Nedělní miniglosy č.403

Nedávno jsme společně oslavili vydání jubilejního 400. čísla tohoto svérázného týdeníku speciálním výběrem 60 nejlepších glos z poslední stovky čísel. Postupně se teď vracíme ke standardnímu režimu a dnes nás čeká již 403. vydání. Takže vítejte, milí čtenáři, ať už jste "štamgasty" nebo jen náhodnými kolemjdoucími, a pusťme se do toho; nabídka událostí byla i v uplynulém týdnu přepestrá :-).

Cesty za vysněnou fotkou

Někdy se mi stává, že si vysním fotku a pak mnohokrát chodím na stejné místo, čekám, jestli nastanou ty správné podmínky a jestli budu umět zachytit na obrázek to, co jsem si zatím jen vyfantazíroval ve své hlavě, případně dokonce ještě něco lepšího. Takhle jsem si letos v zimě vymyslel obrázek s pracovním názvem Dotýkání, na kterém by podle mé bujaré představivosti měly být větve pobřežních stromů, kterak se sklánějí nad řeku a svými konečky se lehce dotýkají říční hladiny, až po nich při dlouhé expozici na hladině zůstanou zpočátku jasně patrné, posléze postupně mizející rýhy.

 

Nedělní miniglosy č.402

Nedávno jsem společně oslavili vydání jubilejního 400. čísla tohoto svérázného týdeníku speciálním výběrem 60 nejlepších glos z poslední stovky čísel. Postupně se teď vracíme ke standardnímu režimu a dnes nás čeká již 402. vydání. Než se ale dostaneme k samotným novým glosám vybraných událostí z politického a společenského dění trochu bláznivého uplynulého týdne, ještě bych rád připomněl dvě výstavy, o kterých jsem psal v posledním týdnu:

Na dobřichovickém zámku je do neděle 14. května k vidění malá ale velmi zajímavá výstava připomínající spisovatele Ludvíka Vaculíka. Byl jsem se na zámku podívat včera a výstava mne zaujala natolik, že jsem o ní hned "zatepla" napsal článek Cesta Ludvíka Vaculíka z Řehonůřky do Prahy a zpět.

Cesta Ludvíka Vaculíka z Řehonůřky do Prahy a zpět

Dnes mám jeden původně zcela neplánovaný příspěvek. Dopoledne jsem se ale jako správný kulturní barbar ještě s nákupem v batohu zastavil na dobřichovickém zámku, protože jsem se v týdnu v novinách dočetl, že se tam koná jakási zajímavá akce. Samozřejmě v novinách psali, jaká akce to je, ale to jsem při své děravé hlavě obratem zapomněl a hned nato jsem zapomněl i to, v jakých novinách to bylo. Jediné, co jsem si pamatoval, bylo to, že když jsem si upoutávku přečetl, shledal jsem tu akci tak zajímavou, že se rozhodně musím na zámek jít co nejdřív podívat. Vyrazil jsem tedy v domnění, že do sálu, na který mám tak pěkné vzpomínky z už čtyři roky staré výstavy vlastních fotografií (kupodivu, původní webové stránky, které jsem k výstavě vytvořil, stále fungují: Výstava Obrazy ze zásvětlí), nakouknu, během dvou minut si vystavené věci letmo prohlédnu a půjdu si po svých. Jak už asi tušíte, tenhle záměr se mi naplnit nepodařilo, protože jsem na výstavě nakonec byl skoro půldruhé hodiny, abych si stihl všechno přečíst, prohlédnout a taky maličko poválet v hlavě a zavzpomínat.

 

O padlém andělu (a padající vládě)

Jak napovídá historická i zcela současná zkušenost, ve vládách po celém světě většinou žádní andělé nesedávají. Proto je v okamžiku, kdy za poněkud chaotických okolností a tradičně ostudných projevů zdejší politické pakultury padá naše česká vláda, možná zmatečné psát článek o padlém andělovi. Ten anděl, o kterém dnes budu psát, ale nemá s českou vládou moc společného, snad jen to, že na vládě do určité míry závisí, jestli padlým být jednou přestane. Ale mnohem bezprostřednější souvislost než s padající českou vládou má tentokrát kupodivu padlý anděl se mnou, a to se nepovažuji ani za padlého, natožpak za anděla.

