čtvrtek 2. února 2012

Spáleniště

Přiznávám, opakovaně nemívám rád měsíc leden. Nevím, čím si to tenhle měsíc zasloužil, vlastně mi nikdy nic špatného neprovedl a naopak mi občas do cesty přihrál i zajímavou událost, možná jen jako úplatek, kterým by si mohl vylepšit svůj celkově dost negativní profil. Možná jsem byl v některém z minulých životů (anebo jsem doposud?) medvědem, který se snaží v lednu zavrtat v polospánku co nejhlouběji do svého brlohu, aby ostatní pokud možno příliš neotravoval a nekazil jim náladu. A protože navíc souhlasím s názorem, že "lednové dny se táhnou jako žvejkačka", nemohl jsem se dočkat, až leden předá svou pomyslnou štafetu únoru. Co na tom, že únor své "předsednictví" zatím opírá o berlu Mrazilku, hlavně že je tu! A čím nejlépe přivítat naději zakletou do jen rozvážně se prodlužujících dnů, než jubilejním desátým haiku a další malou cestou "do pravěku"?

Spáleniště

Posvátné stromy

mění se darem blesku

ve světlonoše.


Cesta do pravěku:

Měli jste v autoškole rádi křižovatky? Ano, to jsou takové zajímavé a na papíře (ne už tolik ve skutečnosti) celkem zábavné rébusy, kde řešíte, jak se se svým namalovaným autíčkem dostat do kýženého směru, aniž byste porušili pravidla a aniž by to do vás někdo uprostřed křižovatky napral. A protože na nějakých křižovatkách stojíme každou chvíli, možná stojí za to připomenout krátký článek z července 2009, který pojednává o tom, jak se se zapeklitými křižovatkami dokážou vyrovnat Vermonťané. Že jste ještě živého Vermonťana nikdy na vlastní oči neviděli? Pak se možná i v "pravěkém" článku O životních křižovatkách a typických Vermonťanech dozvíte něco nového. A já vám navrch popřeju pěkný a optimisticky laděný únor a vaše případné únorové křižovatky jen pěkně přehledné, dobře značené a zcela bez námrazy.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.