Čtrnáct fotek z mých čtrnáctých volitelných narozenin

Už několikrát jsem na svém blogu psal o svých "volitelných narozeninách", které si připomínám vždy těsně před Vánoci, 21. prosince, jako den, který mi kdysi nenápadně ale od základů proměnil do té doby celkem obyčejný život a dal mi řádně pocítit to, v co jsem vlastně tak docela nevěřil, že může skutečně existovat. Před pár dny jsem "oslavil" své volitelné narozeniny tradiční fotoprocházkou po Praze už počtrnácté. Tentokrát jsem si k takové vzácné příležitosti udělal radost a půjčil jsem si z půjčovny fototechniky speciální ultraširokoúhlý objektiv Canon EF 11-24 mm, což je zařízení využitelné především v uzavřených prostorech, které dokáže předvést jaksi kompaktněji a zdánlivě z většího odstupu, než to umí většina normálních objektivů. 

Tento veliký a docela těžký objektiv jsem už testoval jeden den loni a asi nejzajímavějším výsledkem bylo tehdy pořízení fotografie Schodiště sovího hradu, která letos v obrovské konkurenci prestižní celosvětové fotosoutěže International Photography Awards (IPA) získala 2. cenu v kategorii Architektura, což je doposud nejvýznamnější ocenění, kterého se mi podařilo ve světě fotografie dosáhnout (podrobněji jsem o tom psal v článku O puntičkaření aneb Kdy to je a není ONO). No a protože loni jsem za výpůjčku ve výši cca 1000 korun toužil udělat jednu slušnou fotku, tentokrát jsem si objektiv půjčil na celý víkend, takže bych - budu-li postupovat podle stejného algoritmu - potřeboval jako výsledek hned dvě a půl slušné fotky :-). Tak se pojďme podívat do dnešní obrazové přílohy, jestli se z ní dá zmíněný cíl splnit. Mimochodem, fotek nakonec vzniklo během víkendu kolem čtyř set, v archivu k pozdějšímu použití jich zůstane kolem stovky a těch vybraných pro praktické využití bude nejvýše deset (tedy i z těch dnes publikovaných některé určitě vypadnou).

Zatímco jindy se při svých volitelných narozeninách toulávám především ulicemi Malé Strany, která vytvořila celému příběhu volitelných narozenin tuze pěknou a silně návykovou kulisu, tentokrát jsem potřeboval  zapůjčený objektiv používat i v jiných předem vytipovaných lokalitách, takže se akční rádius této mé akce docela podstatně zvětšil. Ale i Malá Strana, pochopitelně, přišla na řadu a kromě ní jsem si focení s "těžkým sklem" užil i v areálu Anežského kláštera, v blízkosti Václaváku a dokonce i na Hlavním nádraží, kde za normálního běhu věcí bývám denním hostem. Sice jsem zašel fotit i na Hradčany, na Nový Svět i na břeh Vltavy, ale tam pořízené fotky nebyly tak dobré, aby se do  tohoto výběru dostaly.

Refektář Anežského kláštera se středovým sloupem. Zapůjčený objektiv je optimální do stísněných míst - do sklepů, do kostelních místností, i do raně gotických klášterních prostor :-).

 

 

 

Další z dnešním pohledem trochu ponurých, protože dost temných prostor Anežského kláštera na Františku , jsem tentokrát převedl do černobílé podoby.

 

 

 

Myslím, že tohle je první z těch docela vydařených fotografií, které budou časem splácet nemalé zaplacené půjčovné: Ambit Anežského kláštera - pro tyhle záběry "přes roh" je objektiv Canon EF 11-24 jako stvořený. 

 

 

 

Mou tradiční zastávkovou adresou při putování noční předvánoční Prahou (již od roku 2015) je pro mě dům U obrázku Panny Marie na Kampě a speciálně jeho balkónek směřující ke Karlovu mostu. Širokoúhlý objektiv zaručuje, že se do obrázku vejdou všechny tři zázračné lampičky, ale taky zmenšuje a odsouvá do pozadí věže Pražského hradu. V prvním obrázku levá lampička překrývá vyšší mosteckou věž, ve druhém obrázku už se to sice neděje, ale zato kvůli špatnému kontaktu právě neočekávaně zhasla prostřední lampička, která je jediná na elektrickou žárovičku. 