Není to tak dávno, co jsem v jednom speciálním fotografickém článku zde na blogu představoval nádherný a běžně veřejnosti nepřístupný Nový matematický sál pražského Klementina a přilehlé prostory. Měl jsem kdysi z toho focení různorodé pocity: Jednak jsem byl moc rád, že jsem měl tuhle příležitost; i nakouknutí do těch krásných míst pro mě bylo svátkem, natož když jsem mohl skoro hodinu fotit (stihl jsem udělat cca 150 fotek, z nichž asi čtvrtina se dala rozumně použít pro představení zajímavého místa, 16 jsem jich skutečně v článku zveřejnil). Na druhou stranu jsem ale měl i pocit určitého provinění, protože akce byla dost partyzánská a - i když normálně publikuji reportáže co nejdřív, aby byl přenášený zážitek co nejčerstvější - tentokrát jsem z čistě praktických důvodů s článkem docela dlouho počkal, abych nějak neohrozil své "spolupartyzány" :-).

 

Adolf Born: Jedinečný svět (Muzeum Kampa)

Poslední dobou na sobě cítím lehké kulturní krnění. Na výstavy moc často nechodím (aspoň že na ty vlastní ano! :-)), v pořádném divadle už jsem nebyl ani nepamatuju, jednu středně tlustou knížku čtu po kouskách několik měsíců. Když jsem se ale dozvěděl, že bude mít v Muzeu Kampa výstavu Adolf Born, bylo mi jasné, že tentokrát u toho chybět nebudu. Bornovy obrazy, grafiky i ilustrace mě prostě baví, je v nich spousta barev, fantazie i specifického humoru. No a protože na prvního máje se neúčastním žádných demonstrací ani nehledám ty nejkrásněji rozkvetlé stromy jako krásné pódium pro májové polibky, měl jsem čas zajít se podívat na Kampu - tentokrát výjimečně nikoli až poslední den, jak je mým špatným zvykem, ale hned po zahájení výstavy.

 

Nedělní miniglosy č.401

Po minulém víkendu, kdy jsme společně oslavili vydání jubilejního 400. čísla tohoto týdeníku speciálním výběrem 60 nejlepších glos z poslední stovky čísel (tedy cca z posledních dvou let pravidelného vydávání), se dnes vracíme ke standardnímu režimu. Tak věřím, že i dnešní nesmělé nakouknutí do páté stovky vás zaujme a třeba místy i rozesměje, protože to je hlavní smysl tohoto zvláštního blogového formátu. Vítejte u čísla 401! :-)

Zrcadlová řeka

V jizvách údolí

zrcadla zatopených cest

nastavují náruč

............těžkým mrakům.

Prší.

Déšť stvrdil

............náš jarní křest.

Nedělní miniglosy č.400

Dnes to budou trochu delší Nedělní miniglosy, protože slavíme jubilejní 400. vydání tohoto svérázného týdeníku. Jak jsem slíbil, dnes si můžete přečíst celkem 60 glos, které jsem z 524 publikovaných v poslední stovce čísel vybral jako ty, které snad úplně časem nevyšeptaly a zůstalo v nich trochu šťávy a vtipu. Děkuji všem čtenářům za úžasnou dlouhodobou přízeň a zkusíme společně nakročit ještě do páté stovky. Jestli dojdeme k dalším "kulatinám" to se teprve ukáže a není to, myslím, zas až tak důležité. Děkuji všem a přeji příjemné počtení.

 

Podivné rovnoběžky

Nedávám sem často ke kouknutí fotky pořízené mobilem, i když paradoxně typ mobilu, který mám, se chlubí právě výborným foťákem. Jenže, znáte mě, u fotek mám o tom, co je výborné, své vlastní představy, a popravdě, mám-li volit mezi fotkou pořízenou svým fotoaparátem a mobilem, jednoznačně vyhrává foťák, ať si mobilní reklamní mágové říkají na bilboardech cokoli.

Tím samozřejmě neříkám, že se foťák na mobilu nedá použít, dnes už je to pro dost lidí pomalu důležitější součást mobilů než ta, kterou se telefonuje :-), nastavit se na něm dá už opravdu leccos, ale já mobilem fotím jen v případě, že mi na udělaných fotkách zas až tolik nezáleží, když nemám běžnou fotovýbavu při ruce, nebo v prostoru, kde se docela velkým a těžkým foťákem fotit nedá. A právě poslední dva důvody hrály roli při pořízení následujících fotografií.

