i s několika nezávislými směrovými teploměry, se signalizací směru a síly větru, měřením množství a intenzity srážek, čidlem zaznamenávajícím zemětřesení od intenzity 3.5 stupně Richterovy stupnice, samohybnými balónkovými měřidly rychlosti rotace v chobotu tornáda a příruční automatizovanou laboratoří na chemickou analýzu ledových krup (podobnou jednotku určenou k analýze sopečných plynů jsem přece jen v tak geologicky klidné oblasti považoval za přílišný přepych, ale mohu ji samozřejmě v případě zájmu snadno dokoupit, třeba až pojedu v květnu do Františkových Lázní). Když jde o tak důležitou věc, jakou je počasí, neměl bych na sobě škudlit.

 

Zarámované Emauzy

Při focení to občas vysloveně svádí k využívání přirozených "rámů", takže o různé průhledy okny, bránami, střílnami či jinými průzory není rozhodně nouze. Už od listopadové naučné vycházky po pražských domech, kdy jsme si prohlédli zajímavosti poblíž Palackého náměstí, jsem si říkal, že se tam musím vrátit a využít zajímavý průhled "travertinovým rámem" budovy Ministerstva zdravotnictví, do kterého je možné zakomponovat pozoruhodný kostel v areálu Emauzského kláštera (fotky přímo z Emauz včetně záběrů z fantastické kostelní půdy si můžete prohlédnout v článku Několik fotek z vycházky do Emauz).

 

 

Nedělní miniglosy č.396

Pozn.: Blíží se nám další "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 tedy najdete opět 50 vybraných glos z čísel 301 - 399. Výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru (filmaři tomu říkají "režisérská verze" :-)). Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. Času je na to dost, nejméně čtyři týdny, a jestli si uděláme ve vydávání NMg velikonoční přestávku, což je velmi pravděpodobné, možná dokonce pět.

Lidovci se definitivně rozhodli, že do voleb půjdou v koalici s hnutím Starostové a nezávislí a přes určité námitky moravských tradicionalistů si odhlasovali, že až do odvolání bude jejich stranickou hymnou populární písnička Mám malý STAN.

Fotohádanka č.24

 

Dnes uplynulo přesně třičtvrtě roku od poslední zdejší fotohádanky, takže je nejvyšší čas opět položit klasickou otázku:

 

Co je podle vás zachycené na následujícím obrázku?

Pochopitelně - ani dnes vás neošidím o tradiční "fouratovské" indicie, které by vám měly pomoci se správnou odpovědí. Tedy, ehmmm, nebo vás naopak od správné odpovědi odlákat? Teď si právě nejsem úplně jistý! :-)

 

Dárek z cizích krajů

Je zajímavé, že lidé jako by se neuměli shodnout na tom, kdy vlastně začíná jaro: Pro meteorology je začátkem 1. březen, astronomové těkají mezi 20. a 21. březnem, kasteláni českých hradů začínají se svým jarem dokonce až na apríla. Já si dříve dělal lehce sebestřednou legraci, že jaro začíná vždy přesně na Josefa, protože to se v redakci Nedělních miniglos povinně slaví narozeniny šéfredaktora :-).

Je to ale už krásných pár let, kdy se začátek mého jara posunul ještě o dalších pár dní - spolu s tím, jak se mi náhle posunulo všechno, co považuji za důležité. Jednak se v končící zimě nemůžu jara dočkat, takže každý den urychlení je dobrý, ale hlavně - do mého života se sám od sebe zabudoval den, který se pro mě ukázal jako mnohem důležitější než moje narozeniny. A takový den si, myslím, zaslouží aspoň malý dárek, nejlíp něco, co se nedá koupit v supermarketu, ale je to udělané možná neuměle, ale "vlastnosrdečně" :-). Dnes to bude analogie k "filmu o filmu" nebo k "divadle na divadle". Bude to totiž "dárek o dárku".

Dárek z cizích krajů

Zásilka z Asisi

a od hraběte Šporka

s poukazem na vichry

..................i láskyplné vánky

s radostí dorazila

do tvé přenádherné schránky.

Po dlouhé cestě z chladu mraků

až do letního horka

chybět bude jí jen špetka

......................do zázraku.

Za všechny vzdušné zámky

mám u tebe snad

vroubek

z cizokrajné známky.

I za ten budu moc rád.

Ze vzdušných tvrzí

sestoupí na zem

dárek, co nikdy,

...........nikdy neomrzí.

