Pár poznámek k literární soutěži

V posledním měsíci se na blog.cz uskutečnila literární soutěž Setkání s literární postavou. Protože jsem se této soutěže nakonec zúčastnil a moje účast dopadla nad očekávání dobře, rozhodl jsem se podělit se s vámi o několik postřehů z pohledu účastníka základního i finálového kola. Nebojte, už to bude opravdu naposled, odkazy na soutěž jste si v poslední době užili dostatečně, tak teď už se zase budeme věnovat jiným tématům. Ale dnes ještě aspoň pár bodů:

1. Dělostřelecká příprava

Už před tím, než jsem svou soutěžní povídku publikoval, jsem trochu zauvažoval o samotném smyslu literárního soutěžení v článku O literárních soutěžích. Nakonec se to ukázalo jako dobrá příprava, protože jsem si předem ujasnil, co od soutěže čekám; že se totiž nejedná o válku, ve které chci ostatní rozstřílet a rozdrtit je, ale o hru, ze které se chci spolu s ostatními potěšit. Zároveň jsem si dopředu šikovně zdůvodnil, že když po mé povídce neštěkne ani pes, není to nic nenormálního, a nejedná se o žádný důvod pro nespokojenost nebo snad dokonce smutek.

2. Proč jsem napsal soutěžní povídku?

Jsem přirozeně líný a nijak neprahnu po tom, aby ze mne v soutěžním afektu cákal adrenalin. Pak jsem ale absolvoval několik blogových debat o pravidlech tvůrčího psaní, ve kterých jsem byl v opozici proti názoru, že člověk musí mít za každých okolností na mysli daná pravidla žánru a výstavby textu. Ty debaty mne trochu rozdurdily, protože si upřímně myslím, že by se člověk neměl těmito psanými pravidly omezovat - ať už pozitivně ("...hlavně aby můj text byl přesně v souladu se šablonou!") nebo negativně ("...a just se budu snažit pravidla porušovat!") Jsem pořád přesvědčený, že člověk by měl psát primárně podle svého a teprve v okamžiku, kdy je text hotov ve stavu, že je s ním autor sám za sebe spokojený, může stát za to porovnávat se s nějakou teorií a s pravidly. Myslím si totiž, že napsat slušnou povídku není v principu nic těžkého, chce to jen mít dobrý nápad, umět obstojně česky a mít smysl pro rytmus a navrch trochu soudnosti.

 

Nedělní miniglosy č.242

Prezident Miloš Zeman chce zavést místo dosud užívaného anglického názvu našeho státu Czech Republic jednoslovný název Czechia. Podle politologů jde o další krok od standardní České republiky směrem k "Zemanovu malému českému mocnářství", které by samotné - jako sice krásný ale příliš dlouhý název - mělo být zkráceno na "Zemanovo malomocnářství".

-----------------------

Poté, co soud ve švýcarské Bellinzoně nečekaně odsoudil bývalé majitele a manažery Mostecké uhelné společnosti k dlouhým nepodmíněným trestům za machinace a podvody při privatizaci podniku v 90. letech, zrušilo svou plánovanou cestu do Švýcarska z blíže nespecifikovaných důvodů několik početných státních a stranických delegací. "Rádi budeme získávat zkušenosti s fungováním jejich nestranné a výkonné justice," řekl nám jeden z členů delegace českého Senátu, "ale abychom neplýtvali státními penězi na cestovné, pro jistotu se s uvedenými justičními výdobytky seznámíme jen na internetu."

 

Berounka v mizerném světle

Dnes jsem se chystal do Prahy trochu fotit, připravil jsem si plnou fotografickou polní, ale nakonec jsem usoudil, že počasí fotografování (aspoň takovému, jaké si představuji já) moc nepřeje a udělal jsem jen pár snímků Berounky. Olověné nebe a jednolité "kouřmo" udělaly své a zdálo se, že není možné vyfotit vůbec nic. Tak jsem ze zoufalství znovu použil svůj oblíbený infračervený filtr a zkusil, jestli nemůže mou mizernou fotonáladu vylepšit. Zkuste posoudit, jestli se to aspoň trochu podařilo, dávám vám tu pro srovnání dva přibližně stejné záběry - standardní i infračervený.

 

Kalendářem inspirace

I v říjnu, stejně jako v září,

jsi inkoustem

v mém kalamáři.

Obraz tvých očí

(a přiznám, že i jiných vnadů)

stačí mi pro spoustu dalších

listopadů.

Před Vánoci,

nejspíš někde v šenku,

pozdvihnu i ke tvým rtům

svou sklenku.

S tvou drobnou řasou ve svém oku

přečkám snad i mrazivou

část roku.

Až tvé jemné vlasy zcuchá jarní fén,

i na poušti budu rázem

květy obklopen.

A když v letním vedru v parku ulehnu na trávu

verše budu sypat z tvého

krátkého rukávu.

Tak celý rok,

stejně jako v září,

budeš inkoustem

v mém kalamáři.

Dál cítím tvou sametovou dlaň

jak slunce

na své tváři.

