Při jedné z delších jízd vlakem jsem se nedávno potěšil tím, že jsem si znovu přečetl útlou knížku obsahující starší a dříve knižně nevydané (knížka vyšla v roce 1999) texty člověka a spisovatele, kterého mám rád, Miroslava Horníčka. Jedná se především o texty z padesátých let (asi by se už slušelo dodat , že jde o padesátá léta 20.století, ale pořád mi na takovém dodatku něco vadí :-)). Texty jsou nadepsány jako povídky, ale rozhodně nejde o povídky standardní a některé texty snad do takové škatulky ani přiřadit nejdou.
Jde totiž o texty velmi různorodé - od filosofické debaty mezi dvěma čápy s dost odlišným viděním světa (Rozhovor na břehu), přes úvahy (Umění ztráceti, Chvála relativity) a křehké glosy k tíživé době 50.let (Rozhovor s paní ve spaní), až k prvkům téměř hororovým (Podivní hosté) nebo ke glosovaným slovním hříčkám (Majitelům drobných přístrojů pro domácnost na vědomí). Vše je podáno s Horníčkovým typickým nadhledem a okouzlením k věcem sice obyčejným, ale zároveň nazíraným s fantazií dospělého dítěte.
Spojení s dětstvím se např. pěkně odráží v textu Andělé malých kluků:
"Nikoli každý muž byl klukem. Mnozí, ať již svou vinou nebo vinou svého okolí, byli v oněch letech pouze chlapci a někteří, což je ovšem smutný úděl, byli hochy. Nelze tvrdit, že andělé přicházejí pouze ke klukům, zajisté také chlapci a hoši je vídají, neboť andělé se nevyhýbají žádnému z dětí, ale nejhlubší a nejpevnější pouto je mezi anděly a kluky, a to proto, že klukovství je obzvláště krásný, bohatý a požehnaný stav, který není dán pouze věkem, ale i mnoha rozličnými schopnostmi, darem odvahy a ještě jinými dary, které všechny pocházejí z nebes."
Texty obsahují zajímavé myšlenky a na své si přijdou i lovci citátů:
"Čím hloupější člověk, tím víc a tím déle se těší z pochybení druhého."
"Když jdeš do sebe, nepobývej v sobě příliš dlouho, aby se ti v sobě nezalíbilo. Je lépe se přesvědčit třikrát, jsi-li opravdu v sobě, abys nebyl v někom, kdo se ti pouze podobá."
Horníčkův humor v popisu obyčejných situací je mi velmi blízký a občas se ani ve společnosti vážných spolucestujících neubráním hlasitému smíchu: "Má tělesná teplota dosahuje hodnot vysloveně podivných, např.35,8 nebo 36,2, a to i ve chvílích, kdy se domnívám, že mnou lomcuje horečka. Tedy teploty, při kterých macarát má delirium, ale na člověka je to málo."
Na druhou stranu je třeba připustit, že "sbírka" je hodně nevyrovnaná a nesourodá, je to takový pelmel témat a stylů bez větší jednotící myšlenky. Obsahuje perličky, ale rozhodně to není žádná velká literatura, nic nezapomenutelného a úžasného, skoro bych řekl, že vzhledem k době vzniku je to cosi jako předchůdce některých současných typů blogových článků. Optimální do letního vlaku, protože tu stovku stránek splivne čtenář během chvilky a ještě mu zbyde na rtech mírný úsměv a vaše kupé jako by se provonělo zvláštní vůní. Ale je to jen závan a vy si celkem rychle uvědomíte, že jde nejspíš jen o vůni chodbičkou procházející světlovlasé dívky modrozelených očí.
"Může se stát, že potkáme světlovlasou dívku modrozelených očí, která je ochotna s námi povečeřet. Radujme se z takové prostinké příhody a zabraňme hlasu, který nám našeptává, že ještě lépe by bylo, kdybychom potkali DVĚ světlovlasé dívky modrozelených očí, které by byly ochotny s námi povečeřet."
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.