Nedělní miniglosy č.251

Ekonomičtí experti hodnotí vánoční poselství prezidenta Zemana jako mimořádně úspěšné. Mnozí z těch, kteří jeho sebestředný vánoční proslov sledovali, totiž rozbili v afektu svůj televizor, takže si budou muset po Vánocích koupit nový, což bude mít blahodárný vliv na vývoj HDP. Analytici vypočítali, že by mělo v letošním roce stačit 238 podobných prezidentových proslovů k veřejnosti a výsledky české ekonomiky by se mohly vyšplhat zpět na optimistické hodnoty před krizí v roce 2008, bude-li ovšem v českých domácnostech ještě co rozbíjet.

-----------------------

Lukrativní zakázku získaly barrandovské ateliéry, kde by měl do příštích Vánoc vzniknout remake slavné pohádky Tři oříšky pro Popelku. Podařilo se nám zjistit, že nová verze pohádky má být přizpůsobena rostoucímu počtu muslimských obyvatel EU, což se odrazí v určitých změnách děje především v samotném závěru, kde ztracený střevíček padne jako ulitý nejen Popelce, ale i dalším třem dívkám. Jen drobné dodatečné úpravy čekají filmovou Zlatovlásku, kde se objednavatelům velmi líbilo, že si nápadník vybírá svou vyvolenou výhradně ze zahalených žen, byť s pomocí tak nízkého tvora, jako je moucha.

 

O olověné rybě

Bylo to před čtyřmi lety, co jsem se poprvé o Štědrém večeru odhodlal podle nejlepších vánočních tradic nahlédnout do své budoucnosti litím olova. Tahle tradice se - na rozdíl od mnoha jiných - v naší rodině nepěstovala a v posledních letech se ji snažím udržovat aspoň pro sebe. Nebojte, nejsem z těch, kterými pomyšlení na nekonečnou sílu Osudu cloumá každý den a kteří jsou ochotni v cestě za předurčenými zážitky odvrhnout vše ostatní; jsem k těmto věcem víceméně skeptický, ale myslím, že jednou za rok neuškodí podívat se budoucnosti vstříc, když je to dokonce na základě toho, co jsme si vytvořili vlastníma rukama.

Když jsem si lití olova vyzkoušel poprvé, zjistil jsem, že udělat odlitek je ještě to nejjednodušší. Mnohem složitější je najít v jeho podivuhodných tvarech něco skutečného a existujícího, aby bylo možné přistoupit k odhadu věcí příštích. Proto první "sebevěštba" byla velmi opatrná, byť závěr byl nakonec poměrně jasný. To jsem ještě netušil, že tehdejší ortel mého vlastnoručně vytvořeného olověného artefaktu - Láska s překážkami - nad kterým jsem se tehdy jen se skepticky kroutící hlavou usmíval (kdo s mou povahou emeritního přírodovědce by přece podobným povídačkám věřil, že?), se naplní v míře vrchovaté a začne s tím právě v následujícím roce způsobem, který bere dech i jinak zcela zdravým plicím. To je ovšem něco, co je vidět vždy až zpětně, takže jsem se teď s odstupem čtyř let při čtení svého tehdejšího blogového článku O olověném artefaktu docela zarazil, když jsem tehdejší "zábavnou předpověď" porovnal se skutečností, s tím, co se v mém světě doopravdy odehrálo.

 

O hmotném a nehmotném štědrém dnu

Když jsem dnes ráno obhlédnul výsledky včerejšího "Štědrého předvečera", musel jsem být celkem spokojený: Naporcovaný kapřík připravený na odpolední experimenty a improvizace mého občasného kuchařského alter ega. Kotel rybího vývaru se zeleninou připravený na trpělivé obrání kousků masa a veliká mísa bramborového salátu - samozřejmě připraveného (jako ostatně ve všech domácnostech) podle toho jediného, pravého a nejlepšího zaručeného receptu. Všechno jsou milé hmotné projevy vánočních svátků, k Vánocům neodmyslitelně patří a mám je rád.

 

Předvánoční Praha okem malostranského chodce

Kdo navštěvuje můj blog delší dobu, už ví, že pro mne Vánoce začínají už 22. prosince večer. Tehdy totiž slavím své "volitelné narozeniny", narozeniny, které jsem si na rozdíl od těch přidělených sám vybral, protože to datum ovlivnilo můj život naprosto zásadním způsobem. No a slavím je vždy večerní a noční procházkou po Malé Straně, většinou začínám na Malostranské, procházím okolními ulicemi kolem senátních a sněmovních paláců, nakukuji do oken hotýlků a hospůdek a nakonec se propletu až na Malostranské náměstí, obejdu místní rušné restaurace (U mecenáše i U Glaubiců měli dnes narváno), nakouknu na Kampu, z Karlova mostu obhlédnu Čertovku a Vltavu a dosažením staroměstského břehu Vltavy můj výlet končí.

