čtvrtek 17. srpna 2023

Černobílá pražská oblaka

Většinou se říká, že v horkých letních dnech se radši vůbec nemá vyndavat foťák, protože přes den je tak špatné "tvrdé" světlo, že stejně nemůžou vzniknout dobré fotky. No a já se snažím čas od času dokazovat, že to je jen pověra, protože slušnou fotku můžete - o tom jsem naprosto přesvědčený - udělat za jakýchkoli podmínek, jen s nimi jaksi musíte počítat.

Tuhle sobotu mě do horké Prahy vytáhl specifický typ oblačnosti, který se mi líbí a snažím se ho při focení využívat. Když takové mráčky přijdou, beru s sebou zásadně širokoúhlý objektiv, protože vím, že se tahle oblačnost na fotkách umí vyjímat výborně, zvlášť když můžete na focení ve městě aplikovat krajinářské principy. Oblaka tedy nedělají jen "křoví" k městským motivům, ale sama se stávají významným, téměř dominantním prvkem fotek.

Dobrou zkušenost mám za takových podmínek s focením u Vltavy: Můžete širokým sklem vytvořit dojem rozlehlého prostoru, i když jste ve skutečnosti limitováni spoustou budov, davy turistů, kteří se vecpou když už ne přímo vám před objektiv, tak aspoň k okrajům záběru, nebo spoustou zaparkovaných aut, která se úplně neslučují s vaší snahou vyfotit Prahu s trochu nostalgickou atmosférou. A to ani nemluvím o tom, že ze všech stran útočí křiklavé barvy, jejichž primárním cílem je tu báječnou nostalgickou Prahu co nejlépe prodat těm turistům všude kolem. Jen kolik jásavých barev křižuje sem tam hladinu Vltavy - kanárkově žlutá v kombinaci s brčálově zelenou a se semaforovou červení láká v k "dejlitripům" a na fotce to přitom udělá jen barevný guláš. Nezbývá proto nic jiného než barvy úplně vypnout a zase jednou se soustředit čistě černobíle. Světlo a stín. Tedy, tahle dnešní procházka bude zase jednou jednobrdně černobílá. Barvy si dáme zase někdy příště.

Když jsem se na této fotce rozhodl ponechat z kompozičních důvodů strom v popředí, bylo jasné, že se lidí v záběru úplně nezbavím, protože každý metr souše je v letní turistické sezóně přes den obsazen navzájem se fotícími turisty. Jen jsem si chvíli počkal, až bude hustota turistů přijatelná. Ono není účelné všechny lidi ze záběru násilím vypakovat, ale jen dosáhnout toho, aby zalidnění bylo pokud možno decentní a lidé obraz jen dokreslí a ne ušlapou.


 
 
U druhé fotky jsem se pokusil lidi v obraze opravdu eliminovat, tak jsem si popošel až úplně na okraj vodního toku, takže v záběru odtud už mohl být opravdu jen vodník nebo potápěč. Ale přál bych vám vidět tu početnou výpravu těsně za pravým okrajem fotky.

 
 
Když už jsem jednou chodil po Praze, občas jsem zašel i do míst, odkud krásná obloha nebyla vůbec vidět. Třeba na následující fotce je výhled hlavní branou Velkopřevorského paláce na Malé Straně.

 
 
Protože jsem měl s sebou (byť hlavně vůli mrakům) širokoúhlý objektiv, mohl jsem vlastně poprvé trochu důkladněji vyfotit jedno své oblíbené zákoutí komplexu Panny Marie pod řetězem. Tuhle fotku jsem se pokoušel udělat už několikrát, ale vždycky se na ní něco nepovedlo: buď byly příliš opilé svislice, nebo světlo přicházelo z takového úhlu, že to do obrazu vneslo šikmé linie rozhraní mezi světlem a stínem, což působí rušivě. Tentokrát i stín držel víceméně "bobříka svislosti" :-) 

 
 
Oblaka ještě jednou - do třetice: Sloupy před Rudolfinem jsou sice vysoké i rozložité, ale do záběru objektivu s ohniskem 17-40 mm se vejdou. Není to sice bůhvíco, sbíhání linií není nijak zvlášť šik, ale fotil jsem to hlavně kvůli tomu oblačnému pozadí. Aspoň jsem to zkusil :-).
 
 
 
Tenhle malostranský motiv s pootevřenými okny v podvečerní výhni jsem v Thunovské ulici už jednou na blogu ukazoval: bylo to v červencovém článku Fotky z nejžhavějšího dne roku. Jako korektní pachatel mám ale ve zvyku se na místo činu vracet a zkoušet fotit stejný námět jinými prostředky, z jiného úhlu a v jinou denní dobu. Následující obrázek byl také pořízen širokým sklem (původní fotka naopak teleobjektivem), takže jsem měl možnost zachytit kompletní dlouhý stín jednoho z oken. Jak se tak na obrázek zde na blogu dívám, řekl bych, že ho ještě maličko oříznu zespodu, ale to ještě uvidím, až budu mít příležitost prohlédnout si obrázek na velké ploše fotomonitoru.


