Nedělní miniglosy č.294

Předseda Svazu českých neandrtálců se velmi tiše ohradil proti té pasáži vánočního poselství prezidenta Zemana, ve které se uvádí, že se neandrtálci dorozumívají řevem. "Domnívám se navíc, že přirovnání neandrtálců k prezidentovým oponentům je jen politováníhodné nedorozumění, protože podle mých informací drtivá většina členů našeho svazu českého prezidenta bezvýhradně podporuje."

-----------------------

Podobně jako v politických názorech je česká společnost výrazně polarizovaná i v pohledu na to, kdo nosí vánoční dárky. Zatímco ještě loni by v případě voleb měl Ježíšek ústavní většinu, protože podle průzkumů o jeho hlavní roli v nošení dárků bylo přesvědčeno 68% obyvatel České republiky, letos kleslo toto číslo díky ekonomickému oživení na 56%. Politologové soudí, že za dva až tři roky by mohla být Ježíškova dlouholetá hegemonie přerušena, protože by Santa Claus při troše vyjednávací šikovnosti mohl dohodnout koalici s Dědou Mrázem, byť jeho obliba je kvůli dlouhodobému oteplování na bodu mrazu a nedosahuje ani 2%. Očekává se proto, že Ježíšek bude muset v předvolebním boji přijít se zásadními a hlubokými vánočními reformami nebo aspoň s osvědčeným rozdáváním koblih.

 

Vánoční přání a štědrodenní "haikuprůvodce"

Dnes budu vyrušovat vaši sváteční atmosféru jen velice krátce. Pokud se k vám ještě nedostalo moje přání jinými cestami (osobně, telefonicky, e-mailem, na facebooku...), přikládám ho i zde na blogu. Jak už víte z předchozího článku Předvánoční fotoprocházka Prahou, slušný záběr pro přání k Vánocům - takový, který by aspoň trochu odpovídal mé představě a navíc byl pěkně čerstvý a dosud nepokrytý prachem archívu - jsem pořídil až předevčírem v noci. Právě včas, abych ho ještě stihl poupravit do podoby improvizovaného vánočního a novoročního přání.

 

Předvánoční fotoprocházka Prahou

Jak místní štamgasti už dávno dobře vědí, 22. prosince slavím své "volitelné narozeniny", tedy den, kdy jsem se sice oficiálně nenarodil a nemám ho ve svém rodném listu, ale je pro mě nejméně stejně důležitý. Pokud jde o věk, jsem zatím pořád ještě mrňous, však na mém volitelně-narozeninovém dortu jsou teprve čtyři svíčky. Přesto ale mám pocit, že víc než 90% toho, co jsem kdy zažil, se vměstnalo právě do čtyř posledních let, tak intenzivně poslední roky prožívám. Každý rok si myslím, že intenzivněji a radostněji už to nejde, a každý další rok mě přesvědčí o opaku. I konec toho čtvrtého dal předchozím třem fleka.

Jako tradičně, i letos jsem narozeniny oslavil fotografickou procházkou po Malé Straně, tedy po mém "volitelném rodišti". Snad se domažličtí patrioti neurazí, ale kam se v tomto srovnání na malostranské uličky hrabe moje skutečné rodiště, kde jsem se pouze "stihnul" narodit a rozhodně jsem nikdy neměl žádné nutkání o svých skutečných narozeninách jezdit bivakovat před domažlickou porodnici, tím spíš, že starý objekt, myslím, dokonce před nedávnem zbourali :-). Ale každého dvaadvacátého prosince měl to večer po práci naprosto neodolatelně táhne na Malou Stranu, do úzkých uliček pod Hradem, ve kterých dva dny před Vánoci panuje zvláštní atmosféra. Tentokrát bylo teplo a větrno, což vůbec neodpovídá situaci před čtyřmi lety, kdy mrzlo a bylo pěkně naklouzáno. Ale i když byly podmínky jiné, to důležité je pro mne v malostranských uličkách pořád: Ozvěna mého vědomého narození a duch upřímné - takřka antikafkovské - proměny.