 

 

 

Hra světel a stínů pod podloubím Malostranského náměstí. Nu, taky jsem s expozicí mohl počkat, až na semaforu vzadu naskočí zelená, vyznělo by to o něco optimističtěji :-).

 

 

 

Když k tomu mám dobré nástroje, rád fotím zajímavé stropy pasáží - někdy správně, jindy pro změnu "vzhůru lampama" :-)

 

A co by to bylo za procházku Prahou, kdyby v ní chyběl obrázek Karlova mostu. A když už máme k dispozici hodně široké ohnisko, tak by měl být mostní oblouk řádně majestátní.

 

 

Následující obrázek kopule historické Fantovy budovy pražského Hlavního nádraží, snímaný z podchodu, kudy proudí cestující k vlakům a od vlaků, jsem chtěl udělat už dávno, ale moje vybavení mi zatím neumožnilo tenhle nápad dovést do úspěšného konce. Až půjčený objektiv dosáhl dostatečného odstupu a mně se povedlo to, co jsem měl rozmyšlené už před lety. Teď už stačilo dávat pozor na to, aby zelenkavé zábradlí vytvořilo dobré a symetrické ohraničení a vznikla tak ne úplně tradiční fotka, se kterou jsem asi z celého víkendu nejvíc spokojený. 

 

 

 

Když už jsme nakousli ty kopule, můžeme se přesunout kousek k Václaváku do pasáže Paláce Koruna, kde tvoří nejvyšší část pasáže velký ornament. Mimochodem, to je hrozný zlozvyk umisťovat přesně doprostřed pod takovými kopulemi velké vánoční stromečky, abych nemohl udělat pořádnou fotku! Takto vyzdobených pasáží se zajímavými stropy, které nešlo pořádně vyfotit, protože pod nimi stál přesně v tom klíčovém místě vánoční stromeček, jsem cestou potkal asi pět.  

                

 

 

 

I do chrámu zasvěcenému Panně Marii Sněžné z druhé strany Václavského náměstí jsem se chtěl vrátit, protože jsem zde už fotil jednou se svým 17 mm  a výsledek byl dokonce součástí letošní chotěšovské výstavy. Trochu jsem se bál, že obrázek bude příliš symetrický, ale speciální bílá vánoční konstrukce, visící ze stropu v pravé části snímku, mé obavy rozptýlila.                                                                                                                                                                                                                                      

 

 

 

Vracíme se opět do Anežky, konkrétně do chrámové koncertní síně, kde mě docela překvapilo vlídné světlo, přestože jsem v těchto místech byl už dopoledne, kdy je slunce na opačné straně areálu.

 

 

 

 

Prostor kolem hrobu zakladatelky kláštera - svaté Anežky - je strukturován zřetelněji díky tomu, že mříž oddělující dva velké kostely předává v tlumené verzi svou strukturu světla a stínu starodávné dlažbě.

 

 

 

Ale vraťme se na závěr na Malou Stranu: Právě tohle je malá, nenápadná ulička, která při žádné mé "narozeninové" fotovycházce nesmí chybět, protože právě tady jsem se kdysi, před čtrnácti lety, "narodil" a každoročně si to sem chodím připomenout a náležitě za to poděkovat ;-).

 

 

Mám zkušenost, že stojí za to nechat čerstvě nafocené věci trochu uležet a podívat se na ně s nějakým odstupem, protože při prvním prohlížení je mysl příliš zatížena srovnáváním dosaženého s očekávaným a není schopna úplně docenit některé neplánované zajímavosti. Zatím jsem přes Vánoce stihl udělat jen tento prvotní výběr pro blogový článek, ale k fotkám z mého "narozeninového" víkendu se budu ještě průběžně vracet i na začátku nového roku. Ale už teď se mi zdá, že i letos přinesla předvánoční zápůjčka několik výsledků, které dávají dobrý smysl, takže to snad nebyly úplně vyhozené peníze.

No a pokud budu čirou náhodou v tom nastávajícím roce občas trochu blbnout, mějte se mnou prosím ještě trpělivost; vždyť je mi podle mých volitelných narozenin teprve čtrnáct a puberta se mnou tedy dosud mocně cloumá :-).