 

Nedělní miniglosy č.250

Pozn.: Milí návštěvníci, tak to letos pěkně vyšlo, že jubilejní Nedělní miniglosy spadly do těsně předvánočního času. Dvěstěpadesátka je docela sympatické kulaté číslo, a proto jsem se rozhodl udělat totéž co v případě čísla stého a dvoustého a vydávám miniglosy speciální, výběrové. Obsahují 30 glos z celkového počtu 245, vybraných podle toho, co mi během včerejšího letmého přečtení přišlo jako ne ještě úplně časem vyšeptalé. Uvidíte sami, jestli vás výběr potěší, ale rozhodně se nestyďte mi napsat, co vám ve výběru chybí nebo co přebývá, a taky všechno, co si o tomto specifickém a na mém blogu už tradičním žánru myslíte. Přeji všem krásnou zlatou neděli a těším se na shledanou u nekulatého čísla 251 :-).

-----------------------

-----------------------

Eurohujeři v minulém týdnu dosáhli prvního významného úspěchu své nedávno vytvořené mezinárodní platformy, když prosadili plošné dotace na švestičky z vlastní zahrádky. Každý obyvatel zemí Evropské unie tak bude mít oficiálně nárok získat dotaci na svých vlastních pět švestek. Po prvním úspěchu se nadšení eurohujeři rozhodli, že se budou scházet každý první pátek v měsíci v eurokreslírně. (č.204)

 

Adventní noční imprese

Jen těžko se to změní:

Pokaždé, když tě mé sny hostí,

noc rozkvétá tvou přítomností.

Zaplatím jakékoli vstupné

na tohle skvostné představení,

mládeži velmi nepřístupné.

I když adventní noc

je světel zcela prostá,

napočítám do deseti

nebo do sta

a rozechvělý vděkem

po kolejích

vyrazím za dotekem

dychtivých rovnoběžek.

Vánočním zvonkem

s ohmatanou stužkou

zvoním do tmy

a jdu za světluškou.

Nedělní miniglosy č.249

Od té doby, co má Česká republika dva policejní prezidenty, se množí podobné žaloby v jiných oblastech, takže řada českých měst už má dva starosty a za některé fotbalové a hokejové týmy začali nastupovat dva brankáři. Největší akcí tohoto druhu je ustanovení druhé Poslanecké sněmovny, protože soudy rozhodly, že její rozpuštění, kvůli kterému se nedávno uskutečnily předčasné volby, bylo nezákonné. Předpokládá se, že nová Poslanecká sněmovna bude dál úřadovat ve sněmovních prostorách v Praze, zatímco druhá skupina poslanců by mohla využívat prostory v Avignonu, který má na schizma podobného rozsahu z historických důvodů připravenou veškerou nezbytnou infrastrukturu. Provoz dolní sněmovny se tak výrazně prodraží; nejvíc se projeví vyšší náklady na dopravu u poslanců, kteří byli zvoleni do obou zákonodárných sborů, a budou proto muset mezi oběma městy pendlovat.

-----------------------

Obrovské množství lidí každý den obléhá areál Vysoké školy ekonomické v Praze. Důvodem je velká vánoční kapaň několika obchodních řetězců, jejímž hlavním sloganem je "Velké vánoční slevy na VŠE!"

 

Adventní haiku

Mám rád adventní čas. Jak jsem to nikdy dříve nedělal a v dodržování tradic jsem byl rebelsky vlažný, v posledních létech nečekaně sám sobě pravidelně dopřávám voňavý adventní věnec a teplé mihotavé světlo jeho zapálené svíčky mi dělá společnost za dlouhých večerů - byť notně pokrácených pozdním příchodem z práce. Sebemenší drobnost v takovém světle dokáže rozpohybovat na rozlehlých bílých stěnách velkolepé představení stínového divadla. Ze světla se tak rodí pohyb a advent je přece právě očekáváním svátku zrození.

Když v takovém osvětlení proti plameni svíčky vyřknete několik slabik haiku, přeběhnou po stěně tetelivě i jejich stíny, které - když je nezachytí notová osnova pavučiny v koutě pokoje - vyběhnou velkým oknem do zamlžené naoranžovělé noci. Ukážu jim správný směr a popřeju šťastnou dlouhou cestu, i když věřím, že trefí i bez mé rady.

Adventní haiku

V milosti hříchu

s Nadějí objímám se

při světle svíčky.