 

Kouzelná zahrada - jaro 2017 a Mezinárodní den haiku

Letošní velikonoční pondělí není zdaleka jen velikonočním pondělím. Jak mi v sobotu napsal jeden milý a vážený zahraniční čtenář tohoto blogu (díky, Pavle! :-)), 17. duben je i Mezinárodním dnem haiku. No a uznejte - když už se haiku občas věnuji i v naprosto všedních a nemezinárodních dnech, bylo by podezřelé, kdybych sem právě dnes jedno malé sváteční haiku nepřidal. Sice jsem vám chtěl původně k velikonočnímu pondělí nabídnout jen malou fotografickou pomlázku, ale myslím, že se do dnešního článku vejdou jak fotky, tak i haiku - oslavenec. Použiju proto osvědčenou taktiku reportáží z cest po Japonsku (především z roku 2014), kdy jsem se věnoval krásným japonským místům, která jsem měl to štěstí navštívit, a na závěr jsem přidával i haiku. Když tedy poctivě projdete celý článek a nebudete nic přeskakovat, centrální blogová inteligence vám na závěr vyjeví dnešní sváteční haiku. Obávám se ovšem, že i když přeskakovat budete, haiku na konci najdete tak jako tak, ona zas ta blogová inteligence... Však to znáte!

 

Glenn Gould - výstřední puritán klasického klavíru

Přemýšlel jsem, co zdejším návštěvníkům předložit k příležitosti letošních Velikonoc, aby to mělo něco společného s kulturou, křesťanstvím a ještě to šlo zařadit do některé ze zdejších existujících blogových rubrik, nejlépe do takové, kterou už delší dobu opomíjím, aby to možná trochu rozšířilo vaše obzory a aby to bylo něčím docela obyčejně zajímavé a taky krásné. A stojí za to vůbec na Velký pátek něco psát na blog? Neodletěly snad i servery společně se zvony do Říma a neměli bychom držet s tradičním předsvátečním půstem i půst internetový?

Nakonec jsem se docela náhodou při hledání úplně jiné skladby, našel jeden starý záznam klasické Bachovy hudby, který jsem měl kdysi docela poctivě "naposlouchaný", záznam z dnešního pohledu už stařičký, ale pro mne pořád fascinující mimořádně vydařeným spojením dvou velkých uměleckých osobností, klavíristy Glenna Goulda a dirigenta Leonarda Bernsteina.

Nevím, jestli vám jméno Glenna Goulda něco říká; pokud jste někdy hráli na klavír, divil bych se, kdyby ne. Jde totiž o jednoho z nejzajímavějších a nejosobitějších klavíristů 20. století, přestože se v hudbě vždy považoval za puritána, pro kterého i dávno již klasická romantická díla Chopinova, Lisztova či Schumannova byla přílišnou modernou. Nakonec - přestože měl v repertoáru i mnoho skladeb od jiných autorů - se Glenn Gould stal známým především jako geniální interpret Bachových skladeb a posléze i jako vlivný hudební teoretik a filosof, který dokázal pro prezentaci svých názorů velmi dobře využívat možnosti rozhlasových a televizních pořadů.

 

Jarní vzkříšení

Tělo světa

v rubáši z květů magnolie

pod tíhou krásy klesá.

Zemřelo

a přece dále žije.

Naděje zla

jsou plané.

Jarní dny

větrem ukřižované

stejně jako loni

v slunci procitnou

a vstoupí na nebesa.

Veliká noc

a jaro ve tvých vlasech

i z dálky

omamně mi voní.

Nedělní miniglosy č.399

Pozn.: Příští týden čeká Nedělní miniglosy velikonoční přestávka, no a hned o první povelikonoční neděli vyjde "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 najdete 50 vybraných glos z čísel 301 - 399, přičemž výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru a pokusím se vybrat nejlepší kousky, které nebyly "krátkodeché" a vypadá to, že fungují i s odstupem. Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. A za 14 dní si určitě přijďte přečíst výběr toho, co se v Nedělních miniglosách objevilo za poslední cca dva roky. Jste srdečně zváni, ať už jste u mého nedělníku pravidelnými hosty, přijdete se podívat jednou za čas anebo právě dnes jdete poprvé náhodou kolem :-).

Česká národní banka ukončila po více než třech letech své intervence udržující českou korunu na úrovni 27 Kč za euro. "Další pokračování intervencí by už podle našich analýz nebylo efektivní," uvedl pro Nedělní miniglosy guvernér ČNB, "zvlášť poté, co soud rozhodl, že ve slově "intervence" je patrný slovní základ hovorové podoby křestního jména bývalého prezidenta Havla. V případě pokračování intervencí bychom proto museli platit poplatek za použití exprezidentova jména, což by celou akci, v jejímž průběhu jsme nakoupili eura za bezmála 2 bilióny korun, zbytečně prodražilo."

