O ášestkovém zápisníku s tvrdými deskami

Už mnoho let s sebou prakticky při každé příležitosti nosím malý sešit formátu A6 s pevnými deskami a hustými řádky jako pohotovost pro případ, že mne třeba něco štěpného napadne, že si něco zajímavého přečtu nebo zaslechnu, prostě jde o směs postřehů a rozličných podnětů, které z nějakého důvodu nechci zapomenout. Nejedná se o žádný deník, tu roli pro mne hraje - i když to možná tak úplně každému nepřipadá - už čtvrtým rokem blog. Dá se tedy říct, že pravidelní návštěvníci blogu mne znají dokonale, můžou v mém životě číst jako v otevřené knize, vědí, co dělám, o čem přemýšlím a čím právě žiju (jestli je jim to ovšem k něčemu dobré, to je hodně sporné). Ale co by si asi o mně pomyslel náhodný nálezce mého zápisníku, který mi dělá všude doprovod jako neviditelná ochranka (mimochodem - proti běžným zbraním asi stejně účinná jako ta prezidentská, proti airsoftovým kuličkám díky tvrdým deskám účinnější), kdybych sešitek ztratil?

 

Zápisník využívám nepravidelně, někdy zapisuji zajímavé pasáže z knížek, které čtu, a stránky se rychle plní, jindy mám zase pro změnu dlouhé období, kdy nezapíšu nic, i kdyby šlo o nápad století. Právě v říjnu mi ale starý zápisník přestal stačit. Prostě jeho prázdné stránky došly a já si po určitých peripetiích sehnal nový sešit, mladého následníka trůnu, s ještě neošoupanými rohy a bez oslích uší. Ale ještě než jsem starý sešit uložil do police k jeho několika předchůdcům, nedalo mi to a zalistoval jsem si v něm. I když hodně z vlastních nápadů jsem využil v blogových textech, maxi i miniglosách, fejetonech, povídkách a básničkách, zůstalo tu ještě hodně drobností, které neměly potenciál na vlastních patnáct minut slávy (nebo spíše pozornosti). Snad nebude vadit, když dnes udělám malý průřez a uvedu zde pár citátů a třeba i jen zajímavých "oposlechnutých vět", které jsem v zápisníku při rozloučení našel.

Hned na první stránce se píše, že zápisy byly zahájeny 9. července 2009. Více než tři roky! Hlavou mi proletělo, kolik se toho za tu dobu změnilo a co všechno jsem prožil. Jsem vlastně svým způsobem úplně někdo jiný, než jsem byl tehdy: Ztratil jsem to, co jsem si nikdy nemyslel, že ztratím, a našel naopak to, v co jsem sice jako idealista věřil, že existuje, ale nikdy bych neuvěřil, že to najdu právě já. Prohlížím si zápisky v malém pevném notýsku a dívám se pozorně, co mě vlastně v běhu obyčejných i zcela mimořádných dní připadlo zajímavé:

"Vidíš-li, že se člověk mýlí, nehněvej se naň; pomni, že není možné se mýlit schválně." (Seneca). No dobře, milý antický mudrci, ale jen aby to tak ostatní také použili na mne.

"Jo, funus! Naše kapela, když spustí, to brečej všichni. I příbuzný!" (film Intimní osvětlení) Nedá mi to a nemůžu si nevzpomenout, že když jsem si tohle zapisoval, byl můj táta ještě s námi. Byly to fakt dlouhé tři roky.

"Člověk, který nevěří ničemu, snadno uvěří čemukoli." (Petr Hájek - Smrt ve středu) Mimochodem, celkem pozoruhodná knížka, u které jsem se dokázal nahlas rozčilovat a nevěděl jsem, je-li to dobře nebo špatně.

"Vepřová kýta na drceném estrogenu." Kulinářská specialita z menu jedné nejmenované restaurace :-).

"Kapitalismus je mnohem lepší než socialismus, ale mnohem horší, než jsem čekal." (Jiří Suchý) Nádherně poeticky vystižené a přitom mrazivě pravdivé.

"Lide dobytčí, sníh sejde a hovna zůstanou!" (nápis na Petrské věži v Praze). Zima byla tou dobou velmi tuhá a zmíněným exkrementům tuhé skupenství vydrželo, jak ostatně neznámý bard předpokládal, o dost déle než sněhu.

"Pane doktore, dejte mi nějaké prášky proti chamtivosti. Ale dejte mi jich hodně!" (anekdota z internetu) Někdy si taky připadnu hodně hamižný a navíc - i když to vím - neustávám a omluvou mi není ani skutečnost, že se má hamižnost nedotýká ani tolik předmětů či peněz - o to je dokonce, myslím, závažnější.

"V Praze probíhá sčítání cyklistů, jehož účelem je spočítat cyklisty, aby byli spočítaní." (Jiří Peňáz, Lidové noviny) Takhle - vytrženo z kontextu, to vypadá jako blábol, ale ve skutečnosti se jednalo o postesk nad tím, jaký má asi takové sčítání smysl.

"A začal jsem se učit pomalu, ale vytrvale, že není pouze "ano, ano - ne, ne", nýbrž taky "možná", "částečně", "přijde na to", "to se pozná" anebo jednoduše "já nevím". (Jiří Voskovec v dopise Ferdinandu Peroutkovi). Právě teď si pravidelně opakuji všechny možné varianty. A přestože "nevím", doufám, že nakonec "se to pozná".