Zážitky s řeckou televizí

Zvu vás na třetí návštěvu Athén z listopadu 2007, kdy jsem poprvé v životě navštívil řeckou metropoli, abych si tu splnil jeden ze svých snů a zúčastnil se nejklasičtějšího ze světových maratónů - z Marathonu do Athén. Je sobotní večer před nedělním maratónem a já se právě vrátil do hotelového pokoje z únavného celodenního putování městem. Dlouho jsem se zapřísahal, že v sobotu před závodem budu odpočívat, ale ono to prostě na takovém úžasném místě, kde na vás vykukuje evropská historie na každém rohu, nejde moc dobře. Třetí úryvek z více než čtyřicetistránkové reportáže popisuje zážitky s řeckou televizí. Běžný Čech neznalý novořečtiny si sice moc neužije, dávají-li právě konverzační komedii z prostředí řecké vesnice, ale já měl štěstí na docela zajímavé pořady :-).

Předchozí dvě reportáže najdete v článcích V athénském taxíku a O hvízdání u chrámu boha Dia a na Akropoli

Právě tento víkend probíhá v Řecku kongres politické strany PASOK. V televizi vysílají přímé vstupy, hodiny a hodiny jsou věnovány komentářům a rozhovorům s přímými účastníky. Ti snad musejí mít každý několik dvojníků, protože hovoří se všemi reportéry, stíhají se přitom ještě šavlovat s politickými oponenty a usmívat na diváky. Není divu, že ve všech průvodcích se radí: Bavte se s Řeky, o čem chcete, jen ne o politice. Řek o politice nehovoří, Řek politikou plane. Oči mu žhnou, mluví afektovaně, někdy pateticky křičí a deklamuje. Kdepak civilní projev. Kdepak humor. Politika je panečku vážná věc! Když jsem zažil na Lefkadě volby, byl celý ostrov vzhůru nohama. Zkoušel jsem tehdy reklamovat fakt, že na našem pokoji neteče teplá voda. Nic se ale nedalo opravit, protože přece budou volby a všichni - včetně všech dostupných opravářů - jimi prostě žijí. Poslední týden pobytu nám musela stačit voda studená.

 

Infračervená Mumlava

Kdybych měl s publikováním dalšího článku čekat, až se blog umoudří a přestane blbnout - jak jsem původně předpokládal - už bych toho asi letos moc nenapsal. Zatím mám pocit, že situace je čím dál horší, ale rozhodl jsem se, že se tím tentokrát nenechám rozhodit a publikuji aspoň pár fotek z výletu do Harrachova, kam jsem si na říjnový státní svátek zajel na otočku fotit (jak jinak než v infračervené části spektra, protože infračervenou kolekci se snažím ještě o pár obrazů obohatit) zajímavou modelku - říčku Mumlavu. Fotky jsem vám kdysi dávno slíbil v článku o hledání Ducha řeky a myslím, že nastal správný čas tento slib splnit. Nebudu tentokrát moc psát, ale spíš se soustředím na fotky.

Nedělní miniglosy č.248

Protože komunikace mezi Prahou a Bratislavou je v poslední době na výborné úrovni a vzájemná spolupráce mezi oběma zeměmi se rozvíjí v mnoha oblastech, premiéři Slovenska a České republiky Robert Fico a Jiří Rusnok se dohodli na možnostech opětovného využití starého a ve světě stále ještě pozitivně vnímaného nápisu Made in Czechoslovakia. Česká vláda v demisi navíc navrhla, že z důvodu větší prestiže v zahraničí by měl prezident Miloš Zeman jezdit na zahraniční cesty výhradně pod jménem Václav Havel.

-----------------------

Po dlouhých létech neúspěšného vyjednávání s řadou potenciálních zájemců se konečně podařilo najít kupce pro část českých vojenských bitevníků L-159 ALCA. Přesná totožnost amerického kupce je předmětem obchodního tajemství, ale Nedělní miniglosy se z dobře informovaného zdroje dozvěděly, že si je zájemce vybral především proto, že mu svým jménem připomínaly jeho velký vzor a slavného předchůdce - Al Capona.

