Protože - zřejmě tajemnou magickou mocí adventu - zmizela část fotek v blogové Galerii a tedy i ze dvou mých posledních fotočlánků, ze kterých se staly dopuštěním příslušných serverů články zcela bezfoté, beru to jako malou nevyžádanou nápovědu, že se mám v tomto období méně věnovat fotkám a více psanému textu.
Tak jsem si místo rozčilování, co zase kde na blogu vybouchlo a jakou škodu to asi nadělalo, naordinoval klid v pohodlném křesle, dobrý japonský zelený čaj, k tomu inspiraci nedávných příjemných setkání a vyšla mi z toho (není divu, jako bývalému chemikovi) malá adventní alchymistická veršovánka. Recept je to, uznávám, trochu divoký; i když pejsek s kočičkou by ho jistě ocenili, Kluci v akci ho nejspíš do svého programu kvůli nedostatku čerstvých surovin a problematickému snímání kamerou nezařadí, ale znáte alchymisty, co všechno jsou v zájmu vědy schopni smíchat dohromady a jaké experimenty na vlastní kůži provést. Můj recept samozřejmě není v mnoha ohledech básnicky korektní, ale snad mi bude jistou polehčující okolností, že to dnes pro mne byla hlavně náhražka zbytečného vztekání a že jsem tentokrát veršíky nahodil na papír jen rychle a bez vekého vymýšlení a přepisování. Výsledek je, myslím, pořád o něco srozumitelnější než klasický recept Lubomíra Lipského, jehož základními ingrediencemi byly, pokud se dobře pamatuji, "jámaláliká", "paprťála" a "žbrdluch".
Tak když vás v předvánočním čase něco rozčilí, recept je jednoduchý: Pohodlné křeslo, dobrý čaj, alespoň na dálku (ale čím blíž, tím lépe) fouknutý polibek příhodné múzy a samozřejmě nesmí chybět souprava Malý alchymista. A když vás u toho bude někdo náhodou fotit, nemusíte prďácky říkat "sýýýýýr" jako všichni ostatní, ale zkuste pro jednou pěkně po alchymisticku: "Elixííííííír" :-).
Advent emeritního alchymisty
K čtyřem svíčkám adventním
přimíchám tvou vůni,
přidám světlo úplňku
a tmu novoluní,
vmíchám extrakt z jehličí
a vlastní zpěv koled,
nos si bude libovat,
uši budou bolet.
Lékořicí osladím,
černobýl dám bokem
na výsledný elixír pak
mrknu vraním okem,
okořením úsměvem,
přidám špetku soli,
dědu Mráze vyloučím za
hru vysokou holí.
Lektvar nechám uležet,
i když se na něj třesu,
a pak pozvu Ježíška
na delikatesu.
Na Boží hod zapějem:
"Když jsme chytli slinu,
místo svaté noviny
vám nesem kocovinu!" :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.