O pětkách a Búrech

Dneska přidám netradičně i malé motto z legendárního představení divadla Semafor, aby bylo zřejmé, že téma dnešního článku je pozoruhodně živé, proměnné a stále se utvářející, podobně jako se během desetiletí pozoruhodně mění vstupné do divadla či šantánu :-):

..............................................................................................Koukejte, už se blejská na časy,

..............................................................................................rozplyne se i nejčernější chmura,

..............................................................................................jestli se nerozplyne, tak vám u kasy

..............................................................................................mademoiselle vrátí zpátky toho bůra.

..............................................................................................................(Jiří Suchý - Jonáš a tingltangl)

Když jsem chodil do školy, pětek jsem si moc neužil. Učení mi docela šlo a přistihnout mě při nějaké fatální neznalosti nebylo (tehdy!) tak snadné, i když si pamatuji, že jsem obdržel pětku s krásně vykrouženým těhotenským bříškem z mého neoblíbeného plavání a taky jednou z písemky z dějepisu, protože prý ode mne soused opisoval (jedna z mých prvních lekcí praktické spravedlnosti). Kdybych dostal za každou svou školní pětku desetikorunu (tedy hovorově "pětku") - nenašetřil bych si ani na svezení na kolotoči o staňkovské pouti, takže jsem velmi rád, že uvedené dva významy slova pětka spolu přímo nesouvisí. No dobře, ale proč se tedy desetikoruně říká pětka? Ta historie je celkem známá, na webu ji najdete popsanou mnohokrát (většinou navíc skoro stejnými slovy, jak od sebe jednotlivé články opisují), tak abych byl aspoň v něčem originální, pokusím se zde skutečnost nejen slovně popsat, ale taky doprovodit "fotodůkazem".

Z až příliš učesaného Střeleckého ostrova

Při své nedávné "multinarozeninové" vycházce centrem Prahy jsem zavítal i na Střelecký ostrov. Po nedávné revitalizaci ostrova se, přiznávám, na ostrově necítím úplně nejlépe, nedaří se mi vstřebat všudypřítomné pokyny, co všechno se tu smí a co už ne, takže si s fotografickým stativem a foťákem připadám jako nepříliš vítaný host, ne-li rovnou cimrmanovský "sprostý podezřelý". Kdysi jsem tu fotíval velmi rád, scházel jsem vždy až dolů, co nejblíž k vltavské hladině, fotil jsem různé průhledy křovím a větvemi. Dnes jsou v zájmu "učesanosti" křoviska porubaná, větve zdejších stromů si taky asi nemůžou růst úplně, jak by chtěly, k vodě se oficiálně po trávě nesmí (a většina návštěvníků to porušuje). Park je upravený, ale tak nějak nevěrohodně, jako by dostala původní rebelská ostrovní mánička kraťoučký úhledný sestřih, a mně tahle přeměna nevyzpytatelného uličníka s potrhaným trikem v pokorného ulízaného hocha v nažehleném námořnickém oblečku moc nesedí. Ale možná to jiní návštěvníci vidí přesně obráceně a jsou rádi, jak je to teď na ostrově všechno úhledné, bezpečné a pod kontrolou...

 

Nedělní miniglosy č.398

Pozn.: Na blogové dveře už ťuká další "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 najdete opět 50 vybraných glos z čísel 301 - 399. Výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru (filmaři tomu říkají "režisérská verze" :-)). Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. Času je na to ještě dost, nejméně dva týdny, a jestli si uděláme ve vydávání NMg velikonoční přestávku, což je velmi pravděpodobné, možná dokonce tři.

Hradní mluvčí Jiří Ovčáček podle svých slov i nadále naprosto ctí férovost nastávající prezidentské kampaně a zásadně se k jednotlivým soupeřům Miloše Zemana nevyjadřuje osobně. Ani ve svém zatím posledním pětaosmdesátém ostrém vyjádření na twitteru nepřestal být korektní, takže opět nikoho nejmenoval, jen upozornil, že už jméno některých prezidentských kandidátů budí předem podezření z budoucího nehospodárného vedení prezidentského úřadu, takže má-li zůstat naše země krásná a prosperující, drtivá většina občanů musí opět zvolit Miloše Zemana, který je ve všem svém konání natolik šetřivý, že by klidně mohl kandidovat pod přezdívkou Levnoš.

 

Haiku dvou svíček

Haiku dvou svíček

Pár svíček hoří.

Světem nejtajnějších snů

dál hýbou zázraky.

Když už tu dnes máme jedno aktuální haiku, na jednoho jeho staršího bratříčka (jestli se to tak u haiku, které je středního rodu, vůbec dá říct :-)) se můžeme podívat i do zdejší blogové historie. Třeba na haiku (a fotografii) s názvem Náhrdelník, která se zde na blogu objevila jednoho nenápadného ale pro mě moc krásného listopadového dne roku 2014.

