Hovory přes obrazovku - tucet první

Jak jsem slíbil, do konce srpna bude tady na blogu probíhat pokus o "Hovory přes obrazovku", tedy malý projektík, ve kterém se zdejší čtenáři mohou na cokoli ptát a já se na jejich zvídavé otázky budu snažit odpovídat. Protože otázek už přišlo kolem třiceti, rozhodl jsem se první kousek "Hovorů" zařadit "v předtermínu". Bude to dobrý test, budu mít už první kousek hotový a nebudu vás ke konci srpna obtěžovat litaniemi, a jednak tím mohu dát ukázku všem, kteří si své případné otázky do Hovorů zatím jen rozmýšlejí nebo k těm již zaslaným budou chtít některé další přidat. Času je dost, otázky můžete pokládat či zasílat všemi cestami - tedy jako komentář k jakémukoli zdejšímu článku, e-mail, zprávu autorovi (ta se dá využít pro anonymní dotazy), atd. Přidáte se?

Dnes uvádím první tucet otázek s prvním tuctem odpovědí:

1. Často jsem se zamýšlela, když čtu tak leckdes tvoje dost ftipné a povedené komenty, jestli to jde samovolně a nebo přece jen musíš zapnout myslivnu. (Valin)

Občas mi opravdu nezbývá, než myslivnu zapnout. Není to ale tak často, aby myslivcům stálo za to mě kvůli tomu žalovat, že mají vyšší spotřebu energie.

 

Haiku zlatavé řeky

Zlatá i černá. Vítězství i neúspěch. Radost i slzy. Poledne i hluboká noc. To vše obsahuje večerní slunce koupající se v napůl vyschlém korytu řeky. Nechat se lačně okukovat od romantiků i od šmíráků a být u toho neuvěřitelně sexy. Ještě osušit v proudu teplého vzduchu, slastně se natáhnout po vyčerpávajícím dni a přikrýt se obzorem. Snít své věčné sny pod nebem z hvězd. Čekat netrpělivě na nový den. Nový den pro nový život. Co už jiného je rytmus věčnosti?

Haiku zlatavé řeky

Skrýváš po koupeli

za zlatým paravánem

slunce ve vlasech.

Nedělní miniglosy č.324

Mexický narkobaron Joaquín "Prcek" Guzmán opět uprchl ze své vězeňské cely v ostře střežené věznici Altiplano. K útěku využil speciálně k tomuto účelu vystavěný 1,5 km dlouhý tunel, což přimělo pražský magistrát, aby se zajímal o bližší spolupráci s tímto bezesporu velmi schopným mafiánem. Z neoficiálních zdrojů jsme se dozvěděli, že "Prcek" Guzmán zvažuje nabídku pražské primátorky na zajištění dostavby kontroverzního tunelu Blanka. Za to požaduje možnost dodávat za slušnou cenu svůj proslulý kvalitní materiál Pražským koksárnám a přejmenování tunelu Blanka na tunel Conchita.

----------------------

Škodolibí komentátoři přirovnali nekonečnou závěrečnou řeč obviněného Davida Ratha k pohádkám tisíce a jedné noci. Podle dosud nepravomocného rozsudku teď bude mít David Rath, který je pověstný svou pracovitostí i ve ztížených podmínkách, možnost napsat v tomto duchu pohádky celkem tří tisíc sto tří a jedné noci, což by měl být rekord v celém neislámském světě. Mezinárodní jury ještě musí rozhodnout, zda bude rekord platit i přes to, že pohádky bude vyprávět sám autor a nikoli Šeherezáda, která podle výroku soudu propadla spolu s dalším nekale získaným Rathovým majetkem státu.

 

