O narychlo pořízeném vánočním stromečku

Pořád jako by mi jaksi nedocházelo, že jsou za pár dní Vánoce. Dárečky zatím nemám žádné, rodina nejspíš letos ostrouhá. No a vánoční stromeček zatím taky nemám! Sice mi doposud v dobřichovickém bytě stojí ten loňský, ale ten už se těší na konec celoroční šichty a na vejminek. Přemýšlím, kdy a kde budu nový stromek shánět: V pondělí třiadvacátého jdu normálně do práce a budu mít dost starostí s tím sehnat na poslední chvíli kapra. O víkendu budu běhat po centru Prahy s foťákem, což naštěstí nejde dohromady s postáváním ve frontách v narvaných obchodech. Ani jsem nemusel přemítat dlouho a došlo mi, že mám vlastně jedinou šanci pořídit si stromeček právě teď, a to pokud možno rychle, protože už je večer. V Jindřišské ulici u kostela se prodávají stromky každý rok a je to jen kousek od Hlavního nádraží, tak stromeček snadno dostanu na dobřichovické nádraží a odtud to pak mám jen asi deset minut domů. Jenže - je právě 17:50, tma jako v ranci a otevřeno mají do šesti. Mám tedy deset minut, abych našel tu správnou jedličku, což - jak víte - je v mém případě odpovědná činnost, protože nehledám stromeček, který na Tři krále vyhodím na smetiště, ale parťáka a spolubydlícího, který se mnou bude sdílet obývák nejspíš po celý rok. Něco takového by se odfláknout nemělo!

Přicházím do ohrady přiléhající ke kostelní zdi a na místě mezi voňavými stromečky je, damned, dlouhá fronta lidí. Naštěstí se ukazuje, že všichni ti lidé si přišli pro jediný "vánoční strom", který má asi čtyři metry a je úplně nejvyšší z místní aktuální nabídky. Lidičky s těžkým a neforemným nákladem chvíli zápasí a nakonec se jim s ním podaří vymanévrovat ze stísněné ohrady a zařadit se do proudu chodců. Celou ohradu se stromky mám na sklonku otevírací doby najednou nečekaně sám pro sebe.

Za normálních okolností se snažím prohlédnout si všechny stromky, které jsou právě na skladě. Nebo alespoň všechny kavkazské jedličky, u kterých mám vyzkoušeno, že se hodí nejlépe pro mé tradiční "dlouhodobé uskladnění" (blíže např. článek Setkání vánočních generací). K dispozici jsou čtyři: tři krásně souměrné, poněkud usedle nízké a těžké, kvůli silnému kmeni v místě řezu s nízko posazeným těžištěm uvnitř hustého větvoví. Ta poslední, čtvrtá, maličko excentrická, s částí dlouhých a částí kratších větví, nesymetrická ale s o to delší špičkou. Zajímavé, zrovna vánoční stromeček se snažím vybírat i s ohledem na to, jak by se asi líbil těm nejhezčím očím, co znám, i když dobře vím, že právě ty ho naživo nikdy neuvidí. Outsider nesouměrného tvaru má v tu ránu pár bodů navíc oproti soupeřům s těly vytvarovanými pravidelným cvičením na jehličnatých farmách a s jedličkovým "pekáčem buchet". Tenhle to bude, ukazuji na "čtyřku"! Jen se mi to zdá, že obsluhující pán je mou volbou překvapený? Jsem rozhodnutý pevně.

Vybraný stromek je štíhlý a lehký a dobře se nese, kmínek má útlý a není třeba ho ani nijak opracovávat, aby se vešel do stojánku. Při cestě se s ním dobře manévruje na plných chodnících (vzpomněl jsem si na skupinku odnášející si před chvílí mastodontní smrk...), dá se snadno přehodit z ruky do ruky a nemusí se s ním každých dvacet metrů zastavit na "pit stopu", a i ve vlaku se tváří jako dobře vychovaný stromek - nikomu nepřekáží, na nikoho nepadá, do nikoho nepíchá špičkami svých větví.

Čítával jsem doporučení, jak se má nechat stromeček postupně vytemperovat na pokojovou teplotu v "přechodovém prostoru", ale myslím, že to platí především pro konjunkci prosincových mrazů venku a topinkové teploty uvnitř (kdysi jsem byl poučen, že "topinková teplota" je taková, při které chléb vypadnutý z ruky dopadne na zem jako topinka). Dnes to asi s dlouhým temperováním nebudu přehánět: Venku je dvanáct stupňů nad nulou a doma v obýváku 15,8 stupně, což by pro novou jedličku nemusel být žádný šok.

Jen musím ještě z dosud obsazeného stojánku vyjmout loňskou jedličku (našel jsem na ní ještě zapomenuté tři ozdoby), trochu očistit stojánek, který je v prakticky nepřetržitém zápřahu už pět let (od Štědrého dne roku 2019), uplacírovat nový přírůstek do domácnosti a dopřát mu bohatou zálivku. Jestli je stromeček správně rovně rostlý? To jistě není, stejně jako nemá nijak zvlášť symetrické větve, ale kdopak z nás je akorát, že? Důležité je, že z něho mám radost, on se taky netváří, že by se mu ke mně nechtělo (a to, myslím, takový vánoční stromeček má schopnost naznačit), a já budu věřit, že i mým oblíbeným očím by se snad líbil, i když určitě ne tolik jako ony mně. 

Doufám, že - je-li v bytě pěkný, voňavý a časem i vkusně přizdobený stromeček - chybějících dárků pod ním si nikdo ani nevšimne. Nehledě k tomu, že já jsem si letos stejně napsal ježíškovi o úplně něco jiného, než co by se dalo zabalit do krabice a převázat mašlí.