Věděla, že to, na co se chystá, rozhodně není správné, ale tomu pokušení se nedalo odolat. "Jistě to není možné považovat za krádež, Ctihodnosti. Instinkt je prostě instinkt, s tím nic nenaděláte," letělo by jí možná hlavou připravované zdůvodnění, kdyby nebyla obyčejnou veverkou a měla aspoň základní povědomí o právu, ale takhle... Ne, správné to jistě není, tím spíš, že to děvče se k ní vždycky chovalo moc pěkně, mluvilo k ní laskavým hlasem, usmívalo se na ni a sem tam jí hodilo ušetřenou mandličku z kuchyně, to byla panečku dobrota!
Ta prokletá větvička za oknem ji ovšem nenechávala v klidu a probouzela v ní atavismy, které musí každou moderně smýšlející veverku zneklidňovat samotnou svou existencí. Kdyby nebyla jen obyčejnou veverkou, ale měla aspoň základní povědomí o fyziologii, rozuměla by tomu neodbytnému pocitu lépe, ale takhle... Samozřejmě, mohla počkat do rána: Její lidská kamarádka otevírala každé ráno všechna okna venkovské usedlosti dokořán, aby vyvětrala; stačilo přiskákat po nejbližším stromě, šikovně se přitočit a větvička s vytouženou dobrotou by byla její.
Jenže do rána je daleko a touha po dobrotě roste nad ukočírovatelné meze. Kdyby nebyla jen obyčejnou veverkou, ale měla aspoň základní povědomí o asketickém odříkání, třeba by dokázala odolat, ale takhle... Proklouzla do domu brankou. Za normálních okolností by si jí nespíš všiml někdo ze služebnictva, z místních veverek se dovnitř do domu ještě nikdy žádná neodvážila. Ale dnes není normální den; všichni mají od rána naspěch, nervózně halasí, přebíhají sem a tam a dupou po dřevěných schodech, až se dům otřásá, to jak mají plnou hlavu večerního zámeckého plesu; taková příležitost se nejspíš nebude jen tak opakovat - pro lidi ani pro veverky. Sebrala tedy uzlíček své drobné veverčí odvahy, vyhopkala po schodech - na rozdíl od ostatních skoro neslyšně - nahoru do podkroví, kde měla její lidská kamarádka světničku, za jejímž malým okénkem už od včerejška provokovala do širého okolí ta krásnými plody obdařená větvička.
Veverka měla štěstí, protože sice byly pootevřené dveře, ale její lidská kamarádka ve světničce právě nebyla. Asi zase, holka nešťastná, někde spřádá své bláznivé sny a nesoudné představy o vlastní budoucnosti, místo toho, aby nad vyfantazírovanými "holuby na střeše" mávla rukou a vzala zavděk tím, co je. Kdyby veverka nebyla jen obyčejnou veverkou, ale měla aspoň základní povědomí o psychologii, nejspíš by občasným slzičkám z nerealistických snů, prolévaným nahoře na půdě, rozuměla lépe, ale takhle... Teď jsou ale důležitější věci než porozumění: Středověký venkov neslyne bohatstvím a i z roztomile chundelaté veverušky se může mrknutím oka a zakručením žaludku stát hodnotná bílkovina. Jen co nejrychleji popadnout větvičku za oknem a rychle s ní ven, dokud je vzduch čistý! Prý krádež... Pro takovou drobnost se přece svět nezboří!
---
Po nějaké době, už v bezpečí a klidu svého lesa, veverka nechápaně zírá na tři kopečky překrásných dámských šatů, nad kterými možná srdce ctižádostivé dívky zaplesá, ale není to, ksakru, nic pro rozbouřené veverčí chuťové buňky. Kdyby veverka nebyla jen obyčejnou veverkou, ale měla aspoň základní povědomí o klasických pohádkách, nejspíš by jí došlo, co touhle nenápadnou krádeží Popelčiných oříšků všechno způsobila, ale takhle...
Jak už jsem ohlásil minulou neděli, tento týden nevyjdou tradiční Nedělní miniglosy, protože tentokrát prostě v rušném víkendu nemám dostatečný prostor, kdy bych je napsal. Tak snad mi to abonenti prominou, když náhradou dostali po dlouhých třiceti měsících konečně zase jednu "povídečku" :-).
OdpovědětVymazatKonec je dobrý podle toho, kterou část příběhu autor za konec prohlásí. ;-)
OdpovědětVymazatAbychom mohli posoudit, zda je konec dobrý, museli bychom znát příběh Popelky po dvaceti letech. Možná, že si Popelka občas říkávala: "Kéž bych ty oříšky bývala nedostala," případně "Kéž by mi ten střevíček nebýval padnul!"
VymazatPřésně. Z prince se vyklubal cholerický násoska a chudák Popelka ještě s láskou vzpomínala na Macechu, která jí za blbě přebraný hrách tloukla jenom rukou.
VymazatAno, textil - to není pro veverky to pravé ořechové.
OdpovědětVymazatAle nebojte se, milé děti, na scénu přichází mol; ne, není to mall.cz, ale pohádkový mol Tineola, takže se nakonec vše k dobrému obrátí.
V jedné z variant pohádky byla klíčová pro molí spokojenost Popelčina slova "Nechám si tyhle krásné šaty na později, teď ještě není ten pravý čas."
VymazatLezarts
OdpovědětVymazat👏🏻👏🏻👏🏻
Děkuji :-).
VymazatNaštěstí, děti,nadpřirozené síly mají vždy ještě záložní plán..Kokosové ořechy veverka nežere...
OdpovědětVymazatObávám se, že prosté a nijak nezvýhodněné evoluci bude transformace z "Tří oříšků pro Popelku" na "Tři kokosové ořechy pro Popelku" trvat několik miliónů let. A to odhlížím od toho, že by pak šaty mohly být uráchané v kokosovém mléce.
VymazatJeště by mohla být lingvistická verze: tři překladatelské oříšky pro Pop Elku.
VymazatAneb kterak si překladatel vydělal na císařovy nové šaty... Z pohádky do pohádky!
VymazatMyslím, že se s tím dá slušně vycpat veverčí pelech na zimu. A k opravdové lásce nejsou potřeba pěkné šaty, takže to zároveň prověří úmysly prince...
OdpovědětVymazatSouhlasím, někdy jsou šaty dokonce na překážku.
VymazatTo je pravda, ovšem v obvyklém pojetí pohádek se takové chvíle cudně schovávají do věty "...a žili spolu šťastně až do smrti."
VymazatPro filmové a televizní verze častěji platí "... až do závěrečných titulků."
VymazatKdyby veverka měla aspoň základní znalosti o marketingu, mohla by náhle nabytý kvalitní textil výhodně zpeněžit.
OdpovědětVymazatAni nevím, jaký kurs mají perly a diamanty v tunách lískových oříšků :-).
VymazatTo je ovšem velmi cimrmanovská pohádka. Mohla by se jmenovat třeba "Kterak se žádný sen neuskutečnil" nebo tak nějak. Jen nevím, jestli by u dětí (podobně jako jiné Cimrmanovy mravoučné a realistické pohádky) nepropadla :-)
OdpovědětVymazatDěti by mě hnaly a veverky nejspíš taky. A to vůbec nemluvím o militantnějších Popelkách :-).
Vymazat