Pár japonských sopek

Poté, co o víkendu vybuchla japonská sopka Ontake, na které při neočekávané erupci zahynulo 30 turistů, se mě už bezpočet známých ptalo, jestli jsem na této sopce také při svých japonských cestách byl, případně jestli jsem jel alespoň kolem, a jaké to vůbec je lézt na sopky, na kterých si ničím nemůžete být jisti - jestli to není jen obyčejné hazardování se životem, a jak je vůbec možné, že se turisté k sopkám pouštějí, když hrozí erupce. Rozhodl jsem se proto vybrat z bohatého depozitáře pár fotek na toto téma a připsat na závěr pár osobních zkušeností. Několik fotek jsem použil již ve svých reportážích z mých dvou japonských cest, ale přidal jsem i několik dosud nepublikovaných.

Vyhnout se při cestách Japonskem sopkám je prakticky nemožné. Spousta zdejších hor a kopců je sopečného původu, což o nich prozradí typický tvar, a na činnou sopku narazíte snad ve všech obastech Japonska (je jich víc než stovka). Prakticky na celém území japonských ostrovů se využívají k lázeňským účelům horké sopečné prameny a země "topí" na mnoha místech. A informace o aktivitě hlavních sopek je standardní součástí základních informací spolu s předpovědí počasí.

Jedna z vyhaslých sopek u jezera Aši má kolem svého kráteru vystavěné všemožné vysílače. Ještěže sopka při nějakém dávném výbuchu shodila svůj vršek, jinak by se všechny ty kovové konstrukce na vrchol nevešly.

V oblasti Hakone je jedním ze zajímavých cílů i údolí Owakudani, kde na mnohých místech unikají ze země sopečné plyny a horká pára a v horkých sopečných pramenech se vaří speciální "černá vejce", které když sníte, podle pověsti si prodloužíte život o sedm let. Já jsem tedy neodolal tuhle vymoženost sopečných sil vyzkoušet na vlastní ústa a žaludek.

K velmi aktivním sopkám patří i sopka Uzu na severním ostrově Hokkaidó. Nahoru je možné se dostat lanovkou, ale doporučuje se obezřetnost, výrony plynů prakticky neustávají. Mohutná erupce zde proběhla cca před 7000 lety, ale dodnes nastávají období překvapivých výbuchů, např. v letech 1910, 1977 nebo 2000.

Malá ale velmi aktivní sopka Showa Shinzan, která je vlastně vedlejším produktem vulkánu Uzu, patří k nejmladším sopkám v Japonsku, "narodila se" za druhé světové války. Stále roste a období její aktivity se prý ohlašuje malými otřesy země. Na mnoha místech jejího úbočí vyvěrají sopečné plyny.

Velmi úhledným vulkánkem je kopec, kterému se říká "Miska rýže". Je součástí složitého vulkanického komplexu kolem činné sopky Aso a myslím, že podle tvaru by nikoho nenapadlo, že jde o kopec jiného než sopečného původu.

Vulkán Aso patří k největším a nejnevyzpytatelnějším sopkám v Japonsku. I když je velmi podrobně monitorován nejmodernější technikou, občas i zde dochází k překvapivým erupcím (naposledy v květnu 2011 a letos v lednu). Protože je kráter velmi dobře přístupný po silnici autem i autobusem, je hojně navštěvovaný turisty. Já měl při své návštěvě štěstí, protože bylo možné jít až k hranici kráteru, často je ho ale kvůli silnějšímu úniku jedovatých sopečných plynů možné pozorovat jen z dálky.

Pro případ náhlé erupce je u kráteru sopky Aso postaveno několik masivních betonových krytů poskytujících ochranu především proti padajícím kamenům. V roce 1979 byli totiž 3 lidé zabiti a 11 jich bylo zraněno právě z kráteru vystřelovanými kameny. Stejně nebezpečné ale méně nápadné jsou pak náhlé výrony jedovatých plynů, které mají na svědomí dva mrtvé z roku 1997 a řadu hospitalizovaných. I když při mé návštěvě byla koncentrace plynů oficiálně přijatelná, na dýchání to místy byla docela síla. Lidé s dýchacími potížemi by se podle všudypřítomných varování vůbec neměli ke kráteru přibližovat.

Výhled od kráteru sopky Aso na jeden z vedlejších vrcholů s již neaktivním kráterem. Celá široká oblast kolem činné sopky je ale v tomto případě tím, čemu se někdy říká supervulkán. Už čtyřikrát v historii a naposledy před cca 90 000 lety došlo k obrovité explozi; pozůstatkem posledního výbuchu je kaldera s průměrem až 24 km a je zřejmé, že takový výbuch může mít až globální dopady.

