Jarní přání

Pozn.: podává se svižně a optimisticky, nejlíp s úsměvem naladěným do Fis dur a s kremžskou hořčicí :-) No já vím, chtěl jsem původně napsat něco závažného, zásadního až převratného, něco opravdu světového a nepominutelného, co si trvalou kvalitou nezadá s tradicí Velikonoc, a zase mi z toho vyšla obyčejná rýmovačka. Tak třeba zejtra, ano? :-)

Že se to nedaří?

Že se to nesluší?

s jelity na duši

mít úsměv na tváři?

Není čas na "depku"!

Úsměv s ní zatočí:

Pár jisker do očí

a ze rtů kolébku.

Přeji vám odvahu,

k jarnímu úsměvu;

ať je vám do zpěvu.

Jaro je na tahu!

Nedělní miniglosy č.163

Podle specialistů na aukce starožitností se vzhledem k dramaticky rostoucí ceně vajec výrazně zvýšila odhadovaná cena Karlova mostu.

-----------------------

V castingu na titulní roli v připravované filmové pohádce Chytrá horákyně zvítězila podle očekávání strana Věci veřejné. "Vítězství bylo opravdu jednoznačné," řekl nám režisér právě natáčeného filmu o filmu o filmu. "Věci veřejné jako jediní dokázali při konkurzu brilantně zvládnout všechny tři povinné etudy: odchod - neodchod z vlády, úplatek - neúplatek i odposlech - neodposlech".

 

O sakuře a velikonočním bramborovém salátu

Dlouho jsem přemýšlel, jak nejlépe využít tři volné velikonoční dny. Mám objet celou širší rodinu, s každým posedět, popít a povyprávět? Mám podniknout spanilou jízdu na nějaké místo, které jsem chtěl už dávno navštívit? (Vida, word mi podtrhl slovo "spanilou", že by už jízdy a ženy nebyly takové jako dřív, nebo jim už dáváme jen zmodernizované přívlastky a spanilost už se nenosí?) Nebo mám z přítmí nejhlubšího šuplíku vytáhnout svůj dlouhý seznam všeho důležitého a podstaného, co je zapotřebí vykonat, a začít z něho konečně ubírat a odškrtávat? "Zmoudřet," praví - pokud se dobře pamatuji - první bod, po kterém hned následuje "začít žít tak, jak to většina lidí považuje na normální." To by přece bylo krásné a hned bych si jistě připadal o dost víc jako člověk. Ale lze se do něčeho tak závažného pustit o hladu? Jistě ne! Tak jsem se rozhodl, že - ať už budu o Velikonocích podnikat cokoli - udělám si k uctění svátků bramborový salát a něco k tomu, nevím ještě co, ale ten bramborový salát jistě ano, neb jsem na něj právě dostal neodbytnou chuť.

 

Miroslav Horníček: Vyznání

Každý má občas dny, kdy se věci nedaří úplně přesně tak, jak bychom si představovali. Naštěstí mám pro takové chvíle, které jsou přirozené a nevyhnutelné stejně jako chvíle opojného štěstí, svou poličku s knížkami. S knížkami, které jsem už četl několikrát a které můžu otevřít prakticky kdekoli, a to, co si tam přečtu, mě potěší. Mám rád knížky Miroslava Horníčka, ostatně už jsem tady na blogu psal o dvou z nich. Knížka Vyznání má podtitul …Mariánským Lázním v červnu a červnu v Mariánských Lázních. Ano, tomuto místu a tomuto času, ročnímu období, se vyznává člověk, který si do "svých" lázní v této době pravidelně jezdil dobíjet energii.

"Stoupám si stráněmi stránek a snažím se vyslovit několik díků, protože pravý čas díků člověk obyčejně promešká a lidská vděčnost je skoro vždycky pozdní. A jsou to, mají to být i Mariánské Lázně. To ony, to právě ony v tom prvním vzplanutí léta mne vždycky zastaví. Postůj. Aspoň ty, člověče, postůj, když nepostojí okamžik; třeba bys o to žádal sebenaléhavěji, třeba bys za to dával sebevíc."

 

Nedělní miniglosy č.162

V minulém týdnu dále pokračovala dezintegrace poslaneckého klubu strany Věci veřejné, protože poslanci postupně vyjadřují nesouhlas se směřováním vlastní strany. Dění ve Věcech veřejných je v hledáčku médií z celého světa od té doby, co se potomci starých Mayů shodli na tom, že až Věci veřejné opustí poslední poslanec, bude konec světa.

