Haiku vánočního světla

Vánoce vnímám především jako svátek zrození a naděje, přičemž obojí je v mých očích symbolizováno hvězdou, tedy nebeským světlem. Myslím si, že Vánoce dokážou zářit zvláštním a jemným vnitřním a přitom všudyprostupujícím světlem, které může být v běžném předvánočním shonu snadno přehlušeno kdejakým jen trochu silnějším zdrojem - světlem projíždějících aut, blikajícími barevnými světýlky zdobícími domy a zahrady, svítícími okny bytů, zářícími výklady načančaných obchodních domů či modravým světlem televizních obrazovek. Je velmi snadné původní jemné a nadýchané světlo Vánoc v téhle konkurenci přehlédnout, ale to ještě neznamená, že zhaslo. Představuji si, že jakmile zdroje okolního světelného smogu potemní, až bláznivou světelnou show nekonečných vánočních nákupů ukončí nějaký milosrdný blackout, to původní nezaměnitelné světlo Vánoc vystoupí ze tmy, podobně jako se za úplné tmy může na obloze vyloupnout jinak již jen velmi obtížně pozorovatelná nádhera Mléčné dráhy.

 

O kukaččích reklamních komentářích

Jak už si zdejší pravidelní návštěvníci určitě všimli, poslední dobou začínám přísněji vystupovat proti zvláštní formě reklamy, které pracovně říkám "reklamní kukaččí komentáře". Zdá se mi, že se využití tohoto způsobu reklamy stává stále četnějším, a protože mě podobná reklama svou podbízivou neupřímností štve, rozhodl jsem se nebýt vůči ní lhostejný a likvidovat ji tak, aby - alespoň na mém blogu - nemohla být účinná.

Pokusím se napřed vysvětlit, čím je mi podobná forma kukaččí reklamy nesympatická: Jak se dá očekávat, pozitivní komentáře působí příznivě na další komentující i na autora samotného. Vždyť kdo by odolal tomu, aby se jeho autorská dušička aspoň nepousmála, když si na svůj článek přečte v komentáři chválu nebo alespoň velmi pěkně a inteligentně napsanou reakci. Navíc jde většinou o pozitivní reakci od někoho, kdo stojí mimo ustálený okruh návštěvníků. Povedlo se nám tedy získat nového potenciálního čtenáře? To už je sporné. Důležité je se podívat na web, na který nadšený/á komentující odkazuje. On to totiž občas nebývá žádný odkaz na osobní stránky komentujícího, jak je na blogu zvykem, ale jen obyčejný proklik na nějaký obchod. Tedy reklama, navíc pochopitelně reklama neplacená a předem nijak nedomluvená.

 

Nedělní miniglosy č.383

Podle oficiálního vyjádření Ministerstva financí se výjimky z elektronické evidence tržeb, které na poslední chvíli ohlásil ministr Babiš, budou týkat jen takových zanedbatelných podnikatelských oblastí, jako jsou např. české e-shopy. "Někde těch slíbených 18 miliard výnosů ale získat musíme," prohlásil rezolutně pan ministr, "takže všichni vánoční a tříkráloví koledníci již musí mít s sebou při koledě bez pardonu terminál EET."

----------------------

Francouzští politici se spolu postupně utkávají v prestižním souboji o to, po kom z nich bude nadále pojmenovaná postava ve slavné Havlově jednoaktové hře Audience. Doposud se postava cikánského pracovníka pivovaru, se kterým hlavní postava hry, spisovatel Ferdinand Vaněk přikuluje sudy, jmenovala podle bývalého francouzského prezidenta Šarkézy. Exprezident byl ale vyřazen již v semifinále castingu, když ho porazili jeho političtí kolegové, podle kterých by se postava mohla jmenovala Fyjón nebo Žypé. Ze hry už je ale i stávající francouzský prezident, který se rozhodl ze soutěže o roli přikulovače dobrovolně odstoupit, přestože by v případě jeho vítězství postava mohla nést typické romské jméno Olán.

Adventní pohlednice

V televizi můžu sledovat sněhovou kalamitu v českých horách, ale tady v Dobřichovicích zatím nesněží, jen fučí. Co ale na tom, když si přece hustě padající macaté bílé vločky zastiňující žlutavé světlo pouličních lamp umíme představit? Vánoce navíc i bez sněhu začínají být cítit v prosincovém vzduchu jako voda před bouřkou, tak je, zdá se, nejvyšší čas poslat pěkně rekomando jednu malou lehce veršovanou adventní pohlednici.

Adventní pohlednice

Na svícnu z chvojí

zažínám bílou svíci,

srdcem ti kreslím

adventní pohlednici

a balancuji

na hranici kýče.

Metr mám dvojí:

Jedním si měřím svět,

druhým jen tebe,

co máš od všech mých barev klíče.

V plameni svíčky

další den dohořívá.

Pod mými přivřenými víčky

spí vánoční víla

o den více živá.

I plamen usíná.

Nesněží sice,

adventní krajina

z mé dnešní pohlednice

však není o nic méně bílá.

Pozn.: Děkuji všem, kteří mě letos podpořili svým hlasem v anketě Bloger roku 2016 a díky nimž jsem nakonec získal krásné 7. místo. Svůj subjektivní pohled na průběh slavnostního večera Czech Blog Awards v Karlínském divadle jsem popsal v reportáži Blogeři roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru.

