Ze zaprášeného archivu až na přehlídkové molo

Je zajímavé, že - podobně jako lidé - i fotografie mají různý průběh toho, co by se s určitou mírou nadsázky dalo nazvat kariérou. Některé fotky zazáří jako meteorit a po nějaké době se pokorně zařadí zpátky do houfu mnohých obyčejných obrázků a přestanou být "v kurzu". Z jiných se stanou stálice, které je možné ukázat i nejnáročnějším estétům i veřejně vystavit prakticky kdykoli a mají skoro vždy velmi pozitivní odezvu. No a já bych se dnes rád podíval na dvě fotky, které se "vyšvihly nahoru" naprosto nečekaně a zajímavou souhrou okolností.

Vždycky když přijdu z nějaké fotovýpravy a prohlížím si donesený materiál, snažím se roztřídit si fotky do čtyř skupin:

1. Hvězdy: těch je naprosté minimum, jde o fotky, které mne na první pohled zaujmou a považuju je za opravdu povedené

2. Vyšší třída: občas se nějaká fotka urodí, něco v nich je, ale na to, aby se z nich staly hvězdy, jim něco zásadního chybí, někdy třeba jen trochu mé trpělivosti, protože mě prostě nedokážou zaujmout na první pohled, takže vyžadují pohled druhý i třetí. Stojí za to se k nim vrátit nebo případně otestovat, jak na ně budou reagovat další lidé, jejichž názor má pro mne váhu.

 

Dárek pro zámeckou paní

Jsi zakletá v mých rtech,

co skze tebe život lačně sají.

Jsi zakletá v mých mlčenlivých rtech,

které jen k tobě,

k tobě promlouvají.

Jsi zakletá v mých rtech,

a zvládáš mírnit jejich napětí i vztek.

Jsi zakletá v mých mlčenlivých rtech,

z nichž každé slovo

zní jak polibek.

Jsi zakletá v mých rtech,

jen pro tebe jsou na výběr

....................má všechna zbylá velká přání.

I s ústy na zámek

....................umíš mým nadějím dát směr,

zámecká paní!

Je možné, že je to už (teprve) pět let? (aneb místo Nedělních miniglos)

Dnes jsem od rána přemýšlel, jestli mám to správné rozpoložení na tradiční Nedělní miniglosy, jestli je v takové náladě správné nevázaně vtipkovat, i kdyby to byly vtipy bůhvíjak dobré a hodné zamyšlení. Dokonce jsem to zkusil, napsal jsem první kousek a byl - při vší skromnosti - výborný; no, možná to za týden uvidím jinak, bude mi jasné, že jsem napsanou glosu přecenil a začnu zase s čistým papírem. Nakonec jsem se ale rozhodl, že dnešek není pro můj lehce absurdní týdeník ten správný den.

Myslím totiž úplně na něco jiného, na to, co můj život ovlivnilo mnohem víc než stovky miniglos i než blog jako takový. V pátek totiž uplynulo pět let od velkého zemětřesení v Japonsku, které pro mě ve zpětném pohledu znamenalo mnohem víc, než jsem si tehdy (natož o pár týdnů dříve) uměl představit. A to i přesto, že jsem byl v době, kdy se tam právě třásla země neskutečnou silou, na druhém konci světa a v relativním bezpečí festovního prvohorního fundamentu, který snad občas malým otřesem shodí tašku ze střechy nebo cihlu z komína, ale nezabíjí. Neumím to asi dobře vysvětlit, ale připadalo mi to, jako když se vše stejně silně třese i u mne a ve mně a ten dlouhý den, ze všech nejdelší, které jsem kdy v životě prožil, se mi vtisknul do paměti vskutku neopominutelně. Jako kdyby se právě tam, daleko, v místech, která jsem do té doby nikdy nenavštívil, a o která jsem se většinu svého života vůbec nezajímal, právě hrálo o to, jestli to, co mě ještě v budoucnu čeká, bude mít nějaký smysl nebo už ne.

O nenápadných vlnkách všude kolem nás

Když letos v únoru dvě americká pracoviště projektu LIGO potvrdila první zdařilé zachycení gravitačních vln, předpovězených před sto lety Albertem Einsteinem, vydechla údivem nejen odborná veřejnost, jak tomu v takových vzácných situacích bývá zvykem, ale informace se v různé míře zjednodušení objevily i v masových médiích, o tématu se mluvilo ve společnosti, v kavárnách i v hospodách. Jednoznačně poprávu, protože to vypadá že jde o jeden z největších objevů za hodně dlouhou dobu zpátky, určitě jeden z těch, který má ctižádost dostat se do fyzikálních učebnic, a traumatizovat tak řadu dalších generací žáků a studentů. Samozřejmě, hned jsem zaregistroval reakce typu "Co je nám do nějakých neviditelných vlnek v prostoru, když se v podobě obrovité, viditelné a zcela neeinsteinovské vlny daly do pohybu celé národy?!" Ale, popravdě, ony nenápadné, zatím vzácné a upejpavé vlnky mají podle mne taky pořádný potenciál, možná se jednou budeme divit.

