O andělech v reálném světě

Před nedávnem jsme s přáteli debatovali o andělích. Mám-li být upřímný, andělé jako myšlenkový model jsou mi velmi sympatičtí a rád si představuji jejich možnou podobu i způsob fungování ve světě. Jen nějak nemůžu uvěřit, že něco takového skutečně existuje. Svým přátelům jsem se se svou pochybností svěřil. "Máš recht, je to fakt děsný!" řekl první. "Nezlob se, ale v tomhle s tebou opravdu nemůžu souhlasit. Jak vůbec něco takového můžeš říct?" řekl s podivem druhý. A pak se v tom vyznejte!

Dnes mi v práci zazvonil mobilní telefon. Neznámé číslo. "Tak ty prej nevěříš, že existujou andělé, jestli mám správný informace," řekl mi někdo hlasem, o kterém se nedalo přesně říct, jestli je ženský nebo mužský. Trochu drsnější barva, rozhodně nic andělsky jemného a procítěného. Rád bych volajícímu vysvětlil, že se ta věc nemá tak jednoduše, protože - podle mého - víra v princip a v reálný projev onoho principu nemusí být jedno a totéž. Ale jeho mlčení bylo takové povahy, že vyžadovalo jednoznačnou odpověď. "Nevěřím," řekl jsem potichu a byl jsem překvapen, jak to znělo nejistě.

 

"Dobrá, tak jestli chceš, můžeme se za hodinu na chvilku sejít. Přesně ve tři, co ty na to? Normálně se ti ukážu a přesvědčím tě, nevěřící Tomáši." "A to vy jako …" zarazil jsem se, protože neznám reálie ze života andělů a těžko se mi hledají slova "dorazíte za mnou?" Netuším, jestli se andělovi může tykat, když on si s lidským bontonem evidentně hlavu neláme. "To ani náhodou!" odmítl rezolutně. "Nejsem žádnej junior, abych lítal po klientech jako blázen. Ty doby, kdy jsem jako mladík byl celé dny v pohybu a po večerech ještě tančil na špičce jehly, už jsou dávno pryč. Ty se chceš něco dozvědět, tak přijeď pěkně ty za mnou! Dost na tom, že budu lítat jako blázen celej večer. Šéf je pes." Odmlčel se a já nevěděl, jestli ode mne čeká nějaký návrh, nebo sám přemýšlí o nejlepší variantě. Rozhodl jsem se mu dát přednost: "Tak kam mám přijet?" Neodporoval jsem. Jestli je to opravdu anděl, jedná se o jedinečnou příležitost dozvědět se konečně o tomto tajemném tématu něco s opravdovou jistotou. Ale spíš to bude jen nějaký blázen. Doba je zvláštní.

"Co třeba u vstupu do metra na Andělu?" Stylové. Kde také jinde? "Upřímně," jeho hlas jako by trochu zjemněl, "mně by to taky pomohlo. Dnes máme na starém ruzyňském letišti zase cvičení a já jsem tu trošku dřív, tak jsem si řek, že cestou přesvědčím aspoň jednoho pochybovače. Ještě musím tenhle měsíc stihnout tři! Popravdě, je to děsná práce, ale plán je plán, to se nedá svítit. Šéf je pes."

Tři hodiny, to mám co dělat, pomyslel jsem si potichu. K Andělu to sice z práce nemám daleko, ale páteční odpolední špička už je v plném proudu. Anděl jako kdyby přesně věděl, o čem právě přemítám: "Jojo, máš to akorát, tak to zalom, takovou příležitost nemá člověk každej den. Já se zatím mrknu po krámech, potřeboval bych sehnat něco novýho na sebe. Znáš to, bílá se strašně snadno špiní, zvlášť tady ve městě." To já nosím nejčastěji černou, ale do sluchátka jsem tuto skutečnost neventiloval, ještě by se anděl mohl polekat a poletí přesvědčovat někoho jiného. Proč si asi vybral zrovna mě?

Nebylo na co čekat, rychle jsem přerušil veškerou práci, ono do pondělního rána všechno počká; v sobotu a v neděli to nikomu chybět nebude. Proti možnému setkání s andělem si akcie běžné denní pracovní rutiny nestály zrovna vysoko. Vyběhl jsem z budovy a přímo vletěl do náruče svému šéfovi, který měl několik zajímavých podnětů a otázek k jednomu rozdělanému tématu. Pak jsem čekal neskutečně dlouho na tramvaj. Když konečně přijela, dostali jsme se několikrát do ucpané křižovatky. Tramvajákovi nešla přehodit výhybka. Třetí hodina už byla na dohled a anděl se mi pomalu vzdaloval, protože Anděl se nepřibližoval dost rychle.

V narvaném voze plném nerudně se tvářících lidí spěchajících o překot vstříc víkendovému klidu mi zazvonil mobil: "Tak kde se couráš? Jsou tři hodiny a pět minut!" dí anděl popuzeně. "Myslíš, že mám jenom tebe? Jsem právě u automatu a kupuju si lístek, tak jdi rovnou tam a pohni, protože budu muset vyrazit." Pochopitelně, přece andělé nemůžou jezdit hromadnou dopravou načerno! Přistihl jsem se, že mě obyčejnost té představy malinko zklamala: To se neumějí revizorovi učinit neviditelnými?

Vyskočil jsem ze dveří tramvaje a udýchaný doběhl k automatu na jízdenky. Nikdo tam nebyl, jen kolem jako obyčejně v pátek touto dobou procházely davy obyčejných neandělských lidí proudících všemi možnými směry. Zkoušel jsem volat zpátky, ale nechytil jsem tón. Pak mi blikla esemeska: "Sorry, musel jsem vyrazit. Ja si nemuzu dovolit chodit pozde jako nekdo. Sef je pes!"

Přistoupil jsem blíž k automatu a najednou jsem dokonce i svým otupěným nosem ucítil nádhernou andělskou vůni. Ne moc, jen lehounký závan, ale nemohl jsem si jí nevšimnout. Jen jsem se jí nadechl, v přivřených očích jsem zahlédl kouzelný obraz: Překrásná tvář, lehce nakadeřené vlasy a nově koupené splývavé šaty tak bílé, že čerstvý sníh je proti nim antracitem. Zvlášť tady v Praze, samozřejmě. Uznávám, nemohla to být asi náhoda, ale dá se to brát jako důkaz? Nebo jsem jen podlehl autosugesci? Několikrát jsem se ještě pokoušel andělovi zavolat, ale má celý večer vypnutý telefon. Chápu ho. Při cvičení by pípání mobilu působilo nepatřičně a šéf je pes!

Shodou okolností dnes večer sedím opět se svými dvěma přáteli a přemýšlím, kdo z nich se s mými pochybnostmi asi andělovi svěřil. Myslel jsem, že dnes si dám už pozor a nebudu před ostatními tak otevřený, abych řešil tak intimní otázky své duše, jako je vztah k andělům. Jestli není jednodušší hartusit na politiku jako všichni. Ale po pár sklenkách červeného pravda stejně vybublala jak nemocí zesláblý islandský gejzír. Přiznal jsem se nahlas, že si za určitých předpokladů ode dneška asi anděla dokážu představit i v interakci se skutečným světem a - byť je to představa velmi nepravděpodobná - je opravdu nádherná a na ostatní lidi zcela nepřenosná. "Máš recht, je to fakt děsný!" řekl první z přátel. "Nezlob se, ale v tomhle s tebou opravdu nemůžu souhlasit. Jak vůbec něco takového můžeš říct?" řekl s podivem druhý.

A pak se v tom vyznejte!