"Experti se vyznačují tím, že dovedou kvalifikovaně vysvětlit, proč bylo nevyhnutelné to, co se stalo. Expert ví, že předpovědi jsou obtížné, zvlášť týkají-li se budoucnosti." (Ondřej Neff, Lidové noviny). Jediné, co si pro sebe dokážu předpovědět na příští rok, je věk. A popravdě, ani to není úplná tutovka.

"Lenost je zvyk odpočívat dříve, než se člověk unaví." (J.Renard) To se mi ulevilo. A já se bál, že je to snad špatná vlastnost!

Je srpen 2010 a já si přečetl na blogu Lytchi nádherné haiku, které se mi tehdy zarylo hluboko do duše a taky do mého ášestkového sešitku. Snad mi promine, když ho (samozřejmě s odkazem a velkým poděkováním za inspiraci) ocituji:

Minaret

V troskách rozhledny

Oči krvácející

Do dálky hledí

Tenhle literární kousek byl první ze dvou motivací, proč jsem začal zkoušet psát haiku. Díky němu jsem užasl, co všechno se může vejít do pouhých několika slabik. Druhá a ještě mnohem zásadnější motivace byla tou dobou v naprostém nedohlednu, i když z časového pohledu byla vlastně už za rohem.

"Nechci dosáhnout nesmrtelnosti svým dílem, ale tím, že nezemřu." (Woody Allen) Napadá mne, jestli ten, kdo je spokojen se svým životem, touží po nesmrtelnosti.

"Pacovští rybáři zvou na přehlídku sladkovodních ryb i uzeného mořského úhoře." (nápis na plakátu) Zdalipak asi mořský úhoř dorazil.

Následuje velký vykřičník u zápisu k datu těsně předcházejícímu jednomu štědrému dni (zápis samotný si tentokrát dovolím neocitovat, protože nemá valnou literární hodnotu :-), na rozdíl od té skutečné). Drobné připomenutí, že se mi ten večer přetočil svět vzhůru nohama a od té doby mne můžete potkat na ulicích zásadně jen hlavou dolů. A drobné připomenutí, že ten den si budu už vždycky připomínat své "volitelné narozeniny". Jestlipak se mi podaří dožít v tomto novém počítání Kristových let? Ale to bych musel mít nejspíš podobné přání jako Woody Allen :-).

"Každý máme jiný názor, na tom se snad shodnou všichni!" (jeden z blogových komentářů, který mne pobavil). Takových komentářů mám ostatně v sešitku hodně. A taky spoustu dalších drobných úryvků, delších textů i celých básní, že milý Tlusťjochu, milá Lytchi, milá (bývalá) Gig, milá Adaluter a mnozí další, ano i vašimi výtvory se plní moje notýsky.

"Jestliže jste postavili vzdušný zámek, vaše práce nemusí být zbytečná. Nyní k němu udělejte základy." (H.D.Thoreau). Vzdušných zámků mám vystavěnou pěknou řádku, v ruce připravenou lopatu a beton už bude skoro akorát :-).

"Paní Sedláčková měla 214 kg. To její muž měl o něco míň, protože přišel ve válce o ruku." (Vladimír Menšík v jednom ze svých silvestrovských vystoupení). Mám obavu, že jsem během těch tří let přece jen něco přibral!

"Dveře otevírati pouze při nečinnosti!" (nápis na dveřích nakladače koksu na dobřichovickém nádraží). Protimluv v praxi.

"Tento mobil doporučuji pro svou jednoduchost." (závěr internetové recenze). Ono zvládnout správně zájmena dá docela práci, aby si člověk nenaběhl :-).

Nastává období velkého japonského výletu, během kterého pro samé cestování, žasnutí a psaní reportáží není čas na další zápisky. Snad jen na nepříliš užitečnou informaci, že "kino Eda" je v japonštině "větev stromu". Tedy asi tam není velké E, ale mně se to tak líbí víc :-).

Že by se našel i malý politický koutek? "Dějiny demokracie jsou bohužel dějinami hádek a špíny. A přesto je to nejlepší uspořádání, protože v jiných systémech má špína pouze skrytější a o to hutnější podobu." (Pavel Šafr, Reflex)

"Moje nejnovější výpočty vzbudí v odborných kruzích velkou pozornost. Vypočítal jsem, že to, co je na týhle planetě všeobecně označováno jako život, není vůbec život, ale jeho třetí odmocnina." (kreslený vtip Vladimíra Renčína, který snad ale jde i pouze převyprávět). Nemůžu si pomoct, pořád si říkám (a většinu té doby, kterou pokrývá můj právě do historie odkládaný zápisník, si to říkám zvlášť), že i kdyby to byla jen třetí odmocnina, i tak to zatraceně stojí za to!

Tolik tedy pár vybraných výpisků z malého notýsku. Přeji všem čtenářům krásné dny a těším se, že mimo jiné i vaše texty a jiné výtvory najdou uplatnění v mém dalším, čerstvém a zatím stále novotou zářícím sešitu formátu A6 s tvrdými deskami :-).