 

Nedělní miniglosy č.351

Čeští komunisté pomohli v Parlamentu obnovit kdysi do značné míry zprofanovaný Mezinárodní den studentstva, který se má opět slavit 17. listopadu. "Samozřejmě nejde o žádný návrat starých a překonaných pořádků," řekl nám jeden z komunistických poslanců. "Nově ustanovený Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii bude úplně normálním významným dnem a státním svátkem a jako takový nesmí v nikom vyvolávat hořký pocit historické porážky, takže se bude každý rok slavit pod politicky zcela neutrálním heslem Učit se, učit se, učit se!"

----------------------

Český svaz herpetologů přijal s velkou radostí skutečnost, že nejúspěšnějším filmem loňské sezóny byl na Českých lvech vyhlášen film Kobry a užovky. Nadšení jsou i jejich kolegové - ornitologové, kteří se radují z Českého lva za kostýmy k pohádce Sedmero krkavců. Chuť si zatím museli nechat zajít batrachologové, protože film Válka s mloky zatím ještě není hotov, a soutěžit proto může až v příštím roce.

Čtvrtá výstava mých fotek začíná po víkendu

Když jsem zde na blogu k článku se silvestrovským haiku připojil fotografické péefko s přáním pro nový rok 2016, už jsem tehdy věděl, že budu chtít mít obrázek z péefka jako jednu z 18 fotek na své letošní malé jarní fotovýstavě. Jen tehdy ještě nebylo jasné, které fotky k té jedné "péefkové" vyberu (tím spíš, že vzhledem k dispozicím výstavního prostoru jsou jednoznačně upřednostněny u mne mnohem méně četné fotografie "na výšku") a taky jsem tehdy ještě přesně nevěděl, kdy se bude výstava přesně konat. Teď už to vím, takže nastal, myslím, správný čas vás o tom také zpravit.

Návštěvníci mých webových i blogových stránek dobře vědí, že jsem už měl několikrát tu čest představit své fotografie na veřejnosti. Dnes je mi velkým potěšením informovat vás, že ke dvěma výstavám z roku 2013 ("Obrazy ze zásvětlí" na zámku v Dobřichovicích a "Čarovná zahrada" ve Středisku volného času v Poličce) a jedné pražské výstavě z roku 2014 (Galerie České spořitelny na staroměstské Rytířské ulici) přibude od příštího týdne čtvrtá výstava.

 

Kometa

Když jsem o víkendu na dlouhé cestě napříč republikou a zase zpět míjel místo, ke kterému - ať už jsem právě ve světě kdekoli - se otáčím jako muslim k Mekce, nebo, neutrálněji, jako slunečnice ke slunci, došlo mi, čím jsou mi možná tak sympatické komety: Žádná špatná znamení; právě naopak! Jsou mi sympatické svou vytrvalostí, se kterou bez velkého skuhrání snášejí svou gravitací předurčenou cestu mrazivým vlekoucím se polonekonečnem, aby se po dlouhé době ve sváteční náladě a pěkně vyšvihnuté opět pokorně vrátily ke svému slunci, středu svého značně výstředného světa. I když se to podaří jen jednou za uherský rok, všechno to nudné nepohodlí z dlouhého času naplněného jen těšením (a občas možná srážkou s Červeným trpaslíkem) za ty překrásné a vždy na dlouhou dobu nezapomenutelné sváteční chvilky stojí.

No a tak jsem si řekl, že to asi chce další miniaturku volně přiřaditelnou do oblasti "fyziky pro mateřské školy". Kometa, kometa, ... co by se na tohle zářící a emocemi nabité slovo asi tak mohlo nejlépe rýmovat? :-)

Kometa

Hvězda nebeského karnevalu

poblíž slunce honosí se rozevlátou kšticí;

to se ale změní:

Z vyhřátého slunečního sálu

do pustého mrazu vkročí v převlečení

za vlasatici notně plešatící :-).