P.S.: Věci se opakují (ééééch, to je děsné, jak jsem nenápaditý!) Loni ve stejný den totiž vyšla na blogu taky jedna "dárková básnička". Jmenovala se Dárek pro zámeckou paní a odstartovala mi pro změnu loňské jaro. Aspoň vidíte, že si nic nevymýšlím! Tak tedy - pěkně zaklekněme do bloků a hlavně neulijme start! :-)

Nedělní miniglosy č.395

V důsledku prudkého zhoršení nizozemsko - tureckých vztahů po vyhoštění turecké ministryně pro záležitosti rodiny došlo i k nečekané diplomatické roztržce mezi Nizozemskem a Českou republikou - poté, co byly jako nežádoucí označeny i účastnice zájezdu českobratrských sester do Naardenu. Nizozemské úřady ještě zvažují, jestli jednání českých žen budou klasifikovat jako podezření z podpory terorismu nebo jen jako veřejný projev nemravnosti. Podle svědků se totiž několik z žen v místní kavárně s pomocí programu Google Translator ve svém mobilním telefonu pokoušelo objednat si turka.

Analogový fotovejminkář

Mám od včerejšího večera srdce plné nové a čisté radosti, což je vždycky dobrý důvod k tomu, aby člověk napsal pár veršů. No jo, srdce, to se má dobře, ale hlava mi od rozvíjející se rýmy momentálně praská ve švech a taková rýma s krásnými poetickými rýmy nejde moc dohromady. Na poezii bude ještě v průběhu jara dost času a to už mi, doufám, dočasně nabubřelá hlava splaskne, jinak by se mohlo stát, že verše budou nafouknuté jako montgolfiéra, a to bych opravdu nechtěl. Poezie se tedy v zájmu kvality výsledku odkládá na příští týden, aby s sebou rýmy nenesly ozvěnu mého hlasitého troubení a šustění papírových kapesníčků a aby mé verše nezačaly na vašich obrazovkách kýchat :-).

Dnes vám nabídnu aspoň dva obrázky, které nejsou nijak zvláštní svou kvalitou, možná jen trochu okolnostmi. Když jsem byl totiž loni v Jeseníkách, vzal jsem si s sebou po mnoha letech, kdy fotím výhradně digitálně, svou stařičkou analogovou zrcadlovku z doby, kdy jsem ještě báječného původce své dnešní radosti vůbec neznal. Vyfotil jsem s ní kdysi spoustu obrázků, ze kterých se toho ovšem po několikerém stěhování jednak moc nezachovalo a jednak jsem tehdy focení nebral ani zdaleka tak poctivě jako dnes.

 

O vteřinách, družinách a menšinách

Pokud jste ve škole dávali pozor ve fyzice, dobře víte, že čas se měří primárně v sekundách, což je jedna ze základních jednotek soustavy SI. Ale popravdě, když mluvíte normálně a mimo hodiny fyziky či matematiky, řeknete, že máte už jenom pár sekund nebo pár vteřin? I já jako bývalý učitel fyziky, který by měl vždy a všude lpět na tom, že sekunda je jednotkou časovou a vteřina se používá jen v souvislosti s měřením úhlů, dávám v běžné mluvě přednost zvukomalebné české variantě, kterou slovník jazyka českého jako alternativu i pro časovou jednotku připouští (češtináři a matikáři v tomhle prostě nejsou úplně zajedno, ještěže neexistuje třeba ještě třetí speciální pohled na vteřiny od učitelů hudební výchovy). A koneckonců - Jazykové hrádky je rubrika o češtině, tak není divu, že čeština tu má ve svém věčném potýkání se s jinými předměty u mne zastání.

Mluví-li se o době národního obrození, kdy se naši milí buditelé snažili dotvořit češtinu tak, aby byla zároveň výstižná i libozvučná, máme možná tendenci se nad jejich občas pošetilým snažením usmívat, tím spíš, že příkladem takového snažení je mnohokrát s despektem zmiňovaná "čistonosoplena" alébrž kapesník. Ale čas od času měl i takový buditel světlý okamžik a vymyslel slovo, které se na rozdíl od svého objevitele přes všechny přirozené i umělé překážky v dobré kondici dožilo 21. století. Tak pojďme právě vteřině, která takovým úspěšným obrozeneckým slovem je, tady na blogu pár vteřin věnovat. Ano, vteřina. Myslím, že je málo lidí s mateřským českým jazykem v ústech, kteří by tohle pěkné české slovo neznali. A přitom, jak to vypadá, jde o klasický obrozenecký konstrukt; uznejme - o konstrukt nadmíru vydařený.