Nejaktivnější sopkou Japonska - a tvrdí se, že i na světě - je Sakurajima poblíž města Kagoshima na úplném jihu ostrova Kyushu. Třetí stupeň výstrahy (z pětibodové škály, mimochodem - poslední tragická erupce sopky Ontake je vedena rovněž ve třetím stupni) má Sakurajima vyhlášen nepřetržitě od roku 2012, dým a popel chrlí tato sopka prakticky neustále. Moje představa, že si vyšlápnu na její vrchol, vzala rychle zasvé, ke kráteru se nesmí. Tak jsem se aspoň projel kolem na trajektu :-). Poslední větší erupce je stará pouhé tři týdny (z 10. září letošního roku).

Malá sopka s přilehlým jezerem vroucí vody je k vidění na Hokkaidó v Pekelném údolí (Jigokudani) poblíž Noboribetsu. Další výborná ukázka, jak se dá energie vulkánů vužít v lázeňství.

No a pokud mluvíme o sopkách, nesmí chybět zmínka o nejklasičtější a největší japonské sopce Fuji. poslední erupce je z roku 1707, takže ve srovnání s mnohem aktivnějšími sopkami je brána divže ne za vyhaslou. Ale když se podíváte na seznam historických erupcí, je vidět, že Fuji byla v klidu i více než 400 let v období mezi 11. a 16. stoletím, což jí nijak nebránilo dostat se opět do výbušné formy.

Jedna část vrcholového kráteru Fujisan. Přestože sopka neprojevuje svou aktivitu nijak viditelně, k výronům sopečných plynů dochází i zde, takže na vrcholu je několik míst, kde je zakázáno se delší dobu zdržovat, protože se v nich nebezpečné plyny hromadí. V letních měsících je vrchol sopky cílem proudů turistů.

Na sopce Ontake jsem bohužel nebyl. Měl jsem ji v širším seznamu svých cílů, když jsem ještě uvažoval o bližším osobním prozkoumání údolí Kiso (nakonec jsem tímto údolím pouze projel po železnici na trase Matsumoto - Nagoya). Slyšel jsem, že výstup na tuto sopku není nijak extrémně náročný, jedná se prý o nejdostupnější japonskou třítisícovku. To je nejspíš i důvod, proč bylo na vrcholu nebo na cestě k němu o minulém tragickém víkendu tolik turistů. Počasí bylo nádherné a s erupcí pochopitelně nikdo nepočítal. Na webu jsemviděl natočené záběry od jednoho z turistů, na kterých je dobře vidět, jak se podzimní idyla během několika okamžiků může změnit doslova v peklo.

Jak už jsem uvedl, japonské vulkány jsou velmi dobře monitorovány. Například u sopky Aso je několik kilometrů od kráteru speciální "muzeum" nebo spíš vědecká stanice, která umožňuje i běžnému turistovi nahlédnout do systému detailního monitorování. V přírodě ovšem vše předpovědět a spočítat nejde a i ty nejlépe sledované sopky si prostě vyhrazují právo zařídit se po svém a nedbat na doporučení vědců.

Přes veškeré nebezpečí, které činné sopky představují, je zřejmé, že patří k velkým výzvám pro turisty, kteří chtějí poznat japonskou zemi a přírodu. Určitě nebudu tím, kdo zdvihá káravě prst a nabádá někoho, aby se v zájmu svého bezpečí sopkám vyhýbal; na to i mne příliš lákají. Co je ale vždy dobré udělat, je sledovat poctivě aktuální "sopečné zpravodajství". I když jsou výjimečně některé erupce zcela překvapivé, přesto je možné většinu z nich s nějakým předstihem předpovědět. Je dobré vždy se předem zajímat i o vše, co je spojeno s případnou evakuací, kdyby se opravdu něco závažného stalo. I pro horu Fuji existují turistické mapy, na kterých jsou vyznačené evakuační zóny a předpokládaný dosah nebezpečných jevů, případně i očekávaná lávová řečiště. Pokud už se něco semele, vždycky je dobré předem vědět, co by měl člověk dělat a kam by se měl snažit dostat, než reagovat jen intuitivně a v panice běžet kamsi dolů.

No a od věci není ani to povídat si o sopce s místními obyvateli. Kdo jiný by měl znát lépe její projevy a vrtochy, než ti, co žijí v její blízkosti a jsou na ní do značné míry závislí. Určitě stojí za to vyčlenit si na případný výstup víc času, než jen stihnout k sopce dojet, vyběhnout nahoru a zase spěchat o překot dolů za dalšími zážitky. Vulkán je vždy ztělesněním přírodních sil, které nemají zapotřebí s člověkem spolupracovat a dokážou mu dát pocítit svou jasnou převahu. No a před těmi silami stojí za to stát v obdivu a v pokoře, protože dobyvačná pýcha rozhodně není na místě.

Každému, kdo se bude chtít vypravit za japonskými činnými sopkami, přeji každopádně hodně štěstí a mnoho krásných (a pokud možno opakovatelných) zážitků.

Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.