Nedělní miniglosy č.350

Jen pár dní poté, co Nedělní miniglosy v pondělí 22. února oslavily přesně sedm let od svého prvního vydání, přichází jubilejní 350. číslo, ve kterém - jak už se stalo v NMg tradicí - nejsou žádné nové aktuality z politického a společenského dění, ale jde o čistě subjektivní autorský výběr toho nejlepšího, co jste si mohli v číslech 301 až 349 přečíst (původně jsem vám sliboval výběr 20 kousků, ale je jich o něco víc, tak se zeptám jako u řezníka: Můžu to tak nechat? :-)) . Samozřejmě, některé glosy do určité míry "morálně zastaraly", jiné se, myslím, drží docela ve formě i s časovým odstupem, to už posoudíte vy. Každopádně vám všem jako pravidelným, občasným nebo náhodným čtenářům děkuji za vaše návštěvy a vaši neutuchající přízeň a těším se na další setkávání s vámi nad lehce úsměvně pokřiveným pohledem na okolní dění, který - aspoň doufám - už je pro Nedělní miniglosy typický :-).

Při příležitosti masopustu jednalo vedení vládního Hnutí ANO s představiteli katolické církve. Obě strany se dohodly, že církevní restituce budou nerušeně pokračovat, když církev věřícím jako postní jídlo oficiálně povolí vodňanské kuře. (NMg č.301)

O šproších a šprošáčatech

Čas od času jsem konfrontován s různými drby ze strany svých známých, drby takového druhu, že pouze nad nimi gentlemansky pozdvihnout obočí se zdá být přece jen příliš tlumená reakce. Řeknu-li to natvrdo, od pohledu jde o tak neskonalý kec, až naslouchající jen nevěřícně hekne, že někdo něčemu takovému může uvěřit. Samozřejmě, různé ty standardní a oblíbené spiklenecké teorie dominují; ano, z letadel nás po celé dny vytrvale práškují, abychom byli jen spokojené ovce, sami jsme si zbourali věže World Trade Center, evropská sebedestrukce islamistickou vlnou je řízena vychytralým tajným plánem na záhubu Evropy, Elvis Presley byl znovu po letech spatřen živý a mladý jen kousek od Říčan a další podobné hovadiny, které jsou vytrvale recyklovány různými bulvárními tiskovinami a slaboduchými spikleneckými weby, skoro tak často jako neodbytně děsiví "Mistři televizní zábavy" ve víkendové veřejnoprávní televizi. Když takovému hlasateli tajných světových pravd namítnu, že jde podle mého názoru o blbosti, které slouží jen k tomu, aby měl mozek falešný pocit, že nad nimi přemýšlí, a je víceméně škoda námahy si je byť jen pamatovat, v takovou chvíli často tajnosnubný mluvčí pokrčí rameny a řekne: "Znáš to - na každém šprochu pravdy trochu!"

Hmmmm, není mnoho českých úsloví, která by mě tolik nadzvedávala a vytáčela do vrtule, jako právě toto! Kdyby tento výrok platil, bylo by totiž z definice "něco pravdy" i na té nejčistší lži, protože právě z prstu vycucané načančané lži se často těmi na pohled pěkně učesanými a slušně oháknutými šprochy stávají. "Já vím, že ten herec asi ještě neumřel, když hrál včera představení, ale na té jeho smrti nejspíš něco bude, když už se to o něm nějaký ten pátek povídá! Třeba včera v divadle hrál jeho dvojník, ne? Přece, na každém šprochu…"

Nedělní miniglosy č.349

Především mezi křížovkáři nesmírně oblíbená běloveská kyselka IDA obsahuje podle hygieniků asi 50x větší množství arzénu, než povolují české hygienické normy, takže její pravidelné pití i pravidelné luštění křížovek, které IDU obsahují, může přivodit značné zdravotní potíže. Starosta obce, kde nebezpečný neupravovaný pramen vyvěrá, řekl Nedělním miniglosám, že znovu zavést dřívější postup odstraňování nebezpečné příměsi by bylo příliš nákladné, proto bude stačit varovné přejmenování kyselky na nový název EDA, což je zkratka pro Extrémní Dávku Arzénu. Preventivní žalobu na rizikového EDU již ovšem podala Marie Kyselková za poškození dobrého jména a myšího kožíšku, a rovněž Maryša s Vávrou a Franckem za nedovolený zásah do autorských práv.

----------------------

Za jízdu bez řidičského průkazu bude možné podle nových pravidel udělit pokutu až 75 000,- Kč, protože dřívější trest v podobě okamžitého zabavení řidičského průkazu se během několika let testovacího provozu neosvědčil.