 

Pražské pomníky 19. století

V Clam-Gallasově paláci v pražské Husově ulici se právě koná výstava, kterou jsem chtěl vidět ze dvou důvodů: Jednak jsem si špatně přečetl název (oficiálně zní Metamorfózy politiky - Pražské pomníky 19. století) a doufal jsem, že si tam připomenu některé pomníky druhé poloviny 20. století, které vzal už dávno a oprávněně ďas, a jednak jsem chtěl vidět, jak to vypadá uvnitř Clam-Gallasova paláce, kde jsem - považte - v celém svém životě ani jednou nebyl, přestože jde o obdivuhodnou a rozsáhlou pozdně barokní stavbu, která si o prozkoumání dávno říkala. Ale dlouhá léta byl palác zavřený a přestože kašna "Terezka" ve zdi paláce je mým oblíbeným pražským místem, dovnitř jsem poprvé nahlédl až teď. A i když sochy 19. století nejsou zrovna mým šálkem čaje, za těch 80 korun vstupného mi to stálo. Dnešní fotografie jsou právě z tohoto paláce, jsou ale focené mobilem, a tedy opravdu jen ilustrativní.

 

O myšlenkolapkách, filmových kostýmech a bílých dírách

Je zvláštní a svým způsobem záhadné, jak jsou některé věci a lidé schopni přitahovat naše myšlenky. Ač jsem kdysi pár let učil i fyziku, důvod toho zvláštního "magnetismu" mi zůstává utajený. Proč na něco nebo na někoho dokážeme myslet tak intenzivně, že sebedůležitější jiné věci a jiní lidé proti takové "myšlenkolapce" nemají nejmenší šanci? Je něco takového popsatelné ještě v rámci přírodních zákonů, nebo jde spíš o úkaz, který se přírodními zákonitostmi nenechává omezovat? A lze podobné myšlenkolapce něčím konkurovat?

Jednou z možností je myšlenkolapku "převrstvit" nějakým bezprostředním silným zážitkem, k čemuž jsem měl včera výjimečnou příležitost. Byl jsem totiž pozván na velkolepý večírek pro několik set lidí, který měl být pojatý zároveň jako kostýmní merenda, takže se podle pozvánek očekávalo, že hosté přijdou v převlecích za filmové postavy. Je zvláštní záliba přiřazovat se kostýmem podle pokynů záludných pořadatelů do různých dob, zemí či tématických celků. Přiznávám, že jsem celkem rád tím, kým opravdu jsem, nedělá mi dobře přetvařování ani převleky, dokonce ani kvůli všeobecnému veselí. A tak jsem se rozhodl udělat to tak, jak to dělává řada umělců, kterým napřed nějak "vyjde" jejich artefakt a oni až ex post podle výsledku vymýšlejí příběh, co to všechno znamená.

 

Nedělní miniglosy č.247

Pozn.: Taky se vám stává, že něco, na co jste se neskonale těšili a kvůli čemu jste ani nemohli dospat, zvrtáte ponejvíce vlastní pitomostí, kterou bohužel není možné na nikoho svést, i když by to bylo moc lákavé? Že byste film dne nejradši zase vrátili na začátek a zkusili to ještě jednou a líp? Že se na sebe druhý den po ránu radši odmítáte podívat i do zrcadla, abyste ho nemuseli ze vzteku rozbít? Je logické a jasné, že vás v tu chvíli přejdou i poslední zbytky humoru a optimismu. Věru - optimální rozpoložení pro napsání opravdu zábavných Nedělních miniglos! Ale něco člověk dělat musí, protože rozbíjením zrcadel se na dlouho nezabavíte, aspoň ne u mě doma, protože bydlím v Dobřichovicích a ne na Petříně. Tak jestli v miniglosách bude dnes něco drhnout, je to proto, že v redakci dnes duchem nepřítomného zkušeného šéfa Čerfa, který někde vyspává opici, nahradila nezkušená, ale velmi ambiciózní a přizpůsobivá rychlokvaška Pitomý Čerf. Tak uvidíme, s čím se vytasí dnes, když už včerejšek byl plně v jeho režii.

Kromě několika řádů německých rytířů se o svůj majetek v rámci církevních restitucí přihlásili i blaničtí rytíři. Celý proces zatím ale brzdí fakt, že blaničtí rytíři odmítají dodržet standardní restituční proces s výmluvou, že na české úřady se budou ochotni vypravit až v okamžiku, kdy bude české zemi nejhůř.

 

Čtyřretí

Tématem týdne na blogu.cz jsou tentokrát "Prsa", což je samozřejmě samo o sobě téma mimořádně krásné, citlivé a lákavé. Ne však v okamžiku, kdy o tom samém píšou mnozí. Ne na povel, povely nejsou nic pro mne. A tak jako už téměř tradičně téma týdne vynechám, nebo - lépe - posunu na jindy, až se tak nádherné téma vyhrabe z následků současné blogové inflace a opět na něm ulpí jemný poprašek něžného tajemství.