Hovory přes obrazovku

Milí štamgasti, pravidelní čtenáři, občasní hosté i náhodní kolemjdoucí, mám pro vás tentokrát malou výzvu: Čas od času je možné si na blozích přečíst rozhovor s vybraným blogerem, ostatně i já jsem měl tu možnost být v rozhovoru pro Autorský klub jak zpovídajícím, tak i zpovídaným, a obě role jsem si opravdu užil. Je ale pravda, že mě odedávna láká i trochu jiný žánr: něco podobného, na čem Miroslav Horníček vystavěl své kdysi velmi populární Hovory H (v televizi) a Hovory přes rampu (na divadle): Jde o situaci, kdy je člověk vystavený celkem libovolným otázkám z auditoria a musí na ně pohotově - a pokud možno i obsažně či alespoň vtipně - reagovat. Kdysi jsem si takové "Hovory" vyzkoušel na vlastní kůži v době, kdy jsem učil, a jednou až dvakrát za rok jsem umožnil svým studentům zeptat se mne prostě na cokoli. A můžu říct, že mě moc nešetřili :-). Samozřejmě, situace na blogu je úplně jiná než v přímém kontaktu před kamerou, na divadle či ve třídě. Tam je zpovídaný pod mnohem větším tlakem, nemůže se příliš rozmýšlet, musí se ctí ustát převapující, bláznivé nebo provokativní otázky. Ale odpovědi by každopádně měly mít buď obsah nebo šmrnc, v optimálním případě obojí.

 

Nedělní miniglosy č.323

Řecké banky by měly v pondělí znovu otevřít a vrátit se po několika týdnech k téměř normálnímu režimu. "Peníze samozřejmě vydávat nebudeme," řekl mluvčí Řecké bankovní rady, "ale občané, kteří v řeckých bankách mají uložené peníze, si u nás mohou zadarmo odskočit, což u bankomatů poslední dobou z důvodů nedostatku soukromí nešlo."

----------------------

Podle informací z tamějšího národního parku na Šumavě postupně roste počet tetřevů, což celkem odpovídá trendu na státních úřadech, kde byl - především při vyřizování stížností občanů - rovněž zaznamenán meziroční nárůst počtu hlušců.

 

Bez...

Rozhovor beze slova,

objetí bez doteků

...........a přece - hřejivě sametová.

Most přes široširou řeku

...........bez druhého břehu.

Procházíš zdmi

...........bez dveří

někdy opatrně,

...........jindy zase v běhu.

Lákavý hřích bez poskvrny těla

...........něžně nás ukolébá.

Čarodějko…

Ve tvém světle

i půlnoc je rozednělá,

i když už sama třeba

...........v slunce nevěří.

Nedělní miniglosy č.322

Během minulého týdne výrazně posílily akcie cukrářských firem. Jednak šlo o reakci na změnu rozložení vzdušných mas nad Evropou, která vedla k větrnějšímu počasí, jednak se pozitivně projevila omluva papeže Františka jihoamerickým indiánům. Největší růst proto logicky zaznamenaly firmy vyrábějící indiánky a větrníky.

----------------------

Podle Mezinárodní unie zelinářů a ovocnářů dosáhlo řecké hospodářství prvního významného úspěchu za dlouhá léta, který otevírá velké šance na oživení řeckého zemědělství. Podle výsledků prezentovaných Unií totiž zatím dodává drtivou většinu okurek pro letošní okurkovou sezónu právě Řecko.

 

O fotografické zakázce

Na začátku stála báječná zpráva: Získal jsem fotozakázku! Jeden můj známý, který si již v minulém roce pořídil řadu mých fotografií do svého nového domu, se rozhodl vyzdobit si mými fotkami i svou pracovnu ve firmě a firemní zasedačku. Dohodli jsme se na tom, které fotky by se mu líbily; vše mělo vlastně jediný zádrhel - požadovaný rozměr. Velká zasedačka si totiž žádá velký formát fotek, takže z požadavku šel strach: Jestliže fotky, které jsem měl na výstavách, považuji za velké (50x70cm) k objednanému rozměru 140x100cm se nehodí jiné adjektivum než "obrovité", prostě takové, které jsem ještě nikdy nezkoušel udělat. Ale firemní zakázka je firemní zakázka, podobná příležitost se nerodí každý den, tak jsem na velrybí rozměr kývnul a navrch jsem v euforii poprvé přislíbil, že fotky dodám v kliprámech, aby si je zákazník mohl hned pověsit a nemusel ještě měsíc pendlovat mezi domovem, prací a rámařstvím.

 

Haiku hřejivého vesmíru

Poslední oficiální haiku na tomto blogu je ze zázračného dubna, který mě letos natolik nadchnul, že jsem mu jedno haiku přímo věnoval (Haiku zázračnému aprílu). Myslím si, že zázraky máme obdivovat, máme si jich vážit a máme o ně pečovat bez ohledu na to, jestli je právě duben, červenec nebo zimní slunovrat, a jestli se nás týkají úplně bezprostředně nebo jen některým ze svých nádherných okrajů; natolik jsou vzácné a natolik by bylo pohrdáním si jich nevšímat a nepřemýšlet o nich. A takové zázraky umějí trvat i roky a - ano - nejspíš i staletí.