Gravitační haiku

Fyzikové bádající v amerických výzkumných laboratořích ohlásili převratný objev: Potvrdili totiž existenci tzv. gravitačních vln. Toto téma se mi zdá tak zásadní, že si určitě vbrzku zaslouží speciální podrobnější článek. Na druhou stranu ale jde jen o to, že bylo konečně potvrzeno, co Albert Einstein teoreticky předpověděl už před sto lety a každý člověk, který byl někdy doopravdy zamilovaný, prakticky zažil a zažívá: Vzájemná přitažlivost dokáže zaplnit svým působením celý svět a šíří se prostorem zcela bez ohledu na překážky! Jako malý předkrm před speciální úvahou si dnes dáme na počest tohoto nádherného principu aspoň malé haiku:

Gravitační haiku

I po stovkách let

mrknutí tvého oka

můj vesmír rozvlní.

Tři jednoduché otázky pro správce Autorského klubu

Nemám ve zvyku psát speciální nezáživné články, které se týkají vnitřních blogových záležitostí. Nemám času tak docela nazbyt a vážím si každého okamžiku, který si můžu dovolit věnovat nějaké tvůrčí činnosti. Většinou - chci-li se k něčemu vyjádřit, vystačím si buď s komentáři k jiným článkům, nebo si o kýženou informaci prostě napíšu. Vzhledem ke zdejší "firemní kultuře" se ale dnes chci dotknout jednoho interního blogového tématu veřejně (omlouvám se tímto lidem, kteří s blog.cz nemají nic společného, tento článek můžete s klidným svědomím přeskočit). Tím tématem je aktuální dění v Autorském klubu a troufám si k němu napsat pár slov, přestože již přibližně měsíc členem klubu nejsem. Ba dokonce právě proto!

Přibližně před měsícem jsem byl totiž vyřazen se seznamu členů klubu - a jak se ukázalo, nebyl jsem sám. Nikdy jsem průběžně aktuální seznam členů nekontroloval a o svém vyřazení bych se nejspíš nějakou dobu ani nedozvěděl, kdyby mne na to kolegové blogeři neupozornili. Byli jsme totiž vyřazeni potichu, bez jediného slova upozornění nebo vysvětlení, bez jakékoli změny pravidel klubu. A protože oprávnění k takovému vyřazení má jako správce AK Standa, předpokládám, že nás nevyřadil zásah žádného tajuplného hackera, nebo libůstka mimozemšťanů, ale právě Standa. No a přesně od toho okamžiku se pokouším dostat vysvětlení tohoto kroku.

 

Nedělní miniglosy č.348

V České republice podle Českého statistického ústavu klesá již několik let počet vepřů. Podle demografů se však není čeho obávat, protože je tento pokles průběžně kompenzován pravidelným růstem počtu prasat z řad lidí. "Podobný bezproblémový postupný proces očekáváme i u hovězího dobytka," řekl nám mluvčí ČSÚ, "jen zatím nevíme, kdo vyrovná klesající počty chovaných nutrií."

----------------------

Aby odčinil problémy, které nadělal svou veřejnou upovídaností v kauze miliónového výkupného za dvě unesené Češky, chystá se prezident Zeman sám nechat zajmout některou z blízkovýchodních extrémistických organizací. "Jako obyčejně se ze strany pana prezidenta jedná o mimořádně chytrý až geniální tah," ohodnotil odvážný krok hlavy státu premiér Sobotka. "Je totiž pravděpodobné, že po několika měsících nepřetržité společnosti pana prezidenta a jeho nikdy nekončící řady moudrých a přitom vtipných bonmotů v různých jazycích budou extrémisté ochotni zaplatit českému státu jakoukoli cenu, jen aby ho mohli vrátit."

K neslavenému svátku

Srdcovým esem

zapálím v okně další svíci,

pak v šeru popaměti

napíšu ti pár zrýmovaných řádků

a polibek k nedělnímu svátku

šeptem ti pošlu po Měsíci.

Kočár s labutěmi

po důvěrně známé hvězdné trase

snad dárek doručí ti

a jaro na můj pokyn němý

sešle ti navrch do náruče

nejvoňavější čerstvou kytku.

Svátek je sice bez přípitku,

ale i potmě moje slunce svítí.

Srdcové eso

pro ně dál i v mrazu tluče.