Abych nepodlehl pokušení, dám na rady filosofů a pozvednu raději své oči výš, ale zas ne tak vysoko, jak by si možná oni filosofové přáli, jen malý kousek, zkratkou přes ladnou šíji a jemně tvarovanou bradu. Ke rtům, které na sebe právě asi nevraží, protože se odtáhly daleko od sebe, čehož využily zuby k širokému rozhledu do okolí. Tak takhle to tedy venku vypadá v tom listopadu!...

Tak krásné rty zaslouží slova jako med,

aspoň pět veršů pro každý tvůj ret;

čtyřverší totiž zdá se mi být málo,

když štěstí v mém snu už smůlu obehrálo

v kartách, z nichž složil jsem svůj svět.

Navzdory rozumu a po vůli touze

z čtyř našich rtů chci udělat pouze

jediný.

Hoď kamenem, pokud jsi sám

bez viny.

O hvízdání u chrámu boha Dia a na Akropoli

Dnes podruhé se vracím článkem o šest let zpátky do listopadu 2007, kdy jsem poprvé v životě navštívil Athény, abych si tu splnil ten méně důležitý ze svých snů (o tom důležitějším jsem si tehdy ještě netroufal ani snít, byť už byl i tehdy pěkně naklíčený) a zaběhl si nejklasičtější ze světových maratónů - z Marathonu do Athén. Zbývá právě poslední den do maratónského závodu, před Řeky i přede mnou je slunečná a teplá listopadová sobota. Vybírám z původní více než čtyřicetistránkové reportáže dva úryvky, které spojují nádherné antické památky a také zvláštní novodobý athénský sport - hvízdání na píšťalku. Kdyby se v tom sportu konalo mistrovství světa, athénští hlídači památek by jistě patřili k favoritům.

 

Proč dnes nevyjdou Nedělní miniglosy?

Dnes je první neděle od 16. srpna 2009, kdy jsem se rozhodl, že nevyjdou Nedělní miniglosy. Není to nic pozoruhodného, leč narušuje se tím tradice, uznávám. Schválně, proč si myslíte, že tomu tak je?

1. Protože je dnes státní svátek a odbory to nerady vidí.

2. Protože mě tentokrát poprvé vůbec nic zábavného nenapadlo.

3. Protože tím symbolicky protestuji proti přehlížení dalších a dalších náznaků, že se to, co bylo právě před 24 lety odstraněno, se zase pomalu oficiálně vrací do hry.

4. Protože pevná daná pravidla je třeba občas porušit, aby nezatuchla a nezačali jsme jim otročit.

5. Protože jsem na napsání Nedělních miniglos neměl ani trochu času.

 

Hřejivé haiku

Mám rád sálání krbu doprovázené praskáním dřeva. Stačí nastavit dlaně, kterým se teplem navrací jejich pozapomenutá citlivost na vše, co je tak příjemné na dotek. Stačí nastavit pobledlou tvář, které se hned vrací nepřízněmi života poztrácený nach. Stačí přisunout křeslo a nastavit šikovným oranžovorudým masérům svá bolavá záda k masáži bez dotyku. Mám rád, když se léčivé teplo z krbu rozlévá do místnosti a na své cestě se s námi laská, jako by nešlo o projev neosobní překotné oxidace, ale o laskání něžnýma rukama milovaného člověka, jehož nenapodobitelným úsměvem se postupně a nezadržitelně plní obývací pokoj. Mám rád, když ve víru proudícího tepla ztrácí polosuché bílé víno ve sklence na stolku své správné vychlazení a připravuje tak našim chuťovým pohárkům neobvyklý a trochu neřestný zážitek.

 

Nedělní miniglosy č.246

Pozn.: Dnes jsem doplnil na svém fotowebu www.petrvapenik.cz sedmnáct nových fotografií do cyklu Infračervené řeky. Jedná se o fotky z okolí Berounky, z pražských vltavských břehů, z Bubovických vodopádů i z hektického fotovýletu do Krkonoš na říčku Mumlavu. Některé fotky jste už měli možnost vidět s komentářem i na blogu (například v posledních dvou článcích), některé mají na webu svou premiéru a v blogovém článku se teprve objeví. Budete-li tedy mít zájem navštívit moje fotostránky, které měním a upravuji zatím jen občas, jste samozřejmě zváni.