A tak i dnešní haiku o jednom takovém zázraku pojednává. O zázraku, nad kterým by možná astronomové a termodynamici jen nechápavě kroutili hlavou, ale já věřím, že mají dostatek čiré lidské představivosti, že se na mne nevrhnou s minometnou palbou plnou vzorců, rovnic a studených pouček. Vůbec nehodlám diskutovat o tom, jestli vesmíru dominuje temná hmota, černé díry či bílí trpaslíci. Pro mě je vesmír krásně barevný, možná tím barevnější, čím více se snaží vypadat bez barev, mrazivě a potemněle. Milí vědátoři, neurazte se, ale já o něm vím své, když do něj hledím - možná vytrvaleji než vy - poctivě každou noc :-).

Haiku mého hřejivého vesmíru

Vědci se mýlí!

Vesmír je proteplený

barvou tvých očí.

 

Nedělní miniglosy č.321

Podle řeckých výzkumných agentur u Řeků převažuje mínění, že permanentní finanční pomoc od Evropské unie je naprosto zasloužená a je možné ji brát jako dlouhodobé licenční poplatky za řecký objev demokracie. Vyhodnocení nedělního řeckého referenda o přijetí podmínek věřitelů bude ale nejspíš z evropského pohledu poměrně komplikované, už jen proto, že v řečtině se ANO řekne NE.

----------------------

Podle důvěrných údajů z ordinace doktora Chocholouška byli během uplynulého týdne přijati na léčení další tři pracovníci Ústavu pro vesmírnou komunikaci Akademie věd ČR, poté, co ani na jubilejní dvoustou sérii pokusů o kontakt s mimozemskými civilizacemi nepřišla z hlubin mrazivého vesmíru žádná odpověď. "Naše práce je velmi náročná na schopnost sebemotivace," řekl nám ředitel ústavu. "Někteří mladší kolegové s tím mají bohužel problémy, protože by rádi dostali z Vesmíru občas alespoň náznak odpovědi. Já si ale kupříkladu kvůli své vlastní motivaci často aspoň představuji, že vesmířané naše opakovaná šifrovaná poselství o planetě Zemi a lidstvu rádi luští, zvlášť od té doby, co zkrachoval ve Vesmíru kdysi velmi oblíbený pozemský časopis Hádanka - křížovka."

 

Z japonského fotoarchívu 3 - Skalní chrám Yamadera

Po dalších dvou měsících společně nahlédneme už potřetí do celkem bohatého a dosud jen minimálně využitého archívu fotek z putování Japonskem. Dnes se podíváme do vnitrozemí severního Honshu, do prefektury Yamagata, kde pro mne hlavním bodem programu byla návštěva významného skalního chrámu Yamadera (někdy se mu také říká Rishakuji). Původní reportáž přímo z místa jste si mohli přečíst loni v článku Pro milovníky schodů (chrámový komplex Jamadera), dnes doplním deset dalších záběrů, i když vybrat by se jich dalo ještě dalších padesát; v chrámu jsem strávil celý půlden a je opravdu co obdivovat. Na rozdíl od řady jiných míst jsem v této oblasti potkal minimum zahraničních turistů, drtivá většina byli Japonci.

Plží serenáda

Pozn.: Slavit různá více či méně kulatá výročí je celkem běžné. Jsou ale situace, kdy je moc fajn využít i kratší časová období, třeba "výpůlročí" nebo "výčtvrtročí"; já si aspoň na jedno takové kouzelné výčtvrtročí rád a s velkou chutí připiju. Nic speciálního výčtvrtročního jsem si nepřichystal, jen malou lehce výstřední (pro ty, co slaví ve středu) rýmovačku pro všechny plže, mlže, chroustnatky, hlavonožce, kelnatky či přílipky, které mají nebo budou mít rády češtinu nejmíň jako já :-)

Na trávníku kousek od své skrýše

obořil se měkkýš na tvrdýše,

že - jak je z něj cítit na sto honů -

nerozezná měkké i od ypsilonu.