 

Nedělní miniglosy č.293

Podle Ministerstva kultury výrazně roste kulturní povědomí občanů České republiky, čemuž nasvědčují statistiky potvrzující velký meziroční nárůst prodaných knih. Podrobnější analýzy ukázaly, že nejvíc se na tomto růstu podílela nová kuchařka Ládi Hrušky Laciné vaření s extra panenským motorovým olejem, které se na předvánočním trhu prodalo skoro půl miliónu výtisků. "Nejde jen o přímý dopad úspěchu tohoto bestselleru," potvrdil nám předseda Komory českých knihkupců. "Obrovský prodaný náklad Hruškovy knihy například vyvolal nepřímo i zmnohonásobení prodeje knih Domácí lékař a Všechno, co jste kdy chtěli vědět o žlučníku, ale neodvážili jste se zeptat.

-----------------------

Neúspěšné bylo první kolo veřejné soutěže na obsazení pozice tzv. superúředníka, jehož hlavním úkolem bude odpolitizování státní správy. Do soutěže se totiž přihlásili jen tři lidé a ti nesplnili stanovená formální kritéria. "Nemyslíme si, že kritéria byla příliš přísná," řekl nám pověřený vedoucí výběrové komise. "Uznáváme námitky neúspěných uchazečů, že na čtení i na psaní bude mít nový superúředník svůj početný aparát podřízených, ale trváme na tom, že se občas bude muset vlastnoručně podepsat."

 

O povětrnostních rekordech

Vypadá to, že už jsme přivykli tomu, že počasí je dovoleno prakticky vše: Nedivíme se, když je v zimě jaro, když v létě sněží, když dny bezvětří jsou co chvíli střídány orkánem, když během dvou dnů naprší tolik, co jindy za půl roku, když má babí léto saharskou podobu a chybějí mu k dokonalosti jen písečné duny s fatou morgánou nebo když celý stát potáhne několikacentimetrová ledovka. Pokusíme-li si namítnout meteorologům, že se počasí právě nechová úplně standardně a že si ho z dřívějška pamatujeme dočista jinak, ti jen krčí rameny: Počasí může občas nabývat extrémní podoby, na čemž není nic nenormálního. Ať je právě, jak chce, vědci vždycky dokážou, že už někdy v historii země bylo ještě hůře. Že právě zuří tisícileté povodně? Inu - žádný div! Něco takového se prostě jednou za tisíc let stává. Nebo čtyřikrát. Nejlépe čtyřikrát ve čtyřech po sobě jdoucích letech. Když se to stane, statistikům to vrásky nepřidělá: udělají příslušné přepočty a z tisícileté vody je rázem voda stoletá anebo historicky ještě bezvýznamnější, aniž by to ovšem na reálnou výšku hladiny řek mělo zpětně jakýkoli vliv. Přestože nám počasí může připadat nenormální, samo si připadá docela v pohodě a nejspíš se zrovna nechystá na návštěvu meteorologického psychiatra.

 

Co zbylo ze starého Semaforu?

V rubrice Pražské drobnůstky se dnes zmíním o jedné pozapomenuté památce na velkou a slavnou éru pražského divadla Semafor - logu, které po divadle zbylo na zdi původní budovy, v níž divadlo dříve sídlilo. Jde o zeď směrem do Františkánské zahrady a jde skutečně o zbyteček slavné historie, dnes zatím stále odolávající změnám pražského centra, ale již přece jen poznamenaný časem a nezájmem.

Pokud se chcete na původní divadelní logo podívat, je lepší nahlédnout do zahrady v zimě, kdy stromy v zahradě nemají listy - ty pak na jaře a v létě nápis z velké části zakrývají. Následující fotky jsou přímo z dneška, kdy jsem se poprvé rozhodl nakouknout do rušného předvánočního světa, ale aby to nebyl takový prudký náraz z pohody a radosti mých posledních dnů a týdnů, vzal jsem to s foťákem napřed k pasáži Alfa u Václavského náměstí. Vyfotit zbytek semaforské slávy jsem se totiž rozhodl již včera večer, protože přesně odpovídá názvu rubriky - jde jen o drobnůstku, kterou "nepamětníci" a zahraniční turisté skoro jistě přehlédnou. A protože vánoční dárky se dají obhlížet i po setmění, ale logo Semaforu speciálně osvětlené není, focení mělo přednost.