----------------------

Limuzína Audi, která odvezla lobbistu Romana Janouška z policejního výslechu, je evidentně zahalena rouškou tajemství. Automobil nejenže od roku 2007 používal Jiří Paroubek, ale vůz se stejnou poznávací značkou byl několikrát spatřen, jak parkuje na Petříně poblíž Hladové zdi, takže roste podezření, že jde o vůz tajemné sekty Hladových zednářů, mezi něž prý známý pražský lobbista patří. Janouškův advokát tuto skutečnost popřel, připustil ovšem, že jeho mandant občas poblíž Hladové zdi zaháněl žízeň.

 

Pražský půlmaratón 2012 - desatero poučení

Přestože - jak jsem v minulém článku popisoval podrobněji - se mi potíže s patou pokusily rozmluvit letošní účast na Pražském půlmaratónu, nakonec jsem si řekl, že když už jsem jednou přihlášený a nafasoval jsem startovní číslo, bylo by asi správné zúčastnit se závodu aspoň symbolicky. Jinak to ostatně ani nešlo: Od půlky listopadu jsem totiž vyběhl všehovšudy čtyřikrát a celkově jsem naběhal necelých 20 kilometrů. Vskutku optimální příprava na 21 km dlouhý závod! Snad proto se mi letos úplně vyhnula tradiční nervozita na startu. Vždycky těsně před startem se mě totiž zmocní neklid, plynoucí z nějakého očekávání. Není-li žádný trénink, nemůže být ovšem ani žádné očekávání, takže jsem jen tupě stál, zatímco všichni ostatní kolem mne se nervózně protahovali, poskakovali, uvolňovali svaly. Poučení č.1: Chcete-li být na startu závodu zcela klidní, rozhodně netrénujte!

Letos jsem se rozhodl stanovovat si cíle postupně. Prvním cílem bylo doběhnout alespoň na start. Ona se to zdá být ptákovina, ale letos se na start naštosovalo 11 000 účastníků, což se projevilo v tom, že - i když startovní čára byla před vchodem Filosofické fakulty, můj "startovní sektor" byl v Pařížské ulici poblíž mostu a trvalo nám víc než 8 minut, než jsme se vůbec dostali na start. Zmáčknul jsem si stopky a pochválil patu, která sice pobolívala, ale běhat s tím celkem šlo. Druhý splněný postupný cíl: Doběhnout k Národnímu divadlu, což byl první kilometr trasy. I když se nad Prahou proháněla černá mračna, ze kterých co chvíli spadlo pár kapek, organizátoři ohlásili, že by pár minut po startu mělo vykouknout sluníčko, tak jsem si nasadil sluneční brýle. Inu, sluníčko nevykouklo a brýle putovaly po pár kilometrech do kapsy. Poučení č.2: Organizátorům se nedá (zcela) věřit!

 

O patách Achillových

Ještě lepší název by možná byl: O patách Achillových, za kterými letos pořád ne a nehoří! Lidé, kteří mě trochu znají a zároveň vědí, že se v poslední březnový den koná pražský půlmaratón, mě totiž poslední dobou bombardují dotazy, jestli se i letos přidám mezi nadšence (rozuměj blázny), kteří jsou ochotni proběhnout se pořádně po jarní metropoli. No a já, zcela upřímně, ještě pár dní před startem odpovídám jen pokrčením ramen: "Kdoví?" Ano, jsem přihlášený a zaplatil jsem startovné, což je ovšem to jediné, co jsem letos pro svou účast během "náročné" zimní a časnějarní přípravy vykonal. Několikrát jsem se sice pokusil tréninkově vyběhnout, ale pokaždé jsem po chvilce zastavil. Zpropadená pata!

Ano. Přestože jinak s Achillem nemám mnoho společného (kromě mužné postavy, neobyčejné odvahy a vznešenosti, samozřejmě :-)) letos poprvé nás spojila jedna fyziologická kuriozitka - problém s patou. Jako by i mne rodiče máčeli - držíce mne za patu - v podsvětní řece Styxu, takže jsem proti běžným protivenstvím zakalen jako Ostrovského ocel a kdo mne chce doopravdy naštvat, trefuje se mi do jednoho jediného zranitelného místa a ani to nemusí být šípem jako v řeckém originále. Stačí patu opřít o podlahu, chodník nebo prostou zem, což se tak například při chůzi (z nějaké hloupé tradice) většinou dělá.