Když se v textu příliš hrubek píše,

jazykoví znalci z živočišné říše

plží silou se jen těžko křísí

a měkkýšům v tvářích tvrdnou rysy.

Když rozmíška se k svému konci stočí,

dojetím má tvrdýš lesklé oči,

darem totiž dostal plnou mísu

pravidel plžího pravopisu.

Poučení z toho plyne pěkné:

Před češtinou i drsný tvrdýš změkne :-).

Nedělní miniglosy č.320

K současným českým státním svátkům by měl přibýt další den pracovního klidu, kterým bude ve velikonočním období tzv. Velký pátek. Jde prakticky jen o zesouladění psané normy s již dávno existujícím reálným stavem, protože pro mnoho lidí v České republice je - jako ostatně každý pátek - i Velký pátek spíš taková Malá sobota.

----------------------

Podle české vlády by kvůli problémům s nelegálními imigranty mohlo dojít k nejhoršímu a na státní hranice by mohla být nasazena armáda. Vzhledem k tomu, že ale z původního rozsahu české armády zbylo jen několik vysoce specializovaných útvarů, budou na hranici operovat především čeští vojenští lékaři, četné mediální šrapnely budou likvidovat pyrotechničtí specialisté a imigrantům bude do kroku vyhrávat Hudba Hradní stráže.

 

J.S.Bach, F.Busoni - Chaconne

Kdysi jsem tady na blogu psal, že se už delší dobu snažím po maličkých krůčcích nacvičit jednu rozsáhlejší a náročnější skladbu pro klavír. Myslím, že dnes je vhodný čas pro to, abych ukázal výsledek svého docela dlouhodobého snažení nejen těm, kteří jsou mi nejbližší, ale i tady na blogu. Vůbec poprvé tedy dnes přidávám na blog i něco jiného než text nebo fotku.

Všechno to začalo v říjnu pro mne naprosto neobyčejného a kouzelného roku 2013, kdy jsem se rozhodl, že se pokusím přemluvit dávno zdřevěnělé ruce, které kdysi - velmi nerady a se sebezapřením - hrávaly na klavír v plzeňské lidušce a které se s piánem, jemuž věnovaly jen minimum času (a výsledky podle toho taky vypadaly), na dlouhých 30 let úplně rozloučily. V roce 2010 jsem chtěl udělat radost nemocnému tátovi a začal jsem trochu hrát, abych mu mohl nahrát pár menších skladbiček, ale poté jsem opět se soustavnějším hraním přestal. V rozpoložení, kdy jsem byl schopný zahrát si tak maximálně "Kočka leze dírou", jsem se rozhodl nacvičit naopak něco rozsáhlého a ne úplně jednoduchého, hlavně proto, abych sám na sobě vyzkoušel, jestli by to vůbec šlo - bez toho, aby člověk dřel u nástoje celé dlouhé dny. Prostě jen po maličkých vytrvalých každodenních krůčcích podobně jako se z maličkého batolete stane postupně v průběhu let velký a sebejistý chodec na trase Praha-Prčice :-).

 

Nuda v Praze

Na malém tichém městě s podivným názvem Praha začínal pátečním večerem další nudný víkend. Přemek se právě těsně před zavíračkou vyvalil ze dveří poslední místní hospody a pokoušel se vejít do tmy milosrdně překrývající všudypřítomný nepořádek na rozkopaném náměstí co nejpřímějším krokem, i když to po šesti dvanáctkách šlo jenom obtížně. Cestu přes staveniště, na kterém už několik měsíců nikdo nepracoval, měl ale natrénovanou a bylo mu už celkem lhostejné, že z pouličních lamp svítí jen každá čtvrtá. Šetřit se musí!

Kdyby každý z posledních pár set obyvatel městečka chlastal jako Přemek, možná by ta poslední hospoda nemusela po prázdninách zavřít. I teď funguje jenom o víkendech, ale po prázdninách odjedou lufťáci z velkoměsta, i těch pár bláznivých turistů, kteří přes různá varování podlehli reklamním lžím v katalozích cestovních agentur a přijeli se podívat na "starodávné městečko se slavnou historií". Vzpomněl si na Libušinu "slávu, jež hvězd se bude dotýkati" a výsměšně škytl. Kdyby kněžna viděla, jak se s věštbou sekla!