Nedělní miniglosy č.292

Ředitel školy v italském Bergamu zakázal vystavit tradiční jesličky, aby se křesťanský symbol nedotkl náboženského cítění místních jinověrců. Nakonec se ale díky zprostředkovatelkým aktivitám bergamských ateistů podařilo dohodnout ekumenický kompromis: Vánoční jesličky bude možné normálně vystavit, když Panna Maria bude mít na sobě burku a jesličky budou nainstalovány v nábožensky méně citlivém období letních prázdnin, kdy je škola zavřená.

----------------------

Několikaletý intenzivní výzkum prokázal, že přísloví "Jakej pán, takovej krám," funguje především v zemích s autokratickými režimy, takže Česká republika se podle něj nemůže tak docela řídit. V demokratických společnostech totiž podle výzkumu bohužel platí spíš "Jakej krám, takovej pán!"

 

Mikuláš ve zlaté Praze

K mikulášskému večeru ve velkoměstě patří někdy i velmi zajímavé výjevy: Čerti, Mikulášové i andělé bývají pozdě večer často v ne zcela křepkém stavu, je možné vidět čerta v objetí s andělem i dva anděly podpírající nejistě kráčejícího Mikuláše. Měl jsem pár veršů zapsaných (a možná i někde použitých) z dřívějška, laděné byly spíš do grotesky. Ale pak jsem se prošel kolem pár pražských bezdomovců a nějak se mi obě témata spojila do úplně jiné mikulášské imprese.

Spatřil jsem večer

docela

zfetovanýho anděla.

Jako na kolotoči

seděl tam v prachu

na schodech,

měl přerývaný rychlý dech

a nepřítomné oči.

Vyměnil křídla

za cigáro.

Přál by si kolem teplé jaro,

venku však bez bot zebe;

tak s Mikulášem

kdesi v šenku

chtěl koupit duhu za stravenku

a propil sedmé nebe.

Závidí tiše

letu ptáků.

Při ruce kostku krabicáku

a smutek skrývá

v žertu.

Andělským gestem

rychle schová

v špinavé dlani čistá slova.

Samotný v davu

čertů.

O tuctu slov

Jak pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, mám rád češtinu a rád si hraju se slovy. Někdy je ovšem skutečnost tak inspirující, že se dá obtížně popsat slovy existujícími, takže si čas od času nějaké to nové slovo vymyslím. Bývá to dáno kouzlem okamžiku, kdy se v životadárném a jazykově citlivém prostředí zkříží v jedné úrovni podoba slov a ve druhé úrovni jejich význam a přesně v duchu Mendelových zákonů vznikne obtížně zařaditelný potomek nesoucí geny obou rodičů, podobný oběma z nich a přitom někdy navíc přinášející vlastní novou kvalitu.

Taková nová slova přicházejí na základě rozličných podnětů zvenčí i zevnitř, které jsou někdy ve výsledku velmi dobře rozpoznatelné. Je například docela zřejmé, že slovo CIK-CAK LISTA může mít něco společného s hospůdkou čtvrté cenové, odkud se v noci místní podroušení štamgasti neradi rozcházejí pěšky. Jen pevně věřím, že se zázračné změknutí původního ypsilonu nestane paradoxní pastí na natvrdlejší uživatele českého jazyka, tím spíš, že je možné extrapolovat použité pravidlo i na CIK-CAK LUS a CIK-CAK LÁMEN.

Nedělní miniglosy č.291

Podle výsledků průzkumu veřejného mínění je většina občanů České republiky přesvědčena, že prezident Miloš Zeman doslova dýchá za české národní zájmy. Domnívají se však, že by bylo lepší, kdyby dýchal na druhou stranu.

-----------------------

Představitelé města Jičína byli zatčeni kvůli dotaci na chov včel pro bývalého loupežníka Rumcajse. Důvodem bylo několik trestních oznámení z řad slušných jičínských včelařů, kteří upozornili na to, že exloupežník chová včelstvo ve vlastních vousech, což naprosto odporuje nařízení hygienické sekce Evropské komise o náležitém vybavení euroúlů.

 

Náhrdelník

Když jsem na začátku října publikoval článek s fotografiemi mých oblíbených zarosených pavučin Procházka mlžnou galerií, z deseti existujících fotek jsem tehdy publikoval na blogu jen devět. Tu desátou jsem totiž vzhledem k její zvláštní podobě využil jako osobní dárek. Takhle nějak si totiž představuji moderní šperk, náhrdelník s ne zcela symetrickým vzorem, který vyrobil dobřichovický pavoučí šperkařský mistr. Možná tento náhrdelník není tak trvanlivý, jako kdyby byl z pravých perel, ale i tak si myslím, že by měl svými chladivými okrasnými nitkami ozdobit tu nejkouzelnější šíji na světě, kterou znám. Což se - alespoň tedy obrazně - také stalo.