Zlatý retrívr Darcy, který patří prezidentskému páru, oznámil na mimořádné tiskové konferenci, že rezignuje na svou funkci prvního psa. Důvodem, je, že Darcy pravděpodobně způsobil nakrabacení koberce, o který pak jeho pán v noci zakopl při cestě na toaletu a zranil si přitom koleno. Darcy přitom původně rezolutně popřel, že by byl v místnosti vůbec přítomen, přestože ho natočily štáby několika televizí a na místě ho spatřili i členové prezidentské ochranky. Darcy svou lež přiznal až poté, co žurnalistům vylíčil své očité svědectví poslanec Michal Hašek, který má sice osobně Darcyho moc rád, ale jednak pravda je pro něj věcí posvátnou a jednak se potřeboval někomu pomstít za svou vlastní vynucenou rezignaci. Darcy nicméně uvedl, že nerezignuje úplně a zůstane alespoň na pozici řadového psa. Navíc si ponechá i svých dalších 26 psích funkcí, takže na povinnosti všech prezidentských návštěv příjemně ho drbat na krku se nic nemění.

 

Na rande k Vltavě?

Tenhle fotografický článek je ode mne trochu poťouchlý. Až dnes jsem si totiž všiml, že Tématem týdne na blog.cz bylo vyhlášeno "Kam na rande". Chtěl jsem sice původně pouze publikovat svoje infrafotky z "pražské Vltavy", které jsem vám minulý týden slíbil, ale pak jsem si řekl, že právě břehy Vltavy s nádhernými výhledy na starou Prahu by taky mohly být pěkným místem pro rande. Tak proč nevyužít těch několika fotografií pořízených během extrémně teplého a slunečného posledního říjnového víkendu a neuplést z nich krátký článek na zajímavé Téma týdne, byť jde samozřejmě o představu ideální a v kýžené nejlepší možné konstelaci nejspíš naplnitelnou jen s komplikacemi. Ale kdyby nic jiného, aspoň je vidět, že itinerář mám připravený a v záloze ještě nejmíň dalších pět :-).

 

 

Duch řeky

Jak už jsem uvedl u fotek od Berounky, snažím se teď doplnit už celkem bohatou kolekci infračervených fotografií řek. Proto jsem si poslední říjnový víkend udělal malý fotografický výlet "na otočku" na řeku Mumlavu do Harrachova. K peripetiím výletu se ještě vrátím, protože si zaslouží víc prostoru; jejich výsledkem však byly jen necelé 2 hodiny času na místě, kde jsem si přál fotit. Navíc kolem okouzlujících Mumlavských vodopádů proudily po turistické magistrále díky mimořádně vlídnému počasí neustálé davy jako na Václaváku ve vrcholné sezóně. Samozřejmě se s nimi všichni chtěli i vyfotit, což fotografům, kteří by měli nejraději na fotce právě jen vodopády a ne opičky početných výprav německých turistů, nesvědčí ani při standardní expozici, natož při expozicích několikaminutových.

 

Nedělní miniglosy č.245

Potomci skvělého předválečného fotbalového útočníka Antonína Puče podali trestní oznámení na skupinu poslanců kolem sociálního demokrata Michala Haška za poškození dobrého jména.

-----------------------

Evropská unie připravuje doslova revoluci ve splachování. Nová závazná pravidla by měla stanovit nejen jednotný způsob splachování, ale i povolenou četnost a maximální objem použité vody. Práce na evropské směrnici o splachování se již nadějně rozjely, v současné době např. již třetí měsíc jedná přípravná komise o tom, jakým politicky korektním výrazem by bylo možné nahradit dosud pracovně používaný termín "eurohovno". Na rozdíl od vytváření legislativy k používání elektrických žárovek a k zakřivení banánů chce hrát tentokrát Česká republika významnější roli, a proto nabídla ke spolupráci několik kvalitních odborníků. "Nechceme být jen útrpnými a věčně remcajícími příjemci evropských pravidel," řekl nám ministr zahraničí v demisi, "zvlášť pokud jde o oblast, ve které Evropě máme co nabídnout, vzhledem k tomu, jak jsou naši politici a státní úředníci splachovací."

 

V athénském taxíku

Díváte-li se i na sportovní televizní stanice, určitě už jste zaregistrovali, že v nabídce nejsou jen přímé přenosy nebo záznamy z předešlé noci, ale někdy i záznam sportovního podniku, který se odehrál před mnoha lety. Dávná olympijská soutěž, finále mistrovství světa ze šedesátých let, hokejový souboj mezi Sovětským svazem a Kanadou, atd., atd. Někteří nostalgicky zavzpomínají, jiní nechápavě kroutí hlavou nad tím pravěkem. Dnes se i já připojím k této retro módě. Přesně před šesti lety, na začátku listopadu 2007, jsem si totiž splnil (poprvé) svůj sen zúčastnit se toho nejtradičnějšího maratónu na světě na trase Marathon - Athény (zdejší štamgasti si mohou vzpomenout, že po čtyřech letech jsem si tu náročnou, ale v cíli doslova extatickou zkušenost ještě zopakoval, pár fotek si můžete prohlédnout např. v článku Maratónci v Marathonu). Z pětidenního zážitku vznikla ucelená asi čtyřicetistránková reportáž, která se ale na mém blogu pochopitelně nikdy neobjevila, protože tehdy ještě neexistoval - provoz na těchto stránkách se rozjel až po dalších čtrnácti měsících. No a já jsem se rozhodl, že vám pár výňatků ze svých tehdejších athénských zážitků s odstupem zprostředkuji. Uvidíme, jestli dokážou i po šesti létech něčím zaujmout.

