pátek 17. února 2017

Nový matematický sál Klementina

Dnes vám nabízím malou společnou fotovýpravu do míst, která pravděpodobně většina z vás neměla možnost navštívit. Kdysi jsem totiž dostal jedinečnou příležitost na chvíli nahlédnout do části neveřejných prostor Klementina a dokonce si tam s sebou vzít i plnou fotovýbavu včetně stativu. Už je to nějaký ten pátek, dost měsíců a dokonce něco roků, takže si říkám, že pokud jsem se při focení dopustil nějakého porušení bezpečnostních pravidel, moje případné provinění by mohlo být již promlčené a po zveřejnění těchto fotek na blogu snad nebudu uvržen do žaláře.

Hlavním bodem programu byl tzv. Nový matematický sál, který je součástí oddělení rukopisů a starých tisků. V nádherném sále se normálně pracuje a bádá, jsou tu standardní pracovní místa s počítači, jen nejde o žádný klimatizovaný velkokrálíkárenský "open space", ale o krásný a vlídně zakřivený barokní prostor.
 
Když jsem řekl, že sál nemá klimatizaci, trochu jsem přeháněl. Dají se totiž otevřít dveře na balkón vedoucí na jedno z nádvoří. Během focení bylo venku krásně a na balkóně to bylo moc příjemné.



V sále panovaly extrémně náročné světelné podmínky, tak některé fotky nejsou takové, jaké bych si je představoval. Ale o celkový pohled na sál proti oknům bych vás nechtěl ochudit.



Sálu dominuje velká stropní alegorická freska, která je zajímavým zpodobněním descartovského modelu vesmíru, ve kterém každá hvězda je vlastně sluncem se svým vlastním planetárním systémem. Zároveň je na fresce vymalována celá řada alegorických postav představujících hlavní vědy a druhy umění.



Ležící postava s výkresem má symbolizovat Perspektivu, no a pak už sami můžete usoudit, které atributy značí Optiku, které Mechaniku, Geografii či Astronomii. Mimochodem, ta boubelatá postavička úplně napravo obsluhuje dobovou vývěvu.



Na druhé straně fresky je speciální prostor pro alegorie umění. Najdete Sochařství, Malířství, Architekturu, Hudbu a Poezii?



Samozřejmě, důležitým bodem ve světě vědy a umění je Klementinum samotné. Není divu, že ho na fresce také najdete. V přiblížení teleobjektivem je dobře vidět detail hvězd v podobě slunečních soustav, který je známkou dost moderního dobového přístupu k poznávání světa i na církevní půdě (a v případě Klementina právě na ní). Paradoxem je, že Descartův model vesmíru navazoval v mnohém na učení Giordana Bruna, kterého táž církev upálila jako kacíře. Přece jen, doba se proměňuje a ne každý je právě v té své době prorokem.



I na zdech sálu jsou specifické malby, které znázorňují důležité vědecké výjevy. Určitě poznáte, který astronomický jev zobrazuje následující nástěnná malba.



Na stěnách jsou rovněž vymalovány různé modely fungování sluneční soustavy tak, jak se vyvíjely v čase - od ptolemaiovského až po ty - v té době - nejmodernější. Na obrázku je model Tychona Brahe z 80. let 16. století.



V sále jsou umístěné i zajímavé přístroje pro astronomická měření - jako třeba tento astroláb podepřený zdatnou vzpěračkou.



Jak už bylo vidět na fresce - nejen vědou živ je zvídavý a tvořivý člověk. V sále je totiž k prohlédnutí i faksimile Vyšehradského kodexu, slavného rukopisu z 11. století.



Jak už jste mohli sami posoudit, v místnosti je k vidění hodně různorodých věcí: Kromě pracovních stolů s počítači a historických artefaktů jsou tu i pozůstatky starého knihovnického vybavení.



Loučíme se s Novým matematickým sálem a nahlédneme ještě do jedné sousední místnosti, která je přece jen více pracovní než honosný prostorný sál. Ano, vedou tam ty lákavě pootevřené dveře.



V menším sálku přiléhajícím k Novému matematickému sálu (zdráhám se použít slova kancelář) je například krásný starý knihovní nábytek. Myslím, že každému milovníku knih a historie srdce zaplesá nad starými knihovnami opatřenými věkovitým systémem číslování skříní a polic i barokními andílky. Určitě bych si nejmíň jednu takovou knihovnu vzal domů, jen bych musel nejdřív ze dvou pater udělat jedno, aby se vešla na výšku.



Úplně běžný kancelářský rumraj sledují nejen majestátní dřevěné skříně, ale i starodávné pietně opečovávané křeslo, které prý pamatuje ředitelování Pavla Josefa Šafaříka ve zdejší Universitní knihovně v polovině 19. století.



I když mám rád spíš věci funkční, myslím, že boubelatí andílkové do podobných prostor logicky patří. U stropů klementinských místností se jich na vlnách zprohýbaného dřeva vznáší dost.



No a protože jsme na místech zasvěcených studiu, bádání a pozorování, není divu, že se i andílkové od lidí něco přiučili a pozorují, experimentují a zkoumají. Ještě se divíte, že na fresce Nového matematického sálu figurují v zastoupení věd a umění právě učenliví andělé? :-)



Abychom byli dnes styloví, řekl bych, že bychom se mohli po příjemném společném nahlížení do zákoutí Klementina rozejít zpět do svých domovů a pustit se do pozorování báječného světa kolem nás a přemítání nad jeho podivnými zákonitostmi. Načrtneme plán nového domu, usedneme měkce do starého křesla, vymodelujeme sochu, s rozechvěním otevřeme dlouho odloženou knihu, vzhlédneme vzhůru ke hvězdám a prolétajícím letadlům, namalujeme tvář, o které se nám zdává, napíšeme báseň...

Anebo aspoň - pustíme vývěvu! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.