Většinou se říká, že v horkých letních dnech se radši vůbec nemá vyndavat foťák, protože přes den je tak špatné "tvrdé" světlo, že stejně nemůžou vzniknout dobré fotky. No a já se snažím čas od času dokazovat, že to je jen pověra, protože slušnou fotku můžete - o tom jsem naprosto přesvědčený - udělat za jakýchkoli podmínek, jen s nimi jaksi musíte počítat.
Tuhle sobotu mě do horké Prahy vytáhl specifický typ oblačnosti, který se mi líbí a snažím se ho při focení využívat. Když takové mráčky přijdou, beru s sebou zásadně širokoúhlý objektiv, protože vím, že se tahle oblačnost na fotkách umí vyjímat výborně, zvlášť když můžete na focení ve městě aplikovat krajinářské principy. Oblaka tedy nedělají jen "křoví" k městským motivům, ale sama se stávají významným, téměř dominantním prvkem fotek.
Dobrou zkušenost mám za takových podmínek s focením u Vltavy: Můžete širokým sklem vytvořit dojem rozlehlého prostoru, i když jste ve skutečnosti limitováni spoustou budov, davy turistů, kteří se vecpou když už ne přímo vám před objektiv, tak aspoň k okrajům záběru, nebo spoustou zaparkovaných aut, která se úplně neslučují s vaší snahou vyfotit Prahu s trochu nostalgickou atmosférou. A to ani nemluvím o tom, že ze všech stran útočí křiklavé barvy, jejichž primárním cílem je tu báječnou nostalgickou Prahu co nejlépe prodat těm turistům všude kolem. Jen kolik jásavých barev křižuje sem tam hladinu Vltavy - kanárkově žlutá v kombinaci s brčálově zelenou a se semaforovou červení láká v k "dejlitripům" a na fotce to přitom udělá jen barevný guláš. Nezbývá proto nic jiného než barvy úplně vypnout a zase jednou se soustředit čistě černobíle. Světlo a stín. Tedy, tahle dnešní procházka bude zase jednou jednobrdně černobílá. Barvy si dáme zase někdy příště.