Nedělní miniglosy č.394

Podle předsedy hnutí ANO Andreje Babiše by Poslanecká sněmovna neměla mít 200 poslanců jako nyní, ale stačilo by jich o dost méně, aby žvanění v parlamentu zbytečně nekomplikovalo práci poslanců ANO pro blaho občanů, a pro vládou navrhované zákony by se tak snáze hledala většina nutná k odsouhlasení. Podle Babiše by bohatě stačilo, kdyby byl v celém parlamentu všehovšudy jediný poslanec, protože by se tak ušetřilo nejen za platy, ale i za úklid na záchodech pro druhé pohlaví.

-----------------------

Česká republika nemá zájem o splácení starého kubánského dluhu dodávkami léků na cukrovku. Podle ministra zdravotnictví je to především kvůli tomu že na Kubě se cukr vyrábí z cukrové třtiny, takže je s cukrem z české cukrovky zcela nekompatibilní. Ministerské úředníky ovšem velmi překvapila neobyčejná vstřícnost kubánské strany, kvůli které - dokonce mimo tradiční čas běžné řepné kampaně a navzdory omezujícím pravidlům EU pro pěstování cukrovky - doslova valili bulvy.

Dobře utajená výstava

Kdo si na mé blogové stránky už nějakou dobu chodí číst, dobře ví, že jsem měl už několikrát to potěšení vystavit své vybrané fotky veřejně. Vyzkoušel jsem si výstavu na zámku, v restauraci, ve specializované galerii, výstavu samostatnou i jako součást většího celku, výstavu, za kterou jsem byl odpovědný sám, i výstavu s kurátorem, výstavu s vernisáží i bez.

Tentokrát mě ale čeká úplně nová zkušenost. Poprvé budou moje fotky několik měsíců viset v místě, které je zároveň soukromým bytem, kanceláří a také školicím prostorem, na jehož zdech je místo (se samostatným osvětlením) pro šest obrazů většího formátu. Lidé, kteří tímto prostorem disponují, se dlouhodobě o moje fotky zajímají, takže jsme se dohodli na oboustranně zajímavé spolupráci: Oni si vybrali po dlouhém a přepečlivém výběru na mých webových stránkách www.petrvapenik.cz a za mé osobní asistence šest fotografií, které jim a jejich klientům budou na zdech školicí i obytné místnosti co nejlépe vyhovovat, a já tyto fotky dodám ve "výstavním formátu" 50 x 70 cm. Fotografické obrazy by tedy měly přispět k příjemné atmosféře místnosti, ve které běžně probíhají obchodní jednání i školení (společnost se zabývá různorodými aktivitami v oblasti HR včetně osobnostního a profesního rozvoje zaměstnanců), já naproti tomu získám možnost svými fotkami oslovit řadu lidí, které vůbec neznám a kteří neznají mne. 

 

Nedělní miniglosy č.393

Pozn.: Nedělní miniglosy oslavily v tomto týdnu své osmé narozeniny, protože poprvé vyšly 22. února 2009. Kupodivu, prostředí české politiky a společnosti v kombinaci s aktuálními světovými událostmi jim zatím stále poskytují dost "potravy", takže věřím, že ještě pár čísel vyjde. Každopádně děkuji všem "abonentům" za jejich vytrvalost ve čtení a za věrnost, kterou by naší "jednomužné redakci NMg" mohli v leckterých jiných opravdových redakcích závidět :-).

Na celostátním sněmu hnutí ANO se dvě nejdůležitější hlasování odehrála již během prvního dne jednání: Jednak byl do čela hnutí překvapivě opět zvolen Andrej Babiš, na což pan předseda reagoval typickým gottovským: "Tedy letos jsem to opravdu nečekal!" Sněm také rozhodl o zásadní změně standardní struktury jednání, když odsouhlasil, že sněmy už nebudou končit společným zpěvem Internacionály, na kterou jsou někteří starší členové hnutí zvyklí, ani písničkou Ach synku, synku, která vyvolává v posluchačích příliš demokratické myšlenky, ale budou se zpívat předsedovy oblíbené lidové písně Všetci kradnú a Proč mě nikdo nemá rád?

Máte rádi utopence?

Popravdě, utopencům jsem nepřišel nikdy úplně na chuť a myslím, že už se to nezmění. Tím spíš poté, co jsem si jednoho docela drahého utopence nechtěně vyrobil sám. Nejednalo se ovšem o pokus kulinářský, nýbrž fotografický.

Zatímco jiné dny tohoto týdne jsem měl v kalendáři obsazené od rána do pozdního odpoledne, středa dopadla dočista jinak. Schůzky, které jsem měl na středu původně naplánované, se na začátku týdne rozprchly do jiných dnů jako hejno bojácných slepic a já si řekl, že to je znamení. Určitě je to ten den, během kterého - nepůjdu-li do práce - udělám nějaké skvělé fotky nebo aspoň někomu, na kom mi záleží, trochu radosti, kdo ví. A vzal jsem si na středu jeden den volna.