Nesnesitelná tíha otupělosti

Nevím, jestli se vám to taky někdy děje, ale - aniž bych vám přál cokoli zlého - tiše doufám, že aspoň některým z vás ano. Že v tom nejsem sám.

Stává se mi to opravdu jen jednou za dlouhý čas, ale když už se to podaří, stojí to za to. Je zapotřebí, aby byly splněné některé vstupní podmínky: Optimální je nějaká akce, které se účastníte jako divák, akce, na kterou se hodně těšíte, jak si ji užijete a co všechno nového zajímavého se dozvíte. Pak je dobré, když se před touto vytouženou akcí dobře najíte. V optimálním případě přidáte těsně před začátkem symbolické dvě deci dobrého vína na baru, aby vaše dobré rozpoložení během akce gradovalo. Odehrává-li se akce v setmělém prostoru, aby na hlavní aktéry na jevišti bylo dobře vidět, a navíc v dobře vytopeném sále, abyste mohli bez rizika usednout do měkkého pohodlného křesla v hledišti s nepokrytou hlavou a bez intelektuální šály kolem krku, tím lépe. Stačí chvilička, jednotlivé ingredience se ve vhodných poměrech samovolně smísí, a je to tady!

 

Nedělní miniglosy č.397

Pozn.: Blíží se nám další "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 tedy najdete opět 50 vybraných glos z čísel 301 - 399. Výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru (filmaři tomu říkají "režisérská verze" :-)). Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. Času je na to ještě dost, nejméně tři týdny, a jestli si uděláme ve vydávání NMg velikonoční přestávku, což je velmi pravděpodobné, možná dokonce čtyři.

Prezident Miloš Zeman se nezúčastnil pohřbu kardinála a emeritního pražského arcibiskupa Miloslava Vlka, protože kvůli svému soustavnému vysilujícímu boji za záchranu tradičních evropských křesťanských hodnot právě neměl čas.

----------------------

Několik účastníků slavnostního vyhlášení cen udělovaných Kolegiem Herecké asociace pro divadelní herce a divadelní představení bylo rovnou z Národního divadla převezeno do nemocnice kvůli podezření na otravu thalliem. Všem postiženým byl okamžitě podán osvědčený protijed - berlínská modř, takže teď mají - mimo jiné - trochu modrou krev, a mohou tak být považováni za šlechtu českého divadla.

----------------------

Podle statistik evropských sexuologických ústavů přinesl i letošní březen pozoruhodné prodloužení průměrné doby sexuálního styku napříč všemi sledovanými skupinami respondentů. "Březen je touto statistickou anomálií pozorovanou každoročně v Evropě již pověstný," řekl nám mluvčí Eurostatu. "Původně jsme se domnívali, že se v tomto ukazateli pozitivně projevuje příchod jara, ale potvrdilo se, že skutečným důvodem je přechod na letní čas, který podle oficiální a přesně kalibrované časomíry prodlužuje veškeré pohlavní akty započaté těsně před druhou hodinou ranní o 60 minut, což má na průměrné statistické hodnoty podstatný vliv."

----------------------

Americký prezident Trump trvá i nadále na tom, že ho jeho předchůdce v úřadu Barack Obama nechal protiprávně odposlouchávat. "Pan prezident příkaz k odposlechům viděl na vlastní oči," uvedl mluvčí Bílého domu "a je si zcela jistý, že Obamův vlastnoruční podpis byl na stránce dole vlevo."

----------------------

Česká národní banka ukončí své devizové intervence směřující k oslabení kurzu české koruny již v dubnu. "Rozhodli jsme se četné zahraniční spekulanty, kteří chtějí na ukončení intervencí vydělat, poněkud znejistit, řekl Nedělním miniglosám guvernér ČNB, "takže celou akci směřujeme na apríla."

----------------------

Ministr financí Andrej Babiš podstoupil dobrovolný výslech na detektoru lži ve věci podezřelého nákupu a prodeje dluhopisů své vlastní firmy. Podle našich zatím nepotvrzených informací museli nakonec vyšetřovatelé zavolat na místo rychlou záchrannou službu, protože se během vyčerpávajícího výslechu psychicky zhroutil přetížený detektor.