Lehce rýmovaný přípodotek:

Vím, jednoznačné to není:

Jde o pár facek

či o pohlazení? :-)

Nedělní miniglosy č.241

Na českém pracovním trhu roste v poslední době výrazně zájem o odpolední směny. Podle personalistů je to především proto, že před volbami roste počet lidí alergických na Tomia Okamuru, kterým je zatěžko vstávat do práce ráno, protože při tom často vidí Úsvit.

-----------------------

Nepříjemným nedorozuměním skončilo vyhlášení prvního ročníku ankety Doktor Kazisvět 2013. Hlavní organizátor chtěl navázat na nerudovskou tradici a ocenit novým titulem vybraný mimořádný medicínský počin, například oživení domněle mrtvého, jako se to podařilo doktoru Heribertovi v Malostranských povídkách. Členové poroty však neměli tak dobré literární vzdělání, pochopili záměr organizátorů jinak a na cenu omylem nominovali pět největších medicínských průšvihů roku. Výsledky zmatečné soutěže byly proto anulovány a celý program byl narychlo díky mimořádnému sponzorskému daru majitele místní husí farmy nahrazen soutěží Doktor House 2013.

 

Bubovické vodopády v infračervené

Před pár týdny jsem vyrazil na výlet do Svatého Jana pod Skalou a těšil jsem se, že si cestou zkusím vyfotit maličké Bubovické vodopády. Vzal jsem si veškerou výbavu včetně stativu a filtrů a fotil jsem vesele a poctivě asi hodinu. Pak jsem vše sbalil pokračoval v cestě a až po nějaké době mi došlo, že jsem sice nafotil infraobrázky, ale bohužel, nefotil jsem do formátu RAW, což je u infrafotek (aspoň při postupu, kterým je dělám já) nezbytnost. Takže jsem vám mohl dát na blog k nahlédnutí maximálně několik červenočerných temných obrázků, na kterých není vůbec nic rozeznat. Možná by to byla dobrá fotografická avantgarda, ale koukat se na to popravdě nedá.

A tak jsem si dnes zašel k Bubovickým vodopádům znovu, není to ostatně daleko od železnice, ze stanice Srbsko na trase Praha - Beroun jsou to asi 3 kilometry. Člověk by čekal, že mu Bubovický potok poteče při cestě vzhůru údolím v ústrety, ale není tomu tak. Specifikum zdejšího kraje jsou totiž naoko vyschlá koryta potoků; ne, že by voda došla kvůli globálnímu oteplování, ale schovává se většinou v podzemí (ostatně jedna oblast mezi Bubovickými vodopády a Svatým Janem pod Skalou se dokonce jmenuje Ztracené vody). Ale v Bubovických vodopádech dnes trochu vody bylo, ono jí většinou není moc, jde jen o malý proud potůčku rozdělený několik patry vysokých skalních schodů, ale přesto je to pěkné a docela divoké místo na cestě, která je za dobrého počasí o víkendu dost frekventovaná. 

 

Západ slunce nad Berounkou

Jsou okamžiky, kdy se před vámi otevře jen na pár desítek vteřin obraz, který vás donutí se zastavit a ničím ho tu chvilku nerušit: ani mluvením, ani chůzí, někdy se přitom skoro zastaví i dech. A vy jako na potvoru nemáte u sebe fotoaparát, aby vám tu pozorovanou krásu mohl někdo uvěřit.

Přesně to se mi stalo nedávno, když jsem se vracel večer z práce. Právě jsem přecházel Berounku po dobřichovické lávce, když se těsně před západem slunce roztáhla obloha jako divadelní opona, která umožnila slunci vrátit se na scénu na děkovačku po celodenním úspěšném vystoupení. A že to bylo slunce trošičku marnivé, se pozná i podle toho, s jakou chutí se shlíželo v zrcadle větrem rozčepýřené hladiny Berounky. Odměnou mu ovšem byly ovace vestoje nejen ode mne, ale i od několika dalších lidí právě přecházejících lávku. Bylo totiž zřejmé, že po tomto - byť velmi úspěšném - vystoupení se nestihne tleskat dlouho, slunce už zářilo z posledních sil a za necelou minutu už po něm zbyly jen vzpomínky a nevýrazná obloha s temně šedými a dále černajícími mraky.

 

Finále literární soutěže

Popravdě, je mi záhadou, jak se to podařilo, protože se nacházím naprosto mimo hlavní cílovou skupinu blogu.cz a předpokládám, že tento "segment" bude jen těžko nějak výrazněji osloven tím, co píšu. Nicméně stalo se, že moje povídka Vražda u krbu, s níž jsem se zúčastnil soutěže na téma "Setkání s literární postavou" postoupila mezi finálovou desítku, což beru jako záležitost pro mne překvapující a dodávám, že mile.

Myslím, že kdo mne trochu zná - ať osobně nebo aspoň z blogových stránek - určitě nečeká, že vás teď podbízivě vyzvu k tomu, abyste hlasovali za každou cenu právě pro moji povídku. Ale určitě stojí za to si finálová dílka přečíst, a myslím, že by vás mohla některá z deseti povídek, které ještě zůstaly v soutěži, oslovit. Pokud se tak stane, neváhejte jí dát svůj hlas, protože bez hlasů už se dnes skoro žádná masovější soutěž neobejde. Tento způsob posuzování "kvality" se mi sice může nelíbit, ale to je - přesně podle Cimrmana - taky to jediné, co s tím můžu dělat :-).

