Maley ale šikovney

Že se v českých zemích ve středověku platívalo pražskými groši, to ví skoro každý. Že drobnější mincí v době pražských grošů byl tzv. parvus, tomu jsme se věnovali i zde na blogu např. v článku Parvus - středověký haléř. Ale kupříkladu moje školní vzdělání mi nějak opominulo dodat zajímavou informaci (to bych si fakt pamatoval), že vůbec první mincí, která nesla české označení nominálu, byl tzv. malý groš. Přesněji řečeno - ve velmi pěkné archaické podobě psáno jako MALEY GROSS.

 

Malé groše vstoupily do české mincovní soustavy v roce 1577. Dva malé groše dávaly dohromady tzv. bílý groš, 60 malých grošů tvořilo jeden zlatý. Malý groš vážil cca 1 g a ryzost stříbra používaného pro ražbu bylo necelých 40 %.

Malé groše jsou mezi numismatiky docela oblíbeným sběratelským artiklem. Nebyly ražené moc dlouho (mezi lety 1577 a 1619, tedy téměř po celou dobu vlády císaře Rudolfa, po celou dobu vlády císaře Matyáše a ještě pár měsíců po jeho smrti), takže sbírka může být celkem kompaktní, a jejich podoby jsou docela pestré (razily se totiž ve čtyřech mincovnách - Praze, Kutné Hoře, Jáchymově a v Českých Budějovicích, tvoří i značné množství různorodých variant). Malé groše byly opravdu malé, jejich běžný průměr byl kolem 16 mm (naše dnešní nejmenší korunová mince má 20 mm).

Pokud by vás zajímalo, co se za takový malý grošík dalo pořídit, možná vás to docela překvapí: S velkým nadhledem se dá říct, že za 1 malý groš bylo jídlo pro jednu osobu na jeden den, ale znáte to asi sami, jak se představy dostatečného jídla mezi různými lidmi liší. Za 1 malý groš se dal koupit třeba velký pecen chleba, žejdlík (cca 0,5 l) českého vína nebo cca dnešní litr piva. Slepice stála 1-2 malé groše, kráva 50 až 100 malých grošů. Naproti tomu denní mzda pomocného dělníka byla 2-3 malé groše, to tedy nic moc. A kdybyste si v té době chtěli pronajmout byt o několika místnostech na Starém Městě, přišlo by vás to na 15-30 malých grošů měsíčně. No, můžu zkusit vzít svůj malý groš z obrázku a zajít se poptat třeba do Pařížské ulice, jestli mě tam za něj nechají dva dny bydlet. Protože mám tenhle malý groš jen na ukázku vývoje mincovnictví u nás, není to věru žádná vzácnost, tak bych nejspíš s takovým požadavkem ostrouhal :-).  

Základní popis mince na fotce: Jde o malý groš z roku 1592, tedy z období panování Rudolfa II. (1576 - 1612), mincovna Praha, mincmistr Ercker (kompletním jménem Lazar Ercker ze Schreckenfelsu, pozná se podle charakteristické lilie v lícním opisu pod nohou českého lva). Na líci mince je český lev otočený vlevo s korunou na hlavě a opis RVDOL.II.D.G.R.I.S.AG.H.B.R. (Hanibal 7a), což znamená kromě císařova jména ("kolikátý jsme?" jak se ptal ve filmu Jan Werich) Dei Gratia Romanorum Imperator Semper Augustus Hungariae Bohemiae Rex (z Boží milosti stálý vznešený císař římský, král uherský a český). Na rubu je velká korunovaná císařská iniciála, pod ní česky psaný nominál a dole pak letopočet bez teček (Hanibal 21).

No a proč jsem v popisu dvakrát zmínil jméno Hanibal? Je to proto, že Vladimír Hanibal, dlouholetý člen a tajemník České numismatické společnosti malé groše sbíral prakticky celý život, byl na ně opravdovým expertem a jeho rozsáhlá sbírka byla základem pro jeho knihu Malé groše (spoluautor Emil Novák, vydala ČNS pobočka Poděbrady v roce 1981), která je i po letech skoro povinnou literaturou pro všechny, kdo se nějak mihli kolem malých grošů, a popis malých grošů se většinou dělá odkazem na varianty popsané právě v jeho knize. 

Pana Hanibala jsem znal a několik let často potkával v bývalé knihovně ČNS v Praze-Podolí, dokonce byl členem komise, která mě před 35 lety do České numismatické společnosti přijímala (jestli mě pořád ještě nevyhodili za poněkud laxní a jen málokdy nezpožděné placení členských příspěvků, tedy jsem snad členem oné společnosti doposud, i požitky spojené s členstvím už řadu let prakticky nekonzumuji). V roce 2006 pan Hanibal zemřel a v prosinci 2012 se v Praze konala speciální aukce, kde se během pouhých pár hodin rozprodala sbírka, kterou on dával víc než 40 let dohromady (jestli si pamatuji dobře, bylo to kolem 600 položek včetně těch opravdu velmi vzácných). Dnes tak mají Hanibalovy malé groše ve svých sbírkách mnozí jeho pokračovatelé. Z jednoho pohledu možná škoda, z druhého pohledu úplně přirozený koloběh.

Malý groš skončil svou nepříliš dlouhou, ale velmi zajímavou kariéru v červnu roku 1619, tedy v době, kdy české země i Evropu jako celek postupně zachvátilo běsnění třicetileté války. V mincovní oblasti ho nahradila krejcarová měna zavedená českými stavy. Další český název na minci přinesl, myslím, až rok 1875 a příbramský pamětní zlatník k oslavě dosažení vertikální hloubky 1000 metrů v dole Vojtěch v Příbrami a pak samozřejmě mince československého státu od roku 1921.