Pár lefkadských rozdílů

V první polovině října jsem publikoval sadu fotoreportáží z mého oblíbeného řeckého ostrova Lefkada (všechny texty jsou k dispozici ve speciální rubrice Črty z Lefkady). No a protože na Lefkadu jezdím opakovaně, mohu dnes uvést ve srovnání s předchozími lety jakýsi pelmel letošních dosud nepublikovaných obrázků z Řecka sice (alespoň na tamější poměry) podzimního, ale i tak převážně velmi příjemně slunečného, takže by nás mohly ty fotky v našem mrazivém adventním čase trochu zahřát.

Můj letošní říjnový pobyt obsahoval několik poctivě propršených dní, stejně jako tomu bylo při mé loňské návštěvě. Letos se ale jednou stalo, že se obloha po dlouhé bouřce začala roztahovat právě při západu slunce.

Nedělní miniglosy č.382

Tiskový mluvčí Pekla řekl Nedělním miniglosám, že v souvislosti s dlouho očekávaným příchodem Fidela Castra se letos neuskuteční tradičně bohatý vánoční pekelný raut s rozmanitými grilovanými masíčky a lahůdkovým kotlíkovým gulášem, ale kvůli rozsáhlým úsporným opatřením bude od letoška jednou provždy k dispozici pouze vánoční kuba.

----------------------

Tým poražené demokratické kandidátky Hillary Clintonové požádá o ruční přepočítání voličských hlasů v některých amerických státech. Předpokládá se, že ruční přepočítání se značně protáhne, protože pro něj bude třeba najmout mnoho nelegálních přistěhovalců z Mexika, protože Američané již dávno odvykli dělat ruční práci.

Večer blogerů roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru

Je to ten typ večera, na který se sice těšíte, ale předem víte, že pro vás bude v mnoha ohledech podivný a znepokojivý. A především zcela nenormální! Zkusím vám ve zkratce zprostředkovat svůj čistě subjektivní pohled na slavnostní večer předávání cen v anketě Bloger roku 2016, který se konal v Karlínském divadle v Praze 23. listopadu 2016. Ano, čistě subjektivní, to proto, že pro mne jde o nakouknutí do zcela jiného světa, než který znám, kde se běžně pohybuji a který - v určitých mezích samozřejmě - celkem chápu. Něco jako pohled Eskymáka, který opustil chladivé bezpečí svého iglú s uzenými rybami a vyrazil na krátkou zkušenou do Ekvádoru za chutěmi tropických koktejlů.

První okamžiky nevěstily nic dobrého. Natažený červený koberec před hlavním vchodem do divadla, ústící vyzývavě až do prostoru silnice, zřejmě v očekávání luxusních limuzín svážejích dnešní hvězdy. Já přicházím z nepříliš luxusní stanice metra Florenc a jsem na místě trochu dřív, než bylo v pozvánce. Je 17:56 a v pozvánce stojí 18:15. Mám pár minut na rozkoukání. Jakpak asi vypadají ekvádorské palmy?

Před vchodem postávají slavnostně odění lidé. Chvíli postávám s nimi a pak si říkám, že Eskymáci jsou přece odvážní hoši, a nakouknu do dveří. Cestu mi zastoupí udělaný chlapík v naditém obleku a s drátem u ucha. "Ještě je zavřeno!" dí tónem, který Eskymákům může připadat výhrůžný, ale mezi Ekvádorci je zjevně považován ještě za přátelský. "A kdy otevře?" jsem zvědavý. "Až dostanu pokyn!!" Pochopil jsem, že jsem vyčerpal své dvě povolené věty. Pokyn přišel asi dvacet vteřin poté, co se přede mnou dveře původně zavřely. Teď svou dokořán otevřenou náručí náhle lákají ke vstupu všechny čekající. Osmělujeme se tedy vstoupit.

 

O oskarovém poděkování

Kdysi jsem si přečetl na blogu Marie Doležalové Kafe a cigárko možná jen lehce nadsazenou myšlenku, že vlastně každý herec si od samotného počátku své kariéry v duchu připravuje svou velkou děkovací oskarovou řeč, ke které jednou v budoucnu svou stále hvězdnější kariéru bezpochyby nasměruje. To se mi zdá velmi rozumné, protože pak udělení slavné sošky nemůže s tím kterým kandrdasem nijak zvlášť zamávat, připraven je vždy a na vše. Ostatně, bylo by jistě zpozdilé stanovovat si malé cíle a myšlenka na asi nejvyšší možné herecké ocenění je pro ambiciózního herce či herečku docela přiměřenou metou, která v rozhovorech pro bulvární média a v televizních talkshow zvěstuje zdravé umělcovo sebevědomí. Jen obtížně a neochotně se pak dotyčný v pozdnějším věku přeorientovává z oscarů alespoň na české lvy, z českých lvů na menší české kočkovité šelmy, pak na ještě menší nešelmy a posléze dál a dál až úplně nakonec na účast v nočním vysílání bezvýznamné komerční televize, kde může svou připravenou oskarovou řeč opakovat mnohokrát za sebou bez přerušení při čekání na nespavce vyžadujícího od samozvaných věštců a kartářek pohotovostní horoskop.