 

Pár poznámek k Formanovu Valmontovi

Miloš Forman je můj oblíbený režisér, a tak není divu, že i zde na blogu už jsem se párkrát tématu jeho filmů dotknul. K režisérovým osmdesátinám jsem publikoval osobní text Vzpomínka na filmy Miloše Formana a jeden můj článek se věnoval speciálně filmu Amadeus, pro který mám soukromou slabost (kdysi jsem se ostatně v jedné fotoreportáži vypravil na místa spojená s pražským natáčením tohoto neobyčejného filmu - viz článek Výpravy za Amadeem). Minulý týden oslavil Miloš Forman 85. narozeniny, a tak, myslím, je opět čas podívat se na další výsek jeho tvorby a připomenout si některý z filmů, které se ostatně častým opakováním v televizi staly všeobecně známými (aspoň tedy některé z nich).

Pro dnešek jsem si vybral film, který se většinou v oslavných článcích o panu režisérovi zmiňuje jen mimoděk, často s poznámkou, že nejde o nijak mimořádné dílo, ale holt když to jinak nejde, taky se o něm zmíníme, když už ho jednou natočil a nedá se to popřít. Ty decentnější hlasy říkají: "Méně podařený film". Ty méně decentní (včetně hlasu samotného režiséra) říkají: "Propadák!" To se ostatně dá těžko popřít, když se budeme dívat jen jednoduchýma kupeckýma očima. Ale od toho tu, jistě uznáte, můj blog není! Jako obvykle to ani dnes nebude ode mne žádná klasická filmová recenze s dějem, hodnocením herců a počtem hvězdiček na závěr, ale uvedu jen pár osobních poznámek k filmu, které mě napadaly při jeho několikerém zhlédnutí v posledních letech. Poznámek, vypovídajících možná víc než o filmu o mně samotném. Ale co jiného jsou umělecká díla, než to, co nám ukazuje cestu k nám samotným?

Nedělní miniglosy č.392

Nedělní miniglosy zjistily, co je skutečným důvodem neobyčejně pozitivního vývoje české ekonomiky v loňském roce: Vzhledem k výraznému meziročnímu zdražení skoro veškeré zeleniny na evropském trhu si totiž české hospodářství v poslední době prostě už nemohlo dovolit jít jako obyčejně do kopru.

-----------------------

Ministr průmyslu Jan Mládek, rázně vyřešil nepříjemnou kauzu svého čerstvého náměstka Bokštefla, který doporučil české veřejnosti, že když chce mít levnější polské ceny mobilních služeb, má odjet do Polska. "Protože se ukázalo, že pan náměstek není dělnického původu, dostal ode mne jako první trest třídní důtku. Navíc si kvůli svému nešikovnému vyjádření nesmí tři příští ministerské porady dát do kávy druhou smetanu." Ministr poté s okamžitou platností odvolal ředitele komunikace Romana Proroka, protože náměstka dostatečně neproškolil, že nemá být vůči veřejnosti přehnaně arogantní. "Rád bych svým krokem navíc dokázal, že tak často opakované rčení, že doma není nikdo prorokem, se nezakládá na pravdě, protože bývalý pan ředitel ode dneška může být Prorokem právě už jen u sebe doma."

Nový matematický sál Klementina

Dnes vám nabízím malou společnou fotovýpravu do míst, která pravděpodobně většina z vás neměla možnost navštívit. Kdysi jsem totiž dostal jedinečnou příležitost na chvíli nahlédnout do části neveřejných prostor Klementina a dokonce si tam s sebou vzít i plnou fotovýbavu včetně stativu. Už je to nějaký ten pátek, dost měsíců a dokonce něco roků, takže si říkám, že pokud jsem se při focení dopustil nějakého porušení bezpečnostních pravidel, moje případné provinění by mohlo být již promlčené a po zveřejnění těchto fotek na blogu snad nebudu uvržen do žaláře.

Hlavním bodem programu byl tzv. Nový matematický sál, který je součástí oddělení rukopisů a starých tisků. V nádherném sále se normálně pracuje a bádá, jsou tu standardní pracovní místa s počítači, jen nejde o žádný klimatizovaný velkokrálíkárenský "open space", ale o krásný a vlídně zakřivený barokní prostor.