Václava Jandečková: Kauza Jan Masaryk (nový pohled)

V knížce, o které dnes píšu, se spojila dvě pro mne moc zajímavá témata: Za prvé je to lokální historie okolí Domažlic, protože jsem domažlickým rodákem a moje rodina už mnoho generací žije v městečku Staňkov kousek od Domažlic (pravidelní návštěvníci např. vědí, že právě ze zahrady mých rodičů ve Staňkově pocházejí fotky z mého cyklu Kouzelná zahrada), za druhé mě již řadu let zajímají okolnosti smrti Jana Masaryka. Pamatuji si, že už jako výrostek jsem o tomto tématu četl jakýsi článek v pietně uchovávaných časopisech z roku 1968, kdy se dalo po dlouhé době poprvé (a opět na dlouhou dobu naposledy) otevřeně psát i o kontroverzních tématech, což samozřejmě smrt populárního politika a syna prvního čs.prezidenta, navíc těsně po komunistickém puči v roce 1948, byla. Navíc mne i z rodinných důvodů zajímá období komunistického převratu a dění ve stalinistickém období našich dějin, protože můj dědeček byl - jak zdejší vytrvalí čtenáři vědí třeba z mých reportáží z Jáchymovska z léta 2013 (viz např. článek Jáchymovské lágry) - rovněž jedním z mnoha vězňů padesátých let.

 

Nedělní miniglosy č.347

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se pro Nedělní miniglosy vyjádřil, že Česká republika v případu propuštění Alího Fajáda, jehož vydání kvůli podezření z terorismu požadovala americká strana, v žádném případě nepochybila: "Nijak jsme se nezpronevěřili proklamované zásadě že s teroristy se nevyjednává, protože jsme libanonské straně kývli hned na první nabídku!"

----------------------

Podle čínského kalendáře vstupuje svět do roku Opice, devátého znamení čínského horoskopu. V reakci na to zvýšily svou kapacitu všechny české záchytky.

Štěpánka Šimlová - Léta levitace v Colloredo - Mansfeldském paláci

Máte rádi moderní výtvarné umění? Nebo vás zajímají i pražské památky, které dlouho nebyly veřejně přístupné? Pokud aspoň na jednu z otázek odpovídáte kladně, mohla by vás zaujmout návštěva Colloredo-Mansfeldského paláce, kde právě probíhá zajímavá výstava děl výtvarnice a vedoucí katedry fotografie pražské FAMU Štěpánky Šimlové. Kdo na můj blog chodí delší dobu, mohl zaregistrovat, že už jsem kdysi psal o jiné výstavě této nepominutelné postavy české výtvarné scény (článek Štěpánka Šimlová - Jdi a nestřílej). Kromě jejích osobních výstav se navíc každý rok chodím "fotograficky nakopnout" (a jindy zase rozčílit :-)) na výstavy jejích studentů, abych věděl, jak právě teď fotografii vnímají mladé nadějné oči, a taky abych si poznamenal některá jména, po jejichž fotkách se v budoucnu budu pídit, abych viděl, kam se který talent posunul.

 

Pod Tetínem - Řeka nebo oblaka?

O víkendu jsem se vypravil s fotografickou plnou polní k Berounce pod Tetínem. V korytě řeky je tam totiž malý ostrůvek, před kterým se tok řeky ohýbá a vytváří na některých místech hladiny zajímavé proudění. No a protože bych potřeboval ještě tak dvě až tři nové slušné fotky tekoucí vody formátu "na výšku" (jako na potvoru mám skoro všechny lepší fotky na šířku, což prostorám, kde by měly fotky viset, bohužel nevyhovuje), myslel jsem si, že bych mohl vyfotit něco použitelného.

Bohužel, asi dvouhodinové focení nepřineslo žádné fotky podle mých představ. To nejlepší, co jsem na bahnitých březích řeky vyfotil, paradoxně s řekou vůbec nesouvisí. Když už byla obloha zatažená hutnými mračny, takže světlo nebylo nic moc, zkusil jsem ze zoufalství namířit objektiv právě k obloze a vyšly dva velmi podobné záběry, které jsem při převodu z infračerveného formátu upravil do jiného barevného ladění. Obě fotky se ovšem zásadně liší použitou kombinací expozice - clona - ISO, nejde tedy o dvě variety stejné fotky, jak dnes bývá u počítačových fotoexperimentátorů častým zvykem. Takové "namnožení" variant téže fotky se osobně snažím nepoužívat, protože si myslím, že každá fotografie si zaslouží svou jednoznačnou podobu, kterou pro ni fotograf při její přípravě vybere jako nejlepší nebo aspoň nejpříhodnější.

 

Nedělní miniglosy č.346

Pozn.: Do dnešních Nedělních miniglos jsem po dlouhé době zabudoval jednu "hostující" miniglosu od našeho občasného mimoblogového přispěvatele.

Čeští medailisté z mistrovství světa v piercingu si na improvizované tiskovce v příletové letištní hale svorně postěžovali, že už od slavnostního ceremoniálu finálového večera nemají do čeho píchnout.