 

Nedělní miniglosy č.161

Bývalý pražský primátor Pavel Bém bere zveřejnění svých telefonických rozhovorů s lobbistou Romanem Janouškem pozitivně: "Rozhovory jenom potvrzují, že absolutně nejsem odpovědný za nedávné problémy pražského magistrátu, protože jsem ho ve skutečnosti neřídil já, ale osoba blízká."

----------------------

Vláda potvrdila, že ruzyňské letiště skutečně ponese jméno Václava Havla. "Tak kvalitních lidí, jako byl Václav Havel, je v české politice samozřejmě spousta," komentovala plánované přejmenování letiště prezidentská kancelář. "Škoda, že je v České republice tak málo letišť odpovídajícího významu."

 

Druhá část soutěže hledá svého výherce

Minulý týden jsem vyhlásil soutěž o třicetitisícího návštěvníka svého blogu (podrobnosti jsou uvedeny ZDE). No a dnes ráno, dávno před svítáním, jsem jubilejního návštěvníka přivítal (obrazně řečeno, ovšem, ve skutečnosti jsem byl tou dobou "v limbu"). První ze dvou lahví výborného řeckého vína tedy svého majitele již má. Druhá na něj bude muset počkat do nedělní půlnoci.

Přesně podle již vyhlášených pravidel tak mají po celý pátek, sobotu a neděli všichni návštěvníci možnost poslat mi na mou e-mailovou adresu pvapenik@centrum.cz otisk obrazovky, na kterém bude čitelné číslo na nejspodnějším čitači v levé, oranžové části blogu (zelené číslo, které se právě dnes ráno překulilo přes hranici 30 000). Do slosování o druhou láhev vína budete zařazeni tolikrát, kolik různých čísel mi pošlete. Zbytek ponechám na náhodě a na své šťastné ruce :-). Nutné podrobnosti jako barvu vína a způsob předání výhry domluvím s oběma výherci individuálně během příštího týdne.

Jsem zvědav, jestli mi nějaký e-mail dojde. Pokud ne, jak už jsem pohrozil, vypiju víno na počest všech návštěvníků sám :-).

Těším se na vaše zásilky a reakce a soutěžícím přeji hodně štěstí v pondělním slosování.

Vzdor

Řekli mu: Směj se!

a on se nesmál, protože nebylo čemu.

Řekli mu: Zpívej!

a on nezazpíval, protože mu oknem uletěly noty.

Řekli mu: Tancuj!

a on nezatančil, protože zapomněl rytmus v baru.

Řekli mu: Tleskej!

a on nezatleskal, protože držel ostatním palce.

Řekli mu: Drž krok!

a on ho nedodržel, protože neuměl napočítat do dvou.

Řekli mu: Miluj!

a on nemiloval, protože mu kočka vypila nápoj lásky.

Řekli mu: Plakej!

a on se usmál.

Nedělní miniglosy č.160

Zdražení vajec vedlo podle očekávání i k růstu cen vaječného koňaku a žloutkových věnečků, nečekaně ale došlo i ke zdražení vstupného do pražské Bílkovy vily.

----------------------

Díky mimořádně silnému přílivu teplého vzduchu byl o víkendu na stanici v pražském Klementinu překonán letitý teplotní rekord z počátku druhohor. Jak ale uvádějí někteří čeští političtí dinosauři, ve druhohorách byla pro měření teploty použita odlišná metodika, takže jsou oba výsledky obtížně porovnatelné.

 

O našich vzorech

Sociologové občas tvrdívají, že se během let překotně mění naše vzory. Většinou prý pochopitelně k horšímu, to už je u lidí takový zvyk: Posloucháte-li někdy stesky moralistů, musíte být překvapeni, že ještě zemská koule nepodlehla atakům stále koncentrovanější lidské zlotřilosti a drží vůbec pohromadě, zdá se, jako by vše minulé bylo jaksi automaticky lepší a poctivější, což mi tak úplně neladí. Někdo se děsí skutečnosti, že je dnes pro spoustu lidí vzorem známý hokejista, nicméně mně osobně je rozevlátý sportsman jako vzor pořád o dost milejší než třeba kdysi uměřeně vyhlížející Stalin. Ale vzory lidské jsou měřítkem příliš nestálým a individuálním, proto jsem si řekl, že by nebylo od věci prozkoumat nějaké stabilnější vzory, existují-li. A ony skutečně existují: Jsou to vzory gramatické!

