Dvě kávy během jednoho dne

Jsemť člověk čajový a jako takový počítám své vypité kávy během běžného roku spíše v jednotkách než v desítkách. Občas dokonce jen s velmi mírnou nadsázkou odmítám pozvání na kávu s vysvětlením, že letos jsem už jednu měl. Sice o nedělních odpolednech bývám pravidelně k zastižení v kavárně na Poříčí, kde trávívám dost času při vymýšlení a psaní blogových Nedělních miniglos, leč pohříchu v kavárně macdonaldovského typu, kterou když si představí jen trochu vznětlivější pravověrní vyznavači ušlechtilých arabik, snadno hned sahají po zbrani či aspoň po Zyrtecu. A přestože - ač nepivař - za zvlášť příznivých okolností dokážu v inspirativní společnosti urazit až šest piv či půldruhého litru vína, vím bezpečně, že jsem doposud ve svém životě nikdy neměl dvě kávy během jediného dne. Nikdy - až do minuté soboty! 

Minulou sobotu mne vytáhla jedna pozoruhodná osobnost z prostředí pražské fotografické scény na schůzku v útulné kavárně na Starém Městě, která ani u kávoexperta kopřivku rozhodně nevyvolá, aby mě seznámila s nějakými návrhy na možnou budoucí spolupráci; dotyčný viděl nějaké moje fotky a nejspíš usoudil, že by taková spolupráce mohla k něčemu zajímavému vést, přestože jsem ho poctivě varoval, že jsem jako fotograf spíš solitérní typ, mému extrémně pomalému tempu focení málokdo stačí a když se společně zarazíme na dvě, tři hodiny na místě, které mi připadá zajímavé, a nic nenasvědčuje tomu, že bychom se do klekání opět rozpohybovali, moji fotospolečníci a fotospolečnice se náhle rozpomínají na to, že vlastně ještě musí vyzvednout prádlo z čistírny, vyfotit vesnické babičce pražský orloj nebo něco podobně neodkladného. 

Dali jsme si ranní kávu (já v letošním roce dohromady třetí) a asi hodinku a půl jsme si vyměňovali názory na focení a všechno okolo něj. Můj nový milý fotografický kolega brzy zjistil, že se mnou bude těžké pořízení, protože - sám vynikající expert na fototechniku - mi položil pár běžných otázek, na které dokáže se zajiskřením v oku zareagovat opravdu KAŽDÝ opravdový fotograf. "Jaké má tvůj foťák rozlišení?" zeptal se mě třeba. Musel jsem připustit, že nejenže neznám správnou odpověď, ale nikdy mě nic takového ani nezajímalo. "Já radši fotím..." odpověděl jsem nesměle a můj kolega se zachmuřil. Aspoň jsem znal značku svého foťáku, ale ve světle mé předchozí odpovědi to neznělo moc věrohodně, tím spíš, že se ukázalo, že můj kolega podobný model opustil asi před patnácti lety a aparát přenechal manželce na rodinné momentky a osobní obranu. Že něčím takovým opravdu fotím, bral jako nezávazné pábení a na důkaz svých slov jsem mu musel vetknout svůj foťák do překvapené dlaně.

Po ranním úvodu jsme se rozešli každý za svými vlastními staroměstskými cíli s tím, že odpoledne se srazíme na stejném místě znovu a vše dořešíme nad druhou kávou (!!!). Nu což, všechno je jednou poprvé, tedy i druhá káva. Pár fotek jsem v tomto intermezzu mezi dvěma kávami pořídil, spíš kvůli vytipování správného místa na poctivější pozdější focení podle mého gusta.

 

Někdo dává přednost při toulkách předvánoční Prahou duchovní podstatě adventu, jiný preferuje pečínku.

 

 

 

Staroměstský šilhavec

 

 

 

Velká výstava Bruce Webera v domě U kamenného zvonu na Staroměstském náměstí mě samozřejmě taky čeká, ale ta má ještě čas. 

 

 

 

Černobílé staroměstské zátiší od Španělské synagogy 

 

 

 

Na fasádě této budovy se to geometrickými obrazy jen hemží. Až skoro překvapí, že tu sídlí zrovna Právnická fakulta Univerzity Karlovy

Ano, nakonec jsme se odpoledne dohodli a máme přece jen rámcový plán jednoho společného focení v nějaké zajímavé přírodní lokalitě. Zprvu to vypadalo, že se taková akce ještě vejde do předvánočního období, ale to jsem musel hned druhý den dementovat, protože přes pracovní týden nemám aktuálně žádnou šanci a na poslední předvánoční víkendy už se mi podařilo domluvit jiné plány: K mé velké radosti už mám např. domluveno, že pravidelná návštěva domu s balkónkem na Kampě, spojená s každoročním focením a rozsvěcením zázračných lampiček se vrátí do programu mých tradičních "volitelných narozenin" v sobotu 21. prosince, kdy bych měl být přímo na místě od sedmi do osmi večer a pak odtud budu pokračovat po "svých místech" na Malé Straně. Stejně tak bych měl mít v sobotu 14. prosince letos poslední vycházku s Pražskými domy. No a ten nejbližší víkend věnuji aspoň trošku shánění nějakých drobných dárků a mírné kultivaci svého bytu a jeho naladění do vánočnější tóniny, pro což obojí zatím (asi tak od června) nebylo kdy. A to ani nemluvím o nezbytnosti vyrobit a rozeslat tradiční péefko. Obávám se tedy, že pro výlety do vzdálenějších míst tedy bude prostor až po Novém roce, tak uvidíme, jestli se mnou bude můj nový fotokolega, který byl natěšený vyjet co nejdřív, nejlépe zítra ráno, mít dostatek trpělivosti. Já ho před sebou každopádně varoval!  

Myslím, že svůj dvoukávový denní rekord už asi více neposunu. Když mi desítky let trvalo, než jsem se dostal z jedné kávy na dvě, nemám od sebe v tomto punktu do budoucna velká očekávání.

Mějte se moc dobře a přeji vám krásné pokračování adventu.