Dvouokna

Před pár dny jsem nahlásil do galerie Holandský dům v Berouně, kde se bude v květnu příštího roku konat moje příští samostatná fotografická výstava, že se výstava bude jmenovat MINICYKLY a měla by sestávat z asi pěti až šesti malých sérií fotek z různých dlouhodobých fotografických cyklů, které průběžně - většinou už řadu let - fotím. Určitě by se tam např. měl objevit i zde na blogu od samotného svého začátku v roce 2010 prezentovaný cyklus Kouzelná zahrada, určitě tam budou Říční variace, které fotím pořád na tom samém místě na Berounce, nejspíš tam bude i Praha pomalým okem, ze zahraničí asi i exotické a mně velmi milé Japonsko - V kůži Čekodžina. Zatím nemám úplně pevný plán, mám ještě pár měsíců na přemýšlení; v listopadu jsem musel dodat jen název pro jakýsi plán kulturních akcí v Berouně na rok 2025 a stručnou anotaci výstavy, jak se znám, rámcový plán bude ještě doznávat určitých změn a teprve postupně budou z mlhy budoucnosti vystupovat jeho konkrétní obrysy.

Díky tomu se ale začínám na svět kolem sebe dívat očima podobných minicyklů, najednou k sobě dávám různé obrázky, které mě dodnes nenapadlo stavět vedle sebe, protože jsem nepřemýšlel nad souvislostmi mezi nimi. Podobně je tomu u dnešní maličké série fotek "Dvouoken": vznikly každá v jiném čase, na jiném místě a vůbec nebyly určeny k tomu, aby tvořily jeden celek (byť minicelek :-)). je ale pravda, že jsou všechny z letošního podzimu a v počítači nebyly daleko od sebe, což byl ostatně důvod, proč jsem si možné tematické souvislosti mezi nimi vůbec všiml a řekl si, že to využiju pro tento článek, zvlášť když zdejší čtenáři teď dvakrát za sebou dostali pouhý "suchý" text bez obrazového doprovodu se vzpomínáním na 35 let staré události mého osobního 17. listopadu 1989. 

První dvouokno je z kostela svatého Petra na Poříčí, který dal jméno celé zdejší oblasti, jíž se tak říká Petrská čtvrť. V okolních ulicích se už víc než rok touláme při pravidelných měsíčních sobotních vycházkách s projektem Pražské domy a celkem třikrát jsme navštívili i tento chrám.

 

 

 

"ZDE V HOSTINCI „ZLATÉHO JEDNOROŽCE“ BYDLIL V ÚNORU 1796 SLAVNÝ HUDEBNÍ SKLADATEL LUDVÍK VAN BEETHOVEN", praví pamětní deska na tomto malostranském domě naproti kostelu u Panny Marie pod řetězem nedaleko Karlova mostu. Kaktusy tu asi v té době okna hostince nezdobily, ale mně se tohle dvouokno líbilo kvůli nenápadným kontrastům.

 

 

 

Třetí a poslední dnešní dvouokno je pro změnu z Plzně z nábřeží řeky Radbuzy, kam při svých občasných plzeňských výletech chodím chytat slunečné odrazy. Taky jedno z mnoha míst, kam jsem zvyklý se vracet, jestli aktuální podmínky nejsou lepší, než byly posledně :-).

 

 

 

Co nakonec z původního plánu pro berounskou výstavu vzejde, ještě skoro půl roku před zahájením akce nemůžu odpovědně říct. Už ale vím, že výstava bude celkem krátká, začne vernisáží 5. května (pátého pátý v pět, to se bude dobře pamatovat! :-)) a 24. května už bude konec. Tak jsem zvědav, co bude nakonec výsledkem. Můj dnešní minicyklus dvouoken se tam asi neobjeví, ale mezi námi - kdo ví...