Malostranský smajlík v Thunovské ulici

Budete-li někdy scházet z rampy před Pražským hradem po Zámeckých schodech dolů směrem ke Karlovu mostu, dojdete neomylně do Thunovské ulice. V dolní části této ulice, která podle starých záznamů "druhdy slula Sklenářskou", ještě před tím, než dojdete ke známým prampouchům a pak do poslanecké čtvrti, můžete odbočit kraťoučkou Zámeckou ulicí doprava na Malostranské náměstí. Ale na to odbočení máme ještě čas, tak se zkusme na nároží Thunovské a Zámecké ulice zastavit a pohlédnout nahoru na roh domu před námi, asi k rozhraní prvního a druhého patra. Bude-li právě svítit sluníčko, což se teď v létě zcela vyloučit nedá, může vás oslnit odraz slunečních paprsků na podivné zlaté kouličce, podle které nese dům v Thunovské 182/9 jméno U zlaté rolničky. 

Dům je původně renesanční asi z půlky 16. století a byl pak přibližně po stech letech provozu raně barokně přestavěn a pak samozřejmě ještě upraven v 19. století. V jakémsi odborném textu jsem se dočetl že "na nároží domu je vsazena volutová konsola s rolničkou", tak tedy nevím, jestli tomu přesně rozumíte, jsouce architekty nebo kunsthistoriky, ale já tomu moc nerozuměl, snad jen té rolničce na konci, tak možná bude lepší, když se na tu "volutovou konsoli" podíváme na obrázku.

 

 

Tenhle záběr jsem před pár týdny udělal spíš jen mimoděk při cestě z Hradu, ale pak mě zaujalo, že na rohovém pásu, kterým je rolnička připevněna k domu, jsou napsaná nějaká písmena. A tak jsem se rozhodl na křižovatku Thunovské a Zámecké vrátit, abych pořídil co nejpřesnější fotky rolničky, které by nám posloužily k napsání článku o nové pražské drobnůstce a v optimálním případě i umožnily nápis přečíst. První pokus během zatím letošního nejteplejšího dne nevyšel, protože se přímo na tomto nároží točil nějaký zahraniční film, kolem se pořád pobíhalo a řvalo "ACTION!!!" a "STOP!!!" a úzkými uličkami se proplétali kaskadéři na silných motorkách (už jsem o tom psal v článku Fotky z nejžhavějšího dne roku), takže fotit vůbec nešlo. Ale protože já se od svých záměrů pár klacky pod nohama rozhodně nenechám odradit, vyrazil jsem na místo znovu včera a tentokrát už vše klaplo a já mohl nasadit teleobjektiv, abych si nápis trochu přiblížil.

Nu, abych řekl pravdu, z nápisu nalevo od rolničky moc moudrý nejsem. Zkusme si ho přečíst společně: Já tam vidím jasně jen písmena E L N a před nimi nejspíš ještě S a H. Hmmm, copak asi znamená slovo SHELN?

Že by to nějak mohlo souviset se skutečností, že majitelem původního renesančního domu byl zlatník Bartoloměj Šelhart? Jakpak se asi tento Šelhart kdysi psal? Co třeba SHELH...? Na latinu to moc nevypadá, spíš by byla logičtější němčina, ale i když si sem tam s chutí přeložím nějakou básničku od Christiana Morgensterna, slovo SHELN nic neříká nejen mně, ale nereagují na ně ani internetové německé slovníky. Tak s levou částí nápisu jsme se tedy zatím moc nevyznamenali.