Věřím, že si mezi finálovými povídkami vyberete svou favoritku. A samozřejmě přikládám odkaz na článek na Srdci blogu Finále literární soutěže, kde všechny povídečky najdete, stejně jako hlasovací anketu. Čtěte, bavte se, hlasujte.

Přeji všem příjemné podzimní dny - pokud možno s těmi nejbáječnějšími "postavami", které pro vás existují. A nemusí být dokonce ani trochu literární :-).

Nedělní miniglosy č.240

Miloš Zeman se na rozdíl od svých dvou předchůdců v úřadu českého prezidenta nezúčastnil oficiálních oslav svátku svatého Václava. "Není divu, že oba slavili, když byli Václavové, ale já se jmenuji, jak možná ti inteligentnější z vás vědí, Miloš." řekl Zeman ve svém tradičním rozhlasovém pořadu určeném speciálně pro novináře Urážky z Lán. Strana Zemanovců ještě v průběhu pořadu oznámila, že podle jejího názoru kníže Václav jednal na rozdíl od dnešního prezidenta v rozporu s národními zájmy, a proto chce 28. září přejmenovat na svátek Sv.Miloše, protože se právě v ten den prezident narodil. "V takovém případě by jistě pan prezident přišel na oslavu osobně," uvedl na tiskové konferenci nadšeně předseda strany, "zvlášť kdyby se konala kvůli obrovským davům prezidentových příznivců přímo v centru Prahy, na Milošáku."

-----------------------

České levicové politické síly se po nápadu založit silnou státní banku a státní obchodní řetězec prodávající české potraviny rozhodly iniciovat i vznik silné sítě státních veřejných domů, které by měly zdatně konkurovat často chaotické individuální nabídce. "Domníváme se, že by se nám tímto krokem mohlo podařit dostat celý tento perspektivní obor pod kontrolu," řekl nám neoficiálně jeden z předkladatelů návrhu. "Všechny pobočky budou například povinně vybaveny registračními pokladnami, aby v odvodech daní nebyl bordel."

 

O houbovém dni

Nejsem žádným fanatickým houbařem, který by trávil v lese každou volnou chvilku. Většinou vyrážím na houby jednou nebo dvakrát za sezónu, a protože v době, kdy houby rostou, to v lese o víkendech vypadá jako na Václaváku, snažím se ten svůj jeden podzimní "houbový" den absolvovat někdy koncem pracovního týdne a beru si na to v práci jeden den volna. A protože se pilní houbosběrači poslední dobou shodují na tom, že houby rostou, neodolal jsem a udělal jsem si výlet na "moje houbová místa". Ty však nejsou u Dobřichovic, kde se mi ještě nepodařilo náležitě prosmejčit místní lesy a dobře se v nich zorientovat, ale poblíž Strašic, kde znám okolní les z dřívějška velmi dobře. A tak jsem dnes ráno vstal kolem čtvrté, abych se dvěma vlakovými a jedním autobusovým spojem dostal na místa, kde jsem zatím vždycky něco našel, i když jinak houby téměř nerostou.

 

Nedělní miniglosy č.239

Bývalý předseda strany a český premiér Petr Nečas byl vyloučen z ODS za nepovolenou veřejnou propagaci konkurenčního hnutí Andreje Babiše v rozjitřené předvolební době. Přečinu proti stranickým stanovám se měl dopustit v sobotu, kdy si společně s jeho dlouholetou kolegyní a přítelkyní Janou Nagyovou řekli nahlas a zcela veřejně své ANO.

-----------------------

Čeští reprezentační gymnasté podpořili v předvolební kampani hnutí Úsvit přímé demokracie a do své sestavy v přeskoku místo tradičního cukahary zařadili okamuru schylmo.

 

Dům U modré lišky

Pozn.: Musím říct, že mě moc mile překvapily a samozřejmě i potěšily velmi kladné reakce na můj příspěvek do literární soutěže na téma "Setkání s literární postavou" - mikropovídku s názvem Vražda u krbu. Kdo si chce přečíst, co všechno se může stát, když si domů vypůjčíte kontroverzní literární postavu, má stále ještě šanci :-).

Kdekdo ví, kde v Praze bydlel Jan Werich: "No přece v domě na Kampě, na okraji parku, to je jasné," řekla by většina Pražanů i spousta mimopražských. Ale máme tušení, kde bydlelo třeba Werichovo umělecké dvojče, Jiří Voskovec? I když mne informace o životě a práci obou legendárních divadelníků moc zajímají a přečetl jsem už o nich kdeco, přiznávám, že jsem se tuhle podrobnost dozvěděl teprve nedávno. A to jen proto, že jsem si udělal výlet s foťákem po Malé Straně a na Kampě se mi zalíbilo jedno domovní znamení na zdejším náměstí přiléhajícím ke Karlovu mostu: Modrá liška pod obrazem Pražského jezulátka (ulice Na Kampě, č.498-1). Doma jsem pak o tomto znamení hledal nějaké informace a ke svému nemalému překvapení jsem se dočetl, že v tomto domě, vystavěném hned zpočátku 17. století, Voskovec bydlel od roku 1935 až do svého odchodu do Ameriky za 2.světové války, a pak znovu po svém návratu po válce do roku 1948, kdy za moře odešel definitivně.

