sobota 7. ledna 2012

O slastech a strastech přímé volby prezidenta

Ledva Poslanecká sněmovna odsouhlasila přímou volbu prezidenta, začínají se dít věci. I když ještě zdaleka není jasné, zda Senát přímou volbu potvrdí, jako Bob a Bobek více či méně čerstvě vyskakují z klobouku další a další jména těch, kteří by se chtěli, mohli nebo měli ucházet o místo na čelní zdi všech českých školních tříd. Tu se hlásí do ryze republikánského postu tradiční aristokrat, tu zase ten, který si jistě díky znalosti statistiky dokáže spočítat pravděpodobnost svého úspěchu s přesností na dvě desetinná místa. Tady se mluví o adeptovi s dálněvýchodními předky, onde se zas připomíná, že by se mělo uvažovat o nějaké schopné ženě, nejlépe se zkušeností z parlamentních funkcí. A to se ještě támhle možná hlásí o slovo jistý velkopodnikatel s fašizující dikcí a je jen otázkou času, kdy se odhodlá přihlásit i někdo, kdo bude chtít směnit svou celebritní popularitu z bulvárně zapáchajících stránek a obrazovek za popularitu politickou.

Přiznávám se otevřeně, že nejsem velkým zastáncem přímé volby prezidenta. Nemyslím si, že taková volba přinese lepší výsledek než volba Parlamentem, a už vůbec si nemyslím, že taková volba proběhne důstojněji, i když by se po několika posledních nepřímých volbách mohlo zdát, že nedůstojněji již to nejde. Možná se pozornost občanů na nějakou dobu obrátí od reklamních víceúčelových krouhačů a univerzálních superčistících prostředků k podobně laděným kampaním na toho nejlepšího českého prezidenta, kterého když si za přemrštěnou cenu koupíte, dostanete druhého navrch zdarma a ještě postoupíte do slosování o štangli salámu. Česká náměstí a hlavní ulice se polepí známými i méně známými tvářemi, které se nás budou chtít lahodně znějícími slůvky přesvědčit, že neprohloupíme, dáme-li svůj hlas právě jim. Náhle vyretušované obličeje i charaktery si nás budou chtít zařadit právě do toho svého krysařského procesí a umím si představit, že jako lákadlo zvolí našim boltcům obzvláště libozvučné píšťaly.
 
Doufám, že by se mohli ještě objevit mimořádně silní kandidáti. Co kdyby takového Karla Gotta již omrzeli jeho tradiční Zlatí i Čeští slavíci a rozhodl by se pro změnu jednou vyhrát v prezidentské anketě Týtý? Co kdyby si Jaromír Jágr náhle uvědomil, že už se mu v jeho věku dál nechce nechat se narážet na zámořské mantinely, a řekl si, že ostatně Lány nejsou tak daleko od Kladna, do kterého se podle svých slov stejně chtěl jednou vrátit. Měl by proti takovým kandidátům nějaký upachtěný a z definice neoblíbený politik šanci?

Není umění říkat lidem to, co chtějí slyšet. Není těžké hloupého přesvědčovat o jeho vysoké inteligenci, ošklivého o jeho kráse, chudého o jeho právu na bohatství, plebejce o tom, že je v jádru král. Při přímé volbě pochopitelně všechno toto zazní nesčíslněkrát. Kdo něco podobného potřebuje k pocitu štěstí, nechť si to užije. Jen se proboha nedomnívejme, že výsledek takové volby bude lepší než té dřívější. I když volbu budeme mít sebevíce "ve vlastních rukou", stejně budeme dál nadávat, jací jsou VONI, místo toho, abychom se občas podívali do zrcadla, jací jsme MY. Ani v tom nám, obávám se, přímá volba neuleví.


Čím déle o tématu přímé prezidentské volby přemýšlím, tím více si myslím, že existuje pouze jediný důvod, proč bych ji byl za dané situace ochoten vzít na milost: Ostatně uznejte sami, že heslo ČERF FOR PRESIDENT by se na českých náměstích a obřích billboardech kolem dálnic vyjímalo přímo báječně! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.