Pravěká Berounka po roce

Nejen pachatelé, ale i fotografové se občas vracejí na místo činu. O víkendu bylo překrásné počasí, nicméně kvůli malému dočasnému pohybovému omezení jsem nemohl vyrazit na žádný větší výlet, ale maximálně na malou procházku kolem Berounky. Napadlo mě, že bych tu procházku mohl ozvláštnit tím, že se vydám "po stopách" jedné své fotky, kterou jsem vyfotil přesně před rokem pro jarní pražskou výstavu a která byla, myslím, návštěvníky výstavy i paní kurátorkou velmi dobře přijata (dostala se i do katalogu výstavy). Ano, půjdu na stejné místo a pokusím se o podobný záběr jako loni. Schválně, co vše na něm bude jinak a jestli se mi podaří eliminovat některé chyby, kterých jsem se při přípravě finální fotky dopustil.

 

Původní fotografii s názvem Pravěká Berounka, jejíž výřez se v mezidobí stal "titulní" fotkou mého fotowebu www.petrvapenik.cz jsem na těchto blogových stránkách publikoval opravdu přesně před rokem v článku InfraBerounka a pro osvěžení paměti a pro možnost bezprostředního srovnání ji přikládám (štamgasti snad prominou) ještě jednou:

Když jsem dorazil na místo, ze kterého jsem před rokem fotil, zjistil jsem, že rozdílů bude asi víc, než jsem si původně myslel. Předně jsem zjistil, že to úplně přesné místo snímání je po docela silných deštích z minulého týdne pod vodou, protože hladina Berounky je o dost výš než před rokem. Žádné jiné místo ale neposkytovalo ten správný záběr, stačilo stoupnout si jen o metr vedle nebo výš na břehu a obraz byl najednou úplně jiný a nezajímavý, takže jsem musel i se stativem vstoupit do chladivého vodního proudu (no řekněte, jak často se člověk prochází skoro na konci října korytem řeky? No, ono to popravdě bylo při břehu jen pár centimetrů, ale v botách to stejně nešlo :-)), stativ pořádně zatížit, aby se v tekoucí vodě moc netřásl a pak udělat pár "zastřelovacích" pokusů nastavení dlouhého expozičního času a clony. Dohromady asi půldruhé hodiny práce, ze které vzešly dvě podle mého soudu aspoň trochu ucházející fotky.

Záběr je podobný jako loni, ale obloha je jiná (chvíli jsem si počkal, až se mi budou oblaka víc líbit), říční proud je jiný, světelné podmínky jsou jiné (loni jsem fotil v lehce popoledním slunci, tentokrát až pozdě odpoledne) a - hlavně - v porovnání s loňskem má příroda nepominutelný náskok a kompozičně nejdůležitější strom už shodil všechny svoje listy! Dá se tedy říct, že rozdílů je dost, aby bylo možné novou fotku považovat za originál a ne za pouhou kopii :-). Abych rozdíl mezi fotkami ještě podpořil, vyvážil jsem při zpracování bílou trochu jinak než loni, takže jsem dosáhl jiného barevného ladění infrafotky.

Mám zkušenost, že když chci udělat slušnou fotku, musím ji dělat pro někoho konkrétního, na koho při focení myslím. To posledních pár let není nic složitého, protože si v tomto ohledu nemusím nic nařizovat, ale spíš se ještě musím krotit. Když se soustředím jen na fotografii, většinou nestojí výsledek za nic. A tak i cílem dnešních dvou fotek od Berounky nebylo primárně vyfotit pěknou fotku, ale udělat jednomu konkrétnímu člověku radost. S takovou myšlenkou pak, kupodivu, focení probíhá úplně jinak, všechno je jednodušší a musím si jen dávat pozor na to, abych při tom inspirujícím intenzivním myšlení v mrákotách neshodil stativ s foťákem do řeky a sebe do proudu nepřihodil jako bonus.

Inu, z jedné Pravěké Berounky mám rázem tři, takže si můžu při předvádění vybírat. Schválně, kterou byste si vybrali vy a proč?