 

O pohádce tisíce a jednoho dne

Aktuální upozornění: Už vás někdy nějaká literární postava vytočila k nepříčetnosti? O podobné situaci si můžete přečíst v mém příspěvku do literární soutěže na téma "Setkání s literární postavou" - mikropovídce s názvem Vražda u krbu.

Bylo - nebylo - za devaterými horami a devaterými řekami, přesně před tisíci dny… Tak nějak by ta pohádka mohla začínat. Ano, moje nejoblíbenější pohádka dnes slaví své "tisícideniny", což je pojem, který jsem si vypůjčil od jeho udatného zastánce - Tlusťjocha, pojem, který je bohatším a méně nápadným příbuzným narozenin. Myslím, že je správné připomínat si dny, které jsou pro nás důležité a bez nichž bychom to nebyli my, ale nejspíš někdo úplně jiný. No a jedny takové tisícideniny, pro mne nejdůležitější ze všech, si připomínám dnes, vlastně vůbec první tisícideniny, které jsem si předem spočítal, a které mne až zpětně nezaskočily. To víte, tisícideniny nejsou každý rok a prošvihnete-li je, musíte se obrnit notnou dávkou trpělivosti, než se objeví další šance. Neschovávají se mezi usedlými a stále se donekonečna opakujícími památnými dny, ale těkají mezi ročními obdobími, jako by na rozdíl od zápecnických narozenin nejraději ochutnaly jako náruživí labužníci ode všech chutí trochu.

 

Nedělní miniglosy č.238

Aktuální upozornění: Už vás někdy nějaká literární postava vytočila k nepříčetnosti? O podobné situaci si můžete přečíst v mém příspěvku do literární soutěže na téma "Setkání s literární postavou" - mikropovídce s názvem Vražda u krbu.

Prezident Miloš Zeman pohrozil své straně SPOZ, že pokud nepřizpůsobí své volební kandidátky jeho přání, prezident bude v předčasných volbách místo Zemanovců volit Alexandrovce.

-----------------------

Podle statistiků poprvé v historii klesl počet lidí, kteří jsou spokojeni se situací na české politické scéně pod psychologickou hranici počtu lidí, kteří dokáží vyjmenovat všechny fáze prvohor. Představitelé hlavních politických stran se k této alarmující skutečnosti vyjádřili optimisticky. "Všichni doufáme, že se nám společnou usilovnou prací podaří tento nepříznivý trend otočit. Pokud víme, většině našich znalců prvohor je přes sedmdesát let, tak si myslíme, že obrácení poměru ve prospěch spokojenosti s českou politikou by nemuselo dlouho trvat."

 

Vražda u krbu

Nový tajemný krámek v naší ulici mě upoutal hned: Půjčovna literárních postav - řve neón do okolní šedi. Díky moderní technice si můžete své oblíbence půjčit na celý víkend.

Prodavač zdvihl obočí: "Jistě, Ignácia Reillyho ze Spolčení hlupců máme." Specifický vkus!

Druhou postavu jsem dostal zdarma jako bonus.

Nemohl jsem se dočkat, až do zhmotňovače vložím zlatavý disk. Ignácius je možná výstřední, ale taky bystrý ironický glosátor. Musí být radost s ním u krbu diskutovat o jeho oblíbené zkaženosti světa.

Ano, je přesně jako v knize! Hned mi vyčetl, že jen vinou lidí, jako jsem já, může bujet zneužívání literárních postav. Dodal, že je mu zle z šosáků s vlastním krbem, a chtěl místo kritické debaty radši pustit televizi. Z okna pak nadával mým sousedům do tupých ovcí. Proč sakra tak nahlas? Já nadávám vždy jen šeptem, aby neslyšeli.

Když jsem ho vtáhl zpět do bytu a chtěl ho utišit, začal křičet: "Vražda, vražda!!" Vůbec si nenechal vysvětlit, že si s ním chci jen potichu a na úrovni promluvit o světě.

"Nedám se umlčet takovými degeneráty!" řval, až kolemjdoucí vzhlíželi k mým oknům. Tentokrát neměl pravdu. Stačily dvě rány pohrabáčem a ztichl. Padl jako bleskem zasažený mamut.

Co teď? Jako zákazník jsem nespokojen. Výkřik moderní techniky a stačí na něj i pohrabáč? A vypůjčené postavy by na nás měly být vlídné a ne vykřikovat, jací jsme idioti. Přece si ta věc nesmí dovolit mě urážet, když jsem si ji řádně pronajal! Ano, věc, ulevilo se mi. Prosté poškození věci.

Spustil jsem druhý vypůjčený disk. Naléhavě zazvonil zvonek. Překročil jsem chladnoucí horu sádla, otevřel dveře starosvětsky oblečenému muži s knírkem a pozval jsem ho gestem dál. Jeho zvídavé oči se zarazily o mamuta na koberci.

"Snad se to nemůže brát jako vražda," hlesl jsem. "Co myslíte, Poirote?"

