Po mírně hektickém minulém víkendu, kdy jsme si od pravidelného vydání nedělního blogového článku odpočinuli, jsou tu opět Nedělní miniglosy, náš svérázný
blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy
ještě o něco víc než pravdu" a už déle než 15 let skoro každou neděli
shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Centrum Prahy se již obléklo do adventních světel a vůní, od kterých jsem prchl do kavárny na Poříčí, kde tradičně nedělník se značkou NMg cca od dvou do pěti (podle toho, jestli se právě daří či to při vymýšlení spíš drhne) píšu a ani prosinec nejspíš nebude výjimkou.
Od
minulého vydání NMg jsem zveřejnil celkem čtyři nové články: Pozval jsem vás do budovy Karolina na výstavu známého fotoreportéra Jana Šibíka Severní Korea (mimochodem, výstava už měla být touto dobou ukončená, ale byla prodloužena do 17. prosince!), ve dvou dílech jsem zkusil shrnout, co si pamatuji ze svého 17. listopadu 1989, a sestavu jsem doplnil fotočlánkem Dvouokna, ve kterém už jsem si dovolil předběžně ohlásit svou květnovou fotografickou výstavu v Berouně. Z předchozího období mohu ještě jednou připomenout další svůj překlad básničky Christiana Morgensterna - jubilejním desátým přeloženým textem je básnička s
běžným názvem Dvě láhve, u mne tedy spíš Dvě flašky, nebo článek O velkých následcích malých náhod,
ve kterém jsem popsal, jak se díky nenápadnému setkání na jedné pražské
ulici postupně sžívám s dříve nepoznaným světem českých fotografů, o
kterých jsem doposud spíš jen slyšel nebo četl (mimochodem - někteří tito milí čeští fotografové jsou ze mě úplně hotoví, protože jsem asi jediným zdejším fotografem, který nejenže upřímně netuší, jaké rozlišení má jeho foťák, ale dokonce ho to ani nezajímá :-)).
Abychom se dobře naladili na adventní náladu (vidíte, jak čistě jazykově naše nálady souvisejí s tím, jak jsme právě naladěni? :-)), z archivu dnes povytáhnu rovnou dva adventní kousky: Šest let starou básničku Advent emeritního alchymisty a ještě o pět let starší Adventní haiku, které u mě letos nevyžádaně nabylo nového významu.
A jako letos na podzim už tradičně na závěr opět přidám speciální dárek pro všechny, kterým se nepovedlo
dostat na mou sólovou chotěšovskou fotovýstavu, ač by si ji byli rádi
prohlédli - virtuální prohlídku reálných výstavních prostor,
kde si můžete chodit a prohlížet si fotky podle své libosti, aktuální
nálady a časových možností, protože tahle výstava nikdy nezavírá.
Přeji všem milým čtenářům Nedělních miniglos - pokud to tedy aspoň trochu
půjde - co nejklidnější
adventní čas, ať se vám během něj daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.