 

Nedělní miniglosy č.290

Velký úspěch a mezinárodní uznání zaznamenalo české školství v rozsáhlém srovnání znalostí z oblasti počítačové a informační gramotnosti. V porovnání několika desítek zemí světa totiž čeští osmáci jednoznačně zvítězili a nechali daleko za sebou své vrstevníky z ekonomicky mnohem vyspělejších zemí. Předseda Svazu českých chovatelů uvedl, že podobný znalostní náskok přitom máme nejen u osmáků, ale i v kategorii potkanů, myšic a plchů, protože má Česká republika mimořádně propracovaný systém specializovaného vzdělávání hlodavců a o malé české počítačové specialisty je zájem po celém světě.

-----------------------

V rámci vyšetřování podvodů, korupce a praní špinavých peněz byl zatčen bývalý portugalský premiér Sócrates. Pozorovatelé předpokládají, že podle dávné tradice dostane jako obyčejně vybrat mezi smrtí použitím bolehlavu a doživotním vyhnanstvím, pokud se prokáže, že skutečně existuje a není pouhým výplodem Platónovy fantazie.

 

Co mě (ne)těší na výročí listopadových událostí

Na listopadové události roku 1989 mám dodnes velmi živé vzpomínky a dá se říci, že - pokud jde o události ve společnosti - je to jednoznačně nejsilnější a nejpozitivnější zážitek mého života. A to mohl být ještě mnohem pozitivnější, kdybych právě nepobýval na vojně. To, že jsem přišel o bezprostřední emoce listopadové revoluce, tehdejší "lidové" armádě nikdy nezapomenu.

Přesně 17.listopadu 1989 jsem měl svůj první opušťák, poprvé jsem se dostal na déle než jeden večer za zdi kasáren. Pobýval jsem tou dobou nedaleko od Pardubic a samozřejmě jsem cestou neminul Prahu, kde jsem se naprostou shodou okolností po několikahodinovém bloumání večer probloumal až na Národní třídu - jak jsem později zjistil, asi čtvrt hodiny před davem demonstrantů. Zvláštní situace: Na sobě jsem měl uniformu četaře absolventa, za kterou jsem se před normálními lidmi styděl, navíc jsem tehdy nebyl tak docela sám, protože ve dvou se to po Praze lépe bloumá. Z toho, jak se na Národní třídě formoval policejní kordón, vyplývalo, že se chystá pěkná mela, ve které to takový podivný pár může snadno schytat z obou stran.

 

O splněném přání

Když jsem letos v létě podnikl svou pouť na vrchol krásné japonské sopky Fudžisan, nebyla důvodem jen moje zvědavost, jaký bude zrovna z vrcholu výhled, koho cestou potkám a co všechno ještě vydrží můj poněkud zanedbaný organismus. Jak jsem se ve svých reportážích občas zmiňoval, chtěl jsem využít tuhle cestu i jako obyčejný poutník - k tomu, abych správně naformuloval svoje nejdůležitější přání a abych našel správný způsob, jak o splnění takového přání poprosit vlídné nadpřirozené síly sídlící jistě v okolí vrcholového kráteru, ne-li rovnou v něm. Dalo by se říct, že šlo tedy částečně i o cestu vypočítavě investorskou, kterou lze popsat stroze účetnickým jazykem jako: Já nabídnu svou námahu, zarputilost a soustředění a očekávám za to od vrcholových božstev konkrétní "protiplnění".

 

První krok na blogové cestě

Mám-li se upamatovat podle aktuálního Tématu týdne na své první blogerské krůčky, musím překvapeně konstatovat, že na to, v jakém jsem byl tehdy stavu, si ty chvíle pamatuji docela dobře. Asi tak měsíc po přestěhování do Dobřichovic, v lednu 2009, jsem ulehl se silnou chřipkou. Celý víkend jsem byl jako přejetý parním válcem a jediným rozptýlením v jednolité mlze propoceného spánku bylo občasné pochlemtávání horkého čaje s medem a citrónem, což se nakonec ukázalo jako docela dobrá terapie. V neděli večer jsem se rozhodl, že už je mi natolik dobře, abych si vzal do postele počítač a udělal něco domněle zcela nevyhnutelného do práce. A v tu chvíli mi to blesklo hlavou: Už několikrát před tím jsem koketoval s myšlenkou založit si blog a zkusit něco napsat do širého internetového prostoru, i když jsem neměl žádnou konkrétní představu, co by to mělo být. Nikdy jsem si na to ale neudělal čas. No a během onoho chřipkového večera jsem měl zčistajasna času plno.

