Tento
víkend je zase jednou po velmi dlouhé době poctivě propršený, což je po červencovém období vedra a sucha - aspoň pro mě - příjemná úleva. Prázdniny a období dovolených jsou v rozpuku, ale Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých
dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu", zatím dovolenou nemají, byť malou jednonedělní přestávku pro ně chystám na 20. srpna, to ještě upřesním příští týden. Ani tentokrát nepíšu NMg v tradiční kavárně, ale doma v Dobřichovicích, na kavárnu - když vše dobře dopadne - přijde konečně řada příští neděli. Každopádně - ať už právě odkudkoli - srdečně vítám všechny
pravidelné, občasné i náhodné čtenáře u dnešního 695. čísla našeho
tradičního a zároveň (doufám) i trochu netradičního nedělníku.
Patnáct let života, víc než 2500 autorských článků a asi dvakrát tolik vlastních fotografií - to vše obsahuje můj žánrově velmi pestrý osobní blog. Jsem moc rád, že jste si sem přišli počíst, a věřím, že tu najdete něco, co vám udělá radost. Krásné dny přeje Petr/Čerf.
neděle 6. srpna 2023
Nedělní miniglosy č.695
Od
minulého vydání Nedělních miniglos jsem zde na blogu stihl navzdory dalšímu velmi rušnému pracovnímu týdnu publikovat dva nové příspěvky: Prvním byl článek s trochu neobvyklým názvem Jak nejlépe připravit ichthyosaura, i když recept na dinosauří stejky se v něm věru nedočtete. V pátek jsem pak konečně zpracoval již několikrát slíbené představení pozoruhodné knihy Ivana Klímy Láska a smetí. Z předchozího období ještě jednou připomenu další příspěvek do oblíbené rubriky Pražské drobnůstky, který jasně ukázal, že Praha v používání smajlíků předběhla zbytek světa o pěknou řádku let: Malostranský smajlík v Thunovské ulici, a už
osmý pokus o vlastní malý překlad Christiana Morgensterna - tentokrát to odnesla básnička Měsíc (Der Mond). Z hlubšího archivu dnes připomenu náhled do zmatené duše prvního astronauta, který se užuž chystal otisknout
svou stopu v měsíčním prachu, ale jako na potvoru mu přesně v tom
okamžiku "vypadl" připravený text: O měsíčních prázdninách. A pokud chodíte rádi do schodů nebo se aspoň rádi díváte, jak do schodů chodí někdo jiný, možná vám přijde vhod 9 let stará japonská reportáž z chrámového komplexu Jamadera v severní části ostrova Honšú (mimochodem, těch schodů je tam rovných 1000 a určitě ještě pár mimo pořadí).
Příští týden bych rád zahájil odpolední pondělní vernisáží v Berouně, tak uvidíme, jestli to vyjde. A když bude čas, mohl bych nahlédnout zase po nějaké době do šuplíku s různými domácími "pamětihodnostmi" a napsat příběh jedné z nich, jeden tip bych měl. Věřím, že se na těchto stránkách opět brzy potkáme a přeji všem
zdejším
návštěvníkům, ať se vám v příštím týdnu daří vše, na co sáhnete, i to, na
co byste si
sáhnout přáli.