O tuctu slov

Jak pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, mám rád češtinu a rád si hraju se slovy. Někdy je ovšem skutečnost tak inspirující, že se dá obtížně popsat slovy existujícími, takže si čas od času nějaké to nové slovo vymyslím. Bývá to dáno kouzlem okamžiku, kdy se v životadárném a jazykově citlivém prostředí zkříží v jedné úrovni podoba slov a ve druhé úrovni jejich význam a přesně v duchu Mendelových zákonů vznikne obtížně zařaditelný potomek nesoucí geny obou rodičů, podobný oběma z nich a přitom někdy navíc přinášející vlastní novou kvalitu.

Taková nová slova přicházejí na základě rozličných podnětů zvenčí i zevnitř, které jsou někdy ve výsledku velmi dobře rozpoznatelné. Je například docela zřejmé, že slovo CIK-CAK LISTA může mít něco společného s hospůdkou čtvrté cenové, odkud se v noci místní podroušení štamgasti neradi rozcházejí pěšky. Jen pevně věřím, že se zázračné změknutí původního ypsilonu nestane paradoxní pastí na natvrdlejší uživatele českého jazyka, tím spíš, že je možné extrapolovat použité pravidlo i na CIK-CAK LUS a CIK-CAK LÁMEN.

Dříve se psávaly básně a říkadla. Když se ale podívám na současnou módu stěžování a všudypřítomných nářků, myslím, že pespektivním a přitom tradičně českým žánrem by se mohla stát NAŘÍKADLA. Naříkadelníci a naříkadlaři se jistě v blízkém budoucnu stanou náležitými celebritami, protože budou svými depresivními exkurzy do prostředí plného "blbé nálady" přesně zapadat do mediálního kultu špatných zpráv.

Čas od času mi vychází z jazykového křížení hybrídek, který jako kdyby svými vlastnostmi poukazoval na mou nekorektnost a špatné vychování. Chápu to, i když bych byl rád, abyste si v tomto směru o mně nemysleli nic špatného, dokonce i když uvidíte napsané slovo KOKOTNÍK, ke kterému mne kdysi inspiroval po jednom špatném maratónském došlápnutí můj chirurg s lehkou vadou řeči, případně slovo PŘÍBUZNA, které rozhodně není výrazem mé homofobie, ale pouze mé "počítačové dysgrafie", která upřela mému zcela nekomornímu á jeho zaslouženou čárku.

Pak není divu, potkávám-li na svých toulkách západočeským příhraničím pasoucí se a přežvykující SUDETOKOPYTNÍKY, rozsochatý a dlouhým obdobím sucha rozpraskaný dezert mi připadá spíše jako BAOBÁBOVKA, napojení rodinných příslušníků aktivních politiků na státněsprávní pašalíky (především pak u lidí duševně nevelkého vzrůstu) dává vznik slovu MINISTRÝC, a když jdu do koupelny udělat pár analogových retrofotek kolem zrcadla, na mysl se mi vkrádá velmi nefotografické slovo ZVETŠENINA, které při pohledu na mne výsměšně odhodilo v dáli (jako Cyrano svůj pověstný širák) svůj původní háček vonící po vývojce.

Naštěstí mám dostatečnou zásobu VELKOLEPIDLA, které dokáže zafixovat podružnosti a udělat z nich událost a z pouhého tuctu slov poměrně dlouhý článek. Věřím, že vás mé dnešní "jazykové hrádky" neuspaly, protože to bych pak mohl být považován za opovrženíhodného MDLOBISTU, a že ani nezpůsobily moc kyselých obličejů, protože pokud ano, je to jistě jen nedorozumění a OCTOMÝLKA.

Za oknem vyhlížejícím za mými zády do studeného a námrazou sužovaného prosincového světa jako kdyby právě přeletělo cosi krásně barevného. Aby to tak byl NÁLEDŇÁČEK! :-)