Neměl jsem nejmenší ponětí, co se na takovém blogu píše; dokonce jsem nikdy ani žádný blog nečetl, snad s výjimkou některých ukázek v denním tisku. Ale co, za zkoušku přece nic nedám a třeba mě nějaké téma na krátký článek během zakládání blogu napadne. Měl jsem tehdy ukrutně pomalé připojení a každý krok nutný pro založení blogu trval věčnost. Párkrát jsem si řekl, že bude lepší přepnout zase na pracovní excelovské tabulky, ale nakonec jsem vydržel. Rozhodl jsem se psát pod svým vlastním jménem a svůj blog jsem tehdy nijak tématicky nezařadil (viz můj druhý článek publikovaný dva dny po založení blogu Jak se zařadit) a ani dnes bych to pořádně neuměl. Použil jsem úplně nejjednodušší "předvařenou" grafickou šablonu a využíval jsem ji ještě déle než rok. Vždycky jsem ostatně dával přednost obsahu před tím, jak blog na pohled vypadá a - mám-li být upřímný - nikdy jsem moc nechápal věroučné disputace různých samozvaných grafiků o tom, co je to "pěkný design" a co naopak designová hrůza. Prostě to pro mne není dodneška důležité a ani dnes podle toho hlediska neposuzuji žádný cizí blog.

 

Podzimní bouřka

Dozněl hluk hromu.

Utírám si z čela

tvůj propocený svět.

Horečka snad už trochu odezněla,

tak s gustem připiju si

na zdraví tomu,

koho mé srdce musí

i bouřkám závidět,

když tiše žárlím na dotyky deště.

Věřím tak pořád, že svět je celkem hezký,

i když ho občas ještě

místo slunce

osvětlují blesky.

Nedělní miniglosy č.289

Podle některých odborníků není veřejné používání sprostých slov prezidentem Zemanem projevem jeho hulvátství, ale spíše dědičného sklonu ke koprolálii, tedy neodolatelného nutkání mluvit na veřejnosti vulgárně. Nedělní miniglosy proto napadlo, jestli nemůže být Miloš Zeman příbuzným slavného Wolfganga Amadea Mozarta, který touto úchylkou podle historiků nejspíš také trpěl. "Mnohé by tomu napovídalo, protože Zemanova podobnost s Mozartem je pozoruhodná," potrdil nám nejmenovaný specialista na genetiku celebrit. "Kromě fyzické podoby a sklonu k vulgaritám jsou oba extrémně sebevědomí a mají pocit, že jsou geniální, oba milují, když lidé pozorně naslouchají výsledkům jejich práce, a o Mozartovi se traduje, že při svých návštěvách Prahy objímal na Bertramce mimo jiné i stromy." Vyjádření českého prezidenta pro Nedělní miniglosy bylo stručné, proto ho přetiskujeme v plném znění: "Pane redaktore, podobným nesmyslům může věřit jen takový imbecil, jako jste vy. Ale navzdory těmto pitomostem jsem přesvědčený, že moji burané mi rozumějí!"

 

Fotohádanka č.17

Fotohádanky na tomto blogu nevycházejí často; za celou dobu existence blogu je to teprve sedmnácté pokračování. Ona se totiž samozřejmě pro tuto rubriku nedá použít každá fotka, ale většinou jen taková, ze které skutečnost na první pohled neprýští a nevyzařuje. Tentokrát ale není obrázek nijak zamlžen, deformován ani extrémně zvětšen, takže na něm můžete vidět prostou skutečnost; skutečnou barvu, skutečný tvar. Dalo by se tedy říct, že hádanka je jednoduchá a odpověď na ni ještě snazší. Tak uvidíme, co se stane, když i posedmnácté položím stejnou otázku.

