
Myslím totiž úplně na něco jiného, na to, co můj život ovlivnilo mnohem víc než stovky miniglos i než blog jako takový. V pátek totiž uplynulo pět let od velkého zemětřesení v Japonsku, které pro mě ve zpětném pohledu znamenalo mnohem víc, než jsem si tehdy (natož o pár týdnů dříve) uměl představit. A to i přesto, že jsem byl v době, kdy se tam právě třásla země neskutečnou silou, na druhém konci světa a v relativním bezpečí festovního prvohorního fundamentu, který snad občas malým otřesem shodí tašku ze střechy nebo cihlu z komína, ale nezabíjí. Neumím to asi dobře vysvětlit, ale připadalo mi to, jako když se vše stejně silně třese i u mne a ve mně a ten dlouhý den, ze všech nejdelší, které jsem kdy v životě prožil, se mi vtisknul do paměti vskutku neopominutelně. Jako kdyby se právě tam, daleko, v místech, která jsem do té doby nikdy nenavštívil, a o která jsem se většinu svého života vůbec nezajímal, právě hrálo o to, jestli to, co mě ještě v budoucnu čeká, bude mít nějaký smysl nebo už ne.
Japonsko jsem od té doby navštívil dvakrát, mimo jiné i místa, která byla tehdy katastrofou - jak samotnými otřesy, tak především následnou přílivovou vlnou tsunami - nejvíc postižená. Ale už nikdy jsem se necítil být tak blízko, jako přímo v okamžiku, kdy se s lidmi obývajícími neklidný ostrov třásla země a v následujících hodinách. Nikdy na to nezapomenu a nikdy nepřestanu děkovat tomu, že ta pro mne osobně nejdůležitější místa nakonec řádění živlů přečkala.
Jedno z míst nejvíc postižených po březnovém zemětřesení velkou přílivovou vlnou, okraj města Ishinomaki. Škody v těchto místech ještě nebyly na podzim 2014, kdy jsem se do Sendai, Matsushimy a Ishinomaki dostal, ani zdaleka zahlazeny.
Pro připomenutí asi nemám co lepšího nabídnout, než Haiku třpytivých duší, které jsem napsal před třemi lety. Odkaz na ně proto uvádím i dneska, když se výročí katastrofy - podobně jako pohříchu já od té doby - zakulatilo. Večer - podobně jako před pěti lety - zapálím jednu svíčku za ty, kteří zahynuli, a druhou za ty, kteří se tehdy podruhé narodili. A navíc přidám letos třetí svíčku za ty, kteří se - i díky tomu - mohli narodit poprvé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.