 

Nedělní miniglosy č.381

Nedělní miniglosy chtěly získat komentář k návrhu zákona o hanobení prezidenta republiky, který byl předložen minulý týden skupinou levicových poslanců, přímo od hostinského Palivce proslulého svou upřímností. K našemu překvapení však legendární hostinský o novém návrhu zákona vůbec nevěděl, protože v posledních dnech věnoval všechen svůj čas opakovaným neúspěšným pokusům zprovoznit novou pokladnu pro elektronickou evidenci tržeb. Podle slov pana hostinského má ale moderní elektronická pokladna a existující software ještě mnohé nedostatky: "Ten podělanej systém má ještě mouchy, tak jsem ho dal na půdu!", řekl nám hostinský a čelí teď hrozbě až deseti let odnětí svobody za nedávno v tichosti zavedený trestný čin "hanobení ministra financí".

----------------------

Bývalá manželka budoucího amerického prezidenta, Ivana Trumpová, projevila vážný zájem stát se americkou velvyslankyní v České republice. Čeští politici tuto změnu převážně vítají, protože se dá předpokládat, že když bude paní Trumpová na nějaké slavnosti nebo recepci, pracovníci Prezidentské kanceláře si jí na rozdíl od současného nenápadného velvyslance Shapira nejspíš všimnou. Donald Trump k tomuto tématu uvedl, že hodlá i nadále pokračovat ve své dosavadní osvědčené sňatkové politice, protože by potřeboval ještě obsadit místa velvyslankyň v Bulharsku, Lotyšsku a v Bosně a Hercegovině.

----------------------

Dva mladí afghánští vojenští piloti se pokusili uprchnout ze speciálního výcviku v České republice do Německa. Podle našich informací z pražské FAMU se několik zahraničních studentů na motivy jejich příběhu chystá natočit dokumentární remake slavné lumiérovské grotesky Pokropený kropič - s prozatímním pracovním názvem Dostižený stíhač.

----------------------

Prezident se podle svého mluvčího v příštích dnech sejde s odstupujícím ministrem zdravotnictví Svatoplukem Němečkem, aby mu osobně poděkoval za vykonanou práci. "Ne, s druhým odstupujícím ministrem Jiřím Dienstbierem se pan prezident sejít neplánuje," odpověděl na náš navazující dotaz na tiskovce hradní mluvčí, "protože poděkování za veškerou panem ministrem vykonanou užitečnou práci se v pohodě vejde do esemesky."

----------------------

Květinu k hrobu neznámého estébáka položila v Praze na Národní třídě při příležitosti 27. výročí listopadových událostí komunistická poslankyně Semelová.

----------------------

Letos naposled proběhly oslavy Svátku boje za svobodu a demokracii 17. listopadu s mohutnou policejní asistencí, která byla mimořádně posílena i o početné mimopražské jednotky. Od Nového roku by měl totiž platit nový zákon, který oficiálně zakazuje policejní práci během vyjmenovaných státních svátků na všech náměstích a městských bulvárech s plochou větší než 200 metrů čtverečních.

-----------------------

Podle dohody mezi Správou Pražského hradu a představiteli katolické církve zatím nebudou u vchodu do Svatovítské katedrály umístěny bezpečnostní rámy. "Pokud víme, původně měly být použity rámy zcela nové generace, které by do chrámu vpustily jen poctivé věřící římské katolíky a odfiltrovaly by všechny jinověrce a ateisty, se kterými jsou vždycky jenom potíže," řekl nám náš informační zdroj z prostředí Pražského arcibiskupství. "Hrad ale nakonec s politických důvodů s touto drobnou změnou nesouhlasil, přestože by se ušetřila podstatná část nákladů za úklid katedrály, protože těch pár jednotlivců, kteří by rámem bez problémů prošli, zdaleka tolik nenašlape."

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos a chtěli byste si přečíst i něco z toho, co vyšlo v Nedělních miniglosách dříve během jejich již více než sedmileté historie, můžete si kromě kompletních článků v Archivu NMg přečíst na následujících odkazech pět jubilejních výběrů toho nejlepšího, co bylo zatím v Nedělních miniglosách publikováno:

Nedělní miniglosy č.375 (výběr Nedělních miniglos z čísel 351 až 374)

Nedělní miniglosy č.350 (výběr Nedělních miniglos z čísel 301 až 349)

Nedělní miniglosy č.300 (výběr Nedělních miniglos z čísel 201 až 299)

Nedělní miniglosy č.200 (výběr Nedělních miniglos z čísel 101 až 199)

Nedělní miniglosy č.100 (výběr Nedělních miniglos z čísel 1 až 99)

Státní svátek i očima sochy...

Zvažoval jsem, jak letos připomenout pro mne hodně důležitý svátek - 17. listopad. Mám opět napsat rozčilenou úvahu o tom, jak se náš postoj k 17. listopadu během let postupně proměňuje? Možná bude stačit přidat jen odkaz na článek zpřed dvou let, kde jsem shrnul svůj názor na listopadové události jak ve vlastním textu článku, tak i v docela obsáhlé diskusi k němu: Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí.