Na první gramatický vzor jsem si vzpomněl, když jsem nedávno psal v jednom textu o nůši. Ano, to je přece jeden z dávných vzorů… Jak to do nás vtloukala naše češtinářka: "Žena, nůše, píseň, kost…" Pravda, dnes v době módních značek se už nůše moc nenosí a v první vzorové lize nehraje, protože její skutečná podoba a použití dnešním školákům moc neříká. Z baráže do první ligy postoupila růže, která nůši ochotně nahradila v příslušných učebnicích. Tedy: Žena, růže, píseň, kost… Jedná se ale ještě dnes o skutečné a stabilní vzory?

 

Vyhlášení soutěže o třicetitisícího návštěvníka

Uznávám, tento blog není příliš soutěživý. Většinou se tu nehrají hry, nerozdávají "diplíky", nelosují výherci iPadů, nad rvačkou o miliónové jackpoty nebdí příslušníci bezpečnostních služeb ani státní notáři. Za celé více než tříleté trvání blogu jsem vyhlásil jen jednu jedinou soutěž ku příležitosti stého vydání Nedělních miniglos. A tak si kladu klasickou cimrmanovskou otázku: "Není to málo, Antone Pavloviči?"

Sice tiše doufám, že čtenáři přicházející na tyto stránky, je nenavštěvují primárně s touhou soutěžit a vyhrávat, a mají jinou motivaci, ale proč jednou neudělat výjimku, nepopustit soutěživcům uzdu a nevyhlásit skutečnou soutěž s jasnými pravidly a konkrétními cenami? Myslím, že nazrál čas!

Když se podíváte do levé, oranžové části obrazovky na mém blogu (s rubrikami oblíbenými odkazy i archivem článků), úplně dole uvidíte několik různých čitačů návštěvníků těchto stránek. Jako úplně poslední z nich je velké zelené číslo na bílém pozadí, které právě před pár hodinami přesáhlo 29 500. Ano, podle této metodiky (z použitých statistik je právě tato nejpřísnější, protože nepočítá opakované návštěvy téhož návštěvníka během jednoho dne) již téměř třicet tisíc návštěvníků poctilo moje stránky svou návštěvou. S důrazem na slovo TÉMĚŘ. Kdopak asi bude ten třicetitisící?

 

Nedělní miniglosy č.159

Vzhledem k evropskému nařízení o zvětšení chovných klecí nosnic v České republice výrazně zdražila vejce. Ministerstvo zemědělství se ve spolupráci s Ministerstvem kultury rozhodlo snížit poptávku po vejcích v období Velikonoc tím, že dočasně oficiálně změnilo text známé koledy na "Hody, hody, doprovody, dejte akcie malovaný…", na což zareagovala pražská burza několikaprocentním růstem. Světové investiční společnosti zároveň vydaly doporučení významným investorům, aby omezili své investice do kindrvajec.

 

Den splněných přání

Neměl rád tahle rána. Svět viděný jejich brýlemi ztrácí obrysy. Ostré hrany se otupují, zakulacují, tupá bývá jak hlava, tak i bolest, která jí prostupuje. Je snadné říct si, že už se to nebude opakovat. Dřív, když si to říkával, to myslel naprosto upřímně, dnes si lže. Usmál se a řekl si, že včera v noci to bylo zase doopravdy naposledy. Podíval se na displej svých hodinek. Neukazovaly nic. Vždycky, když nic neukazují, je půl dvanácté, protože v té době se digitální ručičky ztrácejí v osleplých segmentech.

Vpotácel se do kuchyně. "Pfff!! Takového svinstva!“ povzdychl si, když uviděl kuchyňský stůl, pozůstalého po včerejší oslavě, nesoucího na svém hřbetě umatlané talíře od pomazánek a chlebíčků, skleničky s rudými zbytky vína na dně i rtěnek na okrajích, flekatý ubrus, pohlcující v sobě nechtěně vycamranou daň bohům, a když se nadechl vzduchu prosyceného včera večer tak lahodnou a dnes tolik odpornou směsicí alkoholových výparů a cigaretového kouře. S pozůstatky lukulských hodů ostře kontrastoval obsah ledničky. Ondřej vztekle přibouchl dvířka. 