----------------------

České zbrojovky se podivují, že prezident Zeman nepodporuje ve svých veřejných projevech dostatečně české výrobky a upřednostnil např. ve svém vyjádření o nedemokratickém způsobu odstranění předsedy vlády zrovna konkurenční kalašnikov, když české výrobky jsou taky velmi spolehlivé.

Osnova života

Když je člověk na začátku své životní pouti, někdy se zdá, jako by měl pro svůj život vytvořenou pevnou osnovu: Rodiče ho vedou a představují mu svět, vyrůstá v nějakém prostředí, které ho formuje a z něhož přebírá vzorce chování, i ve školách mu chtějí vštípit nějaká pravidla. Jako kdyby na začátku dráhy osnova připomínala pevné linky, do kterých stačí vepsat hlavičky not a orchestr podle nich jako na povel zaduní majestátní více či méně harmonickou melodií.

Ale postupně jako by se původní jasné rovné řádky psané pevnou rukou a rovnoměrnou barvou začaly odchylovat od zamýšlené dráhy jako svéhlavá družice, mění směr, jako by se snažily setřást nechtěné následovníky, roztřásají se nedočkavostí nad tím, co si přejeme, aby přišlo. Některé linie se vzájemně protínají a kříží, jiné zahoří a převtělí se do stopy po imaginárním blesku a některé se dokonce rozplynou v prostoru, jako kdyby nikdy neexistovaly, a vůbec nepokračují. Pro každou z linek představuje kýžené "vpřed" docela jiný směr. Jsme schopni rozhodnout, který vede opravdu dopředu? A jsme schopni rozhodnout to včas?

Nedělní miniglosy č.345

Čeští silničáři se v nejproblematičtějších mrazivých dnech odreagovávali tím, že hlasovali v anketě o nejpopulárnější silničářskou pohádku. Tentokrát se lišily výsledky podle věku pracovníků: Nejoblíbenější mezi staršími silničáři je stále Popelka, ale mezi mladšími dominovala jednoznačně Technická sůl nad zlato.

----------------------

Předsedou Strany zelených byl o víkendu zvolen pražský zastupitel Matěj Stropnický. Z jeho prvních reakcí vyplývá, že jako zdatný mariášník chce v české politice učinit ze zelené konečně trumfovou barvu. Samozřejmě, trumfy se v čase střídají, takže do roku 1989 byly trumfy červené a historici se již několik let pokoušejí na legendárních záběrech expremiéra Mirka Topolánka z Berlusconiho vily rozpoznat, jestli tou dobou byly trumfy kule nebo spíš žaludy.

O zimním počasí pro senzacechtivé

Když tak procházíte ulicemi a pod nohama vám křupe přemrzlý sníh, vzpomínáte si ještě na nedávné Vánoce? Ještě pár dní před nimi jsme chodili v krátkých rukávech a šortkách, každý den jsme se dozvídali o teplotních rekordech a na internetu i v novinách se to hemžilo předpověďmi nejteplejší zimy nejméně od doby vyhynutí dinosaurů. "Teplo má podle meteorologů trvat až do konce února!" hlásaly titulky v době, kdy ještě ani nebylo jasné, jestli vůbec nějaký únor přijde, a meteorologové se nad nimi křižovali, protože mají dost práce předpovídat počasí na tři dny dopředu a seriózní předpověď na delší časové období - pokud se mezi sebou rozhádají předpovědní modely - mohou většinou s klidným srdcem přenechat kartářkám.

To ale senzacechtivá média a jejich neméně senzacehltající čtenářstvo rozhodně nechce slyšet. Vždyť skutečnost se podle mediální definice skládá prakticky výhradně ze samých výjimečných situací, extrémních zážitků a senzací, a když se těch skutečných nedostává, je třeba sehnat nebo vytvořit senzace zástupné. Však co jiného jsou různé ty "modré úplňky" a "krvavá zatmění", která sice - jak se vždy dozvíme - nastávají jen jednou za iks tisíc let, ale jako z udělání se podobné raritky odehrávají každý týden, aby bylo něco do sobotní přílohy; jde jen o to, kdo dokáže chudáčka bezbranný úkaz jako první vylovit z pokustónského klobouku a oblepit ho zapamatovatelným (co na tom, že arcipitomým) příběhem, který budou moct lidé číst, sdílet a posílat dál, takže bude pořád o čem psát a mluvit.

