Kostelík Analipsis u vesnice Poros

Když jsem si předem vytipovával místa na Lefkadě, která jsem ještě nikdy nenavštívil, a za návštěvu nejspíš stojí, narazil jsem na informace o malém kostelíku Analipsis poblíž vesničky Poros. Tato vesnice leží vysoko nad východním pobřežím (na její poloze je mimochodem velmi dobře vidět dávná strategie nebýt pokud možno vidět od moře, protože právě z moře nepřicházelo dlouhá staletí nic dobrého, nanejvýš tak další dobyvatelé nebo piráti) a hluboko pod vesnicí leží i nádherná a turisty hojně vyhledávaná zátoka s dlouhou oblázkovou pláží Mikros Gialos.

Jak je možné se ke kostelíku Analipsis dostat? Když odbočíte od hlavní silnice Lefkada - Vassiliki směrem na Poros, přijedete po pár kilometrech na křižovatku, kde se silnice rozděluje, jedna cesta pokračuje rovně do vesnice a druhá zatáčí doprava a dolů do četných serpentýn k pláži Mikros Gialos. Hned malý kousek za touto "rozdvojkou" odbočuje z cesty směrem k vesnici doleva kamenitá pěšina, která vás asi po deseti minutách chůze dovede ke kostelu (je dokonce i označený informační tabulí).

Kostelík Analipsis je opravdu maličký, jeho vnitřní výbava je minimální (kostel má například místo dveří a okna jen otvory ve zdi) a navíc je objekt polorozpadlý po řadě zemětřesení, které během svého dlouhého života prodělal. Místní obyvatelé se ho zjevně pokusili několikrát "zalátat", udělali i nový typicky řecky improvizovaný krov, přesto vstoupit do objektu vyžaduje určitou odvahu a jsem si jistý, že postava klaustrofobického defraudanta, kterou kdysi nádherně "vystřihl" Miloš Kopecký v jedné epizodě Hříšných lidí města pražského, by se držela v bezpečné vzdálenosti od popukaných kostelních zdí a nikdo by ji nedonutil vlézt dovnitř. To je ostatně dobré mít rozmyšleno předem, protože přímo před kostelem je hučící vosí hnízdo, a postáváte-li váhavě před vchodem do kostelíka příliš dlouho, vosy mají tendenci se přiletět podívat, kdo jim to tu loupe jejich staletý perníček.

Možná si řeknete, co je tedy na kostelíku tak zajímavého, že se tu o něm vůbec zmiňuji; jako by na Lefkadě nebyla spousta větších, malebnějších a bohatších kostelů. Hlavním důvodem pro mne byly místní malby, které jsou podle kusých dohledatelných informačních zdrojů považovány za nejstarší na ostrově. Jednotlivé zdroje, které ovšem od sebe navzájem "opisují", většinou uvádějí, že malby pocházejí z 16. nebo ze začátku 17. století. No a já si řekl, že se pokusím zbytky stařičkých a již dost poškozených maleb nafotit, protože se obávám, že když se země ještě párkrát silněji zatřese, nezůstane tu kámen na kameni, natožpak obraz na zdi. Nakonec jsem udělal jen uvnitř kostelíka během asi dvou hodin víc než stovku dokumentačních fotek, ze kterých by mělo i v případě nouze být patrné, co se vlastně do dnešních dob v kostelíku Analipsis ze starých a pohnutých ostrovních časů dochovalo.

Se svou typickou architektonickou decentností udělali Řekové na kostelíku pár nepodstatných úprav, nicméně původní zdi se od betonové nástavby dají docela dobře odlišit :-).

Už vchod vachrlatou vstupní brankou nevypadá úplně důvěryhodně, a když se ocitnete uvnitř, nejenže doufáte, že nepřijde žádný otřes, ale v obavách vyhlížíte z okna, jestli od moře příliš nefouká, aby kostelík nesrovnal se zemí obyčejný průvan.

Jak je vidět na fotografii, ve zdech kostela se občas objeví - staticky jistě zcela bezvýznamná - drobná prasklinka.

Dílčí úpravy se tu občas dělají. Například modře nalakované kostelní lavice jsou na starších dostupných fotkách jinde, než stojí teď, konkrétně u protější zdi. Asi puklinou ve zdi na věřící nepříjemně táhlo. Ikonostas už se honosí starými a hodně poškozenými malbami.

Některé obrazy už částečně "pohltila bílá zeď", jako kdyby se zpoloviny ztrácely pod hladinou staletí. Nadpoloviční část Panny Marie (rysy její tváře se mi nezdály být v detailu ani měkké ani božsky "odevzdané", ale vypadá spíš odměřeně a připravená na odpor) a skoro celý dochovaný Ježíšek.

Asi nejdochovalejší malbou je realistický a pro mne překvapivě jen málo stylizovaný Kristus v presbyteriu (malby v oltářním prostoru jsou vůbec mnohem lépe zachované, než ty ostatní, i když i je obklopují nezanedbatelné praskliny ve stěně). Kromě skoro úplné postavy jsou na obrazu dokonce dobře čitelné četné řecké nápisy. Ještě tak napsanému textu rozumět...

Průhled pravou částí ikonostasu se zbytky maleb. V dolní části jsou poslední zbytky květinových motivů, o kterých netuším, zda jsou původní nebo už jde o nějakou přemalbu.

Další obraz z oltářní části, který sousedí s postavou Krista. Líbí se mi bohaté a v barvách pěkně vyvedené roucho.

Obraz ze středu ikonostasu. Nejsem žádný odborník, ale neumím si představit, že by obě "madony" dělal stejný místní umělec, takové se mi mezi nimi zdály být rozdíly.

Spodní část největšího obrazu ze středu presbyteria. Bohužel, nevyznám se ani trochu v atributech východních svatých, ale královská koruna a diadém jedné z postav nasvědčují i významné světské moci. Moc by mne zajímaly nějaké podrobnější informace a kontext, ale bohužel, nepodařilo se mi nic najít ani na webu, ani v místních knihkupectvích, ani v muzeu.

Na fotografiích jsem se pokusil zachytit i zajímavé podrobnosti, např. následující postavu s listinou obsahující dodnes velmi dobře čitelný text...

...nebo detail tváře malého Ježíše z centrálního velkého obrazu v oltářním prostoru.

Teď jen doufám, že moje snaha zachytit pokud možno co nejvíc zbytků maleb z kostelíka Analipsis, se do budoucna ukáže jako nadbytečná, protože kostelík nejenže nebude poničen ještě víc, než je teď, ale kdoví - třeba se někdo v budoucnu ustrne a pustí se do opravy kostela a do odborného restaurování obrazů, podobně jako prý (slyšel jsem od dalšího známého pána, se kterým jsme se na Lefkadě už několikrát potkali) se teď opravují interiéry a výmalba v kostelíku Agios Ioannis Prodromos v Alatru, o kterém jsem psal loni.

Ostatně - kde jinde by se už měly zázraky odehrávat, když ne právě v příbytku Božím?

Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.