„Aspoň vyvětrat tu mohla!“ Kdyby to tu někdo viděl, nemohl by uvěřit, že s takovou hospodyní vydržel už pět let. Aspoň vyvětrat! Nebýt její společnosti různých známých a tetiček a kolegů a jánevímkohoještě, oslava by se určitě neuskutečnila. Prožili by další z obyčejných dní, další z obyčejných večerů, který by si třeba mohli zpestřit nějakou nesmyslnou hádkou. Ráno by bylo vyvětráno a jeho by určitě takovým ukrutným způsobem nebolela hlava.

 

Nedělní miniglosy č.158

Podle překvapivých výsledků průzkumu českého trhu kradou v České republice bohatí lidé častěji, než chudí. "Ještě se nám nepodařilo odhalit jednu důležitou věc," řekl nám vedoucí výzkumného týmu, "a to jestli lidé více kradou, protože jsou bohatí, nebo jsou bohatí, protože více kradou."

-----------------------

V České republice se letos objevil nečekaně vysoký počet orlů mořských, kteří už v naší zemi nejen zimují, ale i stavějí hnízda a vyvádějí mladé. Tento trend s obavami sledují především v Čechách nejtradičnější dravci, kteří se navíc obávají, aby velké množství orlů nějak nepatřičně nenarušilo příští Všesokolský slet.

 

O zcestovalé zelenině

Dostal jsem včera docela obyčejnou chuť si o víkendu něco dobrého uvařit. Nakoupil jsem pochutiny různého druhu a skoro úplně nakonec mě napadlo, že potřebuji ještě dokoupit cibuli. Mám cibuli rád. Ne, že bych patřil k těm, kteří ji v syrové podobě přichroupávají ke krajíčku suchého chleba ve vlaku, jak už jsem to taky viděl, ale je pravda, že moje vaření se bez cibule obejde jen málokdy. Ale třeba bílá, neobyčejně šťavnatá cibule, kterou si pravidelně vozím z návštěv Řecka (ano, někteří lidé si z Řecka vozí napodobeniny antických památek, já cibuli :-)), se dá jíst klidně i syrová a pořád je to delikatesa. Takovou cibuli, kdyby tak měli u nás v obchodě! Došel jsem tedy do úseku ovoce a zeleniny a rozhlédl se. Ano, takhle cibule dole v bedně vypadá moc pěkně - není sice tak bílá, jako moje vytoužená řecká kráska, ale jistě svou roli při mém kuchtění zastane na jedničku. Už jsem měl cibuli zváženou, když jsem si všimnul pro mne docela zásadní věci: Cibule byla dovezena z Uruguaye.

 

Skromné vítání jara

Ani jsme se po všech těch sibiřských mrazech nenadáli a pod balkónem nám náhle ptačími hrdélky zajódlovalo jaro. A protože se jaro do našich zeměpisných šířek vrací z pěkné dálky, myslím, že se sluší ho jaksepatří přivítat. Ale jak se správně vítá jaro? Chlebem a solí? Ohňostrojem a sprškou konfet? Slavnostními fanfárami, patetickými proslovy a možná dokonce státní hymnou? Kdepak, takovou okázalost si opravdové jaro nezaslouží. Co kdybychom ho pro začátek přivítali stylově a skromně - třeba jen kratičkým článkem na blogu a obyčejnou kytičkou sněženek? Nebude to méně upřímné a věřím, že to jaru udělá větší radost.

Nedělní miniglosy č.157

Zásahová jednotka Evropské unie specializovaná na zákroky proti evropskou legislativou zakázaným veřejným zabijačkám dorazila omylem k autonehodě na Barrandovském mostě a zkomplikovala nasazením několika obrněných vozidel již tak dost problematickou situaci na pražské dopravní tepně. Velitel jednotky nicméně zásah hodnotí jako oprávněný, protože se ukázalo, že zde bourali dva řezníci.