 

Nedělní miniglosy č.344

Český premiér Bohuslav Sobotka popřel, že by svou e-mailovou komunikací, která byla zveřejněna po zásahu hackerů spojených s českými ultrapravicovými kruhy, jakkoli porušil stanovená pravidla pro nakládání s utajovanými skutečnostmi. Podle jeho stanoviska byl např. tolik diskutovaný protiteroristický balíček již dávno veřejně dostupným materiálem, navíc není možné vyloučit, že hackeři text pro lepší mediální využití do určité míry poupravili. "Ano, materiál, který unikl z premiérovy e-mailové schránky, nejspíš není původní verzí vzniklou na Úřadu vlády," uvedl pro Nedělní miniglosy jeden z bezpečnostních expertů. "Text někdo jistě upravoval, protože na rozdíl od jiných materiálů vlády obsahuje jen velmi málo gramatických a stylistických chyb a i obsahově jde o materiál tak kvalitní, že jeho vznik na Úřadu vlády je prakticky vyloučený."

Mlsně mrazivá procházka

Podle předpovědi nás prý čeká mrazivý víkend. Tak snad nebude mráz takový, aby se přes den nemohly v pohodlných kočárcích podívat ven aspoň na chvilku malá baculatá stvořeníčka, která na čerstvém vzduchu vyrážejí za svými čerstvými sny. No, ona ta stvořeníčka nejsou vlastně ve skutečnosti tolik baculatá, ale jsou ovinutá mnoha vrstvami teplého oblečení, aby jim bylo cestou příjemně a snivo. Tak ode mne mají k tomu snu návdavkem ještě malou "mlsně mrazivou rýmovačku" z dlouhodobého cyklu básniček pro vyspělé děti i pro dospělé s nepominutelnými zbytky dětské duše. Přeju pěknou cestu a ať vám vaše luxusní vozidla drncají přesně tak, jak se vám to líbí nejvíc :-).

Mlsně mrazivá procházka

Jen červený klaunský nos

zpod čepice na svět kouká,

jak pod sněhem

....................spinká louka.

Zimní komár, který štípe

víc než roje vos

nebo luky

.......... pětišípé;

vše útočí v jednom šiku!

Mlsný mráz

zakousl se do nosíku

raději nežli do klobás :-).

 

Blogový rok 2015

Na začátku každého roku už tradičně krátce bilancuji. Kromě shrnutí pro mne nejdůležitějších událostí roku, které jsem zveřejnil jako úplně první letošní článek v textu Co pro mne bylo důležité v roce 2015?, se dnes chci poohlédnout i za uplynulým rokem v blogovém světě a v několika bodech se podívat na to, co zajímavého (nebo naopak zcela nezajímavého :-)) se na mém blogu odehrálo. I letos jsem pro toto shrnutí využil Google Analytics, který dokáže poskytnout pro podobné bilancování docela zajímavá souhrnná data. Pojďme se tedy na některé skutečnosti společně podívat.

Celkem jsem na svém blogu v roce 2015 zaznamenal 30 573 návštěv, což znamená oproti předchozímu roku nárůst o 15.5%, tedy prakticky stejné zvýšení jako v minulém roce. Opět musím s potěšením konstatovat, že se v tomhle ohledu můj blog nevyvíjí nijak překotně ani nejde "ode zdi ke zdi", ale jeho návštěvnost rovnoměrně a stále stoupá. Počet článků přitom zůstal oproti roku 2014 prakticky stejný (147 oproti 143) a když vezmu v úvahu, že se tentokrát ani jeden z mých článků neobjevil na titulce blog.cz, mohu být se stabilní návštěvností spokojený. Aby byl obrázek úplný, je třeba poznamenat, že dva další důležité faktory se změnily jen zanedbatelně - průměrná doba trvání jedné návštěvy je stále kolem tří minut a tzv. "míra okamžitého opuštění", která ukazuje, kolik procent návštěv je na blogu jen "na otočku", je dlouhodobě na 63% (ano, znamená to, že skoro dva ze tří návštěvníků buď přijdou omylem nebo se jen ujistí, že na blogu není vůbec nic nového k vidění :-)). Ale to tak prostě na blogu chodí a každý bloger by si to měl umět připustit, jinak bude výsledky sebelepších blogových statistik interpretovat nesprávně a bude sám sebe plácat po ramenou víc, než bezprostředně zaslouží :-).