O literárních soutěžích

Přiznávám se bez mučení, že nemám moc rád literární soutěže, byť jsem se jich dříve občas účastnil a zbylo mi po nich doma i pár cen. Za prvé nejsem dostatečně soutěživý typ, necítím to správné vzrušení ze skutečnosti, že bych měl někoho porazit či předskočit, a už vůbec mě nemotivuje, že je někdo přede mnou, přičemž se počítá s tím, že bych ho měl přesně podle pravidel soutěživosti chtít nejen dohnat, ale nejlépe i předehnat. Přesněji řečeno, nejsem soutěživý vůči ostatním. Sám vůči sobě jsem, myslím, soutěživý dost, třeba mě vždycky těšilo vytvořit si na maratónské trati nějaký ten osobní rekord a snažil jsem se zlepšovat. Ale abych měl v sobě touhu vážně si to rozdat s Keňany nebo aspoň s osmdesátiletým sousedem z naší ulice, to tedy ne.

Literární soutěž má ale oproti sportovním kláním řadu nevýhod: Tou hlavní je skutečnost, že neexistuje jedno měřítko, podle kterého se dají poskládat její účastníci do jednoznačného pořadí. Na literárním poli (na rozdíl třeba od Tehelného) bohužel nejsou nainstalovány branky, jejichž počet by byl pro vyhodnocení rozhodující, neměří se čas jako v běhu, dokonce ani vzdálenost jako ve skocích či hodech. Měří se… Co se vlastně měří? Snad pocit, prchavý dojem více či méně zkušeného odborníka (v lepším případě), který se sice někdy snaží - aby to lépe vypadalo - o částečnou objektivizaci, ale ve výsledku je to stejně záležitost víceméně subjektivní - závislá na osobních preferencích, libůstkách a limitech hodnotitelů. Výsledek je proto vždy sporný a odráží aktuální konstelaci, ostatně jako ve všech soutěžích, kdy se hodnotí výsledky nějakého tvůrčího snažení, pokud nemáte zrovna za úkol upéct co nejvyšší dort.

 

Nedělní miniglosy č.237

Na dva týdny byl hned po rozjezdu nové televizní veřejnoprávní stanice ČT Art přerušen její program. Náročný český divák, pro kterého je nová stanice určena, totiž odjel nečekaně s manželkou na dovolenou do Chorvatska.

-----------------------

Přestože to zpočátku vypadalo, že vybrat si v podzimních předčasných volbách z nabídky kandidátek bude pro mnoho voličů skoro neřešitelný problém, nové průzkumy ale ukazují, že si voliči s aktuální situací hlavu moc nelámou: "Ano, pravicovým silám se to sice asi nebude moc líbit," potvrdil nám mluvčí Ústavu pro výzkum veřejného mínění, "ale zatím všechno nasvědčuje tomu, že většina voličů bude volit levou zadní."

 

Lendlova kolekce Muchových plakátů

Když jsem se dozvěděl, že se v Praze ukuteční výstava Lendlovy sbírky plakátů Alfonse Muchy, zaradoval jsem se. O té sbírce jsem vždyky jen slyšel a rozhodně jsem netoužil kvůli ní jet do Connecticutu a přemlouvat šéfa ostrahy Lendlova sídla, abych mohl aspoň nakouknout, když jedu takovou dálku až z Dobřichovic. No a tak se hora vydala lenivému Mohamedovi v ústrety a na své pouti se na několik měsíců utábořila příhodně v secesním Obecním domě v místě dávného Králova dvora. A já jako obyčejně čekal skoro až na úplný konec výstavy, abych s vyplazeným jazykem přece jen dorazil pokochat se zdobným figurálním uměním proslulého umělce na nejúplnější sbírce Muchových plakátů, která byla kdy dána dohromady (budiž za to slavnému tenistovi vzdána chvála). Pokud jsem zachytil informaci dobře, do úplnosti chybějí tři poslední kousky, které jsou ale již prakticky nesehnatelné, tj.buď se o existenci žádného exempláře neví, nebo je pouze v majetku významného (a neuplatitelného) muzea.

 

Nedělní miniglosy č.236

Nepříjemnou kauzu musí řešit společná komise Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství: Evropská unie totiž zakázala prezidentu Zemanovi, aby měl - byť jen slabší - cukrovku. Jak nám vysvětlil ředitel Evropského institutu pro dodržování komoditních limitů: "Na cukrovku jsou zemědělskými orgány Evropské unie stanoveny jasné kvóty, a ty prostě Česká republika překračovat nesmí, takže si pan prezident bude muset vystačit s řepkou."

-----------------------

Aby uspokojila všechny uchazeče o místo na kandidátkách a předešla tak nepříjemnému rozvíření několika podaných žalob, Česká sociální demokracie se rozhodla do voleb v Moravskoslezském kraji a následně i ve zbytku republiky nasadit dva týmy. "Počítáme samozřejmě, že oba naše týmy - áčko i béčko - jednoznačně vyhrají, a my se pak po volbách rozhodneme, sestavíme-li z nich koaliční vládu nebo jestli bude jedno družstvo vládnout s tichou podporou druhého," řekl nám krajský volební manažer.