-----------------------

Vědci vyvinuli syntetické maso, které v sobě nemá ani stopy po mase živočišném. Odborníci ovšem poukazují na to, že jde jen o neumělou laboratorní nápodobu českého špekáčku, který neobsahuje žádné živočišné maso už dávno, a nikdo z toho nedělá žádnou velkou vědu. Svaz českých pseudouzenářů proto na výzkumný tým podal žalobu pro porušení autorských práv.

 

Kuro to širo

Když jsem byl loni v Japonsku, představoval jsem si, že vejdu do nějaké hodně drsné tokijské nálevny, zatvářím se zarputile jako major Cowley a poručím si "Kuro to širo", aby mi místní dobře rozuměli. Tedy Black and white. Tedy Černou a bílou. Ale cestou jsem nenašel ani odvahu něco takového učinit, a koneckonců ani odpovídajícím způsobem drsnou nálevnu.

A protože poslední dobou žiju právě tak trochu stylem "kuro to širo", rozhodl jsem se, že zkusím najít takovou fotografii z Japonska, která se bude k tomuhle tématu nejlépe hodit. Nakonec jsem našel záběr docela zajímavé konstrukce nádražní haly v městě Kanazawa, ve které jsem strávil pár příjemných hodin čekáním na vlaky, které "za příčinou tajfunu" celý den nejezdily (ti, kdo dosud nevědí, o co šlo, si mohou přečíst podrobnosti a prohlédnout nádražní konstrukci z většího odstupu v reportáži Tajfunění). 

 

Vzpomínka na filmy Miloše Formana

Předevčírem oslavil 80. narozeniny režisér, kterému se podařilo jako jedinému umístit do mých filmových "top ten" rovnou dva filmy (Amadeus a Přelet nad kukaččím hnízdem) - Miloš Forman. A protože různých připomenutí bylo možné najít v uplynulých dnech ve všech možných médiích nepočítaných, znovu - podobně jako při nedávné osobní vzpomínce na Václava Havla - jsem se rozhodl nepsat o oslavenci všeobecně známá a dohledatelná fakta, ale přidat spíš netradiční osobní zkušenost, která je s ním spojená.

Když jsem byl malý kluk, našel jsem doma v jednom šuplíku poklad: Staré časopisy z "obrozeneckého" roku 1968. Pominu teď výtisky časopisu Mladý svět, při jejichž četbě jsem měl vždycky intenzivní pocit, že "páchám odboj", protože jsem jen zíral na otevřenost tehdejších článků (mladší čtenáři se teď samozřejmě musejí usmívat, protože pro ně je už (naštěstí) takové vzpomínání něco jako Zápisky z války galské :-)). Nicméně ve druhém štosu byly časopisy KINO z let šedesátých, ze kterých jsem se dozvěděl mnohé o tehdy právě probíhajícím zlatém období české kinematografie, české nové vlně, kdy najednou i jinak celkem netalentovaní čeští režiséři začali náhle točit výborné filmy. No a co teprve tak talentovaný a svérázný režisér jako Miloš Forman! A tak jsem se dočetl o Láskách jedné plavovlásky i o filmu Hoří, má panenko a byl jsem naštvaný, že díky trezorové politice tehdejšího režimu tyhle filmy patrně nikdy nespatřím. Byl jsem ale šťastný, že jsem si o nich mohl aspoň přečíst, prohlédnout si pár fotek a s nabytými znalostmi jsem pak mohl okouzlovat spolužačky.

Nedělní miniglosy č.156

V minulém týdnu došlo na burzách k poklesu akcií pohřebních firem, což je podle investičních odborníků a meteorologů dáno především dlouhodobým zhoršením rozptylových podmínek.

-----------------------

Po uzákonění přímé volby prezidenta učinili čeští poslanci i další odvážný krok na cestě k přímé demokracii a odstranili ze školních osnov matematiky nepřímou úměru.

 

Mlčenlivý únor

Mlčení vzalo mi rým

úsměvem široširým

bez jediného kazu.

Zjevení únorová

mlčení snadno schová.

Tak ticho vládne mrazu.

Mlčí teď písně tklivé,

moře je mlčenlivé,

bez snů a beze stesku.

Nemluvný rybář k ránu

z Tichého oceánu

vylovil Tichou tresku.

Ticho jde na výzvědy;

na řece mlčí ledy,

co berou jezy ztečí.

Únor se boří v sněhu,

dostává do oběhu

ticho, které prý léčí.

Omerta vládne světu,

promlčí každou větu;

únor mi krade snění.