Tentokrát jsem se rozhodl ukázat jen pár docela obyčejných fotek ilustrujících dnešní příjemně teplý sváteční den, během kterého jsem jako tradičně nevydržel sedět doma, ale znovu jsem se vypravil do centra Prahy připomenout si dávné revoluční děje přímo na místech, kde probíhaly. Jestlipak tam po nich ještě ve vzduchu - v kombinaci s naší představivostí - něco po těch létech zbylo? Nebo už je úplně všechno jinak?

Na břehu Hnědého moře

Když jsem byl v říjnu na dovolené u nádherného Iónského moře, chtěl jsem udělat jednu konkrétní fotku, kvůli které jsem jel napříč celou Lefkadou do vesničky Agios Nikitas. Odtud totiž stačí přejít kopec a ocitnete se vysoko nad nádhernou pláží Milos. No a já jsem si chtěl udělat záběr této pláže v mé oblíbené infračervené oblasti spektra z nadhledu a při pomalu klesajícím podvečerním slunci, téměř v protisvětle. Scénář, světelné podmínky a jejich kýžený projev na výsledném obrázku jsem měl tedy předem vymyšlené, veškeré nutné vybavení včetně stativu a nezbytných filtrů jsem měl s sebou. Dokonce jsem už tehdy předčasně koketoval s názvem Na břehu Hnědého moře. Ano, takový název by se mi pro novou fotku ve svérázné barevnosti moc líbil.Teď už jen fotku doopravdy vyfotit!

 

Nedělní miniglosy č.380

Nově zvolený americký prezident Donald Trump se veřejně omluvil svému předchůdci v úřadu a manželovi demokratické protikandidátky Billu Clintonovi, že mu svým nečekaným volebním vítězstvím znemožnil zastávat vytouženou pozici "první dámy". Trump však projevil přesvědčení, že se Bill může při troše snahy vzhledem ke svým nesporným schopnostem vrátit do Bílého domu alespoň jako šikovná stážistka.

----------------------

Premiér Sobotka konečně ohlásil konkrétní změny ve své vládě a Nedělním miniglosám ke svému rozhodnutí vystřídat dva ministry ze své strany řekl: "Změny v mé vládě kopírují trend české společnosti k vlastenectví. Proto jsem se rozhodl vyměnit právě ministry, kteří jsou z tohoto pohledu problematičtější - tedy Jiřího Dienstbiera, který má americké občanství, a Svatopluka Němečka, který opravdové české vlastence provokuje už svým příjmením." Podle našich důvěrných informací se Sobotka neúspěšně snažil k ministerské práci přemluvit fotbalového brankáře Petra Čecha a - aby byla dodržena genderová rovnost - i bývalého šéfa Fondu národního majetku Romana Češku.

 

Bloger roku 2016 - FINÁLE

Dnešní článek není ani tak článkem, ale spíš upozorněním: I když se mi to zdá být neuvěřitelné, vypadá to, že jsem díky hlasům těch, kterým se můj blog líbí, postoupil do desetičlenného finále v anketě Bloger roku 2016. Moc děkuji za vaši podporu v semifinálovém kole a pokud byste mne chtěli podpořit i ve finále, hlasování probíhá pouze do 18.11. na stránce Bloger roku 2016, kde se můžete rozhodnout buď pro mne nebo pro někoho z mých devíti ctěných pánů soupeřů (a konkurence je to věru pořádná a motivující).

No a protože se po vyhlášení nominací objevilo dost nových návštěvníků, kteří to u mne na blogu vůbec neznají, rád bych je všechny přivítal: Těší mě, že jste se přišli podívat, a můžu vám ve velké zkratce prozradit, že tu najdete kromě cestopisných reportáží z Japonska, Řecka a dalších míst i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách a filmech i pravidelné nedělní společensko-politické glosy. No a samozřejmě spoustu fotek včetně těch, které se objevily na mých fotografických výstavách. Nakoukněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit.

Co mne na situaci pranic netěší, je skutečnost, že finálový večer bude na mne až příliš oficiální společenskou akcí, pro což zrovna nehořím, ale co se dá dělat! S vaší podporou v zádech se rád vyrazím "historicky znemožnit" i do Karlínského divadla, kde se večer 23. listopadu bude konat slavnostní vyhlášení finálových výsledků. Damned, jestli by nebývalo bylo lepší skončit jedenáctý! :-)

Ještě jednou díky za podporu a těším se na zajímavou novou zkušenost! :-)

P.S.: Další zážitky spojené s finálovou nominací jsem popsal v článcích O oskarovém poděkování a Večer blogerů roku 2016 aneb Eskymákem v Ekvádoru.

Kostelík Analipsis u vesnice Poros

Když jsem si předem vytipovával místa na Lefkadě, která jsem ještě nikdy nenavštívil, a za návštěvu nejspíš stojí, narazil jsem na informace o malém kostelíku Analipsis poblíž vesničky Poros. Tato vesnice leží vysoko nad východním pobřežím (na její poloze je mimochodem velmi dobře vidět dávná strategie nebýt pokud možno vidět od moře, protože právě z moře nepřicházelo dlouhá staletí nic dobrého, nanejvýš tak další dobyvatelé nebo piráti) a hluboko pod vesnicí leží i nádherná a turisty hojně vyhledávaná zátoka s dlouhou oblázkovou pláží Mikros Gialos.