Nedělní miniglosy č.288

Vyšetřování ukázalo, že za výpadek ostře sledovaného televizního přenosu z předávání státních vyznamenání může čaroděj Rumburak. "Díky výkonné neveřejnoprávní technice se mu podařilo narušit náš signál během přenosu z Pražského hradu," potvrdil mluvčí České televize. "Čaroděj měl sice původně - podobně jako v seriálu Arabela - několik výstředních podmínek pro obnovení vysílání, ale po devíti minutách vyjednávání zjistil, že jeho zcela absurdní požadavky na změny ve fungování naší společnosti už byly většinou dávno splněny."

----------------------

Na počest režisérů, kterým prezident republiky udělil státní vyznamenání, chystá Česká televize speciální vánoční večer na programu ČT Art, během kterého bude uveden pilotní díl nového seriálu Renč U zelené sedmy a přímo v pavilónu českých lvů se odehrávající nekonvenční nastudování komické Dvořákovy opery Šelma Sedláček.

 

Berounka pod Tetínem

O úterním státním svátku to u nás v Dobřichovicích dlouho vypadalo na celodenní mlžné dušičkové počasí. Chvíli po poledni se ale náhle rozjasnilo a já jsem se v mžiku rozhodl, že se půjdu s fotovýbavou podívat někam k Berounce. Nakonec jsem jel vlakem do Berouna a po pravém břehu řeky pod Tetínem jsem vyrazil směrem do Srbska. Měl jsem asi dvě hodinky na focení ve slunečním světle, bylo nádherné, i když dost chladné odpoledne, a bohužel úplně modré nebe bez zajímavých oblačných tvarů. Takže tentokrát nic moc výstavního, ale přesto jsem si pár infrafotek pro radost udělal.

 

Knížecí rady

Pozn.: Asi by se slušelo ku příležitosti státního svátku napsat nějaký "zásadní" článek k oslavě dávného významného historického kroku a jeho dopadu na náš dnešní svět a naši společnost. To však jistě mnohem lépe učiní informovanější, povolanější a nabroušenější mediální pera. A proto jsem dnešní sváteční ráno věnoval místo věcí obecných, o kterých vím o dost méně, než bych si přál, mnohem osobnějšímu rozjímání a slovům, která za mne nejspíš nikdo nenapíše ani v těch názorově nejspřízněnějších novinách. Slova o věcech, které - i když mi do nich napohled nic není - s přispěním podivuhodných sil hýbou jako s pírkem i mým světem a umějí mu vládnout mnohem lépe, než kdejaký císař, král či kníže. Ostatně, musel by to být velmi moudrý kníže, aby uměl poradit, jak si nedělat hlavu s tím, co má pro mne naprosto zásadní význam. Otcové-zakladatelé snad prominou, ale mnohem zásadnější, než země, ve které žiju, a jakkoli fascinující okolnosti jejího vzniku :-).

 

Nedělní miniglosy č.287

Populární animovaný krteček výtvarníka Zdeňka Millera se postupně stává hlavním pilířem rozvoje české ekonomiky. Poté, co českým obchodníkům otevřel čínský trh díky připravovanému seriálu čínské televize Krteček a panda, chtějí naši představitelé podobnou metodu využít i v dalších ekonomicky perspektivních oblastech. Vládní scénáristé už proto připravují základ pro animované seriály Krteček a ptakopysk, Krteček a anakonda a Krteček a olgoj chorchoj.

----------------------

Evropské země se dohodly na razantním snížení množství skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry. Hlavní odborný vyjednavač za Českou republiku k tomu Nedělním miniglosám řekl: "Nejdůležitějším faktorem bude dobré utěsnění skleníků, aby z nich pokud možno ani trochu skleníkových plynů neuniklo do ovzduší. Samozřejmě budeme muset odstranit všechna větrací okna, všechny vchody do skleníků budou muset být nahrazeny speciálními přechodovými komorami a starší skleníky - jakým je třeba velký skleník na zámku Lednice - obestavíme neprodyšným betonovým sarkofágem. Ano, bude to stát spoustu peněz, ale za čisté ovzduší pro naši planetu to rozhodně stojí."