Zkoušel jsem najít zajímavý záběr s mraky i ve směru po proudu řeky, ale moc se mi to nedařilo a nakonec jsem se rozhodl, že nebudu marnit čas, a připravil jsem si pro dnešní článek šest snímků, z nichž dva dokonce považuji za celkem ucházející.

Mimochodem, tahle specifická oblačnost, která bývá ještě co chvíli svrchu nasvěcována skrývajícím se sluncem, vydržela právě jen na sobotní odpoledne a podvečer, v dalších dnech už bylo vše jinak. No a já jsem rád, že jsem to jedno odpoledne vůbec dostal k dispozici, protože podobné podmínky nenastávají příliš často.

 

23 komentářů:

  1. Krásná oblaka. Ta by se přímo hodila do učebnice mrakozpytu.
    A jen tak na okraj, zajímavé je, že tvar množného čísla podstatného jména "oblak" může být jak "oblaka" tak i "oblaky".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak: Oblaky od singuláru oblak a oblaka od slova oblako.

      Vymazat
  2. Nebe nad Prahou. Černobílé (já prostě černobílou fotografii miluji). Magické. Atmosféra, které se nemůžu nasytit. Vždy mi to vykouzlí zasněný úsměv na tváři :-) Děkuji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem moc rád, že ti černobílé fotky přišly k chuti, a děkuji :-).

      Vymazat
  3. Jak jinak u tebe. Skvělé fotky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ono za takových podmínek se to fotí jedna radost, člověk už by to musel hodně zmastit, aby se nepovedly :-).

      Vymazat
  4. Pekne fotky. mracen...Jak by rekl Svejk, drahou vlast ovivuly nejaky mraky...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Inu, Švejků jsem v centru taky několik potkal... :-)

      Vymazat
  5. Mraky černobíle to je prostě luxus. A navíc, Praha si o to sama říká. K ní ta čb sedí jak zadek na hrnec!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Praze černobílá sluší, to platí od prvopočátků fotografie :-).

      Vymazat
  6. To okno! To se prostě neomrzí. A dav turistů si bohužel dovedu představit víc než živě. Aneb zavzpomínejme se slzou dojetí na covidové časy, kdy jsme s manželem šli Kaprovkou, drželi se za ruce tak, abychom zabrali celý chodník, a pokřikovali na liduprázdnou ulici, že tohle už asi v životě nezažijeme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už teď je mi jasné, že kdykoli půjdu kolem "svých" oken, nakouknu, co právě jejich případná stínohra vytvořila. Taky vzpomínám na prázdnou Prahu. Nějakou dobu to bylo skvělé a pak se mi po těch davech skoro začalo stýskat :-).

      Vymazat
  7. Na mobilu ta uvodni oblaka vypadaji jako zmet priser na obraze Hieronyma Bosche.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na velké obrazovce jsou i příšery větší :-).

      Vymazat
  8. Pěkné. A co teprve, kdyby to bylo v barvě. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Barvy by moc odváděly pozornost od detailů. Tohle je přesně to pravé ořechové

      Vymazat
    2. Uznávám, že v barvě by ta černobílá lépe vynikla :-).

      Vymazat
  9. Také se občas pokouším fotit, když zrovna podmínky nejsou ideální, ale tak krásné fotografie mi z toho nevyjdou :-) Jinak u té poslední fotografie jsem si nepopojela se stránkou a tak jsem ji měla trošku uřízlou a líbila se mi víc než pak celá. Jo, a u hlavní brány jsou naopak ti lidé správně, oni se někdy na fotce hodí :-) Mé názory. Měj hezké dny a hodně pěkných fotografií.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta poslední fotka byla zatím dělaná tak, aby se vešel do záběru celý stín. Její definitivní verze bude o něco kratší, oříznutí povede těsně pod světlou linií.

      Mám několik záběrů té brány bez lidí, ale pak jsem nějakou dobu vysloveně čekal, až půjde někdo okolo. Určitě souhlasím, že tam lidé dávají smysl, i když jsem měl být trpělivější a počkat si ještě na lepší kolemjdoucí :-). Děkuji za přání a taky přeji krásné horké dny.

      Vymazat
  10. Od tebe bych toho Vodníka nebo potápěče očekávala a co to? - není tu. Ale mračouny na první fotce máš jak ,,z drahého,, časopisu. Petře, zážitek. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Potápěč promáčel formulářík na souhlas se zveřejněním a vodník musí mít podle našeho právního řádu pro podobné úkony dokonce poručníka :-).

      Vymazat
  11. Jó, oblaka jsou oblaka. Já mám tedy raději "krupicovou kaši" čili beránky, ale i tihle po celém nebi rozcáraní flíčkové mají něco do sebe. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Drobný pokryv nebe obláčky miluji ze všeho nejvíc. Neškodí bouřkou a jsou většinou při pěkném počasí. A to můžu. Díky za pěkné fotky :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.