úterý 17. prosince 2024

Fantova budova Ministerstva průmyslu a obchodu (1928-34)

Abychom byli historicky přesní, správně by to tedy v době vzniku měl být "Palác Ministerstva průmyslu, obchodu a živností a Patentního úřadu", ale Ministerstvo průmyslu a obchodu je to dodnes. Po setmění je prostorná budova na nábřeží Vltavy poblíž Štefánikova mostu prakticky nepřehlédnutelná, hlavně díky své osvětlené kopuli, která nad Vltavou svítí jako výkonný maják. Asi vám tedy nemusím vysvětlovat, že když se přede mnou náhle objevila možnost si projít interiér budovy, aniž bych se na tomto ministerstvu nutně musel stát úředníkem, na nabídku jsem co nejrychleji kývl, i když se prohlídka uskutečnila jen pár dní před Vánoci. Trochu jsem se obával, jestli bude uvnitř možné volně fotit a v dlani jsem nervózně žmoulal svou oficiální "PRESS" kartičku, kterou se snažím nezneužívat, ale pro tento účel by se mohla hodit, ale nakonec bylo focení bez problémů, jen jsem musel slíbit, že snímky nezveřejním v žádných oficiálních médiích, protože to by musel posvětit příslušný útvar komunikace a PR, i proto jsem ostatně žádnou fotku z interiéru nevyvěsil ani na sociálních sítích, kde se příspěvky snadno a často bezmyšlenkovitě sdílejí. Myslím, že u mě na blogu bude z tohoto pohledu celkem bezpečno, protože sem chodí jen pár věrných návštěvníků, kteří už pochopili, že se zde nedočtou nic senzačního ani převratného, a taky bude možné fotky doprovodit vysvětlujícím komentářem. Na druhou stranu aspoň pár záběrů ukázat chci, protože předpokládám, že se většina z vás do těchto prostor běžně nedostane, tak se soustředíme na pár zajímavostí, které snad nepůjdou jednoduše zneužít k nějakým nekalostem.

Během prohlídky jsme se dostali prakticky do všech významnějších salónků a jednacích místností. V nich jsem příliš nefotil, spíš mě zajímalo, jak probíhá přizpůsobení skoro sto let staré budovy - jakkoli velmi kvalitně založené - dnešní představě kancelářského standardu. Musím říct, že lidé, kteří to mají na starosti, dělají svou práci moc dobře, protože jen máloco na pohled zavání 21. stoletím (no jasně, pár velkých obrazovek pro propojení na dálku, tomu se už dnes zamezit nedá, ale až snad na jednu výjimku ani to nevypadalo nijak zvlášť rušivě) a většina technických vychytávek (topení, klimatizace, datová komunikace) vypadá, jako kdyby na ně myslel již původní architekt, což v případě topení samozřejmě smysl dává (však se budova stavěla mimo jiné i přes extrémní "sibiřskou zimu" roku 1929, takže s topením počítat musela), ale u ostatních moderních vymožeností už ne.
 
Tohle mramorové schodiště vede od bočního vchodu budovy v Revoluční třídě nejkratší cestou k panu ministrovi.
 
 
Přece jenom sem jeden záběr z jedné z jednacích místností dám: Jde o největší zasedačku, která je k dispozici, a podle pozůstatků původní malby pod obrovitým (a běžně nesnímaným) obrazem Prahy v čele sálu to prý vypadá, že původně byla výmalba laděná do tmavě modré. Mimochodem, okna na levé straně sálu vedou k Vltavě, kde je hlavní průčelí budovy i s hlavním vchodem.

 
 
Tyhle hodiny se mi líbily moc. Sice nejdou a opravit se prý jednoduše nedají, ale to u takové krásy pro mě zas není úplně rozhodující. Společně s květinovou výzdobou mi to připadlo jako opravdu skvělé zátiší.
 

 
 
V centrální části budovy je hlavní schodiště, které v každém patře ústí do prostoru propojeného od přízemí až do třetího patra pozoruhodnými oválnými otvory. Toto je pohled dolů ze třetího patra a to, co dole vypadá jako maličký vánoční stromeček, má na výšku asi osm metrů; ostatně ještě si vánoční výzdobu ukážeme na konci článku, kde se podíváme naopak zdola nahoru.

 
 
Ve třetím patře už se dostáváme pod prosklený průhled do zmíněné kopule. Ano, nebojte, taky tam nakoukneme. Mimochodem, u dveří do některých kanceláří se dochovaly původní držáky, na něž bylo možné odložit doutník. Milý anachronismus, který mi připomněl Kryštofa Rozrucha v podání Vlasty Buriana v komedii U pokladny stál, kde si podobný držák na doutník taky zahrál. 

 
 
Napřed se ale půjdeme nadechnout čerstvého vzduchu na střechu nad centrálním rizalitem - mezi kamenné titány představující Průmysl, Obchod, Řemesla a Plavbu. Z této severní části střechy není Pražský hrad vidět, ale z některých oken v nejvyšším patře na západní straně je jako na dlani; ze stejných míst je také moc dobře vidět do hned vedle se rozkládajícího areálu Anežského kláštera.

 
 
Hlavní kopuli už jsme viděli průhledem zespodu, teď tedy pro změnu pohled ze střechy. Figurální výzdoba budovy je přebohatá, zkuste se někdy projít kolem dokola se zvednutou hlavou, schválně kolik kamenných figur napočítáte. Já moc a pokaždé jinak, ale na konci článku připojím správné řešení :-).

 
 
Na budově jsou celkem čtyři obrovité v kameni provedené velké československé státní znaky. Prý na svých místech přežily i Protektorát.