Jak je možné se ke kostelíku Analipsis dostat? Když odbočíte od hlavní silnice Lefkada - Vassiliki směrem na Poros, přijedete po pár kilometrech na křižovatku, kde se silnice rozděluje, jedna cesta pokračuje rovně do vesnice a druhá zatáčí doprava a dolů do četných serpentýn k pláži Mikros Gialos. Hned malý kousek za touto "rozdvojkou" odbočuje z cesty směrem k vesnici doleva kamenitá pěšina, která vás asi po deseti minutách chůze dovede ke kostelu (je dokonce i označený informační tabulí).

Nedělní miniglosy č.379

Prezidentská kancelář oznámila, že na základě osobní prezidentovy iniciativy uzavřela Česká republika strategické partnerství s Grónskem, takže byli všichni ministři (a specálně ministr kultury Daniel Herman) okamžitě vyzváni, aby se vyvarovali ve svých oficiálních projevech jakýchkoli negativních poznámek o rybím tuku, protože takové poznámky jsou pro grónskou stranu nepřijatelné. Česká strana rovněž potvdila, že kromě Řádu Bílého lva bude kvůli zachování dobrých česko-grónských vztahů propříště udělovat i Řád Bílého medvěda. Naopak zatím bude odloženo připravované zavedení Řádu Bílého koně za celoživotní zásluhy v oblasti praktické ekonomiky, stejně jako - obzvlášť po nedávné protiprezidentské rebelii kardinála a emeritního pražského arcibiskupa - udělování Řádu Bílého Vlka.

----------------------

Premiér Sobotka se v reakci na snižující se sociálně-demokratické preference rozhodl udělat několik změn na místech ministrů své vlády. "Podle mého názoru je na některých z mých ministerských kolegů již příliš vidět únava," řekl Nedělním miniglosám předseda vlády. "Bodejť by ministři nebyli unaveni," glosoval tento výrok bodře Karel Schwarzenberg. "Jsou stále v takovém stresu, že se během svých jednání snad vůbec nevyspí!"

Dušičkový čas

Styx v podhradí

.....už nocí ztich.

Všem živým

.....žehná Svatý Vít

.....a do tmy smrti

...............září celý Hrad.

Na hodinkách

.....mám dušičkový čas.

V duši zemřelých

.....i v nás

..........je klid.

Snad...

Výlet za kamennými "volty" do vnitrozemí Lefkady

Dnes se spolu vypravíme přímo do horského srdce ostrova Lefkada a uděláme si výlet do takové malé "kamenné chatové osady". Navštívíme totiž oblast tzv. voltů, což jsou starodávná malá stavení z všudypřítomných kamenů.

Nejprve se ale musíme do horského vnitrozemí ostrova dostat. Když se chcete vypravit od mořského pobřeží ve Vassiliki nejkratší cestou do vnitrozemí ostrova, cesta se na pouhých pár kilometrech výrazně proměňuje a během pár desítek minut poznáte vlastně všechny hlavní podoby zdejší krajiny. Nejzajímavější je asi vyrazit směrem na Sivros, což znamená, že prvních 5 km pojedete úrodnou přímořskou rovinou plnou zahrad a olivových hájů. Pak začne cesta stoupat v ostrých serpentýnách, které vás nejprve dovedou právě do vesničky Sivros. Přímo v centru vesnice pak odbočíte doleva na Agios Ilias. Pak teprve začíná opravdové stoupání, které si, myslím, v ničem nezadá s pověstnými stoupáními na Tour de France. Šněrujete desítkami zatáček stále vzhůru, přičemž v každé z nich se otevírá nový nádherný výhled do údolí směrem k moři.

Nedělní miniglosy č.378

Na základě podnětu odborového svazu pracovníků v pohostinství bude jako speciální modul Elektronické evidence tržeb (EET) pro hostinské vytvořeno tzv. Elektronické futro (EF), na které by se hospodským štamgastům měly psát virtuální čárky za reálná vypitá piva. Proti použití zkratky oficiálně protestovali dědicové E.F. Buriana, protože se obávají, že Elektronické futro by mohlo poškodit dobré jméno jejich významného předka. Podle právníků však není možné pohlížet na pouhé iniciály jako na jméno, takže s podáním žaloby bude nejspíš potřeba počkat až na zavedení nového paragrafu o "poškození dobrých iniciál", který hodlá včlenit do zákona nejmenovaný ministr A.B.

----------------------

Prezident Zeman odmítl navštívit Zrcadlový sál pražského Klementina, protože se obává, že by - na rozdíl od své oficiální prezidentské fotografie, která byla výrazně retušována - viděl po aféře s předáváním státních vyznamenání i v zrcadlech všude jen Brady.

O zápočtu z republiky

Když jsem studoval na vysoké škole, dostávali jsme kromě zápočtů, na které bylo třeba něco umět a své znalosti i prokázat, v některých předmětech i zápočty za pouhou účast. Stačilo tedy být dostatečně často přítomen v příslušných hodinách a získat definovaný počet "čárek", u těch nejzbytečnějších předmětů a zároveň nejmírnějších kantorů - kteří dobře chápali, že chození do školy je jen jednou z mnoha forem získávání pro život důležitých znalostí a dovedností - pak stačilo mít účast aspoň poloviční. V takových šťastných předmětech tedy stačilo být na správném místě třeba osmkrát ze šestnácti hodin a zápočet byl náš, což se ke konci semestru nezřídka zvrhlo, protože většina lidí už měla "splněno" a závěr výuky tak sabotovala.