Krádež a zpronevěra!

Podal jsem na něj včera

dvě trestní oznámení.

I když se únor vleče,

snad ticho slov i vztahů

do jara nepřeteče.

Soudní dvůr bez průtahů

oznámil nález cenný:

Únor je promlčený!

Ticho se proměnilo

ve dne a taky v noci

v lehké šumění deště.

Naděje trochu zbylo:

Rozsudek třeba ještě

nenabyl právní moci! :-)

Nenápadný půvab buržoazie

Umíte rozeznat sen od skutečnosti? Schválně jestli se vám to podaří v už, myslím, klasickém Buňuelově filmu o skupince přátel z tzv. lepší společnosti, kteří by spolu velmi rádi povečeřeli, ale stále jim tento prostinký plán cosi hatí. Jako kdyby se všechny škodolibé síly spikly proti jejich úmyslu: Jedna překážka za druhou se jim staví do cesty k vysněnému společnému jídlu, ať už je to tryzna za právě zesnulého majitele restaurace, oplakávaného zaměstnanci ve vedlejší místnosti, vojenské manévry v okolí přepychového sídla, jehož obyvatelům už nezbývá pár pěťáků na zahradníka,nebo zákrok policie. A tak přátelé zabíjejí čas plkáním, to když už nepomáhá, snad aspoň většinou neubližuje.

Zpočátku se děj zdá být poměrně realistický, byť občas poněkud absurdní, ale realita je postupně obkličována snem, zpočátku pouze v podobě vyprávění, ale celý děj se postupně do snu noří stále hlouběji, sny jednotlivých postav se dokonce vzájemně proplétají a divák postupně ztrácí přehled, což - jak věřím - slouží dodnes k pobavení již dávno zesnulého velikána filmové režie. A přiznávám, že i já se při sledování tohoto filmu dobře bavím, viděl jsem ho asi už popáté a zdá se mi být čím dál zajímavější a zábavnější. Humor je ale třeba hledat pod povrchem, nejde samozřejmě o žádnou prvoplánovou řachandu, u které by člověk padal smíchy z křesla.

 

O osobních významných dnech

Pozn.: Publikaci dnešního článku jsem si vzhledem k tématu dovolil načasovat. Ve skutečnosti byl tento text napsán už včera večer. Snad mu toto malé zpoždění neubere na aktuálnosti a snad se na něm nešťastně nepodepíše skutečnost, že bylo shodou okolností právě třináctého :-).

Když se podíváme do kalendáře, hemží se to tam různými svátky a významnými dny. Ano, je to příjemné, pokud z toho kouká i volný den, ale ruku na srdce - jsou to právě ty události, které bychom si připomínali, kdyby to záleželo na nás? Hned s Novým rokem mám docela problém, pokud si ho dám - podobně jako oficiální tvůrci kalendáře - do souvislosti se vznikem České republiky. Takový významný den třeba mně osobně není úplně po chuti, protože v tomto případě vznik přicházel ruku v ruce se zánikem, což sice na světě tak většinou bývá, ale nemusí to ještě vždycky znamenat důvod k oslavě. Na druhou stranu přiznávám, že jsem po silvestru ochoten oslavit klidně i výročí bitvy u Kamenné Lhoty, jen když nemusím na Nový rok do práce!

 

Nedělní miniglosy č.155

Čeští poslanci si po dvaceti letech poctivé přípravy optimálního znění právních předpisů konečně zrušili zákonem danou doživotní imunitu. Jako částečnou kompenzaci budou každý měsíc čerpat částku 35 000 Kč na vitaminové přípravky a parlamentní funkcionáři budou navíc fasovat funkční prádlo.

-----------------------

Nejlepší sportovní krtci z celého světa se sjeli na Vysočinu, kde se o víkendu konala tradiční soutěž O zlaté lízátko. "Je tu k vidění skutečně světová extratřída," pochvaloval si účast předseda organizačního výboru "a jsme moc rádi, že má naše soutěž i nadále své místo v kolotoči Světového poháru. Škoda jen, že počasí českým reprezentantům tentokrát moc nepřálo a zvýhodnilo reprezentanty ze Skandinávie, Kanady a také sibiřské účastníky, kteří mají přece jen výrazně větší zkušenosti z permafrostu."

