čtvrtek 2. února 2017

Vybrané fotky z roku 2016 aneb TOP fotomandel

Protože jsem byl prakticky od začátku roku uvázaný za nohu doma a neměl jsem příležitost chodit s foťákem po lednové zmrzlé a zasněžené zemi, rozhodl jsem se udělat ještě malý výběr několika obrazů z těch, které jsem nafotil v roce 2016. Nedá se snad ani říct, že je považuji za nejlepší, i když jsem se snažil, aby mezi nimi nebyly vyslovené propadáky. Ale jsou to především ty, ke kterým mám nějaký užší vztah, mám s nimi spojenou nějakou vpomínku nebo předpokládám do budoucnosti nějaké jejich veřejné využití.

Tak dlouho jsem přemýšlel, jestli mám udělat výběr "TOP10" nebo "TOP20" až jsem nakonec zvolil kompromis a vyšlo mi tedy jako jednoduchý aritmetický průměr "TOP15", tedy pěkně po staročesku "TOP mandel". A protože jde o fotky, jde logicky o "fotomandel" :-).

Většina ze zde prezentovaných fotek už byla na blogu v loňském roce publikována, možná si některé z nich budou pozorní pravidelní návštěvníci pamatovat. Několik fotek má ale i tak dnes svou veřejnou premiéru. Jestli vás to zajímá, pojďme si o fotkách něco říct, dovolím si vás svým "TOP fotomandelem" osobně provést:
 

Fotka č.1: Tajuplný ostrov
Infračervený obrázek z jednoho z nejvyšších rozumným způsobem dostupných míst mého milovaného ostrova Lefkada. Ostrov se odtud z výšky cca 1100 metrů svažuje v několika vlnách směrem k východnímu pobřeží ostrova, přičemž perspektivou velmi širokoúhlého objektivu zmenšené okolní ostrovy jako kdyby chtěly Lefkadu obklíčit a dobýt ji ze zlatohnědého Iónského moře. Země, oblaka i moře pěkně pohromadě v jediném záběru, i když bylo třeba chvíli počkat na slušné rozložení jednotlivých živlů. Zajímá vás, jak dlouhou expozici jsem použil? Některé podrobnosti můžete dohledat v článku Tajuplný ostrov.



Fotka č.2: Mallström
Tuhle fotografii jsem letos použil na péefko, takže je zřejmé, že si jí celkem považuji. Mnozí z těch, kterým jsem ji předával osobně, se mě ptali, jaký program pro úpravu fotky jsem použil. Musel jsem pokrčit rameny, protože tahle fotka v počítači upravovaná není, vše, co na ní vidíte, je skutečně nafocené, dokonce pro snímání ani nebylo třeba použít stativ. Jen bylo samozřejmě zapotřebí mnoha pokusů, než se mi povedlo najít tu správnou kombinaci expozičního času, clony, rychlosti zoomování a míry pootočení fotoaparátu. Času nicméně nebylo k dispozici neomezené množstí, protože slunce právě zapadalo a s ním hrozilo zhasnout měkké zlatavé světlo, kterým byl keř ozářený. Jeden z letošních příspěvků do dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada, který už od roku 2010 postupně vzniká na zahradě mých rodičů ve Staňkově na Domažlicku.



Fotka č.3: Triangles
Jedna z mála fotek, které jsem tu ještě nepublikoval. Vznikla na fascinující půdě kostela Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů v areálu Emauzského kláštera v Praze. Do těchto úžasných prostor jsem se dostal společně s přáteli ze skupiny Pražské domy, se kterými pod vedením kunsthistorika, pana Jakuba Syneckého, každý měsíc (tedy když hergot nejsme nemocní, že?) objevujeme více či méně nápadné zajímavosti v architektuře našeho hlavního města. Betonový krov kostela mě fascinoval do té míry, že jsem tam nafotil během pár minut snad stovku fotek z různých úhlů a neposlouchal jsem ke své vlastní škodě výklad. Zde na blogu jsem jich publikoval jenom pár v článku Několik fotek z vycházky do Emauz. U dnešní fotky jsem vyzkoušel doporučení Bryana Petersona z jeho několika knih o kompozici ve fotografii, které říká: Abstraktní snímky zkuste ve finální verzi pootočit, výsledek může být zajímavější než originál. Zkusil jsem a funguje to! :-)



Fotka č.4: Vnitřní světlo
Další fotografie z Lefkady, kterou jsem pořídil na velmi zajímavé pláži Kavalikefta (viz článek Pláže pod Kalamitsi - Kavalikefta a Megali Petra). Jde o jedinou infrafotku, kterou jsem na této pláži pořídil. Vzhledem k tomu, kolik nádherných balvanů je na zdejším pobřeží, mezi kterými se honí příbojové vlny, různě se zesilují a naopak nečekaně slábnou a ustupují, i zde by bylo možné ve sprškách příbojové tříště fotit celé hodiny a hledat ty nejlepší záběry. Tak třeba až někdy budu mít na Lefkadě více času než ty obligátní podzimní dva týdny, které je vždy možné zaplnit něčím interesantním a okulibým :-).