Šest let! Kolik se toho za tu dobu odehrálo? Nevím, jak u vás, ale u mě dost. Kdyby mi tenkrát někdo řekl, jak budu za šest let fungovat, co budu dělat, kde budu bydlet, co bude určovat moje životní plány a o kom se mi bude zdát, nejspíš bych mu nevěřil. Ačkoli - když se na to celé zpětně dívám - všechno, co se u mne v posledních letech děje, bylo latentně přítomné už tehdy. Snad jenom to pravidelné psaní na blog ještě ne. Ale není ta moje vůbec první rozsáhlejší reportáž právě první blogovou předzvěstí?

Jeli jste někdy v Athénách taxíkem? Nejen pražští taxikáři, ale i ti athénští mají určitá specifika. Zvlášť když na ně máte přílišné požadavky :-).

 

InfraBerounka 2

Nedávno jsem publikoval článek s prvními dvěma fotkami Berounky v infračerveném světle, ve kterém jsem slíbil ještě dvě až tři fotky přidat. Budete to teď se mnou muset nějakou dobu vydržet, protože ještě před příchodem zimy chci trochu doplnit svou existující infračervenou kolekci. Až poté bych se měl vrátit do světa normálních barev, teď ale má doplnění dlouhodobého cyklu "Infračervené řeky" přednost.

 

 

Dotazník od Vendy

Po dlouhé době jsem se odhodlal zúčastnit se jednoho z oblíbených a ve vlnách se občas vracejících "dotazníkových řetězáků". Dotazy jsou od Vendy a připadly mi zajímavé, tak se k akci rád připojuji. Zůstanu ale věrný své zásadě nepodílet se na inflaci podobných internetových materiálů, takže otázky jako obyčejně pouze zodpovím, ale nerozmnožím :-).

1. Jaký byl nejhezčí zážitek za tento rok?

Pro mne to byly dva neskutečně studené a sychravé, ale zároveň magické a výjimečné dny v jedněch krásných lázních. Daleko daleko za nimi klopýtá na druhém místě do cíle původně favorizovaná červnová výstava mých fotek na dobřichovickém zámku :-).

2. Umíte se rychle rozhodovat? Nebo jste ve svém rozhodování laxní a spíš některé věci odsouváte či necháte osudu?

 

Nedělní miniglosy č.244

Po velkolepém volebním úspěchu hnutí ANO se obratem zaregistrovala tři nová politická hnutí nazvaná pracovně NE, NIKDY! a NEVÍM.

-----------------------

Dá se předpokládat, že jako obvykle po vítězných volbách Česká sociální demokracie vymění svého předsedu, "Je to u nás taková pěkná tradice, že po volbách postupuje do čela strany její první místopředseda, a bývalý předseda si založí na vejminek nějakou jinou stranu," potvrdil Nedělním miniglosám první místopředseda ČSSD Michal Hašek. "Rovněž bych na novém postu rád využil nadstandardních vztahů s prezidentem republiky, který mi jako zkušený politický praktik dává spoustu dobrých rad. Právě dnes mi při jednání v Lánech například poradil takový skvělý fígl, který by mě samotného asi nenapadl, že bych totiž měl před příštími volbami nechat místo prvního místopředsedy pro jistotu neobsazené."

 

O únavě z voleb

Dnes jsem chtěl původně odjet hned ráno fotit na Šumavu, ale nepodařilo se mi to. Včera jsem totiž byl u voleb a "intelektuální" práce při výběru toho nejvhodnějšího (nebo spíš nejméně nevhodného) politického hnutí či strany mě vyčerpala natolik, že mi už celý večer padala únavou hlava. Zatímco běžně - i o víkendu - spím maximálně šest hodin, dnes jsem vstával až po devíti hodinách a ještě teď je moje hlava těžší než medicinbal. Místo volebními klipy tolik proklamovaného radostného občanského aktu jsou pro mě volby spíš "danse macabre", po kterém se duši příliš neuleví, ale ráno čeká nepříjemná kocovina - bohužel bez onoho předcházejícího opojení, za které semtam trocha kocoviny stojí.