 

Andělská disputace

Loňské výhry v novém roce mizí,

ale prosím, neděste mě krizí!

Říkám otevřeně

(a kaju se denně):

Nikdy nebyla mi cizí

drobná pochybení lidská;

tak po šestém pivu

potom není divu,

že mám i vidění scholastická.

Můj anděl v nich tančí dál své piruety

odhodláním a únorem zkřehlý

na špičce gramofonové jehly

v kupce sena

posolené květy,

dál mlčenlivý

a skrytý cizím

i mým

očím.

Upřený pohled hrdé duše

a nevyčíslitelná sběratelská cena.

Takové stvoření jen tak nezotročím!

Andělé jsou bytosti neposedné,

diskutovat tak můžeme věčně:

Je jich na té špičce nekonečně

nebo jenom počet blízký jedné?

Zamrzlá Berounka

Voda v Berounce je v Dobřichovicích za normálních okolností docela rychlá a dost dlouho jí trvá, než ji okolní mráz znehybní. Leč - letošní vlna (malých českých) sibiřských mrazů je silná a vytrvalá. Řeka se nejdřív zaplnila plujícími krami a ledovými chuchvalci a trochu jednolitého ledu bylo jen při březích. V noci z pátku na sobotu se ale obrnila poctivým ledovým krunýřem, který měl v sobě jen několik průhledů do vodního proudu, postupně přecházejícího do ilegality. Berounka ztuhla a po dlouhé době propojila oba své břehy napohled pevnou cestou.

V sobotu odpoledne jsem z lávky právě obdivoval výtvarnou rozmanitost říčního ledu, když se ledová masa dala do pomalého ale nezastavitelného pohybu. obrovská energie unášených ker si prorážela cestu jako atomový ledoborec a na místech střetu tlaků s protitlaky vznikaly čerstvě vyvrásněné ledové bariéry a hory. Led, který se neudržel v hlavním proudu, byl nemilosrdně vyvrhován na břeh a vzrostlé keře pro něj nebyly žádnou velkou překážkou.

 

Nedělní miniglosy č.154

Jedna z nejvýznamnějších společností zabývajících se průzkumy trhu po dlouhém, náročném a velmi nákladném průzkumu ve všech vrstvách české společnosti zjistila, že rodiny, které mají více půjček než úspor, trpí finančními problémy častěji než rodiny, ve kterých úspory převažují. Převratnost tohoto objevu řadí odborníci hned za nedávné revoluční zjištění téhož výzkumného týmu, který poprvé v historii vědeckými statistickými metodami s velkou pravděpodobností odhadl, kolikrát zmokneme, nebude-li pršet.

-----------------------

Hygienici prokázali, že voda vytékající z českých vodovodů obsahuje řadu známých léků, např. ibuprofen. "Naštěstí jsou dávky minimální a prakticky neměřitelné, takže se dá říci, že voda z kohoutku je mnohačetné a nesporně mimořádně účinné homeopatikum," řekl nám vedoucí výzkumného týmu. Tuto skutečnost už ostatně většina českých vodárenských společností začala zahrnovat do ceny vodného a počítá se i s tím, že za každé použití léčivé vody se bude vybírat standardní třicetikorunový zdravotnický poplatek.

 

Spáleniště

Přiznávám, opakovaně nemívám rád měsíc leden. Nevím, čím si to tenhle měsíc zasloužil, vlastně mi nikdy nic špatného neprovedl a naopak mi občas do cesty přihrál i zajímavou událost, možná jen jako úplatek, kterým by si mohl vylepšit svůj celkově dost negativní profil. Možná jsem byl v některém z minulých životů (anebo jsem doposud?) medvědem, který se snaží v lednu zavrtat v polospánku co nejhlouběji do svého brlohu, aby ostatní pokud možno příliš neotravoval a nekazil jim náladu. A protože navíc souhlasím s názorem, že "lednové dny se táhnou jako žvejkačka", nemohl jsem se dočkat, až leden předá svou pomyslnou štafetu únoru. Co na tom, že únor své "předsednictví" zatím opírá o berlu Mrazilku, hlavně že je tu! A čím nejlépe přivítat naději zakletou do jen rozvážně se prodlužujících dnů, než jubilejním desátým haiku a další malou cestou "do pravěku"?

Spáleniště

Posvátné stromy

mění se darem blesku

ve světlonoše.