Popravdě, utopencům jsem nepřišel nikdy úplně na chuť a myslím, že už se to nezmění. Tím spíš poté, co jsem si jednoho docela drahého utopence nechtěně vyrobil sám. Nejednalo se ovšem o pokus kulinářský, nýbrž fotografický.
Zatímco jiné dny tohoto týdne jsem měl v kalendáři obsazené od rána do pozdního odpoledne, středa dopadla dočista jinak. Schůzky, které jsem měl na středu původně naplánované, se na začátku týdne rozprchly do jiných dnů jako hejno bojácných slepic a já si řekl, že to je znamení. Určitě je to ten den, během kterého - nepůjdu-li do práce - udělám nějaké skvělé fotky nebo aspoň někomu, na kom mi záleží, trochu radosti, kdo ví. A vzal jsem si na středu jeden den volna.
Vybaven "plnou fotografickou polní" jsem hned po ránu vyrazil k Berounce, u které jsem v silném větru tušil nějaké zajímavé předjarní motivy. Nakonec jsem došel do míst, kde jsem kdysi fotil listopadovou poříční náladu s pramičkou (viz článek Pramička na listopadové Berounce). Pramice byla tentokrát vytažená na břehu dnem vzhůru, a tak jsem na ni postavil fotobatoh, aby se mi v mokré trávě moc neurousal. Zkoušel jsem asi půlhodinku variovat jeden záběr, na kterém jsem si přál aspoň trochu zachytit silný vítr, který lomcoval příbřežními stromy, říkal jsem si, že dlouhá expozice rozmlží a roztřese nejvíc slabší konce větví, což by mohlo na fotkách udělat zajímavý vějířovitý efekt.
Balancoval jsem na břehu, vyměňoval jsem objektivy a zkoušel jsem různé kombinace nastavení, ale pak jsem se rozhodl popojít ještě kousek po proudu, kde bude lepší výhled do okolní krajiny. Sbalil jsem tedy stativ, popadl batoh a .... ozvala se rána a zvláštní "valivé dunění" následované šplouchnutím. Co to bylo? Inu, byl to jeden z mých objektivů.
Zapomněl jsem totiž zavřít prostor batohu, ve kterém přenáším objektivy (samozřejmě jsem lempl, takže je nemám v batohu dobře zafixované, ale jen volně postavené) a když se stěna batohu odklopila, jeden z objektivů vypadl. Za normálních okolností by skončil v trávě, ale protože byl batoh postavený na obráceném dně pramičky, skutálel se objektiv po něm, nabral rychlost jako lyžař na skokanském můstku, mocně se odrazil a doskočil až do kalných vod mírně rozvodněné Berounky. Nějakou dobu trvalo, než mi vůbec došlo, co se děje, pak jsem se chvíli snažil neúspěšně objektiv vylovit, i když i Jakub Vágner by mi mohl závidět moje rybářské nasazení. Nakonec se mi padařilo topící se objektiv z hnědavé vody vytáhnout, ale to už bylo jasné, že tenhle incident se neobejde bez následků.
Nu, od středy se snažím přesvědčit vykoupaný objektiv, že se zas až tak moc nestalo, i když je mi jasné, že vlhkost a nečistoty z vod zdejší krásné řeky mají mezi dvaceti optickými prvky uvnitř objektivu nádherný prostor pro hru na schovávanou. Objektiv je sice podle výrobce "utěsněný proti vlhkosti", ale to možná platí jako vhodná obrana proti podmínkám v mlžném pralese, nikoli ovšem proti waterboardingu v rozvodněné řece. A víceméně všechny servisní autority se shodují v jednom: Opravíme vám prakticky všechno, ale prosím, nechoďte za námi s utopenou technikou, to fakt nemá smysl.
Jak jsem si včera vyzkoušel, objektiv k mému překvapení stále automaticky ostří a elektrická komunikace s fotoaparátem probíhá slušně. No a že jsou některé z jeho krásně vybroušených čoček lehce orosené? Aspoň nebudu muset fotit přes orosené okenní tabule jako Josef Sudek nebo si kupovat speciální zamlžovací filtr. Mé vykoupané vybavení v tomto smyslu pracuje v režimu "all inclusive" :-). A až zanedlouho kvůli zrezlým "trubkám" přestane objektiv fotit úplně, ještě ho jistě čeká dlouholetá kariéra jako vkusný interiérový doplněk.
Ano, je dobré brát takové věci s nadhledem, i když - připouštím - bych si za svou blbost nejradši nabančil. Ale co se sebou naděláte; stejně se nakonec nepřeperete a svými vlastními nadávkami se jen těžko urazíte. A tak si říkám, že takový objektiv je jenom věc, sice sofistikovaná a ne úplně levná, ale přece jenom věc, která má jen takovou duši, kterou jí sami vdechnete. Jestli se povedlo tuhle propůjčenou duši opravdu definitivně utopit, to se ještě teprve ukáže, přinejhorším jí pořídím nějaký slušný vodnický hrníček s pokličkou.
Vlastně jediná fotka ze středečního "utopeneckého" focení (jiným objektivem, samozřejmě, jde o infrafotku s cca osmiminutovou expozicí). Vítr na fotce patrný je, i když ne přesně tak, jak jsem si představoval. Po "koupání" jsem už ale neměl valnou chuť ve focení pokračovat a taky jsem chtěl dostat plaváčka co nejdřív do sucha a tepla. Z pohledu kvality to sice není nic moc, ale na druhou stranu je to pravděpodobně nejdražší fotka mé dosavadní fotokariéry :-).
Následující téma jsem si zatím stihl jen načrtnout, ale ne dotáhnout do podoby skutečné fotky, berte to prosím zatím jen jako pracovní studii. Budu si muset počkat na trochu lepší povětrnostní podmínky; tady pochopitelně nejsou příliš prudké poryvy větru žádoucí a "rozmazání" větví by mělo nastat jen v odrazu na hladině, nikoli nad ní. Ale už vím, kam si za fotkou zajít, jak ji udělat, a už dokonce vím, že se bude jmenovat Doteky :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.