Předesílám, že jsem poctivým voličem. Svobodné volby pro mne znamenají tolik, že bych nikdy svůj hlas nenechal propadnout, aby z něj byť jen kousíček schramstly síly, které jsou pro mě zcela nepřijatelné. Mockrát už jsem se pustil do debaty s lidmi, kteří se rozhodli nevolit, vyslechl jsem jejich důvody, které jsou možná pochopitelné, ale stejně nad nimi vždycky kroutím hlavou. Tento postoj chápu ve společnosti, která nemá s demokratickými principy nic společného, ale přes všechny výhrady, které k současné společnosti mám a přes všudypřítomné snahy z těchto principů mnohé odkrojit, zatím náš stát na těchto principech stojí - se vším dobrým i špatným, co s sebou tato jistě nedokonalá forma správy věcí veřejných přináší. Ani tentokrát jsem tedy ani chvilku neuvažoval, že bych volit nešel; na rozdíl od mnohých si myslím, že v našich současných podmínkách nejde o smysluplný projev vzdoru, ale jen o projev rezignace, což je podle mne nejhorší možná alternativa. Ale co si z nabídky kandidujících sil a hnutí vybrat?

 

InfraBerounka

Poslední víkend vysloveně lákal k malé fotografické procházce. Od své dobřichovické fotovýstavy jsem se jako fotograf dost flákal, na všechno jsem měl dost času a nové kousky, za které bych se vysloveně nestyděl, nepřibývaly. Nejspíš je užitečné, když se člověk dostane trochu pod tlak okolností, které ho donutí, aby začal konečně něco dělat. Tak jsem zase po nějaké době začal.

Rozhodl jsem se, že budu především postupně doplňovat svou infračervenou kolekci (pro návštěvníky zdejšího blogu i pro ty, co byli na mé červnové výstavě, už tato technika není ničím neznámým). Kdyby nic jiného, je to způsob focení, který se běžně moc nepoužívá, a tedy na čtenáře blogu neshlíží z každé druhé stránky, a já nejenže jsem propadl jejímu kouzlu, ale pomaličku už si dovedu aspoň přibližně představit, jaký výsledek by se mohl objevit na záběru. 

 

Nedělní miniglosy č.243

Pořadatelům Velké pardubické se podařilo zopakovat úspěch předvolební akce hnutí ANO, když nechali během dostihového odpoledne zástupce zúčastněných stájí rozdávat návštěvníkům pardubického závodiště koblihy z produkce svých stájí zcela zdarma. "Moc dobrý nápad!" pochvaloval si jeden z pracovníků Hřebčína Napajedla. My tenhle sajrajt normálně vyhazujeme, ale pan Babiš nám ukázal, že český volič si je ochotný před volbami vzít cokoli od kohokoli, jen když je to zadarmo."

-----------------------

V každoroční prestižní anketě o nejsrdnatějšího českého disidenta - poté, co získal nečekaně Truman - Reaganovu medaili za svůj celoživotní nenápadný boj proti komunismu - triumfoval bývalý český prezident Václav Klaus v kategorii Skokan roku. Experti předpokládají, že v příštím roce by Klaus mohl vyhrát i v hlavní kategorii, protože se díky několika hodnověrným svědkům podařilo ověřit jeho tvrzení, že v době komunistické nadvlády používal v tramvajích výhradně šedá sedadla a těm červeným se ze zásady vyhýbal.

 

Portrét

Je zvláštní, jak se nám některé blízké tváře dokážou otisknout do paměti, mnohem víc než tváře nejslavnějších celebrit, dokonce mnohem víc než vlastní tvář, i když tu vídáme (pravda, nikdy ne úplně na své vlastní oči) téměř každý den. Kdybych měl na policii popsat vlastní tvář, aby mohli připravit identikit, tápal bych a vykresil bych nejspíš úplně jiného člověka - nikoli proto, abych podlým úskokem svedl ochránce zákona na scestí, ale protože něčeho takového prostě nejsem schopen. Ale v tomhle specifickém případě netápu ani trošku, protože ten portrét vídám, kdykoli přivřu oči. Vyprávět bych o něm dokázal hodiny. No a napsat by se na tohle téma dal snad i román na pokračování, anebo naopak - jen kraťoučké portrétní haiku.

Třeba může mít v této situaci sedmnáct slabik stejnou váhu jako šest proustovských svazků. Rád bych, kdyby mělo. Zvlášť když je dnes moje haiku zároveň i osobním dárkem, sice bez ozdobné barevné mašle, ale zato s tím nejupřímnějším věnováním. Stejně během dnešního večera už asi šest svazků napsat nestihnu :-).

Portrét

Do delty srdce

po tváři stékají ti

perly úsměvu.