 

Nedělní miniglosy č.319

Česká republika se po dlouhém váhání konečně připojila k rozsáhlé mezinárodní pomoci Řecku. Zatímco země eurozóny celkem poskytnou Řecku ekonomickou pomoc v řádu stovek miliard eur, česká strana vyslala do Athén specializovaný tým českých tanečníků a choreografů, kteří by měli vyškolit vrcholné řecké politiky a ekonomy v tancích mezi vejci.

----------------------

Letos poprvé se ve světě 21. června slaví Mezinárodní den jógy. Představitelé Hasičského záchranného sboru jen prosí české vyznavače jógy, aby ve stozích a vyprahlých porostech nedělali svíčku.

 

Vyhlášení výsledků soutěže

Vyhlášení výsledků soutěže ku příležitosti stétisící návštěvy na mém blogu

Ve středu těsně po půlnoci (přesně v 0:16) navštívil můj blog vyhlížený stýtisící návštěvník. V souvislosti s touto událostí je mi potěšením vyhlásit výsledky soutěže, kterou jsem zde vyhlásil před měsícem:

První cenu, kterou je láhev kvalitního moravského vína a výstavní zvětšenina (formátu 70x50 cm) některé z mých fotografií podle výběru výherce, získává blogerka Userka.

Z těch blogových návštěvníků, kteří mi v následujících 72 hodinách po jubilejní návštěvě poslali přesně podle vyhlášených pravidel soutěže otisky obrazovek se stavem počitadla návštěv, jsem vylosoval druhou a třetí cenu, kterými jsou v obou případech zvětšeniny formátu 30x40 cm (příp. 30x45 cm) z mých fotografií podle výběru výherců. Výherci se stali blogeři Janah a Miloš (mimochodem, jediní, kteří do soutěže poslali více než jednu ofocenou obrazovku).

Všechny tři vítěze samozřejmě v nejbližší době oslovím a dohodneme se především na výběru fotek. Pokud čtou tenhle článek, mohou si už začít vybírat, nejlépe na mém fotowebu www.petrvapenik.cz. Mimochodem, během tohoto víkendu by se na webu měl objevit nový článek s 16 vybranými fotografiemi nafocenými minulý týden v Jeseníkách (Bílá Opava, Moravice). Věřím tedy, že inspirace pro výherce bude dostatečná.

Gratuluji všem třem výhercům a dalším účastníkům soutěže i ostatním návštěvníkům děkuji za zájem a neutuchající přízeň. Vzhůru do druhé stotisícovky! :-)

Výlet na zámek Bruntál

Během mého "jesenického víkendu" byl jeden den vysloveně chladný a občas nepříjemně pršelo. Hřebeny a okolní kopce se schovaly za oblačnou oponu a já se rozhodl vyrazit místo do hor jen někam autobusem do okolí. Nakonec jsem si vybral Bruntál, kde jsem ještě nikdy nebyl, a navštívil tamější zámek. Nebyl jsem na tu návštěvu nijak připravený a nečekal jsem nic zvláštního, město jsem neměl spojené s žádným obzvláštním očekáváním. Skutečnost mě ale mile překvapila, bruntálský zámek je nejen krásný, ale mají tam zjevně i výborné průvodkyně. Ze zkušeností z různých jiných míst jsem čekal nějakého brigádníka, který má nazpaměť naučeno několik stran faktů a mimo tuto zahrádku prakticky nic dalšího nekvete. Dostalo se mi naopak obsáhlého výkladu se spoustou propojek a souvislostí. Navíc jsem byl "ve skupině" jediným návštěvníkem, takže výklad byl docela interaktivní. Tolik, že jsem málem nestíhal fotit - tu možnost si tu můžete přikoupit za 20 korun.

 

Přelétavý den

K obědu prostřít pro Venuši,

večer Jitřence se vyznat z lásky,

v noci dát své síly

v pronajatém bytě

Afroditě

a vedle Večernice,

které věnoval jsem duši,

se ráno probudit.

Ďábel zarputilý,

za můj úpis tedy

nemá mi co vzít.

Nedělní miniglosy č.318

Nedělní miniglosy odhalily, že šéf fotbalové asociace FIFA Sepp Blatter neodstoupil z funkce předsedy kvůli kolosální korupční aféře ve své organizaci, ale proto, že se mu nepodařilo u Mezinárodního soudu prosadit, aby pohádková postavička z českého Čtyřlístku Fifinka platila za používání svého jména organizaci FIFA nemalé licenční poplatky, takže rozpočet organizace na dalších 20 let je ohrožen.