 

Valentýnské haiku

I na tomto blogu je vidět, že můj vztah k Valentýnu se v čase dost proměňoval. V prvním roce fungování blogu jsem na Valentýna publikoval slaboučkou (a just nepřiložím odkaz! :-)) glosu o bezvýznamné havárii jakési bezvýznamné družice, což nemohlo mít se zamilovaností méně společného. V roce 2010, který se velmi dlouho tvářil netečně a nic nenasvědčovalo tomu, že by mohl být pro mě zcela převratný, jsem na Valentýna jako každý týden poctivě vydal Nedělní miniglosy (tehdy č.51) a jednu glosu schválně ocituji, abyste viděli, že jsem měl tou dobou valentýnský svátek tendenci spíš znevažovat:

"Svatý Valentýn je podle průzkumu třetím nejoblíbenějším svátkem v České republice. Podle očekávání zvítězily Vánoce před upálením Mistra Jana Husa, Svatý Valentýn se o třetí místo dělí s Vítězným únorem."

Jo, to jsou paradoxy, pane Vaněk, řekl by na to možná pan sládek, ale spíš by si jen vědoucně poťukal na čelo.

 

Nedělní miniglosy č.391

Pozn.: Tento článek je jubilejním 1400. článkem na tomto blogu. Navrhuji proto na začátek dnešních Nedělních miniglos malý přípitek tím, co máte rádi! :-)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

V sobotu ráno se kolem Země přehnala kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková. Protože nenašla žádné dinosaury, jejichž vyhynutí by mohla způsobit, a protože nebyla vpuštěna do USA kvůli imigračnímu výnosu Donalda Trumpa, vrátila se způsobně na svou dráhu a situaci na Zemi obhlídne až v dalším prezidentském období za pět a čtvrt roku.

-----------------------

Rusko prodloužilo o tři roky azyl bývalého spolupracovníka americké rozvědky Edwarda Snowdena, který je v USA stíhán za špionáž a krádež vládních dokumentů. Podle rozhodnutí ruských úřadů bude pro absolvování azylu znovu zařazen do 2. nápravně-výchovné skupiny.

Únorový vánoční večer

Na zahradách v okolí i teď v únoru ještě pořád svítí vánoční barevná světýlka nainstalovaná na okrasných jehličinách, ale od Vánoc už v polozamrzlých řekách uplynulo mnoho vody. I když - tím, že jsem v lednu byl nezvykle dlouho doma, užil jsem si vlastnoručně mírně ozdobenou vánoční jedličku intenzivněji než v předchozích letech. Řekl bych, že půlka února je v takovém případě dobrá doba pro to, abych stromek, který tak skvěle a oddaně splnil svou roli, odstrojil. Stromek sám tu zůstane v rohu obýváku stát dál; bude mi dělat společnost až do jara, kdy se jednoho chladného večera stane zápalnou obětinou a skončí svou dlouhou vánoční pouť v krbu.

Ale ještě před odstrojením to chce - uznejte - malý fotografický pozdrav s motivem toho vlídného stromku, který mi v mém domově pomáhal navodit tu správnou a nezaměnitelnou atmosféru mých oblíbených svátků. Fotky jsou z úplného začátku února, kdy jsem jeden večer do překvapivě ještě docela čerstvých a neopadaných větví naposled umístil "živé" svíčky, zhasl jsem všechna elektrická světla v místnosti, pustil si pěknou muziku a pak jsem u stromku seděl v pohodlném křesle, popíjel jsem místo vychlazeného bílého polosuchého vína horký čaj s citrónem a přemýšlel jsem nejlíp a nejintenzivněji, jak jsem jen uměl, o těch, které mám rád, dlouho, předlouho, až postupně všechny svíčky tiše dohořely. Pak jsem stromku poděkoval za dobré služby a řekl mu potěšující novinu, že jeho obrázky pověsím na blog. Hrdostí se celý zatetelil :-).

 

Čím vším jsem chtěl (a chci) jednou být

Jak jsem se dozvěděl od svých rodičů, poprvé jsem jasně zformuloval svůj životní cíl jako malé dítě, kdy jsem se svěřil s přáním státi se jednou ve svém životě vitamínem. Prý nejlépe vitamínem H, protože bych působil Hodně. Už z toho je patrné, že mi už odmala dost záleželo na tom, abych byl nějak užitečný. Představte si, že byste šli do lékárny a tam - bez velkého přemýšlení - byste si koupili "háčko", protože to je vitamín univerzální, který působí Hodně na Všecko. No a v krabičce bych byl já!

