Jezero zavěšené pod nebeským stropem,
skrápí bouřící smrští vášně
dychtivě žhnoucí těla flagelantů
svíjejících se prostopášně
bez skrupulí a bez zástěny šatů
v odvěkém rytmu slunovratu.
Tak šílí doba vytržená z pantů.
V náručích čerstvě vytlučených oken
s rozpraskanými skleněnými rty,
co na plátky krájí nepozorný vítr,
kopyta tančí valčík v porcelánu,
rozdrtí každý šunt i majestátní chloubu
a půlnoc s polednem se svorně dvoří ránu.
Tak šílí doba, co se vymkla z kloubů.
Tak šílí doba zpitá pod obraz.
V některých chvílích chtěl bych zmrazit čas,
jindy jsem rád, že aspoň líně plyne.
Vy ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.