Pokud patříte mezi novější čtenáře Nedělních miniglos nebo si chcete připomenout to nejlepší, co vyšlo v Nedělních miniglosách během jejich více než osm let dlouhé historie, kromě kompletních článků v Archívu NMg najdete na následujících odkazech i pět jubilejních výběrů nejzajímavějších příspěvků, které byly zatím v Nedělních miniglosách publikovány:

Nedělní miniglosy č.375 (výběr Nedělních miniglos z čísel 351 až 374)

Nedělní miniglosy č.350 (výběr Nedělních miniglos z čísel 301 až 349)

Nedělní miniglosy č.300 (výběr Nedělních miniglos z čísel 201 až 299)

Nedělní miniglosy č.200 (výběr Nedělních miniglos z čísel 101 až 199)

Nedělní miniglosy č.100 (výběr Nedělních miniglos z čísel 1 až 99)

O náhradní meteostanici

Před léty jsem dostal jako dárek malou středně chytrou krabičku, která ukazuje, jaké je aktuálně počasí, kolik je stupňů venku i v bytě, jestli tlak vzduchu stoupá nebo klesá, jestli bude počasí setrvale proměnlivé nebo proměnlivě setrvalé, atd., atd. Leč, krabička vystavená drsnému působení času spolu s čidlem vystrčeným jako průzkumník do venkovního nečasu, postupně odhazovala jednotlivé své funkčnosti jako zoufalý balónový vzduchoplavec pytle s pískem a nakonec se stejně ve vzduchu neudržela a byla nucena nouzově přistát. Jediné, co ještě funguje, je měření teploty uvnitř místnosti, což je stejně víceméně k ničemu, protože jestli je mi teplo nebo zima většinou poznám i bez převedení do přesné číselné podoby.

Začal jsem proto zvažovat, že bych si pořídil nějaký novější model, samozřejmě o něco kvalitnější typ - nejlépe i s několika nezávislými směrovými teploměry, se signalizací směru a síly větru, měřením množství a intenzity srážek, čidlem zaznamenávajícím zemětřesení od intenzity 3.5 stupně Richterovy stupnice, samohybnými balónkovými měřidly rychlosti rotace v chobotu tornáda a příruční automatizovanou laboratoří na chemickou analýzu ledových krup (podobnou jednotku určenou k analýze sopečných plynů jsem přece jen v tak geologicky klidné oblasti považoval za přílišný přepych, ale mohu ji samozřejmě v případě zájmu snadno dokoupit, třeba až pojedu v květnu do Františkových Lázní). Když jde o tak důležitou věc, jakou je počasí, neměl bych na sobě škudlit.

 

Zarámované Emauzy

Při focení to občas vysloveně svádí k využívání přirozených "rámů", takže o různé průhledy okny, bránami, střílnami či jinými průzory není rozhodně nouze. Už od listopadové naučné vycházky po pražských domech, kdy jsme si prohlédli zajímavosti poblíž Palackého náměstí, jsem si říkal, že se tam musím vrátit a využít zajímavý průhled "travertinovým rámem" budovy Ministerstva zdravotnictví, do kterého je možné zakomponovat pozoruhodný kostel v areálu Emauzského kláštera (fotky přímo z Emauz včetně záběrů z fantastické kostelní půdy si můžete prohlédnout v článku Několik fotek z vycházky do Emauz).

 

 

Nedělní miniglosy č.396

Pozn.: Blíží se nám další "velké" jubilejní číslo, které podle zdejší tradice bude opět výběrové. V Nedělních miniglosách č.400 tedy najdete opět 50 vybraných glos z čísel 301 - 399. Výběr udělám jako obyčejně sám čistě podle svého názoru (filmaři tomu říkají "režisérská verze" :-)). Pokud ale máte vy sami nějakou miniglosu, která by podle vašeho názoru neměla ve výběru chybět, dejte mi vědět. Času je na to dost, nejméně čtyři týdny, a jestli si uděláme ve vydávání NMg velikonoční přestávku, což je velmi pravděpodobné, možná dokonce pět.

Lidovci se definitivně rozhodli, že do voleb půjdou v koalici s hnutím Starostové a nezávislí a přes určité námitky moravských tradicionalistů si odhlasovali, že až do odvolání bude jejich stranickou hymnou populární písnička Mám malý STAN.

Fotohádanka č.24

 

Dnes uplynulo přesně třičtvrtě roku od poslední zdejší fotohádanky, takže je nejvyšší čas opět položit klasickou otázku:

 

Co je podle vás zachycené na následujícím obrázku?

