Parvus - středověký haléř

Myslím, že každý zná ze školního dějepisu skazku o tom, kterak král Václav II. na přelomu 13. a 14. století přizval do Čech italské (vlašské) mistry, připravil s nimi velkou mincovní reformu a zkoncentroval výrobu mincí celého českého království do tzv. Vlašského dvora v Kutné Hoře, aby se vytěžené stříbro co nejefektivněji zpracovalo přímo v místě těžby a nemuselo se v nevyzpytatelném středověku převážet nikam daleko. Právě v tomto kutnohorském Vlašském dvoře se v roce 1305 začaly razit pověstné pražské groše, které se staly velmi ceněným - protože relativně pevným - platidlem nejen v Čechách ale i v přilehlých oblastech. Jenže v obluzení velkými, "pevnými" a na svou dobu i pěkně těžkými pražskými groši se dost často zapomíná, že podobně jako o pěkných pár století později měla koruna své haléře, i proslulé pražské groše měly svou menší jednotku. Říkalo se jí tenkrát PARVUS, což v latině znamená "malý". Prostě takový malinkatý středověký "grošík", který to na skutečný groš nedotáhl a zůstal parvem.

Drobná stříbrná mincička, která se stejně jako pražské groše začala razit začátkem 14. století za krále Václava II., neměla nijak fascinující parametry: Byl to takový tenounký stříbrný plíšek původně kruhového tvaru, což se pak různými ústrky běžného oběhu postupně proměňovalo, jak se stříbrný kotouček postupně ošoupával, olámával či okrajoval. V průměru měl čerstvě po ražbě kolem 15 mm, ten můj, který jsem vám na obrázku pořádně zvětšil, abyste si mohli prohlédnout detaily, už je docela "obnošený" s ošoupanými okraji. Parvus vážil pouhých půl gramu a stříbro, ze kterého byl ražený, mělo jen asi 54% ryzost; dohromady tedy obsahoval jen asi čtvrt gramu ryzího stříbra. No a protože pražské groše tehdy na začátku ražby vážily asi 3,5 gramu a jejich ryzost přesahovala 93 %, dá se snadno spočítat, že takových parvů se do jednoho pražského groše podle obsahu čistého stříbra vešlo přesně 12, což není žádný div vzhledem k tehdejšímu zvyku počítat nikoli podle desetinného systému, ale na tucty. Jeden pražský groš měl tedy tehdy přesně tucet parvů, nebo v ne tak vznešeném lidovém jazyce - "haléřů".

Když už jsme si takový parvus/haléř zvětšili, podíváme se, co na něm je vidět: Na jedné straně mince byla vyobrazena královská koruna (vrátila se mimochodem na českou korunu po vzniku české měny v roce 1993 a dodnes tenhle obraz - původně z pražských grošů i parvů nosíme v kapse), na druhé straně pak český lev. Protože náměty obrázků jsou stejné, dá se říct, že tento Václavův parvus byl opravdu zmenšenou kopií pražského groše. logicky se však obě mince lišily v opisech, protože na maličký parvus se toho nevešlo zdaleka tolik jako na velký groš. Na parvech z počátku 14. století bývá na jedné straně napsáno W:I:I:R:BOEM (protože R značí REX, tedy král, takže ano, je tu přesně - byť ve zkratkách - napsáno "Wáclav II, král český"), na druhé straně je pak nápis PRAG:PARVI, který potvrzuje, že jde o parvus pražský, tedy ten, kterých je - jak jsme úspěšně spočítali výše - přesně tucet do originál pražského groše.

 

Jen pro zajímavost - za jeden až dva parvy jste si mohli na středověkém trhu koupit třeba jedno vejce, na sekyrku byste si takových parvů museli připravit 36. Pokud jste pracovali jako nádeník, dostali byste za jeden den práce 8 parvů až jeden groš. Prostě žádná sláva, jako u nádeníků v každé době.

Mimochodem, mezi jmény, se kterými jsem se v životě potkal, figurovalo hned několik Parvoničů, ale nikdy žádný Grošonič. Možná proto že zničit maličký a tenký parvus je snadné, zatímco zničit velký a silný groš dá docela fušku (nejmíň dvanáctekrát větší, logicky :-)). I proto se nejspíš dodnes zachovalo docela velké množství grošů, ale parvů, tím spíš parvů, které by byly opravdu dobře zachované, zas tolik k mání není. Každopádně, pokud vám někdo takový malý starý zašlý stříbrný plíšek s korunou a lvíčkem bude - podle dávných pravidel - na trhu nabízet za vejce, rozhodně to berte! :-)