 

 

Ale jak říkávali Šimek s Grossmannem - "konečně nevadí, nejsem v lese naposledy"; můžeme zkusit pravou část nápisu a vyfotíme si proto rolničku z druhé strany. Tentokrát tam vidím jasná tři písmena E C K (což by mohlo znamenat německy "roh"; ještě dnes si díky dávnému sledování v české socialistické kotlince zapovězených fotbalových zápasů na německých programech pamatuji, že "eckball" znamená rohový kop. Ano, jsme tu přímo na nároží starého domu, takže by to dávalo smysl. Ale proč by kruci vážený a svéprávný majitel domu označoval nároží nápisem NÁROŽÍ, když skutečnost, že jde o nároží, pochopí i pomaleji uvažující kolemjdoucí dokonce i bez investic do "volutové konsole". Kromě toho to vypadá, že po písmenech E C K následuje opět H a pak možná ještě něco; v jednom článku na webu jsem našel přepis ECKHE, ale to se mi moc nezdá, protože závěrečné slibované E tedy podle mne éčkem není. Tak co, je to teď lepší, když máme vyluštěnou tajenku SHELN...ECKH? Čím dál, tím lépe!

Milí případní germanisté nebo milovníci rébusů z této nevelké blogové společnosti, nemáte nějaký nápad, který by do toho vnesl to správné světlo? Vždyť čím by bez světla byla fotografie, dokonce i fotografie tak veselého předmětu, jakým je zlatá rolnička, ne? 

Mimochodem, zatímco symbol zvonu je užíván na domovních znameních docela často, rolnička je prý u nás takto využita jedinkrát. Což je na pováženou, když si člověk vezme, kolik je tu šašků.

 

Ruthova Kronika královské Prahy uvádí: "...dále při Zámecké uličce č. 182/9 zlatá rolnička či u zlatých zvonečků (speciální čerfí poznámka: To by se mohlo líbit mým blízkým příbuzným, kterými jsou právě Zvonečkové, ostatně možná si ještě pamatujete, jak jsem tu kdysi představoval krásné fotky fotografa - a švagra - Karla Zvonečka z jeho cest po Islandu).  V 17. století měl dům ten dvorský chirurg mistr Ondřej Stegman (Štajman), jenž odešel pro víru; dům r. 1627 koupil za 3000 zl. Jan Antonín Loseo (Losy z Losinthalu). Nevím nevím, k chirurgovi mi rolnička moc nepasuje, to spíš k nějakému středověkému standup komikovi. I když - jak se ukázalo při práci s vyhledávačem - rolničky jsou dnes nejspíš docela slušný artikl, protože je nabízí kdekdo a zdaleka nejde jen o rolničky šaškovské, ale slušně na odbyt jdou i rolničky vánoční nebo dokonce těhotenské (jak to pracuje, se ani neodvažuji odhadovat)! A jen tak mezi řečí - onen Jan Antonín Losy z Losinthalu byl jeden čas oficiálně českým královským výběrčím daně z vytočeného piva, což mi pro případný středověký stand up připadne jako velmi dobře uchopitelné téma :-).

 

Chtěli byste být sami takovým výběrčím? A usmíváte se nad touto představou? Tedy mám pro vás na podporu vašeho úsměvu možná ne úplně tradiční turistický záběr Zlaté rolničky z podhledu, v němž se rolnička mění spíš ve zlatý smajlík. Řekl bych, že všichni ti středověcí Šelharti, Šajmani a Losinthalští dost předběhli svou dobu :-).

 

Tak schválně, až půjdete někdy přes Malou Stranu, zkuste v těchto místech zvednout oči. Když se postavíte přímo pod rolničku, odměnou vám bude zlatý "středověký smajlík". Nijak zvlášť rozřehtaný, však taky středověk velkému řehtání nenahrával, ale vlídně usměvavý. A navíc - jen a jen pro vás, protože když se někdo dívá jen trochu víc ze strany, smajlík přestane tak pěkně fungovat.

 

 

 

A teď se budu muset po Praze poohlédnout, jestli nám stalinistické a posléze normalizační období kromě rolničky nenechalo někde v místních ulicích i dělničku, aby to bylo třídně vyvážené. A jestli se taková dělnička umí taky tak pěkně usmívat :-).