Časem jsem uznal, že být vitamínem mi asi nevystačí jako program na celý dlouhý život, a taky jsem se bál, že proměna mého těla na tabletky nemusí být zcela bezbolestná. To už mě okouzlovali klasičtí popeláři, udělaní chlapíci, kteří jezdili pravidelně kolem naší zahrady, uměli eskamotérsky koulet s naší kulatou popelnicí sem a tam a báječně ležérně se přidržovali na stupátku rozjetého kukavozu, což z nich v mých očích dělalo staňkovské Indiany Jonese. Je až zvláštní, že takový bordelář jako já (v dětském věku, samozřejmě, teď už je to něco úplně jiného :-)) měl v tak posvátné úctě právě ty muže, kteří se starali o pořádek. Ale asi je to normální a nejspíš to souvisí s kombinací dětské romantiky a pohledu čistých dětských očí.

 

Nedělní miniglosy č.390

Vědcům se podařilo získat mitochondriální DNA Boženy Němcové. Kriminalisté věří, že tak získají důkazy, které s definitivní platností rozhodnou, zda předlohou ke slavné knize Babička byla spisovatelce její vlastní babička nebo naopak její nevlastní dědeček.

-----------------------

Podle pravidelného průzkumu veřejného mínění znatelně poklesla důvěra v české státní instituce včetně prezidenta republiky. Tento pokles je ovšem kompenzován výrazným nárůstem důvěry respondentů vůči sobě samotným. Sebedůvěra českých občanů účastnících se podobných průzkumů dosáhla téměř sta procent a jediným respondentem, který sám sobě stoprocentně nevěří, byl jakýsi Sokrates, který do nepovinné otázky průzkumu navíc připsal zcela nepochopitelnou větu: "Vím, že nic nevím", se kterou si hodnotitelé výsledků průzkumu vůbec nevědí rady. Výzkumná firma, která by konečně ráda dosáhla aspoň v této nadějné otázce mezi dotazovanými stoprocentní shody, nyní zvažuje, jestli Sokrata pouze provždy vyřadí ze skupiny odpovídajících, nebo bude jistější takového podezřelého mudrlanta rovnou otrávit bolehlavem.

 

Vybrané fotky z roku 2016 aneb TOP fotomandel

Protože jsem byl prakticky od začátku roku uvázaný za nohu doma a neměl jsem příležitost chodit s foťákem po lednové zmrzlé a zasněžené zemi, rozhodl jsem se udělat ještě malý výběr několika obrazů z těch, které jsem nafotil v roce 2016. Nedá se snad ani říct, že je považuji za nejlepší, i když jsem se snažil, aby mezi nimi nebyly vyslovené propadáky. Ale jsou to především ty, ke kterým mám nějaký užší vztah, mám s nimi spojenou nějakou vpomínku nebo předpokládám do budoucnosti nějaké jejich veřejné využití.

Tak dlouho jsem přemýšlel, jestli mám udělat výběr "TOP10" nebo "TOP20" až jsem nakonec zvolil kompromis a vyšlo mi tedy jako jednoduchý aritmetický průměr "TOP15", tedy pěkně po staročesku "TOP mandel". A protože jde o fotky, jde logicky o "fotomandel" :-).

Většina ze zde prezentovaných fotek už byla na blogu v loňském roce publikována, možná si některé z nich budou pozorní pravidelní návštěvníci pamatovat. Několik fotek má ale i tak dnes svou veřejnou premiéru. Jestli vás to zajímá, pojďme si o fotkách něco říct, dovolím si vás svým "TOP fotomandelem" osobně provést:

 

Souboj na zamrzlé Řece básní

I když pořád ještě vládnou celodenní mrazy, které letos zajaly jako v opravdové správné zimě celý leden jako rukojmí a stále ještě čekají na slíbené výkupné, přece jen je poznat, že ta hlavní "sibiř" se již vrátila kamsi do východní tajgy, zlehýnka se oteplilo a i ledová svěrací kazajka Berounky jako by se poznenáhlu uvolňovala. Na řeku ze svých oken přímo nevidím a protože mě další nepřející bacil opět přivázal na tento týden za nohu k dobřichovickému obýváku, nemám možnost pozorněji sledovat, co se děje s polozamrzlou říční hladinou. Vozí se na ledových krách v říčním proudu mlčenlivé volavky? Nebo na praskajícím ledu bojují právě pod nádražím královští mušketýři s kardinálovými služebníky své souboje cti a víry? Nemohu-li na vlastní oči spatřit to, od čeho bych jinak jen stěží dokázal odvrátit svůj pohled, tedy si aspoň představuji. A od řeky k sobě nechám doléhat ozvěnu bublajících slov čerstvě osvobozených z ledového sevření, protože Řeka básní se snad zase dává do pohybu a roztéká se tím směrem, kde lze v dálce tušit jaro. Nuže, pro verše, které jsou mi milé, a pro ty, kteří jsou k nim trvalou a nikdy nezamrzající inspirací, do střehu!! :-)

Souboj na zamrzlé Řece básní

Rampouchy ze slz svázanými po pěti

o tvůj kapesníček šermuji s d´Artagnanem;

že budu vítězem, diváci nevěří mi,

jen do tvé vůně chci však balit svoje rýmy!