----------------------

Mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig byl odvolán za své nekorektní vyjádření na sociálních sítích, kde o některých našich spoluobčanech blíže neupřesněného původu hovořil jako o cikorkách. Jeho zaměstnavatel přitom vůbec nevzal v úvahu, že mluvčí zásadně nepije dobrou brazilskou kávu, ale dává přednost kávovinovým náhražkám, je členem České společnosti přátel čekanky, o pozitivních účincích této rostliny napsal několik statí a zasadil se dokonce o založení nové sekce na Českém svazu ledního hokeje, která bude organizovat hokejové zápasy hrané výhradně s čekankovými puky.

 

Malý pugét z Velké kotliny

To je tak, dostal jsem chuť dát jednomu moc fajn člověku kytku. Skvělý nápad, dalo by se říct, ale když ten nápad dostanete v Jeseníkách, ten člověk je - obrazně řečeno - na druhém konci světa a má svých starostí nad hlavu, určitě dost na to, aby ještě otevíral zásilkové službě a do toho všeho musel hledat vázu, vypadá to dost neprakticky. Ale myšlenka, která se už dostala jednou na povrch, se špatně vtlačuje zpátky do příslušného závitu.

A tak jsem si řekl, že udělám z nouze ctnost: Pugét (aspoň maličkej, luční), bude! A zajdu si pro něj do toho nejvyhlášenějšího rostlinopisného místa, kde prý mají kytiček tisíce různých druhů a některé dokonce takové, že jsou doma jenom tady a nikde jinde na světě: Do Velké kotliny, která je vlastně z Karlovy Studánky "za rohem", musí se jen napřed hodně do kopce a pak hodně a zprudka z kopce. Je jasné, že k těm nejvzácnějším endemitům se jen tak nedostanu, jsou rozesety po "kotelních" loukách, na něž je vstup přísně zakázaný; takový teleobjektiv nemám, abych nasnímal z povolené pěšinky detail. Ale třeba potkám aspoň pár květinek, které budou jako stopařky mávat na kolemjdoucí, aby zastavili a vzali je s sebou do údolí - když už to kvůli podivným ochranářským pravidlům nejde fyzicky, tedy aspoň v podobě obrázku.

 

Jak se vyrovnat Sherlocku Holmesovi (vodopády Bílé Opavy)

Když jsem jako dítě poprvé objevil kouzlo detektivních knih, zatoužil jsem být Sherlockem Holmesem. Ta inteligence, schopnost dedukce, břitký anglický vtip!... A Watson vždy po ruce! Jenže - vyrovnat se Sherlocku Holmesovi je zatraceně těžké: V inteligenci o pár tříd zaostávám (Kdo ne? V tomhle mají literární postavy určitou výhodu), z druhu lupů na ramenech spolucestujícího ve vlaku nedokážu určit, kolikrát dotyčný navštívil Brighton, a ještě jsem neviděl ani jednoho Angličana, který by nad Nedělními miniglosami hýkal smíchy. Když jsem o víkendu odjížděl na dovolenou do Karlovy Studánky v Jeseníkách, nebyl jsem ani o chloupek blíž svému dětskému snu, tím spíš, že neumím hrát na housle.

Nevěda, že právě v Jeseníkách vyhmátnu slabé místo detektivního idola, vydal jsem se první den pobytu fotit do hlubokého a nádherného údolí Bílé Opavy. Pár fotek už odtud ve výstavní kolekci mám, tak jsem chtěl přidat nějaké nové. Tentokrát jsem ale měl dost času na to, abych se pustil kolem říčky náročnější turistickou trasou (leze se tam každou chvíli po různých žebřících a dřevěných schůdcích, člověk balancuje na úzkých březích a snaží se nesklouznout do vody), jak jsem si pamatoval z návštěvy před devíti lety, trasa je sice náročná, ale v dobrých botách jednoznačně schůdná. A tak jsem stoupal proti proudu hučících vod, abych našel pro oko hezká zákoutí.