Letos mě to napadlo v souvislosti s oslavami výročí založení Československa v roce 1918. Už na tomhle světě straším docela dlouho, ale měl bych vlastně šanci dostat podobný zápočet "z republiky" za alespoň 50% účast na výročních oslavách jejího vzniku? Pomiňme teď takovou historickou drobnost, že Československo už nějaký ten pátek neexistuje; pro Českou republiku bereme pořád jako významnější "zakladatelské" datum 28. říjen (1918) než 1. leden (1993), kdy ostatně po Silvestru mívá člověk často úplně jiné starosti než připomínat si se slzou v oku státoprávní akty.

 

Pláže pod Kalamitsi - Kavalikefta a Megali Petra

Myslím, že se o mně nedá říct, že bych byl zrovna plážový typ. Ano, rád se v moři ráchám, co mi moje neschopnost plavat dovolí, ale že by třeba zrovna nějaké pláže byly hlavním cílem mého celodenního výletu, to se nestává moc často. Tentokrát jsem ale udělal výjimku, protože jsem chtěl poznat konečně pláže, o kterých jsem během svých předchozích devíti návštěv ostrova mnohokrát slyšel, ale které jsem ani jednou nenavštívil, a když už jsem se k návštěvě odhodlal, špatně jsem odbočil a dojel jsem někam úplně jinam.

Pláže Kavalikefta a Megali Petra jsou pláže, na které turista s hlavním táborem ve Vassiliki asi nezavítá až tak často. Ten, kdo nemá k dispozici auto nebo motorku, nejspíš vezme zavděk plážemi přímo ve městě nebo si udělá asi čtyřicetiminutovou procházku na překrásnou pláž Agiofili. Kdo nějaké motorové přibližovadlo má a chce vyrazit za koupáním na fascinující západní pobřeží, nejspíš si vybere nějakou "slavnější" pláž, třeba Porto Katsiki. Kdo chce spojit koupání se zábavou, nejspíš dá přednost "nejprůmyslovější" lefkadské pláži Kathisma. Menší a nenápadnější západní pláže pod vesničkou Kalamitsi si turisté zase za běžných podmínek nevybírají tak často. Ale jak už jsme si vysvětlili v článku Když se země zatřese..., letos byla situace trochu jiná: Veliká a populární pláž Egremni nebyla přístupná, nefungovala ani přístupová cesta na dlouhatánskou pláž Ghialos, částečně byl narušený i běžný provoz pláže Porto Katsiki, takže někteří turisté z nouze hledali náhradu. A musím říct, že pláže Kavalikefta a Megali Petra jsou vskutku malebnou náhradou.

 

Nedělní miniglosy č.377

Pozn.: Po dovolenkové přestávce se opět vracejí Nedělní miniglosy. Rozhodl jsem se, že do konce roku ponechám NMg v tradiční podobě týdeníku a případné změny (úprava formátu, změna frekvence vydávání nebo úplné zrušení) připravím až pro rok 2017. A ještě zjistím, co na to Jan Tleskač :-).

Česká armáda podle prohlášení Ministerstva obrany pokračuje v plánovaném dovybavování svých útvarů v souladu s dlouhodobou vojenskou strategií České republiky, a vyhlásila proto další miliardový tendr na dodávku bílých vlajek.

----------------------

V Turecku bylo zakázáno promítání animovaného seriálu Včelka Mája, protože nezávislá lidová islámská komise pro vyšetřování pozadí nedávného vojenského puče jednoznačně prokázala, že Vilík se účastnil zločinného spolčení s prezidentovým odpůrcem, v USA žijícím Fethullahem Gülenem, a Aťkou Janouškovou.

Tajuplný ostrov

I letos jsem na Lefkadě občas zkoušel vyfotit něco ve své oblíbené infračervené části spektra. Tentokrát jsem si řekl, že by takový obraz měl obsahovat takové prvky, které dovede právě infrapodání představit v úplně jiném "světle", tedy oblaka (která jsou v říjnu na ostrově velmi četná a různorodá) i okolní moře. Vystoupal jsem proto pro takový záběr až do úplně nejvyšší oblasti vnitrozemí, kde už se vrstva mraků prolínala s pevnou zemí, aniž by ovšem neustále zastiňovala odpolední středomořské slunce, a zároveň bylo vidět na okolní ostrovy, napohled oproti skutečnosti hodně vzdálené perspektivou širokoúhlého objektivu. Zároveň jsem si přál, aby vlastní ostrovní krajina (v obrázku by nejspíš žádný ze zdejších turistů právě Lefkadu nehledal) v sobě měla aspoň část ze své reálné plastičnosti a "trojrozměrnosti", což dokáže zachovat pouze hra světel a stínů.

 

Když se země zatřese...

I když to cestovní kanceláře ve svých barevných katalozích moc nezdůrazňují, ostrov Lefkada leží v seismicky velmi aktivní oblasti. Slabší otřesy si tu můžete vyzkoušet poměrně často, ale ti, co touží po vzrušujícím adrenalinovém zážitku, budou naštěstí nejspíš zklamáni: Většinou si totiž podobných drobných záchvěvů ani nevšimnete.