 

Haiku slapových jevů

Už to tak bývá, že nejen u moře, ale i v úplně obyčejném životě působí někdy pozoruhodné slapové jevy. Když jsem kupříkladu dorazil na japonský ostrov Miyajima k proslulé plovoucí bráně torii (ano, to je ten obrázek vlevo ve sloupci menu, přes který je možné se prokliknout na reportáže z mé téměř už dva roky staré japonské cesty), brána právě neplavala. Voda ustoupila a obnažila i za přílivu potopenou část dřevěné konstrukce. Nevyšly tedy tak krásné romantické fotky jako když se oranžové tělo velkolepé brány koupe zároveň ve vlnách i v přívětivých slunečních paprscích. Zato bylo možné se kolem nádherné brány volně procházet, potkávat se s dalšími lidmi a dotknout se jí, být s ní ve fyzickém kontaktu, což je taky úžasný zážitek. Něco, co by za přílivu nebylo možné.

Slapové jevy v životě se projevují povětšinou tak, že jednou je napohled lépe, vše se daří, ústa se automaticky kroutí do úsměvu, jindy je zase o něco hůře, úsměvy jsou nahrazeny podmračeným čelem a člověk si třeba občas i vzdychne. To důležité je, aby byly oba jevy ve snesitelné rovnováze, kdyby pro nic jiného, tak proto, abychom si i za vlády jednoho období podrželi dobré povědomí o tom, jak to vypadá v tom druhém, a buď se dokázali těšit z dobrého, nebo se naopak utěšovat vírou ve změnu. Obojí má svůj smysl, jedno bez druhého nemůže existovat, podobně jako nemůže být skutečný příliv bez odlivu.

 

Fíkovník u Panny Marie pod řetězem

K chrámu Panny Marie pod řetězem na Malé Straně chodím rád a často a mám s ní spojenou celou řadu zajímavých a velmi osobních zážitků (blíže např. článek Koncert pod řetězem). Ale až poté, co jsem začal jezdit do Řecka a mohl jsem obdivovat tamější vzrostlé fíkovníky a ochutnat jejich vynikající sladké plody přímo ze stromu, až poté, co jsem si jednou z Lefkady přivezl malý výhonek, který mi již několik let roste v květníku za oknem, až pak jsem si všimnul, že jeden ze stromů (nu, spíše keřů) na nádvoří tohoto krásného gotického kostela je právě fíkovník.

Nedělní miniglosy č.235

Pražští strážníci varují občany před násilnickými tlupami poslanců, které operují v ulicích a parcích vnitřní Prahy. Poslanci totiž po rozpuštění Sněmovny a po nuceném vystěhování z parlamentních ubytoven vytvořili bezprizorné skupinky podle stranické příslušnosti, které kočují v okolí Parlamentu, přepadají nic netušící kolemjdoucí, zatahují je do improvizovaných diskusních brlohů na svazích Petřína a vystavují je nezměrným psychickým útrapách tím, že je nutí diskutovat o situaci ve společnosti a poslouchat připravené pozměňovací návrhy k projednávaným zákonům, které kvůli rozpuštění Sněmovny jinak přijdou vniveč.

-----------------------

Aby se prezidentu Zemanovi lépe plnil další z jeho slibů, totiž že se zasadí o růst průměrné mzdy, rozhodla se česká vláda, že průměrná mzda se od září nebude počítat podle nějakých stupidních vzorečků, ale bude se vyhlašovat zákonem. "Chceme se držet analogie s vyhlašováním minimální mzdy, a zaručit tak, že během příštího levicového volebního období průměrná mzda výrazně vzroste, protože na to voliči vždycky dobře slyší," řekl nám mluvčí vlády. Protesty českých statistiků a ekonomů utnul prezident velmi rázně: "Chce to jen odvahu k netradičním řešením. Kdybych se já jako prezident bál udělat některé nezbytné razantní řezy - byť i proti dosavadním ústavním zvyklostem - je docela možné, že bychom tu dnes ještě - považte - měli demokracii."

 

O pohyblivých Madlách

Není to tak dávno, co u každého eskalátoru v pražském metru byl (a kdoví, možná ještě někde je) zajímavý nápis: PŘIDRŽUJTE SE POHYBLIVÝCH MADEL! Vždycky jsem se poctivě rozhlížel, jestli není nějaká pohyblivá Madla poblíž. Ne, že bych byl tělesně či názorově tak vratký, abych se potřeboval při jízdě na schodech za každou cenu někoho přidržovat, ale požaduje-li to po mně přepravce důsledně a dokonce s vykřičníkem, nebudu se takovému nařízení protivit a rád mu to udělám k vůli. Ale buď jsem měl prostě na pohyblivé Madly smůlu anebo jich byl vždycky fatální nedostatek, prostě nikdy jsem žádnou skutečnou pohyblivou Madlu nepotkal. Kdoví, jestli vůbec existují! To víš, nejsou lidi, odpověděl mi kdysi jeden známý z dopravního podniku, když jsem se mu se svou pochybností svěřil. Ano, rád bych si něco takového vyzkoušel v praxi, je-li to tak napsané v přepravním řádu, který mám v prostorách metra dodržovat. Aspoň jednou!

