Na břehu Hnědého moře

Když jsem byl v říjnu na dovolené u nádherného Iónského moře, chtěl jsem udělat jednu konkrétní fotku, kvůli které jsem jel napříč celou Lefkadou do vesničky Agios Nikitas. Odtud totiž stačí přejít kopec a ocitnete se vysoko nad nádhernou pláží Milos. No a já jsem si chtěl udělat záběr této pláže v mé oblíbené infračervené oblasti spektra z nadhledu a při pomalu klesajícím podvečerním slunci, téměř v protisvětle. Scénář, světelné podmínky a jejich kýžený projev na výsledném obrázku jsem měl tedy předem vymyšlené, veškeré nutné vybavení včetně stativu a nezbytných filtrů jsem měl s sebou. Dokonce jsem už tehdy předčasně koketoval s názvem Na břehu Hnědého moře. Ano, takový název by se mi pro novou fotku ve svérázné barevnosti moc líbil.Teď už jen fotku doopravdy vyfotit!

 

Scénář byl vymyšlený dobře, ale měl jednu vadu, která se podstatným způsobem projevila na kvalitě fotky: Nepodařilo se mi totiž zkrotit odlesky oslňujícího slunce na vnitřní optické soustavě zoomového širokoúhlého objektivu. Zkoušel jsem fotit v různých úhlech, ale když jsem chtěl mít v záběru hodně osvětlený široký pruh moře a dlouhou expozicí "vyžehlenou" mořskou hladinu, potřeboval jsem alespoň částečně pracovat i s protisvětlem, což vždy vedlo k vytvoření nepěkného "létajícího talíře" a dalších jasných neexistujících objektů na potemnělé "infraobloze". Z mých UFO by měli jistě radost příznivci mimozemských intervencí do našeho světa, ale já jako fotograf (navíc vůči zásahům mimozemšťanů dost skeptický) jsem neměl radosti ani trochu. Když jsem večer doma v počítači "vyvolal" infračervené záběry (na místě na displeji fotoaparátu není vidět v temně červenočerném obrazu prakticky nic), zjistil jsem, že ani jediná pracně získaná fotografie nakonec nejde použít. Tedy - abych byl přesný - nejde použít bez zásadních dodatečných úprav a retuší.

Kdo z vás mne zná, dobře ví, že nejsem příznivcem dodatečného upravování toho, co by slušný fotograf měl být schopen udělat (anebo eliminovat) již při expozici obrazu. Ale nakonec jsem si řekl, že je škoda takového pěkného připraveného názvu fotky :-), a tak jsem jakous takous postprodukční úpravu projednou spáchal, snad mi fotografický všemohoucí odpustí. Samozřejmě, výsledek je možné s přivřením všech očí prezentovat pouze na blogu v malém formátu, ale na pořádné zvětšenině už jsou všechny technické chyby i nepříliš šikovné postprodukční zásahy dobře patrné. Přesto jsem se nakonec rozhodl, že lehce "zfušovanou" fotku na blogu zveřejním.

Následující fotka proto je (a zůstane) jediným výsledkem mé snahy udělat fotku pláže Milos v infračervených paprscích slábnoucího podvečerního slunce podle předem vymyšleného scénáře. A vím, že až se třeba někdy v budoucnu dostanu na tohle místo znovu a budu chtít dosáhnout stejného efektu, musím mít s sebou slušný monofokální objektiv, protože zoom dokáže s protisvětlem udělat velmi kreativní paseku, která na opravdu dobré fotce nemá místo.

S dnešní technikou už není těžké udělat souhrou příznivých okolností dobrou fotku. Větší kumšt je, myslím, poučit se z vlastních "dobře předem rozmyšlených" chyb. Když uděláme skvělou fotku náhodou, nezbyde nám, než trpělivě čekat na další příznivou konstelaci. Když se nám něco nepovede a my kritickým sebezpytem přijdeme na to, kde jsme udělali chyby, je důvodné podezření, že příště se jim třeba budeme umět vyhnout.

A budeme mít dostatečný prostor nasekat - v nikdy nekončícím dobrodružném souboji s vlastními nedostatečnostmi - chyby jiné :-).

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.