I letos jsem jeden podobný otřes zaregistroval, ale ze všech lidí, se kterými jsem mluvil, jsem byl jediný. Při první ze svých dvou cest ranním autobusem do hlavního města, jsem po půl sedmé ráno - tedy v době, kdy slušní turisté povětšinou ještě tvrdě spí - vyšel na balkón, abych si vzal s sebou usušené plavky. Zrovna v ten okamžik začalo lehce drnčet kovové zábradlí. Je pravda, že poté, co jsem si v roce 2003 vyzkoušel na Lefkadě silné zemětřesení a pak dva týdny plné postupně slábnoucích dotřesů, takže jsem měl možnost poznat různé druhy a intenzitu otřesů a jejich rozličné projevy, jsem na třesení země možná trochu citlivější. Byl to ale tentokrát opravdu jen lehký záchvěv a musel jsem si večer po příjezdu z výletu potvrdit svůj dojem ve výpisu světových zemětřesení na internetu. Bylo tam, čas přesně odpovídal, ale lidé, se kterými jsem o tom mluvil, si o mně stejně nejspíš mysleli, že se jen snažím být zajímavý, přeháním nebo jen docela obyčejně kecám.

Snídaně v přístavu aneb Umění zevlovat

Dodržuji na Lefkadě takovou tradici, že vždycky poslední ráno svého pobytu zajdu ve Vassiliki k jednomu známému a k jeho manželce do přístavní taverny na snídani. Je to moje první a poslední "oficiální" snídaně na ostrově, jinak si každé ráno připravuji nějaký zeleninový salát (za těch 14 dní spotřebuji v Řecku tolik zeleniny a tolik olivového oleje jako za celý zbytek roku v Čechách) a k tomu si dám ovoce a řecký jogurt s medem, což je mimochodem úplně mimořádná dobrota, kterou kulinářskými kreacemi s českými jogurty nejde ani vzdáleně napodobit. Poslední snídaně je ale víceméně společenská záležitost; zajdu do města, s pár lidmi se pozdravím, s některými (když opravdu nedají jinak) se vyfotím. A protože v půlce října na snídani do taverny moc lidí nechodí, většinou onu obligátní slaninu s vejcem pojídám u jinak zcela prázdných stolů. Dříve - nejsa ještě naladěný na tu správnou řeckou notu - jsem se snažil být se snídaní rychle hotov, zaplatit a jít balit. To je ale něco, co řečtí domorodci moc nechápou, protože podobnou "rychlovku" přece můžete zvládnout doma, na to nemusíte chodit do přístavu. Tam se naopak předpokládá, že budete snídat dlouho; když u toho máte nějakou společnost, můžete afektovaně a zdlouhavě rozprávět, co je právě nového, co politika a jaké bude počasí, nebo se hádat o to, jaký byl včera večer fotbal nebo basket v televizi. No a když nemáte zrovna po ruce partnera k takové intelektuální rozpravě, tedy zevlujete.

Kontrasty Lefkady z výletu za kulturou

Samozřejmě vím, že při troše dobré vůle by se dalo totéž říct skoro o všech místech, ale mám pocit, že o Lefkadě to platí o dost víc než třeba o Berouně: Lefkada je totiž místo kontrastů! V něčem s postupujícím časem méně a méně, v jiné oblasti se ale kontrasty spíš prohlubují. Dobře jsem si to uvědomil při své - letos už druhé časněranní cestě autobusem do hlavního města.

Na Lefkadu totiž přišlo období zhoršeného počasí. Teď se krátce pokusím vysvětlit do Čech, kde nedávno zapadaly horské hřebeny sněhem, čemu tady v Řecku říkají mizerné počasí: Teplota prudce klesne skoro až někam ke 22 stupňům přes den a k 16 nebo 17 stupňům v noci. Do toho leje a leje (Josef Kemr by to možná řekl i jinak) a od moře fouká docela silný vytrvalý vítr. Po krásném víkendu proto přišlo pondělí a úterý, kdy se nedal skoro vystrčit nos - i když já jsem se odradit nenechal a ve svém novém protidešťovém ponču jsem se postavil živlům čelem, no a protože jsem byl evidentně jediným turistou, který se - navíc v tak šik igelitovém oblečku pařížského střihu - promenádoval po břehu, místní, kteří byli většinou v práci nebo posedaní po kavárnách - si mne dobře zapamatovali, protože jsem byl v té deštivé nudě jejich jediné povyražení.

Barevná kytička z podzimní Lefkady

Když tak chodím a jezdím po podzimní Lefkadě, potkávám spoustu různých květů rozličných barev a podob. Je až neuvěřitelné, jak se po prvních podzimních deštích umí ostrov po dlouhém vysilujícím suchém létě rychle zazelenat a dokáže rozkvést nejúžasnějšími barvami, květy maličkými i velkými, jednotlivými i "hromadnými", s ohromující vůní i zcela nenápadnými.