Ono je to také možná tím, že Madel je prostě ve společnosti obecně nedostatek. Když se podíváte na jména dnešních dívek, na Madlu často nenarazíte. Přitom to bývalo velmi slavné a populární jméno; o Máří Madle se dokonce učívalo v náboženství a bývaly i doby, kdy Madla zpívala Evropě. Madla s Apolénkou a Veronikou se sice ještě kdysi dávno stihly nominovat do jednoho z dnešního pohledu už obstarožního hitu, ale je pravda, že pak Madly prožily určitý ústup ze slávy (a to ani nemluvím o Apolénkách).

 

Lennonova zeď a Beethovenův platan

Protože mám ode dneška tři dny dovolené a tentokrát nevyrážím na žádné cesty, rozhodl jsem se podívat pro změnu - do Prahy. Ne však ranním vlakem jako každé normální jitro - s výhledem na další dlouhý pracovní den, ale jako nadšený turista. Fotoaparát do pohotovostní polohy, sluneční brýle, do očí nadšení z procházky krásnými místy a je skoro jisté, že mne místní obchodníci a turističtí nahaněči budou oslovovat německy nebo anglicky. Je libo výstavu mučících nástrojů? Projížďku lodí po Vltavě? Dostalo se mi dokonce i tiché nabídky zprostředkování sexuálních služeb, ale zprostředkovatel rychle prchnul, když jsem se nahlas s těžkým pražským přízvukem zeptal "co ste to povidáááál?"

Kromě spousty jiných drobných zajímavostí, které si představíme někdy příště, jsem navštívil i svou oblíbenou Malou Stranu a Kampu. A vzhledem k dnešnímu pohnutému jubileu jsem chvíli postál u známé "Lennonovy zdi", která se v šedivých sedmdesátých a osmdesátých letech stala symbolem svobody a odporu proti tehdejší vrchnosti. Dřívější "zeď nářků" se po Lennonově smrti stala místem zasvěceným právě Johnu Lennonovi a jeho myšlenkám, na zdi se objevovaly stále nové citáty, básně a graffiti, což přimělo čas od času dohlížející orgány udělat brigádu a příliš svobodomyslné myšlenky přetřít pěkně uniformní šedí nebo zelení, i když to jen aktivizovalo plodné autory ke stále novým a novým výtvorům, dokonce i v době, kdy zoufalá úřední místa napadlo udělat ze zdi v zájmu všeobecného a neodvratného pokroku plakátovací plochu.

Jaroslav Kučera - Jak jsem potkal lidi

Moje doporučení a tipy na zajímavé události dost často přicházejí pozdě. Je to tím, že sám se na pozoruhodné akce - pakliže vůbec - vypravuji na poslední chvíli a nemám pak už možnost nikoho dalšího nalákat na svou pozitivní zkušenost. Tentokrát přicházím s doporučením na báječnou výstavu nikoli za pět minut dvanáct, ale dokonce až drahně po dvanácté. Na výstavě fotografií Jaroslava Kučery jsem se totiž byl podívat v její poslední den. V letním odpoledním vedru jsem po Starých zámeckých schodech upoceně doklopýtal až na Pražský hrad, z nádvoří u katedrály jsem sešel Plečnikovým schodištěm do zahrady, a zatočil do galerie v Tereziánském křídle Starého královského paláce.

Věděl jsem, že to bude výstava moc dobrá, ostatně Jaroslav Kučera je v oblasti dokumentární fotografie pojmem a velkou osobností. Ale že to bude takový nářez a že nakonec strávím v galerii dobrovolně dvě a půl hodiny (ostatně po celou dobu jsem se míjel se stejnými spolunávštěvníky, kteří vypadali "zasažení" podobně jako já), to jsem opravdu nečekal. Proč bych ale měl o výstavě psát a doporučovat ji, když už ji nikdo nemůže navštívit? Je to prosté: Konec byl aspoň na chvíli odvrácen a výstava byla prodloužena. Sice jen o jediný týden, do neděle 25. srpna, ale přece. Pokud můžete na konci prázdnin investovat svůj čas, jste z Prahy nebo okolí a máte rádi výborné fotky (černobílé, nádherné a s hrubým zrnem), navíc ve velmi přívětivém prostředí, máte tedy ještě pár dní šanci.

 

Nedělní miniglosy č.234

Ukazuje se, že losi evropští z jediného českého stáda, žijícího na Jindřichohradecku, letos okousali více mladých stromků, než stanovuje závazná norma Ministerstva zemědělství pro provoz lesa PL-236/2012. Všech 17 členů stáda bylo proto pozváno na místní policejní stanici ke standardnímu "zajištění podání vysvětlení". Kdyby se podezření potvrdilo, losům hrozí až dvoumiliónová pokuta podle zákona o sázkových hrách a loteriích.

-----------------------

Prezident Zeman předčasně vyhlásil datum předčasných parlamentních voleb na poslední říjnový víkend. Zajímavé je, že tak neučinil standardní cestou, ale v rozhovoru pro ortodoxně komunistické Haló noviny. Hrad se brání tím, že šlo fakticky o běžnou tiskovou inzerci, která se bohužel do jiných novin nevešla, protože v nich právě běží reklamní kampaň na Fidorku. "Chceme, aby tradiční Fidorka neměla se stalinistickými Haló novinami nic společného," řekl nám manažer kampaně, "což ale samozřejmě neznamená, že máme něco proti těm, kteří mají komunistickou propagandu rádi a Haló novin si - podobně jako prezident Zeman - váží. Naopak, pro specifickou klientelu čtenářů Haló novin, která je pověstná obdivováním všeho dříve sovětského a dnes ruského, chystáme zcela novou podobu čokoládové oplatky, která se bude jmenovat Fjodorka."