 
 
No a konečně vstupujeme do osvětlené kupole. I když jsem měl na foťáku ten nejširokoúhlejší objektiv, kterým disponuji, přesto jsem celou konstrukci kopule do záběru nedostal. První fotka je v barvě reálného osvětlení, druhou fotku jsem převedl do černobílého podání. 


 
 
Když jsme se dostatečně vynadívali na nejviditelnější část ministerstva, opět jsme sešli o patro níž a já si mohl znovu vyfotit - tentokrát už v barvě - stropní průhled do míst, kudy jsme před chvílí procházeli, společně se zábradlím obkružujícím zkratku k vánočnímu stromečku dole :-).  

 
 
Slíbil jsem vám i pohled zdola, tak tady ho máte; je dobře vidět, že vánoční stromeček rozhodně není žádný mrňous a prochází přes půldruhého podlaží..

 
 
Ven jsme prošli bočním vchodem , takže jsem si mohl vyfotit pro změnu východní stranu budovy s řadou majestátních sloupů. Ano, počkal jsem si na procházející postavu, nakročeno má pěkně, ale měl jsem si počkat na někoho vyššího, tenhle kolemjdoucí má bohužel právě takovou výšku, že se linie jeho hlavy dotýká linie struktury na fasádě, což vypadá odfláknutě. Tak příště... 

 
 
Poslední dva záběry jsou celkové pohledy ze Štefánikova mostu, kam jsem si poodešel s cílem udělat celkovou noční fotku speciálně pro tento blogový článek. První snímek je i s Pražským hradem v pozadí, druhý je bez Hradu a tedy více soustředěný na Fantovu budovu. Stála v době výstavby 32,5 miliónu Kč, Josef Fanta vyhrál se svým návrhem řádnou architektonickou soutěž a myslím, že po téměř století provozu by mohl být i dnes na své dílo hrdý.


 
 
Tak těch kamenných figur na rozlehlé budově, která nikdy nebyla využívána k jinému účelu, než ke kterému byla postavena (moc takových vládních budov nemáme), je prý dohromady 120. Kdo nevěří, může si udělat procházku a počítat, já vám každopádně děkuji za milý doprovod a přeji krásné vyvrcholení adventu.

17 komentářů:

  1. Tak to ti opravdu závidím, sem jsem chtěl vždycky podívat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Měl nás na starosti úžasný pán, který kromě toho, že všechno věděl a všude trefil, ještě mluvit strašně krásně česky :-).

      Vymazat
    2. Krásná čeština se slyší už zřídkakdy.☹️

      Vymazat
    3. A tohle byla úžasná a přitom naprosto "uživatelsky" krásná čeština, nic strojeného nebo nepřirozeného.

      Vymazat
  2. Nasvícená kupole je působivá, myslím, že jsem ji takto nikdy neviděl, ani jsem nevěděl, že se budova takto jmenuje, znám jen Fantovu kavárnu na Hlavním nádraží v Praze.
    Hodiny jsou také moc pěkné, ale mohli je alespoň natočit tak, aby ciferník nebyl odkloněn od vertikály a vypadalo to alespoň na fotografii, že ukazují správný čas.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Josef Fanta měl v Praze krásné zakázky. Hodiny se mi líbily i odkloněné, kdyby byly ještě správně srovnané, to by teprve bylo něco! :-)

      Vymazat
  3. Člověk by skoro čekal.v té kopulí nějaké astronomické nebo meteorologické přístroje...ale i tak je to pěkná vlastně svým způsobem historická budova..m

    OdpovědětVymazat
  4. Krásná! Působivé detaily, s těmi držáky na doutníky:) To už se dneska moc nevidí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jedině že by to byly nekuřácké doutníky. Nejspíš z orobince :-).

      Vymazat
  5. Lezarts
    Tato budova mě vždy fascinovala. Pro mě to je takový palác moderní doby. Když byl nasvícen, stal se perlou nábřeží. Děkuji, za aspoň malý náhled do nitra tohoto skvostu, do kterého se nikdy nepodívám, leda… převlečená za kelímek hranolků?:-))))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se tam líbilo. Je to na svou dobu dost staromódní, jinde ve městě už frčel jiný styl, ale má to dodnes řadu půvabů :-).

      Vymazat
  6. Petře, díky , žes nás tam vzal. ( v zimě a bez pavouků je to lepší). Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To, co nám pán o letních měsících vyprávěl, neznělo moc příjemně :-).

      Vymazat
  7. Tak konečně jsi vyřešil mou soukromou hádanku kdo a co to vlastně postavil. Jako že to je ministerstvo vím, ale stále jsem nevěděla jaké. Ale spíš hádanku o tvůrci tohoto architektonického skvostu. Jak už jsem ti psala na FB, a vlastně to bylo i takové moje soukromé přání aby to bylo dílo jiného skvělého architekta jehož nejznámější budovu (Atomový dóm v Hirošimě) zná celý svět. Protože ta podobnost kopulí je až zarážející. Ale je to práce Fanty a ne Letzla a tak tomu druhému zůstává dál u nás v Čechách jen lázeňská jídelna a kavárna v lázních Mšené a vrchní část bývalého Grandhotelu Šroubek, dnes Hotel Evropa a nehynoucí láska Japonců, které naučil stavět výškové budovy odolné tak velmi častým zemětřesením .....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fanta byl jako člověk odolnější, dožil se skoro stovky. A když to dobře dopadne, snad ho v tomhle ohledu jeho ministerstvo průmyslu a obchodu napodobí.

      Vymazat
  8. To jsou překrásné fotky! Nejsem žádná velká milovnice architektury (natož politiky), ale tyhle fotky mě naprosto nadchly. To by skoro člověk šel alespoň do nějakého toho výběrového řízení, aby se na tohle místo podíval :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.