čtvrtek 2. března 2017

Dobře utajená výstava

Kdo si na mé blogové stránky už nějakou dobu chodí číst, dobře ví, že jsem měl už několikrát to potěšení vystavit své vybrané fotky veřejně. Vyzkoušel jsem si výstavu na zámku, v restauraci, ve specializované galerii, výstavu samostatnou i jako součást většího celku, výstavu, za kterou jsem byl odpovědný sám, i výstavu s kurátorem, výstavu s vernisáží i bez.

Tentokrát mě ale čeká úplně nová zkušenost. Poprvé budou moje fotky několik měsíců viset v místě, které je zároveň soukromým bytem, kanceláří a také školicím prostorem, na jehož zdech je místo (se samostatným osvětlením) pro šest obrazů většího formátu. Lidé, kteří tímto prostorem disponují, se dlouhodobě o moje fotky zajímají, takže jsme se dohodli na oboustranně zajímavé spolupráci: Oni si vybrali po dlouhém a přepečlivém výběru na mých webových stránkách www.petrvapenik.cz a za mé osobní asistence šest fotografií, které jim a jejich klientům budou na zdech školicí i obytné místnosti co nejlépe vyhovovat, a já tyto fotky dodám ve "výstavním formátu" 50 x 70 cm. Fotografické obrazy by tedy měly přispět k příjemné atmosféře místnosti, ve které běžně probíhají obchodní jednání i školení (společnost se zabývá různorodými aktivitami v oblasti HR včetně osobnostního a profesního rozvoje zaměstnanců), já naproti tomu získám možnost svými fotkami oslovit řadu lidí, které vůbec neznám a kteří neznají mne. 
 
No a samozřejmě, pokud se třeba některá z fotografií někomu zalíbí natolik, že si ji bude chtít pořídit domů, určitě to půjde, protože zájemcům budou na místě k dispozici i prodejní ceny, což je taky poprvé, prozatím jsem se na výstavách o případném prodeji fotek a jejich cenách nijak aktivně nezmiňoval (přiznávám, že pořád ještě mi nabízení vlastních fotek k prodeji není úplně příjemné, i když mám samozřejmě velkou radost, když se některému zájemci fotky líbí), takže kdo si nějakou fotku chtěl koupit, musel se sám pídit po informacích a pak mě nakonec ještě navrch dohnat, přeprat a přemluvit :-). Kromě šesti vystavených fotek máme ještě připravenou prezentaci dalších mých 80 vybraných snímků ve formě projekce.

Vzhledem ke specifické formě instalace v soukromém a nikoli veřejném prostoru fotky běžně nebudou volně přístupné jako na klasické výstavě, ale myslím, že to zas až tolik vadit nebude. Jednak ostřílení čtenáři mého blogu už měli příležitost vystavené fotky (až na jednu výjimku) vidět v různých starších článcích, jednak si je v tomto článku ještě jednou společně představíme. Samozřejmě, pokud byste měli od března (odhadem) do července shodou okolností nějaké školení v Praze-Dejvicích ve firmě Tresconsulting, fotky uvidíte na vlastní oči; včera večer jsme je nainstalovali a jsem velmi spokojený s tím, jak vypadají. No a neuvidíte-li je naživo, což je dost pravděpodobné, uvidíte je pěkně pohromadě právě teď a tady.

Šestici vystavených fotek tvoří vlastně tři dvojice: První dvojice jsou variace na odrazy stromů na hladině Berounky, které vznikly v předjaří roku 2015, druhou dvojicí jsou infrafotky "žhavé" Berounky z naprosto extrémního rozpáleného léta roku 2015 a posledním párem jsou dvě různě staré fotky z dlouhodobého cyklu Kouzelná zahrada.


Fotka č.1: Imprese od Berounky (2015)

Fotku jsem na blogu představil přímo na své narozeniny před dvěma lety společně s malým haiku v článku, který měl kupodivu taky název Imprese od Berounky :-). Mimochodem, k tomu haiku mohu s odstupem dodat, že zmíněný obraz na hladině je pořád stejně krásný a výjimečný, jen o dost vzácnější, než bych si přál.