 

Pravěká Berounka po roce

Nejen pachatelé, ale i fotografové se občas vracejí na místo činu. O víkendu bylo překrásné počasí, nicméně kvůli malému dočasnému pohybovému omezení jsem nemohl vyrazit na žádný větší výlet, ale maximálně na malou procházku kolem Berounky. Napadlo mě, že bych tu procházku mohl ozvláštnit tím, že se vydám "po stopách" jedné své fotky, kterou jsem vyfotil přesně před rokem pro jarní pražskou výstavu a která byla, myslím, návštěvníky výstavy i paní kurátorkou velmi dobře přijata (dostala se i do katalogu výstavy). Ano, půjdu na stejné místo a pokusím se o podobný záběr jako loni. Schválně, co vše na něm bude jinak a jestli se mi podaří eliminovat některé chyby, kterých jsem se při přípravě finální fotky dopustil.

 

Nedělní miniglosy č.286

Fotbalové celky, které soupeří s českou reprezentací v kvalifikaci o účast na mistrovství Evropy 2016 ve Francii, vydaly po nečekaně dobrém rozjezdu českého týmu pro své hráče absolutní zákaz šeptat tajné taktické pokyny, probírané ve svých šatnách, do Vrby.

-----------------------

Nepřehledná zůstává po volbách situace v TOP09. V prestižní soutěži o to, který z prominentních členů pražské organizace odejde ze strany nejdobrovolněji, zaznamenal výrazný neúspěch současný pražský primátor Tomáš Hudeček, a velkou šanci na vítězstí má bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Nepodařil se ani pokus Ivo Jahelky o rekvalifikaci ze zpívajícího právníka na zpívajícího senátora.

 

Goraiko - východ slunce na Fudžisan

Postupně se probírám stovkami fotek z letošní cesty do Japonska a vybírám ty, které by se daly použít pro menší tématické cykly. Jeden z nich jsem se dnes rozhodl publikovat v čistě fotografickém monotématickém článku.

Víte, co znamená slovo goraiko? Jde o speciální japonský výraz pro východ slunce sledovaný z posvátné hory Fudži. Několik fotografií už jsem publikoval ve svých letních "on-line" reportážích z cesty po Japonsku (všechny jsou k dispozici ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči), takže zdejší štamgasti je budou znát. Většina fotek je ale publikována poprvé a i u těch již uvedených je v definitivní podobě lehce poupravený výřez.

Dnešní fotky nebudu popisovat nadbytečnými slovy, ale připojím vždycky přesný čas pořízení fotky. Východ slunce není pro loudavé fotografy a je třeba se ohánět, abyste našli zajímavé záběry během těch několika málo minut, které nabízejí nejzajímavější hru barev. Mezi fotkami byl občas jen několikavteřinový rozestup. Celkem jsem do kolekce s názvem GORAIKO vybral 16 fotek a poslední sedmnáctou jsem přidal jako bonus kvůli jednomu zajímavému srovnání.

Nedělní miniglosy č.285

Slavný režisér Steven Spielberg začal konečně točit dlouho očekávaný historický velkofilm Koechlův seznam. Zfilmovaná podoba seznamu všech Mozartových skladeb má plánovaný rozpočet kolem 200 miliónů dolarů, tj. jen cca 300 000 dolarů na opus, a Mozart by měl být ve filmu vylíčen jako úlisný a necitelný ruský mafián, aby ho mohl hrát v Hollywoodu již dávno proslulý Karel Roden. Jeden z asistentů Andreje Babiše přispěchal s ujištěním, že český ministr financí rozhodně není evidován v Koechlově seznamu jako "agent KV.369", jak tvrdí někteří nepřejníci; dokonce v seznamu není evidován vůbec, a jestli náhodou přece jen trochu ano, s Mozartem spolupracoval jen nevědomky a rozhodně tím nechtěl nikomu ublížit.

-----------------------

Jeden z voličů se pokusil na členech volební komise vymáhat přímo ve volební místnosti odměnu 30 korun, která mu prý byla za účast ve volbách kýmsi přislíbena. Předseda komise požadovanou částku na místě vyplatil, protože se domníval, že volič pracuje jako lékař a jde jen o zdravotnický regulační poplatek.

 

Heřmánkový sonet

Pozn.: To se tak někdy stává, že na začátku je pokus o stručné heřmánkové haiku, a než se člověk naděje, slova se rozmnoží jako rozjívené octomilky, které se jen těžko přetěžko formují do klasického tvaru :-).