 

Kouzelná zahrada - model 2013

Na mé nedávné fotografické výstavě Obrazy ze zásvětlí (pro podrobnosti o výstavě a kompletní e-katalog všech vystavených fotek klikněte na tento odkaz) tvořil cyklus Kouzelná zahrada více než třetinu vystavených obrazů. Kompletní cyklus byl k dispozici i návštěvníkům akce Začarovaná zahrada, který se konal začátkem června v Poličce. Dalo by se ale říct, že pojem "kompletní cyklus" v této souvislosti postrádá smysl, protože se jedná o sérii, do které skoro při každé návštěvě zahrady mých rodičů ve Staňkově na Domažlicku několik fotek přibyde. No a protože jsem o víkendu po víc než čtvrt roce opět dorazil do své "kouzelné zahrady" s foťákem, nedalo mi to, abych nevyužil příhodných podmínek během "zlaté hodinky" před západem slunce a stejnou technikou jako u předchozích fotek (štamgasti na tomto blogu i návštěvníci výstavy ji už dobře znají), jsem udělal několik snímků, které mají jako obyčejně premiéru na tomto blogu.

Nedělní miniglosy č.233

Podle televizních odborářů byla moderátorka Daniela Drtinová z pořadu Události, komentáře odvolána na politickou objednávku. Nedělním miniglosám se ale podařilo zjistit, že toto tvrzení se nezakládá na pravdě. Její odvolání samozřejmě jako obyčejně požadoval ministr kultury Balvín, ale ten, jak známo, na žádném neodvolatelném odvolání netrvá déle než jeden den. Podle našich informací je skutečnost taková, že paní Drtinová kývla na mimořádně zajímavou nabídku moderovat jadernou reakci v jaderné elektrárně Temelín. "Sázíme na její proslulý agresivní způsob moderování, který by nám podle našich výpočtů měl ušetřit velké množství drahých grafitových tyčí," řekl nám ředitel elektrárny. "Pokud se vše podaří podle našich představ a dosáhneme plánovaných provozních úspor, rádi bychom na druhý blok angažovali i pana Veselovského."

-----------------------

Petr Nečas, který až do předpokládaného rozpuštění Poslanecké sněmovny bude pokračovat v práci řadového poslance, zaměstnal Janu Nagyovou jako svou asistentku. Bývalý premiér přislíbil, že dohlédne na to, aby se jeho nová asistentka věnovala svým koníčkům, jako je sledování jeho příbuzných, odposlechy a nezákonné úkolování Vojenského obranného zpravodajství výhradně ve svém volném čase.

 

Kolem Blatenského kanálu

Minulý týden jsem během čtyř dnů absolvoval v okolí Jáchymova asi 90 km pěkně pěšky v krásných přírodních krušnohorských kulisách. Terén v Jáchymově a kolem tohoto města neskýtá zrovna odpočinkové trasy a vzhledem k velkým vedrům šlo o dost náročné výlety. Pokud budete chtít najít trasu, která vede téměř po rovině, mám pro vás tip: Výlet podél dvanáctikilometrového umělého kanálu, který se jmenuje Blatenský příkop. Byl vybudován v letech 1540 - 1544, aby přiváděl vodu k čerstvě objevovaným nalezištím rud a zakládaným rudným dolům v této oblasti. V nedávné době byla tato unikátní technická památka zrekonstruována, takže se kolem ní dá bezpečně a bez problémů procházet, většina cesty vede přímo po zpevněném břehu.

Cesta, kterou vám tu v několika fotografiích ukážu, byla pro mne jen druhou (a kratší) částí celodenní túry po trase Jáchymov - Abertamy - Blatenský vrch - Boží Dar.

 

Nedělní miniglosy č.232

Extrémní dusno, které způsobil svým stěží uvěřitelným kankánem v porcelánu ministr kultury Jiří Balvín v Národním divadle, snad již pominulo. Zatímco podle některých příznivců současné vlády bylo příjemné ochlazení způsobeno především chladnou hlavou premiéra Rusnoka, podle překvapeného Balvína, který se jako mnohačetný odborník věnuje ve svém volném čase i umělecké meteorologii, došlo k ochlazení kvůli bouřkám na přecházející studené kulturní frontě.

-----------------------

Vzhledem ke zveřejnění platů vládních úředníků Nečasovy vlády vyhlásil Český hydrometeorologický ústav nejvyšší stupeň varování vzhledem k rostoucímu Indexu závisti a nepřejícnosti. "Lidé by si měli dávat pozor přibližně stejně jako při velkých vedrech," uvedl mluvčí ústavu, "protože za těchto extrémních podmínek může zvlášť u citlivějších povah dojít snadno k náhlé nevolnosti." Specialisté na zdravou výživu navíc tvrdí, že v tomto případě většinou nepomáhá ani dostatečný přísun tekutin.