Fotka č.5: Omšelá říčka
I tato fotka má dnes svou blogovou premiéru. I když jsem během červnového týdne stráveného v Jeseníkách publikoval docela dost fotek, tahle mezi nimi nebyla a je to jeden z těch obrázků, co se mi občas vyloupnou až na druhý nebo třetí pohled, ostatně i proto si s odstupem dělám tyhle malé inventury, abych případně objevil i dosud utajené obrazové "perličky", které jen neměly dost sebevědomí, aby dokázaly zaujmout na první pohled. Zkusil jsem si fotku i zvětšit a můžu s potěšením konstatovat, že "čím je větší, tím je hezčí!" :-). No a abych učinil zadost i faktografii, ještě dodám, že říčka na fotografii je Hučivá Desná, asi 1.5 kilometru nad obcí Kouty pod Desnou.



Fotka č.6: Plameňáci
Letos jsem měl poprvé možnost vidět na řecké pevnině poblíž Lefkady velká hejna plameňáků. Nevyrazil jsem na speciální focení této úžasné kolonie, ale několik z těchto majestátních ptáků jsem spatřil brzo ráno na laguně u hlavního města Lefkas při cestě ke kostelíku Agios Ioannis Antzousis (viz článek Nejstarší kostel na Lefkadě). Ale jestli bude příští rok k focení zase připravené celé hejno, asi neodolám :-).



Fotka č.7: Borovice Stupno č.22. - Zárodek
V loňském roce jsem trochu pokročil i se svým dosud nikde fyzicky neprezentovaným cyklem Abstraktní svět kůry. Opět jsem si například zajel ke svým oblíbeným "šternberským" stupenským borovicím (viz článek Abstraktní svět kůry - znovu za borovicemi do Stupna) a udělal jsem celou řadu fotek víceméně v makro režimu - ze vzdálenosti pouhých několika centimetrů od povrchu kmene. Je velmi zajímavé, co za různé tvary v různobarevné kůře vidí různé oči.



Fotka č.8: Polární záře nad Dobřichovicemi
Když jsem se loni začátkem července na státní svátek dokopal k tomu vstát ráno v naprosto nekřesťanskou hodinu a jít fotit ještě za tmy na břeh Berounky, netušil jsem, že rozumné světelné podmínky pro focení budou jen několik minut. Přesto si myslím, že ten výlet stál za to, protože z něho vznikl blogový článek Ranní dárkový balíček ke státnímu svátku. A to byl, přiznávám, hlavní cíl ranní expedice, udělat tím "dárkovým balíčkem" docela konkrétní radost docela konkrétnímu člověku. Dnes publikovaná fotka nicméně v tomto článku nebyla, protože světelné podmínky byly až extrémní a stěží uvěřitelné (neumím fotku označit jinak, než že je prostě "přetúrovaná" :-)), tak ji dostanete aspoň dnes. Na žádnou výstavu se tato fotka bez větších úprav (a nejspíš ani s nimi) nekvalifikuje, ale v tomto výběru by jí mohlo být dobře :-).



Fotka č.9: Lávka se silvestrovským sluncem
Tuhle fotku si možná pamatujete, publikoval jsem ji totiž zcela nedávno (v článku Neplánovaně košatý silvestrovský výlet), protože je z mé prozatím poslední fotovýpravy, kterou jsem absolvoval právě na silvestra. Zima, všepokrývající ranní jinovatka, velmi zajímavé měkké ranní světlo a nesmělý sluneční kotouč hrající si se mnou na schovávanou mezi konstrukčními prvky dobřichovické lávky přes Berounku, to byly atributy této fotografie, která sice popírá všechna tradovaná slušná kompoziční pravidla, ale přesto je mi něčím sympatická, a protože pravidla jsou od toho, aby se občas s gustem porušovala, dovolil jsem si ji sem zařadit.



Fotka č.10: Po oblouku
Kdo mě zná delší dobu, dobře ví, že mám rád obtékání kamenů v říčním proudu, když se podaří linie toku na obrázku dobře zviditelnit. Něco podobného se povedlo na další fotce z Hučivé Desné v Jeseníkách, byť tato fotka je snímaná o mnoho výše proti proudu v porovnání s fotkou č.5, tedy ve vysoko položených místech Jeseníků nedlouho poté, co se z pletence crčivých bystřinek uvije první náznak širšího potoka. Takhle zachycené oblouky mi připomínají doby, kdy krasobruslaři ještě museli absolvovat tzv. povinné cviky, při nichž do ledu soustružili podobné krasoobliny. Tahle bystřina by ode mne dostala velmi vysokou známku :-).