Fotka č.2: Alej (2015)

Fotku jsem na blogu uveřejnil s dalšími třemi fotografiemi v článku Čtyři podoby jarní Berounky. To jsem ovšem ještě nevěděl, že má jarní Berounka i pátou podobu - podobu požírače fotografických objektivů :-). Ani jedny "stromy na Berounce" zatím na žádné výstavě nebyly, ale připravuji z nich postupně speciální cyklus Tváře Berounky, kde bych chtěl nádhernou řeku představit v jejích různých podobách a převlecích.



Fotka č.3: Všechno zlato, co se třpytí (2015)

Jak už jsem předeslal, jedná se o infrafotku polovyschlého koryta Berounky z extrémně žhavého léta roku 2015. Tehdy jsem měl horkem úplně odumřelé mozkové buňky, takže jsem na blogu - abych nemusel vymýšlet nic složitého - vyhlásil speciální program - Hovory přes obrazovku. Občas jsem ale své odpovědi na vaše zvědavé otázky proložil krátkým literárním útvarem; ve spojení s touto fotografií šlo opět o haiku, tentokrát o Haiku zlatavé řeky.



Fotka č.4: Láva v korytě řeky (2015)

Mezi čevencovou fotkou č.3 a zářijovou fotkou č.4 do Berounky z oblohy nepřibyla ani kapka vody, takže na konci léta už teklo řečištěm výhradně rozžhavené magma :-). Infračervenou fotografii jsem na blogu představil v článku Tento způsob léta..., který byl vlastně malou glosou reflektující z posledních sil netradičně horké počasí spíše středomořského typu, které mi možná vyhovuje u Iónského moře, ale rozhodně ne doma v Dobřichovicích.



Fotka č.5: Rozpínání květinového vesmíru (2010)

Jediná z šestice fotek, která už prošla vlastní "výstavní zkušeností", protože před čtyřmi lety visela (i když v menším formátu) ve Středisku volného času v Poličce v početné kolekci cyklu Kouzelná zahrada. Naopak na blogu jsem ji paradoxně nikdy přímo neprezentoval, pouze v úplně prvním článku, ke kterému se mi vůbec podařilo přidat i fotografie (do té doby jsem víc než rok a půl s mizerným internetovým připojením publikoval výhradně texty), s dnes už otřepaným a mnohokrát zmiňovaným názvem Kouzelná zahrada, jsem napsal, že "některé další obrázky je možné najít ve fotogalerii". Tohle byl jeden z nich a jak se ukázalo, šlo o určitou předzvěst rozpínání i mého soukromého vesmíru, které odstartovalo po pár týdnech a od té doby se - k mé velké radosti - nezastavilo.



Fotka č.6: V třaskavé koruně (2013)

Tahle fotka je jednou ze dvou mých fotek, které existují v úplně největším formátu, v jakém jsem kdy fotografii udělal, ve formátu 140 x 100 cm, a visí v zasedačce jedné hořovické firmy. Tentokrát bude v dejvické instalaci čtyřikrát menší, což se pokusím majiteli té veliké zvětšeniny raději zamlčet, protože tvrdí, že tahle fotka by se měla vystavovat opravdu jen ve velkém formátu a čím je menší, tím větší je to škoda. Tak doufejme, že můj známý nemá tak docela pravdu nebo se aspoň o aktuální instalaci nedozví :-). Na blogu jsem fotku publikoval v kolekci šesti obrazů stejného charakteru v článku Kouzelná zahrada - model 2013. Vím, nic objevného, ale kdo si má ty názvy pořád vymýšlet! :-)



Od včerejška tedy všech šest fotek visí na svých správných - byť jen dočasných - místech v pražských Dejvicích a mně nezbývá než věřit, že na většinu z těch, kdo je v příštích měsících uvidí, budou působit pozitivně. A když se někdo díky této akci začne zajímat i o jiné moje obrázky či o moje psaní, bude to pro mě skvělý bonus. Tak uvidíme...

Pozn.: Protože se snažím být ke svým čtenářům férový, pokud jde o jakékoli zmínky o komerčních subjektech či komerčních aktivitách v mých článcích, rád bych jen dodal, že základní informace o firmě, kde teď fotky visí, a odkaz na její webové stránky v textu jsou mými zcela dobrovolnými aktivitami, nevyplývají z žádné formální dohody mezi námi, natožpak z oficiální obchodní smlouvy, jak to dnes na řadě blogů (bohužel, většinou bez náležitého upozornění čtenářům) bývá zvykem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.