Gaskoňský kord je rychlý jak žíznivá čára,

chvíli umíráme a pak zas oba vstanem,

průhledně slaným hrotem trochu prokletí.

Tak to prý chodí u slavných mušketýrů

v lednu

že každý zásah zanechá v ledu díru:

Jednu za všechny

a všechny za tu jednu.

Na Řece básní

ze zmrzlých slov už stoupá jemná pára.

Ta pro tebe svým dechem rozehřeji

ať vlhkým teplem falešného jara

protáhnou se a zkrásní!

Ano, to si přeji!

Nedělní miniglosy č.389

Po výměně v americkém prezidentském úřadu bude možná znovuoživen společný výzkumný projekt studia Walta Disneyho a několika univerzitních pracovišť zabývajících se vývojem hvězd. Ambiciózní projekt s názvem Sněhurka a sedm bílých trpaslíků byl původně zastaven zásahem vlivných filmových odborů kvůli rasové nevyváženosti, přestože tvůrci nabídli jako kompenzaci věnovat nezanedbatelnou část zisku na výzkum černých děr.

-----------------------

Dlouholetý předseda Jazzové sekce Karel Srp nebyl kvůli podezření ze spolupráce s komunistickou STB potvrzen jako nový člen Etické komise ČR. "V dokumentech Státní bezpečnosti se sice nenašly originály jeho hlášení, ve kterých měl poskytovat informace o svých známých z disidentských kruhů," řekla nám ředitelka Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. "Jeho jméno se ale podle zjištění našeho úřadu beze vší pochybosti i v těch nejhorších dobách objevovalo na tehdejších sovětských vlajkách!"

Pozn.: O něco vážnější zamyšlení nad tímto tématem si můžete přečíst v článku O morálce, soudech a ztrátě soudnosti.

O morálce, soudech a ztrátě soudnosti

Pozn.: O tomhle tématu jsem původně psát nechtěl a za normálních okolností bych na ně ani neměl čas. Protože jsem byl ale včera zase donucený ulehnout a pustit se do opětovného souboje s horečkami a bacily, kteří se o mne letos přetahují, jako bych byl nějaká celebrita, a nemám právě kdovíjak veselou náladu, dovolil jsem si tentokrát napsat trochu vážnější kousek na jedno aktuální téma. Nebojte, nadhled a humor snad zase přijdou. Do neděle se snad trochu oklepu! :-)

Tak nám zase jednou z hnojišť zbylých po totalitních bezpečnostních složkách vybublal nevoňavý historický pramínek. Tentokrát nese otisk pana Karla Srpa, dlouholetého předsedy Jazzové sekce, nepominutelné osoby světa vyhraňujícího se proti dávné komunistické zvůli, člověka, který se nenechal ani v nejtěžších normalizačních dobách v 70. a 80. letech minulého století přinutit k tichu a pasivitě a dokázal si spolu se svými spolupracovníky vyvzdorovat prostor pro velmi zajímavé akce zdaleka nejen v oblasti jazzové hudby. Člověka, který se dlouhá léta pohyboval v místech, kde se nebylo možno nepotkávat a nepotýkat s lidmi a institucemi, kterým by se z pochopitelných důvodů nejspíš raději vyhnul, včetně struktur tehdejší Státní bezpečnosti. A byl to právě Karel Srp, který byl nedávno jmenován českým prezidentem za člena Etické komise České republiky, komise, která má právo rozhodovat v nejasných a komplikovaných záležitostech o tom, kdo může a kdo naopak nemůže být oficiálně oceněn pro svůj odpor proti komunismu.

 

Osmé blogové narozeniny aneb O psu Donalda Trumpa

Když jsem si přesně před osmi lety v chřipkovém polodelíriu založil tento blog, neměl jsem ani nejmenší představu, jakým způsobem a jak dlouho bude fungovat. Nikdy před tím jsem žádné blogy nečetl, natož abych sám nějaké psal, netušil jsem, jak by měl takový blog vypadat a vlastně to pořádně nevím dodneška, takže si to dělám podle svého. Povede se mi najít témata aspoň na deset článků, říkal jsem si před osmi lety? A proč by je měl někdo číst? Potkám někdy živého blogového návštěvníka, kterého neznám odjinud? Povede se mi sehnat někoho, kdo mi napíše komentář doopravdy se vztahující k textu a ne jen standardní "mrkni plís na můj blogís"? To by pane byla krása!