Fotka č.11: Zámeček ve Veselí nad Úhlavou
Následující fotka určitě nepatří k těm nejpovedenějším, přesto ji sem dávám, protože je s ní spojený příběh s přesahem do letošního roku. Když jsem totiž v létě míjel tuto jinak nepřístupnou ruinu zámečku, měl jsem štěstí a jakýsi pán mne pustil nakouknout a udělat během několika vteřin pár ilustračních záběrů (podrobněji v článku Mušketýr Čerf po (více než) dvaceti letech - 1.díl). No a mně bylo zámečku docela normálně líto a poslal jsem zdejším usedlíkům, kteří se o zámeček starají, nějaké drobné prostředky na přilepšenou. Na celou věc jsem zapomněl, až mi před pár dny přišlo oficiální potvrzení o daru, abych si ho mohl dát do daňového přiznání, tak jsem se hned s paní, ze které se vyklubala předsedkyně spolku za záchranu zámečku dohodl, jestli bych si nemohl udělat někdy na jaře oficiální "velké focení" objektu zvenku i zevnitř. Dostal jsem příslib "volné ruky", takže se těším a věřím, že by mohla vzniknout zajímavá série fotek z míst, kam se běžný návštěvník na delší dobu často nedostane. Vy, milí čtenáři, zde na blogu, budete vše vědět z první ruky, to je jasné :-).



Fotka č.12: Eucalyptus Lefkada č. - Stařec
Stromem, který ve své kůře umí vyčarovat rovněž fascinující tvary, je eukalyptus. Rád ho fotím v Řecku a letos přibyl do již zmíněného cyklu Abstraktní svět kůry třeba i následující obrázek, který jsem si dovolil opatřit podtitulem Stařec. Oko, nos, brada, vousky, vrásčitá tvář, to vše v obrázku vidím, ale nevylučuji, že vy svýma očima vidíte něco úplně jiného. I v tom je tajemství světa různobarevných ploch na kmenech starých a moudrých stromů. Přece mi nechcete namluvit, že tyhle obrazce jsou jen zcela náhodnou změtí beze smyslu, že nejde o specifický prostředek komunikace stromů s lidmi! Co by na to asi řekl takový Erich von Däniken. A co Jan Tleskač? :-)



Fotka č.13: Velikonoce pod Karlovým mostem
Jestli jsem loni nějaký z dlouhodobých cyklů opravdu zanedbával, šlo o sérii Praha pomalým okem. Svou vytouženou a již dlouho přesně naplánovanou fotku Karlova mostu prosvítacího za "duchy" projíždějících lodí se mi sice opět nepodařilo udělat podle mých představ, ale malou náhradou může být celkem klasická, byť infračervená verze Kamenného mostu ve velikonočním slunci, které už teď - začátkem února - netrpělivě vyhlížím (další fotky jsou k prohlédnutí v článku Velikonoční Karlův most). Tak třeba zařazení této celkem standardní a nepříliš originální fotky do loňského výběru příchod jarního sluníčka urychlí. Snad to není možné brát jako úplatek :-).



Fotka č.14: Ztemnělým korytem
Hučivá Desná a Jeseníky do třetice, ale poprvé v infračerveném podání. Tuto fotografii jste měli možnost vidět již v červnovém článku Návraty do fotogenických míst, kdy jsem jsem se na konci jesenického pobytu cíleně vracel tam, kde jsem tušil potenciálně zajímavé záběry, až jsem si u toho ošlapal nožičky jako jezevčík. Uvidíme, jestli se letos zase vypravím do nějakých moravských či slezských hor, jejich kouzlo je pro mne veliké a nikdy na přelomu jara a léta mu nedokážu odolat.



Fotka č.15: Pestré rozpínání
Loňský "TOP fotomandel" uzavřu druhým zástupcem cyklu Kouzelná zahrada, který se objevil v květnovém článku Kouzelná zahrada - jaro 2016. Jako už tolikrát, i zde jde o pohled do koruny mé oblíbené staňkovské třešně, na fotce je mi sympatické, že je ve své rozostřenosti taková zvláštně "huňatá", takže víc ostřit netřeba. Protože obraz obsahuje i zlatavé paprsky, je zřejmé, že se podařilo využít právě zapadající slunce. Když totiž slunce nesvítí, obraz tvoří výhradně jen tmavší a světlejší odstíny zelené proložené bíle prosvítající oblohou. Když se ale rozsvítí slunce, jako by na nebeské paletě rázem přibylo barev.



Tak to byl malý návrat k tomu nejlepšímu či nejzajímavějšímu, co se mi povedlo vyfotit, či - možná příhodněji - vypotit v loňském roce. Z několika tisíc fotek se jich, jak je vidět, dá vybrat dokonce i několik takových, které se nestydím veřejně prezentovat. Ne, že by nemohly být lepší, to mohla (a měla) být skoro každá z nich. Tak třeba v letošním roce bude. Teď už, doufám, dám definitivně vale horečkou propocené posteli a vyrazím konečně trochu fotit. Vždyť co bych vám tu za rok touhle dobou ukázal? :-)

P.S.: Co si myslíte vy? Která fotka se vám líbí nejvíc? A kterou byste naopak z výběru vyřadili? Z kterých fotek jste nadšení, které vás popuzují a které nudí? Za každý názor vám budu vděčný.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.