Dvouslovný esej,
román v jedné větě,
dva roky prázdnin
v zamlklém nebarevném světě.
Malířům bez palety
jde jejich malba ztuha
a přes obzor se klene
dvojitá šedočerná duha.
I když je celkem teplo,
na kůži trochu zebe
místo modrého
jen nízké olověné nebe.
Pobledlá je barva
opálených lící,
když na nebi září
jen černé díry a bílí trpaslíci.
Naštěstí mám však dost indicií,
že i v nebarevném světě žijí
lidé s pestrobarevnou fantazií.
Na infračervené fotografii z Lefkady je pohoří Stavrota na záběru od mořského pobřeží ve Vassiliki. Kdyby nebyl vrchol pohoří v mracích, viděli byste Čerfa, jak nadšeně mává. Samozřejmě stylově rovněž zcela nebarevného!
Pozn.: Tak mě napadá, že vlastně nevím, jestli mám zařadit tenhle příspěvek do rubriky V řeči mírně vázané, do Fotočlánků anebo raději do Črt z Lefkady, co myslíte? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.