Když tvé vlasy večer voní po heřmánku

a provoní svou vůní celý svět,

uchýlím se jen nerad do azylu spánku,

zvlášť když ho nechal Hypnos špatně provonět.

Byť spánkem omámený, přesto jsem celkem v ráži:

Bez vůně nemá můj sen správné obsazení!

i když se bůh spánku viditelně snaží,

můj vytoužený sen to bez tebe dnes není.

Důvěrně mu říkám: Milý Hypne,

až se tvůj sen milostivě vypne

a s novým kuropěním přijde svítání,

přemožen vlastnostmi všech tří tvých synů,

neucítím snad vůbec žádnou vinu,

když tu heřmánkovou vůni vezmu do dlaní.

Nedělní miniglosy č.284

Státní podnik Lesy České republiky vydal pražskému arcibiskupství v rámci církevních restitucí pozemky s bájnou horou Blaník. Dále se jedná o tom, zda součástí restitucí budou i blaničtí rytíři. Podle právních expertů bude rozhodující, budou-li rytíři považováni formálně za blanický mobiliář nebo naopak za samostatnou nemovitost, čemuž by napovídal fakt, že se zatím rytíři v české historii ani jednou nepohnuli, i když už bylo národu všelijak.

-----------------------

Věra Jourová podala k Evropskému soudu pro lidská práva stížnost na Europarlament. Podle jejího názoru je tepelná úprava lidského masa možná tradiční na Nové Guinei nebo v některých oblastech centrální Afriky, ale je v zásadním rozporu s kulturní tradicí naší části světa. Pověstné grilování uchazečů o místo evropských komisařů europoslanci by proto měl soud s okamžitou platností zakázat.

 

Procházka mlžnou galerií

Mlžná rána poslední dobou docela přejí zajímavým "kapkovým" fotografiím, ostatně na některých blozích je vídám docela často. Mám jen trochu problém s tím, že o pracovních dnech fotit před cestou do práce nestíhám a o víkendech buď jako na potvoru mlhy nejsou anebo jsou, ale mně se právě zoufale nechce vstávat. Ale minulý víkend jsem se probudil trochu dřív než obvykle a hned prvním proloupnutým okem jsem zjistil, že jsou venku právě ty správné podmínky na focení. Protože většinou takové podmínky netrvají dlouho a protože jsem dostal neodolatelnou chuť udělat malý fotografický dárek, během pěti minut jsem byl v plné fotografické polní venku (mezitím se mi stihlo proloupnout i druhé oko) a pospíchal jsem i s makroobjektivem na krku a stativem přes rameno na svá oblíbená "kapková místa".

Nejlepší dvě fotky z cyklu "Kapky nad řekou" jsem už měl příležitost předvést na své loňské fotovýstavě, no a do tohoto cyklu teď nejspíš tak tři nebo čtyři fotky z těch asi sto padesáti nově nafocených přibydou. Důležité je ale říct, že u nás nad Berounkou po ránu docela fouká, což snímání třepotajících se pavučin makroobjektivem na stativu z velmi krátké vzdálenosti moc neusnadňuje.

Pár japonských sopek

Poté, co o víkendu vybuchla japonská sopka Ontake, na které při neočekávané erupci zahynulo 30 turistů, se mě už bezpočet známých ptalo, jestli jsem na této sopce také při svých japonských cestách byl, případně jestli jsem jel alespoň kolem, a jaké to vůbec je lézt na sopky, na kterých si ničím nemůžete být jisti - jestli to není jen obyčejné hazardování se životem, a jak je vůbec možné, že se turisté k sopkám pouštějí, když hrozí erupce. Rozhodl jsem se proto vybrat z bohatého depozitáře pár fotek na toto téma a připsat na závěr pár osobních zkušeností. Několik fotek jsem použil již ve svých reportážích z mých dvou japonských cest, ale přidal jsem i několik dosud nepublikovaných.

Vyhnout se při cestách Japonskem sopkám je prakticky nemožné. Spousta zdejších hor a kopců je sopečného původu, což o nich prozradí typický tvar, a na činnou sopku narazíte snad ve všech obastech Japonska (je jich víc než stovka). Prakticky na celém území japonských ostrovů se využívají k lázeňským účelům horké sopečné prameny a země "topí" na mnoha místech. A informace o aktivitě hlavních sopek je standardní součástí základních informací spolu s předpovědí počasí.