Pochopitelně - ani dnes vás neošidím o tradiční "fouratovské" indicie, které by vám měly pomoci se správnou odpovědí. Tedy, ehmmm, nebo vás naopak od správné odpovědi odlákat? Teď si právě nejsem úplně jistý! :-)

 

Dárek z cizích krajů

Je zajímavé, že lidé jako by se neuměli shodnout na tom, kdy vlastně začíná jaro: Pro meteorology je začátkem 1. březen, astronomové těkají mezi 20. a 21. březnem, kasteláni českých hradů začínají se svým jarem dokonce až na apríla. Já si dříve dělal lehce sebestřednou legraci, že jaro začíná vždy přesně na Josefa, protože to se v redakci Nedělních miniglos povinně slaví narozeniny šéfredaktora :-).

Je to ale už krásných pár let, kdy se začátek mého jara posunul ještě o dalších pár dní - spolu s tím, jak se mi náhle posunulo všechno, co považuji za důležité. Jednak se v končící zimě nemůžu jara dočkat, takže každý den urychlení je dobrý, ale hlavně - do mého života se sám od sebe zabudoval den, který se pro mě ukázal jako mnohem důležitější než moje narozeniny. A takový den si, myslím, zaslouží aspoň malý dárek, nejlíp něco, co se nedá koupit v supermarketu, ale je to udělané možná neuměle, ale "vlastnosrdečně" :-). Dnes to bude analogie k "filmu o filmu" nebo k "divadle na divadle". Bude to totiž "dárek o dárku".

Dárek z cizích krajů

Zásilka z Asisi

a od hraběte Šporka

s poukazem na vichry

..................i láskyplné vánky

s radostí dorazila

do tvé přenádherné schránky.

Po dlouhé cestě z chladu mraků

až do letního horka

chybět bude jí jen špetka

......................do zázraku.

Za všechny vzdušné zámky

mám u tebe snad

vroubek

z cizokrajné známky.

I za ten budu moc rád.

Ze vzdušných tvrzí

sestoupí na zem

dárek, co nikdy,

...........nikdy neomrzí.

P.S.: Věci se opakují (ééééch, to je děsné, jak jsem nenápaditý!) Loni ve stejný den totiž vyšla na blogu taky jedna "dárková básnička". Jmenovala se Dárek pro zámeckou paní a odstartovala mi pro změnu loňské jaro. Aspoň vidíte, že si nic nevymýšlím! Tak tedy - pěkně zaklekněme do bloků a hlavně neulijme start! :-)

Nedělní miniglosy č.395

V důsledku prudkého zhoršení nizozemsko - tureckých vztahů po vyhoštění turecké ministryně pro záležitosti rodiny došlo i k nečekané diplomatické roztržce mezi Nizozemskem a Českou republikou - poté, co byly jako nežádoucí označeny i účastnice zájezdu českobratrských sester do Naardenu. Nizozemské úřady ještě zvažují, jestli jednání českých žen budou klasifikovat jako podezření z podpory terorismu nebo jen jako veřejný projev nemravnosti. Podle svědků se totiž několik z žen v místní kavárně s pomocí programu Google Translator ve svém mobilním telefonu pokoušelo objednat si turka.

Analogový fotovejminkář

Mám od včerejšího večera srdce plné nové a čisté radosti, což je vždycky dobrý důvod k tomu, aby člověk napsal pár veršů. No jo, srdce, to se má dobře, ale hlava mi od rozvíjející se rýmy momentálně praská ve švech a taková rýma s krásnými poetickými rýmy nejde moc dohromady. Na poezii bude ještě v průběhu jara dost času a to už mi, doufám, dočasně nabubřelá hlava splaskne, jinak by se mohlo stát, že verše budou nafouknuté jako montgolfiéra, a to bych opravdu nechtěl. Poezie se tedy v zájmu kvality výsledku odkládá na příští týden, aby s sebou rýmy nenesly ozvěnu mého hlasitého troubení a šustění papírových kapesníčků a aby mé verše nezačaly na vašich obrazovkách kýchat :-).

Dnes vám nabídnu aspoň dva obrázky, které nejsou nijak zvláštní svou kvalitou, možná jen trochu okolnostmi. Když jsem byl totiž loni v Jeseníkách, vzal jsem si s sebou po mnoha letech, kdy fotím výhradně digitálně, svou stařičkou analogovou zrcadlovku z doby, kdy jsem ještě báječného původce své dnešní radosti vůbec neznal. Vyfotil jsem s ní kdysi spoustu obrázků, ze kterých se toho ovšem po několikerém stěhování jednak moc nezachovalo a jednak jsem tehdy focení nebral ani zdaleka tak poctivě jako dnes.

