Kdesi jsem četl, že významní umělci a operní divy mají nasmlouvaná svá vystoupení na velmi dlouho dopředu, někdy i na příštích několik let. Je jistě pěkné vědět už teď, co budu dělat třeba 31.května 2018, a jistě existují lidé, kteří jsou schopni a ochotni podobný harmonogram sami sobě nebo dokonce i mně sestavit. Nemohu říct, že bych sám sebe znal dokonale, ale natolik se zase znám, abych věděl, že s velkou pravděpodobností nejsem operní diva, proto za běžných okolností neplánuji tak dlouho dopředu. Ostatně když si představím, jak jsem si maloval svou budoucnost ještě před pěti lety a jaká je skutečnost, netroufal bych si naplánovat, jak to u mne léta Páně 2018 bude asi probíhat, bude-li. Ano, uměl bych si za určitých okolností naplánovat, jak bych si to přál: co, kde, s kým a tak, však to jistě znáte, ale život je zvíře nezkrotné a obtížně domestikovatelné, dělá si nezřídka, co chce, a nedá se spolehnout na to, že by bralo ohled na to, co o tom soudíme. Většinou tedy neplánuji s výhledem delším než na týdny či "malé" měsíce. Ale protože netuším, kdo ze zdejších čtenářů, vydávajících se ponejvíce za obyčejné smrtelníky, je ve skutečnosti významným umělcem nebo operní divou, půjdu teď maličko za hranici svého běžného plánovacího horizontu, abych zvýšil šanci, že vaše diáře tou dobou zatím nebudou přeplněné. Napadá mě totiž, že bych vám mohl zkusit navrhnout, co zajímavého podniknout asi tak za půl roku. Že je to na vás moc dlouho předem? Nebojte, však já se ještě v mezidobí několikrát připomenu.
V minulém článku jste správně uhádli, že na obrázku fotohádanky č.13 je detail borové kůry, a já vám síbil, že se dnes k fotkám borové kůry vrátím. Když jsem ještě bydlel v Rokycanech a často jsem dělal zajímavé výlety po okolí, objevil jsem na malém hřbitůvku ve Stupně poblíž Radnic nádherné staré borovice s tak krásnou kůrou, jakou jsem ještě nikdy na žádné borovici neviděl. Neměl jsem ale s sebou náležité vybavení a fotky zakřiveného povrchu kmene z tak malé vzdálenosti jdou těžko naexponovat správně bez stativu. Dlouho jsem si říkal, že se sem jednou vrátím i se stativem a makroobjektivem, no a v mezidobí se semlela spousta věcí, já se z Rokycan odstěhoval, cestu do Stupna jsem stále odkládal a až letos jsem si udělal začátkem září celodenní fotovýlet do známých míst.
Přesně před třemi lety, když se slavilo 20. výročí listopadových událostí z roku 1989 jsem se zúčastnil vzpomínkového pochodu po trase studentského průvodu z Albertova na Národní třídu. Chtěl jsem si připomenout dávnou atmosféru, zajímalo mne, co z ní je možné ještě po létech cítit, a taky jsem chtěl trochu fotit, tenkrát ještě starým analogovým foťákem. Ano, již jsem tou dobou měl svůj blog, ale moje tehdejší mizerné mobilní připojení mi vůbec neumožňovalo publikovat obrázky a i s obyčejnými články mělo docela problémy. Sice jsem tehdy pár fotek umístil do blogové "galerie", ale tam jsou před očima čtenářů skryté téměř dokonale. A protože je tu znovu výročí největší společenské změny, kterou jsem během svého vědomého života zažil, rozhodl jsem se je publikovat aspoň opožděně. Třeba se někteří z vás na fotkách poznají :-).