 

Nedělní miniglosy č.317

Ústav pro jazyk český vydal studii, podle které mohou příjmení mít zásadní vliv na úspěšnost svých nositelů v politice. Bylo kupříkladu potvrzeno, že jména končící na "-ádek" často předurčují neslavný konec politiků, určitě mnohem neslavnější než celkem úspěšná jména končící na "-avel", "-eman" nebo "-aus": "První vlaštovkou byl kdysi populární politický exot Miroslav Sládek, který naštěstí skončil už dávno," řekl nám mluvčí ústavu. "V tomto týdnu, zdá se, skončila politická kariéra ministra školství Marcela Chládka. No a s ministrem Janem Mládkem už to začíná být taky pěkně nahnuté." Někteří významní představitelé ale s teorií nesouhlasí: "Sládek, Chládek i Mládek - to všechno je jen shoda náhod, která nemá s politickými ani jazykovými zákonitostmi ve skutečnosti nic společného," uvedl místopředseda vlády a šéf lidovců Pavel Bělobrádek.

 

Kouzelná zahrada - jaro 2015

Místní štamgasti dobře vědí, že už od roku 2010 skoro při každé z nečetných návštěv zahrady svých rodičů ve Staňkově vyfotím pár nových kousků do cyklu Kouzelná zahrada a že vybrané fotografie z tohoto cyklu se už dočkaly dvou výstav, kde jsem testoval, co tomuto způsobu focení návštěvníci řeknou. Snažím se fotky držet pokud možno ve stejném stylu a pomalu a dlouhodobě celý cyklus "kultivovat". Proto i moje květnová návštěva přinesla asi stovku nových fotek, z nichž jsem jako obyčejně většinu vyhodil a vybral jen několik nových "kandidátů na zařazení do sestavy".

Nedělní miniglosy č.316

Nezávislý soud neshledal, že by Jana Nečasová, dříve Nagyová, svou zálibou ve sledování svých sokyň v lásce jakkoli zneužila pravomoc veřejného činitele, protože - jak vyplývá z vyšetřování - většinu své pracovní doby působila spíše jako činitel neveřejný. Soudní znalci z oboru matematiky dokonce tvrdí, že se o ní vůbec nedá mluvit jako o činiteli, protože svou činností nic nenásobila, ale naopak - protože dokázala českým zpravodajským službám dobře zorganizovat a rozdělit práci, je možné ji považovat spíše za veřejného dělitele, což v České republice není trestné.

 

O třech nejkrásnějších vůních

Popravdě řečeno, můj nos není nic moc. Ne snad že bych si stýskal, že není dostatečné velikosti a zajímavého tvaru, ale myslím tím čistě funkčně. Kdybych byl psem, nejspíš bych velkou kariéru u kriminálky nebo u protidrogového neudělal. Není mi prostě dáno rozeznávat tisíce různých pachů a reagovat na každou molekulu, která se nějakým nedopatřením nebo svou nepozorností ocitla v ovzduší a mně se podařilo ji mocným nádechem nasát.

Prostě můj nos je trochu tupý. Kolikrát už se mi jen stalo, že někdo zpozorněl, nastavil své nosní dírky proti proudu vzduchu a zeptal se mne: "To je zvláštní! Taky to cítíš?" Na takovou otázku jsem snad ještě nikdy nedokázal odpovědět upřímně kladně. Podle toho, kdo otázku vyslovil, tedy odpovím buď rovnou poctivé NE, nebo cosi jako "máš pravdu, je to velmi zvláštní vzdálená jemná vůně", aby se po chvilce ukázalo, že za městečkem hoří sklad pneumatik nebo na dálnici havarovala cisterna převážející koncentrovaný roztok čpavku, každopádně ale něco, co cítí kromě mne úplně všichni.

 

Vltavské prolínání

Nemám rád srážky. Nemyslím tím déšť ani daně, ale skutečné fyzické srážky těch, co se z nějakých důvodů pustí proti sobě. Lidi, auta, vlaky, světové názory, lodě, lidské povahy... Kéž by fungovalo, že v okamžiku srážky by se kamsi vytratila hmotná povaha srážejících se těles, pominul by názorový antagonismus, prostě obě strany by místo srážky navzájem prolnuly, pronikly by jedna druhou a z překvapivé dočasné koexistence by vyšly nezměněny, aby se ještě jednou, v klidu, mohly rozhodnout, zda jim za to skutečná srážka opravdu tolik stojí, i když úvodní afekt pomine a nervy vychladnou.