 

O vteřinách, družinách a menšinách

Pokud jste ve škole dávali pozor ve fyzice, dobře víte, že čas se měří primárně v sekundách, což je jedna ze základních jednotek soustavy SI. Ale popravdě, když mluvíte normálně a mimo hodiny fyziky či matematiky, řeknete, že máte už jenom pár sekund nebo pár vteřin? I já jako bývalý učitel fyziky, který by měl vždy a všude lpět na tom, že sekunda je jednotkou časovou a vteřina se používá jen v souvislosti s měřením úhlů, dávám v běžné mluvě přednost zvukomalebné české variantě, kterou slovník jazyka českého jako alternativu i pro časovou jednotku připouští (češtináři a matikáři v tomhle prostě nejsou úplně zajedno, ještěže neexistuje třeba ještě třetí speciální pohled na vteřiny od učitelů hudební výchovy). A koneckonců - Jazykové hrádky je rubrika o češtině, tak není divu, že čeština tu má ve svém věčném potýkání se s jinými předměty u mne zastání.

Mluví-li se o době národního obrození, kdy se naši milí buditelé snažili dotvořit češtinu tak, aby byla zároveň výstižná i libozvučná, máme možná tendenci se nad jejich občas pošetilým snažením usmívat, tím spíš, že příkladem takového snažení je mnohokrát s despektem zmiňovaná "čistonosoplena" alébrž kapesník. Ale čas od času měl i takový buditel světlý okamžik a vymyslel slovo, které se na rozdíl od svého objevitele přes všechny přirozené i umělé překážky v dobré kondici dožilo 21. století. Tak pojďme právě vteřině, která takovým úspěšným obrozeneckým slovem je, tady na blogu pár vteřin věnovat. Ano, vteřina. Myslím, že je málo lidí s mateřským českým jazykem v ústech, kteří by tohle pěkné české slovo neznali. A přitom, jak to vypadá, jde o klasický obrozenecký konstrukt; uznejme - o konstrukt nadmíru vydařený.

Nedělní miniglosy č.394

Podle předsedy hnutí ANO Andreje Babiše by Poslanecká sněmovna neměla mít 200 poslanců jako nyní, ale stačilo by jich o dost méně, aby žvanění v parlamentu zbytečně nekomplikovalo práci poslanců ANO pro blaho občanů, a pro vládou navrhované zákony by se tak snáze hledala většina nutná k odsouhlasení. Podle Babiše by bohatě stačilo, kdyby byl v celém parlamentu všehovšudy jediný poslanec, protože by se tak ušetřilo nejen za platy, ale i za úklid na záchodech pro druhé pohlaví.

-----------------------

Česká republika nemá zájem o splácení starého kubánského dluhu dodávkami léků na cukrovku. Podle ministra zdravotnictví je to především kvůli tomu že na Kubě se cukr vyrábí z cukrové třtiny, takže je s cukrem z české cukrovky zcela nekompatibilní. Ministerské úředníky ovšem velmi překvapila neobyčejná vstřícnost kubánské strany, kvůli které - dokonce mimo tradiční čas běžné řepné kampaně a navzdory omezujícím pravidlům EU pro pěstování cukrovky - doslova valili bulvy.

Dobře utajená výstava

Kdo si na mé blogové stránky už nějakou dobu chodí číst, dobře ví, že jsem měl už několikrát to potěšení vystavit své vybrané fotky veřejně. Vyzkoušel jsem si výstavu na zámku, v restauraci, ve specializované galerii, výstavu samostatnou i jako součást většího celku, výstavu, za kterou jsem byl odpovědný sám, i výstavu s kurátorem, výstavu s vernisáží i bez.

Tentokrát mě ale čeká úplně nová zkušenost. Poprvé budou moje fotky několik měsíců viset v místě, které je zároveň soukromým bytem, kanceláří a také školicím prostorem, na jehož zdech je místo (se samostatným osvětlením) pro šest obrazů většího formátu. Lidé, kteří tímto prostorem disponují, se dlouhodobě o moje fotky zajímají, takže jsme se dohodli na oboustranně zajímavé spolupráci: Oni si vybrali po dlouhém a přepečlivém výběru na mých webových stránkách www.petrvapenik.cz a za mé osobní asistence šest fotografií, které jim a jejich klientům budou na zdech školicí i obytné místnosti co nejlépe vyhovovat, a já tyto fotky dodám ve "výstavním formátu" 50 x 70 cm. Fotografické obrazy by tedy měly přispět k příjemné atmosféře místnosti, ve které běžně probíhají obchodní jednání i školení (společnost se zabývá různorodými aktivitami v oblasti HR včetně osobnostního a profesního rozvoje zaměstnanců), já naproti tomu získám možnost svými fotkami oslovit řadu lidí, které vůbec neznám a kteří neznají mne.