Původně jsem si říkal, že si tentokrát Nedělní miniglosy, náš svérázný
blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy
ještě o něco víc než pravdu" a už déle než 15 let skoro každou neděli
shrnuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti, udělají "vánoční přestávku", ale po vánočních svátcích se už u mne vše rozjelo neodbytným tempem - v pátek už jsem byl v práci, totéž mě čeká v pondělí a v úterý, takže
beru tuto neděli jako veskrze "obyčejnou", ke které už Nedělní miniglosy víc než 15 let patří. Úvodník ještě píšu ráno doma v Dobřichovicích a přičichávám k tomu vůni vánočních františků, na hlavní text mám v plánu se jako tradičně přesunout do kavárny v Praze na Poříčí, kde to asi dnes protáhnu do večera, protože v sobotu jsem se setkal s několika dávnými spolužáky, prošel jsem se s nimi po denní i večerní Praze a po dobrých pražských "svařácích a vínech", takže nic moc jiného jsem o víkendu udělat nestačil, přitom v plánu toho mám na nastávající týden spoustu.
Od
minulé neděle jsem zveřejnil dva nové články: Na Štědrý den jsem na blog přidal Zázračné vánoční přání se soukromým dovětkem a těsně po svátcích jsem zveřejnil Čtrnáct fotek z mých čtrnácti volitelných narozenin, které byly tentokrát spojeny nejen s tradiční procházkou po Malé Straně a přemýšlením o tom, co pro sebe vnímám jako opravdu důležité, ať už to právě mám na dosah či až někde na druhém konci světa nebo dokonce ještě dál, ale i po spoustě dalších pražských míst, které jsem měl předběžně vybrané pro fotky dělané vypůjčeným širokoúhlým objektivem. Z předešlého období vás mohu ještě jednou pozvat do budovy Ministerstva obchodu a průmyslu od známého architekta Josefa Fanty a připomenu i článek O narychlo pořízeném vánočním stromečku a malou úvahu o světě, který nás obklopuje, v textu Co vědí šatní moli o Austrálii. Mimochodem, výstavu WOMEN na Hlavním nádraží v Praze, která už měla být tři týdny ukončená, pořád ještě nikdo nerozebral :-).
Z archivu dnes povytáhnu (a zbavím pavučin) článek o knížce filmového režiséra Jana Němce Nepodávej ruku číšníkovi, díky které se mi kdysi tento dávný (a dnes již zemřelý) rebel československé filmové nové vlny ozval osobně, protože mu můj článek doporučil jeho vyhledávač :-). A přidám jedenáct let starý článek O olověné rybě, který by nás mohl příjemně naladit na můj chystaný první článek roku 2025, který se lití olova taky dotkne, protože vám prozradím na základě vlastní - naštěstí nakonec ne do úplného konce dotažené zkušenosti - jak je možné se při štědrovečerním nahlížení do olovem zprostředkované budoucnosti nenápadně ale celkem efektivně zabít.
Přeji všem
milým čtenářům Nedělních miniglos co nejvydařenější konec roku, na jehož samotný závěr si ještě nechám tradiční novoroční přání.
Prosím, buďte hlavně zdraví, protože to je opravdu to nejcennější, co je
na světě k mání, a když se k tomu přidá trochu lidské lásky, myslím, že
štěstí už pak přijde samo i bez speciálních přání či kouzel. A jako obyčejně vám
i tuto neděli přeji, ať se vám daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.