Nedělní miniglosy č.343

Podle dobré rady primátorky Kolína nad Rýnem by se ženy měly držet v ulicích města na délku paže od imigrantů, což násilníci nesou velmi nelibě, protože podle nich jako z udělání ty nejhezčí ženy mají nejdelší paže a to popírá v německé společnosti deklarovaný princip rovných šancí. Dále Asociace kolínských matematiků a právníků základní radu rozšířila o to, že nejlepší je nastavit délku paže přesně ve vodorovném směru. Pokud totiž ženy svou paži při vymezování prostoru zdvihnou, jednak se prostor kolem nich zmenší tím více, čím větší úhel bude paže svírat s vodorovnou osou pohybu, jednak v tom případě mohou být speciálně v Německu takové ženy okamžitě zatčeny za propagaci nacismu.

Výstava Toyen v Muzeu Kampa

Je mým ne zrovna dobrým zvykem chodit na zajímavé dlouhodobé výstavy úplně na poslední chvíli. Přestože taková výstava trvá několik měsíců či třeba půl roku a já jsem od začátku pevně rozhodnutý ji navštívit, vždy si říkám, že je dost času, tak dlouho, až už skoro žádný čas nezbývá. Stejným způsobem jsem si celý podzim říkal, že určitě zajdu na výstavu své oblíbené malířky Toyen, až jsem ke svému úděsu zjistil, že jsou Vánoce, pak silvestr a výstava končí už v neděli 3. ledna. No uznejte - takový podraz!

Přestože na mne pravidelně začátkem ledna padá splín a já tyto dny většinou trávím zalezlý v teple domácího brlohu čtením knížek, které jsem částečně dostal a částečně si sám nadělil k Vánocům, tentokrát jsem se tedy v sobotu 2. ledna odhodlal zákoutí s vánočním stromečkem opustit a vypravit se do Prahy na Kampu, kde v Muzeu Kampa právě měla pomalu končit výstava s názvem Toyen - Vidím, neboť je noc.

 

Fotohádanka č.22

Opět jsem pro vás po několikaměsíční prodlevě připravil malou fotohádanku, už dvaadvacátou z dlouhodobé série. A protože jste z předchozích fotohádanek už zvyklí dostat malou nápovědu, ani dnes nebudou u fotky chybět populární "indicie otce Fourata".

 

Nedělní miniglosy č.342

Po krátké vánoční přestávce vás jednočlenná redakce Nedělních miniglos vítá znovu "na palubě" tradičního týdeníku i v novém roce 2016 a těší se, že se budeme opět každou neděli potkávat nad vybranými domácími i světovými událostmi, na které se budeme dívat s nadhledem a s citem pro jejich svérázný absurdní půvab. Tak když je ten nový rok, přidáme dnes k tradičním pěti jednu miniglosu navrch jako novoroční bonus :-).

České televizní stanice požadují rozšířit po vzoru obchodních domů období televizních Vánoc i na listopad a na říjen, protože se jim už do programu nevejdou všechny pohádky. Celkem se letos odvysílalo několik stovek filmových a televizních pohádek a to ještě do celkového počtu nepočítáme zpravodajské a publicistické pořady, které by si to často zasloužily.

Co pro mne bylo důležité v roce 2015?

V posledních dvou letech jsem vždy začínal svůj nový blogový rok malou a nesourodou bilancí roku právě uplynulého, takže pro letošek si to už dovolím považovat za tradici. Ono není na škodu na chvilku zařadit zpětný chod a proletět se krátce nad tím, co vše se odehrálo a co z toho se ukázalo být v něčem důležité. Jako obyčejně se zařídím čistě podle svého úhlu pohledu: V tomto článku se tedy nebudu zaobírat ani politickou situací, ani děním ve společnosti, odstíním dokonce i vše, co se týká uprchlické krize a jiných témat hýbajících společností a médii. A ani dnes, jak už je na tomto blogu dobrým zvykem, se nebudu zabývat svou prací, protože témat už je tady na výběr i bez toho dost.

Letos se mi splnilo jedno veliké přání z posledních let, přání, kvůli kterému mi stálo za to - i jako emeritnímu racionálnímu přírodovědci - zapřáhnout jakoukoli nadpřirozenou sílu, která nebyla dostatečně ostražitá a nezdrhla mi včas z dohledu, ať už to byly síly z domácí křesťanské zahrádky nebo mocní duchové z vrcholku Fujisan. Tohle splněné přání mi přineslo neobyčejné porce radosti, která není jen krátkodechá a přechodná, ale trvá a zatím to vypadá, že - jako v pohádce - čím více se jí lidem (včetně mne) rozdá, tím více jí v ranečku ještě zbývá. Tohle splněné přání asi nejzásadnějším způsobem ovlivnilo můj minulý rok, přestože ani to možná není úplně racionální, ale přece svoje báječně splněná přání nebudu kádrovat podle původu a podle toho, jak mi (pří)sluší, že?