Už jsem se smířil s tím, že můj byt bude na Vánoce ve stavu, který dokážu považovat za uklizený jen já sám, protože mám z léta a podzimu letošního roku nelichotivé srovnání. Nepočítám ovšem naštěstí s žádnými dobřichovickými návštěvami, snad kromě pár lidí, kteří si přijdou vyzvednout své objednané obrazy, a těm svůj byt představím jako místo, které je především mou kanceláří a zároveň ateliérem, což by mohlo příslušná estetická očekávání snížit na únosnou mez. Do těch pár zbývajících dnů (především pak večerů) bych ještě rád včlenil pondělní prohlídku budovy Ministerstva průmyslu a obchodu, páteční předvánoční setkání vážené stolní společnosti, jejímž členem jsem se v uplynulé sezóně stal, sobotní návštěvu v domě U obrázku Panny Marie na Kampě, kam tentokrát dorazím až na sedmou večerní a budu mít asi hodinu na zapálení světel v zázračných lampičkách na tamějším balkónku a na související focení, tradiční večerní
malostranskou fotovycházku o svých "volitelných narozeninách" a samozřejmě i nedělní psaní Nedělních miniglos, našeho svérázného
blogového týdeníku, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy
ještě o něco víc než pravdu" a už déle než 15 let skoro každou neděli
shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Jestli v tom plánu postrádáte vyčleněný čas na pořízení vánočních dárků a usuzujete z toho, že dárky už mám, ta první úvaha je správná, bohužel z toho plynoucí úsudek nikoli. Co s tím budu dělat, případně jak to svým blízkým vysvětlím, ještě nevím, snad s politováním přesunu plnou odpovědnost na Ježíška, ten se snad nebude bránit soudně.
Od
minulé neděle jsem zveřejnil dva nové články: Pozval jsem
vás do pozoruhodného románského staroměstského podzemí v článku Andělská kolej na pražském Starém Městě a po celkem dlouhé době jsem pustil na špacír své úvahy o světě, který nás obklopuje, v textu Co vědí šatní moli o Austrálii. Z předchozího období ještě jednou připomenu svůj životní rekord, představující Dvě kávy během jednoho dne, fotografickou výstavu Jana Šibíka - Severní Korea
, která byla v pražském Karolinu prodloužena do úterý 17. prosince, a svůj jubilejní desátý překlad básničky Christiana Morgensterna, kterým tentokrát byly Dvě flašky.
Z archivu jsem dnes povytáhl další dvě adventní básničky: Adventní pohlednici z roku 2016 a ještě o tři roky starší Adventní noční impresi. Aspoň jsem se díky oběma z nich ubezpečil, že mé sny ani jejich obsazení se nijak zvlášť nemění, i když mi samozřejmě hrozí určité riziko, že se o ně začne zajímat antimonopolní úřad.
A jako letos na podzim už tradičně na závěr opět přidám speciální dárek pro všechny, kterým se nepovedlo
dostat na mou sólovou chotěšovskou fotovýstavu, ač by si ji byli rádi
prohlédli - virtuální prohlídku reálných výstavních prostor,
kde si můžete chodit a prohlížet si fotky podle své libosti, aktuální
nálady a časových možností, protože tahle výstava nikdy nezavírá.
Přeji všem milým čtenářům Nedělních miniglos - pokud to tedy aspoň trochu
půjde - co nejklidnější
adventní čas, ať se vám během něj daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.