Tak jsem si řekl, že je sice hezké představovat vám různá zákoutí ostrova - jeho historii, kostelíky, horské vesničky, majáky a pláže, ale měl bych si udělat prostor a čas i na docela obyčejný pugét z toho, co tu taky kvete. Tak jsem vzal různé kytičky, které se mi aspoň trošku povedly na mých letošních toulkách ostrovem vyfotit; většinou je to jen ilustrační foto, nic do výstavní síně ani do atlasu. No a udělal jsem z vybraných třiadvaceti fotek květinou koláž, která se snad dá aspoň trošičku brát jako malá kytice, která se dává nejen k narozeninám nebo k svátku, k významným výročím, k velkolepým úspěchům nebo když člověk něco nepěkného provede a chce se omluvit, ale třeba jenom tak, z prostého důvodu, že někomu chcete udělat radost.

 

Po stopách Sapfó - maják na mysu Doukato

Kdyby Saturnin s dědečkem vytrvale pokračovali v činnosti své Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru, možná by je historka o básnířce Sapfó skákající z nešťastné lásky ke krásnému mladíkovi Faónovi z lefkadského bílého útesu na mysu Doukato do příbojových do běla zpěněných vln nenechala chladnými. Bez ohledu na skutečnost, která nejspíš nebyla zdaleka tak romantická, jak se nám snaží od římských dob namluvit tlučhubovitou fantazií nadaní básníci a dramatici, jsem se i já vypravil na nejjižnější cípeček lefkadské souše, abych se podíval zblízka na tamější krásný maják, na pověstmi opředený "vstup do Hádovy říše" (pravda, jen jeden z mnoha), no a při té příležitosti - jaksi rekonstrukcí "na místě činu" - se kouknul, jestli se zde nedochovaly nějaké dozvuky legendárního skoku slavné ženy starověku, skoku, o kterém samozřejmě píší úplně všechny turistické průvodce a vše se často bere jako dávno prokázaný fakt. Ó Saturnine, jestli existuješ, pomoz!

Ostrovem každou hodinu aneb jak si udobřit partyzána

Článek je pokračováním celodenního výletu na severní okraj ostrova Lefkada. V první části jsme společně navštívili nejstarší kostelík na ostrově, Agios Ioannis Antzousis, jehož historie sahá až k začátku našeho letopočtu, a maličkou "utajenou" pláž Krioneri. Dnes se zaměříme na filosoficko-geografickou otázku, je-li Lefkada vůbec ostrovem (ne, že by jí to tedy nějak přidávalo nebo ubíralo na půvabu) a ukážeme si několik obrázků z jejích rozsáhlých severních pláží. Obrázky budou spíš ilustrační než výtvarně zdařilé, ale snad mi to protentokrát prominete.

V minulém článku jsem vás zavedl až ke zdem Stavrosova statku na skále, kterou končí rozsáhlá pláž Agios Ioannis. První dnešní fotka je už z navazující pláže Myli (v překladu Mlýny) a ukazuje v dálce (nad prvním "deštníkem" vlevo) Stavrosův statek, abyste měli představu, jak jsme se kolem moře posunuli.

Nejstarší kostel na Lefkadě (Agios Ioannis Antzousis) a utajená pláž Krioneri

V pondělí jsem se rozhodl udělat velký celodenní výlet na severní stranu ostrova, což je oblast, která zatím zůstávala hodně stranou mého zájmu. Předpokládalo to ale vstát dostatečně časně (za tmy, brrrr, smí se to na dovolené v Řecku vůbec?) a přesunout se ranním autobusem do hlavního města Lefkady. Kupodivu, autobus jel na minutu přesně, byl narvaný podobně jako jsou narvané pondělní ranní spoje svážející Středočechy do Prahy, jeli s námi studenti, lidé, co jeli na úřady; no, pokud mohu odhadovat, byl jsem jediný turista. Sice jediný, ale zato jsem stál za to: Měl jsem totiž "plnou fotografickou polní" včetně stativu a všech objektivů, a navíc věci na koupání, protože severní strana ostrova je prakticky nepřerušovaná mnohakilometrová šňůra pláží, byť se průběžně mění jejich názvy. Nejde sice o žádné turistické perly jako některé jiné lefkadské pláže, ale jednak jsou některé z těchto nejvyhlášenějších perel po loňském silném zemětřesení "v poruše" a jednak je tu spoustu - autem navíc okružní cestou kolem laguny dobře dostupného - místa pro všechny zájemce o příjemné pokoupání.

O Pyrrhově melounu

V posledních letech jezdím na svůj oblíbených ostrov Lefkada skoro výhradně až na podzim. Turisté, kteří o prázdninách ostrovu vládnou, kvapem ubývají, obchody a taverny postupně zavírají, hotýlky a apartmánové domy začínají vyklízet pokoje, opravovat to, co se během sezóny pokazilo, a ostrov se pomalu začíná chystat na zdejší vlezlou středomořskou zimu, před kterou se, kdo může, zachrání útěkem na řeckou pevninu, nejlépe do Athén. I začátkem října je ale moře ještě dostatečně teplé, odpoledne bývá kolem 26 stupňů a nedáte-li si pozor, umí i takové řecké slunce "na vejminku" udělat na vaší kůži dostatečnou paseku, a přitom ostrov už je občas zaléván hustým podzimním deštěm, takže rázem vykvete tolik květů, že byste si to třeba ve vyprahlém srpnu neuměli ani představit. A v městečku, ve kterém přebývám, mají tradičně jeden až dva poslední vodní melouny, takové ty uvnitř červené, které tady mají nesrovnatelně sladší chuť než u nás. I melouny mají zjevně na přelomu září a října po sezóně.