 

Nedělní miniglosy č.315

Známý a v České republice v nepřítomnosti odsouzený esoterik Jaroslav Dobeš alias Guru Jára byl po mnoha letech pátrání dopaden na Filipínách poté, co omylem odháčkoval celou noc připravované návnady místnímu vlivnému rybáři.

----------------------

Obviněný bývalý hejtman David Rath se po pádu z kola ještě nedostal do takové fyzické a psychické formy, aby byl schopen sledovat jednání soudu. To mu však nebrání, aby s nejmenovanou soukromou televizí připravoval analogii divácky oblíbeného pořadu Výměna manželek s pracovním názvem Výměna obhájců. Záměrem je pochopitelně vyměnit obhájce v těch případech, které jsou si navzájem obsahově i organizačně co nejvzdálenější, aby výměna stavěla aktéry i soud do co nejsměšnějších situací, a byla tak pro diváky atraktivní. Proto se počítá s tím, že rozsáhlý korupční případ by mohl obhajovat specialista na nelegální lov perlorodky říční, který už v médiích vyjádřil své přesvědčení, že jeho mandant nikdy žádné perlorodce úmyslně neublížil, a proto pro něj bude požadovat úplné zproštění viny.

 

Abstraktní svět kůry

Dnes jsem mimo mnohé jiné příjemné absolvoval velmi příjemnou fotografickou procházku po Kampě. Tentokrát jsem ale nefotil ani památky ani reje turistů, ale paradoxně jsem si do centra velkoměsta vyšlápl za kůrou stromů. Ti z vás, co si sem chodíte číst už delší dobu, si možná pamatujete na obrázky kůry borovic ze Stupna u Rokycan. Zpočátku jsem je bral jen jako abstraktní kuriozitku, ale fotky kupodivu vzbudily pozornost mých známých, kterým jsem je ukazoval, a - přestože jsem je zatím nikdy veřejně neprezentoval - dokonce si je pár lidí i koupilo. Když jsem připravoval svoje fotografické webové stránky, založil jsem proto pro tento typ fotek zvláštní malou fotogalerii - s tím, že když někde uvidím zajímavou kůru stromu, budu kolekci postupně rozšiřovat. No a jak asi víte, na Kampě jsou dva obrovité památné platany: Ten ve velkopřevorské zahradě, kterému se taky říká Beethovenův platan, je - slovy mobilních operátorů - dočasně nedostupný. Proto jsem dnes strávil asi hodinku focením druhého platanu, který je na okraji místního parku kousek od aktuálně rekonstruované Werichovy vily. Zde jsem dovedně vlastním tělem bránil okolojdoucím turistům si platan vyfotit, protože jsem se po celou dobu focení od stromu nevzdálil víc než na metr a - řekněte sami - kdo by chtěl mít na upomínkové fotce z Prahy památný strom s Čerfem? :-)

Ó, vy jímky...

"Ó vy lípy, ó vy lípy," zpívá Přemysl ve Smetanově slavnostní a pro neslavnostně naladěného laického diváka docela obtížně poslouchatelné opeře Libuše. A já tento verš pro dnešní speciální účel maličko poopravím, byť nechci mluvit zrovna o jímkách. Budu totiž psát "ó vy jímkách" :-).

Čeština je jazyk, který není na učení zrovna jednoduchý, a upřímně obdivuji každého cizince, který se do jeho úskalí odhodlaně pustí. Ostatně v poslední době obdivuji nejen cizince, ale i našince, kterému není český jazyk lhostejný. To máte samé pády, časy, vidy, před- a přípony, měkká íčka i natvrdlé ypsilony, kdo se v tom má vyznat? A navíc všude spousta výjimek!

Ano, výjimek. Výjimky v jazyce mě často rmoutí; lépe řečeno, nikoli výjimky, ale vyjímky. Jako většina jazykových chyb, i vyjímky se zpočátku objevovaly docela výjimečně (vyjímkáři by samozřejmě řekli vyjímečně). Pravověrnou výjimku však abys poslední dobou mezi všudypřítomnými vyjímkami pohledal. Dá se vůbec ještě mluvit o tom, že výjimka (jako výjimka) potvrzuje pravidlo? I kdyby se snad obecné pravidlo o výjimkách na výjimky samotné nevztahovalo, jedno pravidlo naštěstí originální a nezmršená výjimka přece jen stále potvrzuje: Pravidlo českého pravopisu.