Již od léta jsem měl za lubem podívat se na Šumavu v zimě a pokusit se poprvé nafotit zimní infračervené fotky v mém oblíbeném kaňonu Vydry. Vůbec jsem netušil, co bude infračervené focení obnášet, a chtěl jsem tuhle metodu vyzkoušet. Dnes vám předkládám k nakouknutí desítku fotografií. Nemám jich o moc víc, protože každá fotka vyžadovala několikaminutovou expozici (od čtyř do dvanácti minut). I když se moc snažíte, při takové "kadenci" za krátký zimní den příliš fotek nenafotíte. Ještěže jsem měl možnost přenocovat přímo na Turnerově chatě asi v polovině kaňonu Vydry. Čerstvě zasněžená řeka a les tak pro mne byly přístupné již od rána až do pozdního odpoledne.
Vydra u Turnerovy chaty. Ledový cukr je na větve nasypaný úplně čerstvě, den předtím ho spláchl celodenní liják. Namodralé barvě jehličnanů a kamenů se nedivte; ti, kteří kdysi viděli červencovou kolekci letních infrasnímků ze stejných míst už jsou jistě zvyklí, že barvy na těchto fotkách jsou občas trochu psychedelické :-).
Na druhém břehu řeky občas po cestě projely skupinky lyžařů. Skoro šestiminutová expozice "narušitele" dokonale vymazala. Ještěže podobně nevymazala i fotografa! I když - teď mě napadá - vždyť ani on není nikde vidět!
Když jsem ráno vyrazil fotit, asi hodinu jsem hledal správná místa, pak jsem se probrodil sněhovými závějemi, sestavil všechno nutné vybavení, zacílil jsem, nasadil "černý" dekl infrafiltru, připojil drátěnou spoušť a zmáčkl. A hned bylo jasné, že mohu vše zase rozmontovat a začít se brodit zpátky na "základnu". Když není nabitá baterie, můžete mít připravený sebelepší záběr a je vám to k ničemu. Ale i po třech hodinách zdržení vypadala Vydra docela malebně, že?
Lávka k bývalé Hálkově chatě. Jediná možnost, jak se legálně dostat na druhý břeh řeky, odkud se otevírají krásné výhledy do kamenitého koryta.
Záběr přímo z lávky. Scenérii trochu ruší napadané větve z okolních stromů. Odstranit se ale nedají, protože se nacházíme v první zóně národního parku. Prostě Příroda!
Na skále u Turnerovy chaty vykouzlila odkapávající voda pozoruhodné kolonie rampouchů. Nějakou dobu jsem obcházel kolem a kupodivu jsem k těmto varhanům nenašel ani klaviaturu, ani měchy.
Uhlazená čokoládová řeka neodpovídá moc realitě, protože po celodenním dešti byla Vydra docela rozbouřená. Opět ale zaúřadovala dlouhá expozice, která dokáže trpělivost při focení odměnit "šlehačkovou" hladinou proudící vody.
Balvany v říčním korytě měly fešácké sněhové čepice vymleté z jedné strany stříkající vodou. Podobné čepičky mají sochy na Velikonočním ostrově, takže Erich von Daniken by nám jistě vysvětlil, kdo za tyto zvláštní módní doplňky může.
Hluboký kaňon se střídavě zahaloval temnými mraky, ze kterých hustě sněžilo a občas vykukovalo zpoza mraků sluníčko. Poměrně nepříjemné a nestálé světelné podmínky, které znehodnotily několik fotografií. Tu následující naštěstí ne.
Záběr z cesty mezi Turnerovou chatou a Čeňkovou pilou pod kamenným mořem. Kupodivu, v zimě je tu docela zima :-).
Zatímco pro normální fotografie byly podmínky doslova mizerné - ostatně, když jsem viděl na displeji výledky několika pokusů o standadní fotky, brzy jsem toho nechal - infrafotky myslím vyšly celkem slušně. Pro dlouhé snímání ale případným zájemcům o zimní infračervené fotografování doporučuji opravdu teplé oblečení. Když si dáte tři snímky s desetiminutovou expozicí za sebou v desetistupňovém mrazu, poznáte, co asi myslel Einstein svou relativitou, protože čas se umí neskutečně vléct a zima je vlezlá :-).
Tak co, vybrali jste si ten "svůj" snímek, kterému byste ve volbách dali svůj hlas?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.