Můj první článek O chřipce a psím blogu byl vlastně nepřímou ozvěnou tehdejšího nástupu Baracka Obamy (a hlavně jeho blogujícího psa, o kterém se na veřejnosti ví jen málo :-)) do prvního prezidentského období, což jsem si plně uvědomil až dnes, kdy došlo na prezidentském postu k prostřídání. Přemýšlím, jestli Donaldův pes bude také do té míry vzdělaný, aby zvládal zákruty latiny, a jestli Mr. Trump vůbec nějakého psa má. Pokud ano, bude jistě bílý, nespokojený a rozdurděný. A bude to nejspíš nějaké bojové plemeno s nevymáchanou hubou.

 

Nedělní miniglosy č.388

Nového amerického prezidenta Donalda Trumpa rozčilily letecké záběry míst z parku před Kapitolem, podle kterých se jeho inaugurace zúčastnilo méně lidí v porovnání s nástupem prezidenta Obamy. Podle Trumpa je skoro jisté, že statisíce návštěvníků na snímcích smazali ve photoshopu nenávistní novináři nebo ruští hackeři, aby znevážili slavnostní akt: "Návštěvníků muselo být ve skutečnosti mnohem, mnohem víc než v případě mého směšného prezidentského předchůdce; jednak jsem nejméně o půl miliónu návštěvníků chytřejší a schopnější než on a jednak se např. počet agentů zpravodajských služeb v davu, kteří jediní jsou spočítaní přesně, oproti minulé inauguraci ztrojnásobil."

-----------------------

Čeští vědci konečně rozřešili tajemství, proč se po internetu šíří špatné a lživé zprávy rychleji než ty dobré a pravdivé. Podle výsledků několikaleté studie mají sice překvapivě oba typy zpráv technické předpoklady šířit se stejně rychle, ale ty dobré a pravdivé málokdy někdo posílá dál, protože jsou zcela nezajímavé a na rozdíl od těch vymyšlených jim pochopitelně nikdo nevěří.

Jak dlouho to trvá z Hamburku do Dobřichovic?

Kolik byste asi tak tipovali, že bude trvat cesta z Hamburku do Dobřichovic? Pět hodin? Deset? Celý den, když ve střední Evropě právě panují - asi přičiněním ruských hackerů - lehce sibiřské podmínky? Kdepak! Evropa je, zdá se, opravdu technologicky nadmíru rozvinutá oblast, ve které tahle daleká a komplikovaná cesta trvá necelou půlhodinku. A to, prosím, nikoli raketoplánem, nebo startrekovským transportérem, ale docela obyčejným osobním vlakem!

Včera večer jsem se trochu zdržel v Praze a vracel jsem se domů jedním z pozdnějších železničních spojů. Jako poměrně často vlak i tentokrát odjížděl od prvního nástupiště, přiléhajícího k historické budově nádraží, a jako poměrně často mi do odjezdu chybělo jen pár minut, takže jsem neměl moc času na okounění. Když jsem ale vyjel po eskalátoru na nástupiště, zarazil mě intenzivní pocit, že věci jsou jinak, než tomu bývá. S údivem jsem se rozhlédl. Nepřekročil jsem dnes bludný kořen? Vždyť pouhá dvě piva, byť šlo o dvanáctku, by neměla mít - dokonce ani po dvoutýdenní nemoci - na můj oslabený organismus tak devastující účinek, abych rázem úplně ztratil orientaci a během krátké cesty z metra na perón pražského hlavního nádraží zabloudil až do ciziny.

 

Komentátoři roku 2016

Když jsem nedávno psal článek bilancující fungování mého blogu v uplynulém roce Jaký byl můj blogový rok 2016?, zcela jsem vynechal - čistě z prostorových důvodů, protože článek už byl docela rozsáhlý - jedno hledisko pro fungování blogu sice nikoli nezbytné, ale přesto, myslím, především pro motivaci blogerů dost důležité: Komentáře! Statistika komentářů mi totiž poskytla zajímavé informace, které se notabene týkají právě především vás, kteří mi komentáře píšete. No a třeba budou některé informace zajímavé i pro ty, kteří sice vlastní komentáře nepíšou, ale se zájmem si čtou komentáře ostatních. Pojďme se tedy podívat, co se dá všechno o komentářích a jejich autorech za rok 2016 říct: