O vyžilé štole

Dnes jsem při svém jáchymovském pobytu navštívil místní jedinou veřejně přístupnou štolu. Tedy, veřejně přístupných štol je tu víc, celé okolí Jáchymova je totiž poddolováno, na řadě míst v lese jsou upozornění a zákazy vstupu, takže když si nedáte pozor, můžete nečekaně propadnout i do jiné stropem přístupné štoly. Ta štola, kterou jsem navštívil já, jsem ale nenavštívil z nepozornosti, ale záměrně. Říká se jí štola č.1 a je poblíž funkční šachty Svornost, která poté, co se zde vytěžily bohaté rudy stříbrné, kobaltové i uranové, nadále slouží k čerpání radonové vody pro lázeňské účely. Štola č.1 má necelých 300 metrů délky, ale tomu, kdo Jáchymov navštíví a je přirozeně zvídavý, mohu návštěvu štoly jedině doporučit.

Milovníci technických věcí se mohou poučit o různých druzích výztuží chodeb, aby nám kamenné stropy nespadly na hlavu, byť je samozřejmě hlava všech návštěvníků opatřena slušivou helmou. Zájemci o technické věci rovněž určitě ocení výstavku dobývacího nářadí, které by jistě ocenili i vzpěrači v tréninku.

 

Jáchymovské lágry

Jak už správně odhadla Vendy W., moje vážnější jáchymovské téma se opravdu týká tzv. jáchymovského pekla - tedy systému pracovních táborů v okolí Jáchymova, kde byli od konce 40. do začátku 60. let 20. století jako novodobí otroci drženi skuteční i domnělí odpůrci tzv. lidově-demokratického zřízení, které začali budovat čeští komunisté po převratu v únoru 1948. Odhaduje se, že pracovními lágry, kde byli vězni nasazováni na nejtěžší a nejnebezpečnější práce s uranovou rudou, prošlo v té době asi 65 000 vězňů, kteří byli ve více či méně vykonstruovaných soudních procesech odsouzeni k mnohaletým trestům. Přiznávám, na tomto putování jsem měl nejen historický, ale i čistě osobní zájem, protože jedním z těch, kteří systémem českých gulagů prošli, byl i můj staňkovský dědeček. Vím o těch letech velmi málo, nevím přesně, na kterých místech tehdy dědeček otročil, ale chtěl jsem si část z těch míst projít a popřemýšlet přitom o věcech minulých i současných. Tím spíš, že když se do soukolí komunistického "nápravného systému" dědeček dostal, byl tak starý jako já teď.

 

Jáchymov - město pro domýšlivé

I když jsem neměl v úmyslu jet letos někam na dovolenou, nakonec jsem se narychlo rozhodl vzít si přece jen "o prázdninách" aspoň týden volna a po několika zahraničních výletech se tentokrát rozhlédnout pro změnu po takovém českém kraji, kde jsem ještě nebyl, a mám ho přitom už řadu let v hledáčku. A tak jsem celkem znenadání změnil dobřichovickou adresu na přechodnou jáchymovskou a mým bydlištěm se na šest dní a pět nocí stal lázeňský hotel Praha. Je už takovou mojí libůstkou, že se do lázní nejezdím láznit, ale většinou spíš poznávat okolí a chodit po blízkých kopcích. Stejně tak v Jáchymově: Nepřijel jsem kvůli zdejší vyhlášené radonové lázni, nejsem tu kvůli desítkám druhů masáží (to je až k nevíře, čím vším lze taky masírovat) a dokonce ani kvůli romantické Afroditině koupeli ve speciální dvojvaně (byť bych si ji za určitých specifických okolností nechal líbit), neusrkávám z lázeňského koflíku léčivé drinky, nebrouzdám lázeňským krokem po parku. Jsem prostě lázeňský antihost.

 

Nedělní miniglosy č.231

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvedl, že po neúspěchu se stíháním bývalých poslanců Fuksy, Šnajdra a Tluchoře za přijetí úplatku se Státní zastupitelství pokusí naformulovat jiný důvod stíhání, na který se nebude vztahovat poslanecká imunita. Jednou z variant, která snad bude přijatelná i pro Nejvyšší soud, by mohlo být stíhání tzv. trafikantů za nedovolenou propagaci tabákových výrobků, protože exposlanci na své nové trafiky opomněli vyvěsit zákonem požadované varování, že kouření škodí zdraví.

-----------------------

Jak ukazují pravidelné reporty vývoje indexu politické kultury, v poslední době dochází k výraznému zhrubnutí celé společnosti včetně jejích elit. Zatímco psychologové a sociologové bijí na poplach, ekonomové hodnotí všeobecné zhrubnutí pozitivně, protože by na něm podle jejich názoru mohl profitovat již tak dost hrubý domácí produkt.

 

Haiku rekordních veder

Arabsky nemluvím a vzhledem k pohnuté historii si netroufám oslovit alžírský horký vzduch francouzsky, abych se v dobré víře při přivítání nedopustil nějakého faux pas, když už k nám vzácná návštěva vážila tak dlouhou cestu. Už takhle z něho mají meteorologové horečku, a ještě bych ho svým špatným gymnaziálním akcentem mohl dohřát. Pak by náš loňský dobřichovický rekord padl zcela jistě, i když všichni předvídají, že se tak zítra stane i bez mého nediplomatického přičinění. Ale nemylme se: Dnes ráno hluboko před sedmou hodinou, kdy to naposledy ještě šlo, jsem se šel proběhnout. Ne moc, jen slabých pět kilometrů, pomaličku, protože to rychleji neumím. A věřte nebo ne, ve stinných místech u Berounky oddychovala v trávě zcela nahá a na dotek chladivá rosa. Zdála se být připravená osvěžit kolemjdoucí i kolemběžící a taky trochu uražená, že toho nikdo nevyužívá, takže nestihla dát nikomu svůj studící polibek dříve než ji rozžíhající se slunce proměnilo v chomáček páry. Jak by asi chutnalo takové ranní osvěžení hebké kůži, kterou jsem si v té situaci představil a která by i jinak lehce frigidní rose jistě nemohla být ani trochu lhostejná?

Haiku rekordních veder

Dychtící rosa

vychladí v žhavé kůži

ornament lásky.

Ray Bradbury: Marťanská kronika

Jsou knihy, které rostou (nebo klesají, přijde na to) se čtenářem. Nenesou jen jedno sdělení, ale tolik, kolikrát jsme ochotni se nad knihou v různé době, v různém věku a v různé situaci zamýšlet. Jak jsem si teď uvědomil, patří mezi ně i klasická kniha řazená do žánru sci-fi, Marťanská kronika Raye Bradburyho. Četl jsem ji kdysi dávno, že už jsem si z ní pamatoval jen základní téma: Postupé dobývání a kolonizaci čtvrté planety sluneční soustavy lidmi ze Země. Na knížku jsem narazil shodou okolností o jednom nedávném a pro mě mimořádně důležitém víkendu, který jsem strávil v Plzni, v bytě, ve kterém jsem prožil dětství. Stará knížka vydaná poprvé v roce 1950, ve druhém českém vydání z roku 1963 (v nákladu 120 000 výtisků, který je z dnešního pohledu snad ještě větším sci-fi, než kniha samotná). Nějak si řekla o moji pozornost, že právě ji jsem vytáhl z knihovny nabité mnoha dalšími zajímavými knížkami.

Začetl jsem se a užasl jsem: Tahle nádherná literatura že je to "obyčejné sci-fi", které jsem si pamatoval ještě ze svých studentských let? S odstupem mnoha let, během kterých jsem nabyl určitých životních zkušeností, které mne ovšem rozhodně nepřivedly k tak oblíbenému pesimismu, pro mne byla knížka doslova objevem. Soubor povídek různé povahy, od poetických přes sarkastické, od detektivních skoro k hororovým, všechny jsou pospojované do jednolitého bloku výpovědi o době osidlování Marsu, které je datováno (to by nás celkem mohlo zajímat, pokud bychom chtěli nesmyslně srovnávat nesrovnatelné) do let 1999 - 2026. Poměrně krátké období od prvních neúspěšných pokusů o vesmírný výsadek do prostředí ustupující ale přece jen ještě rozvinuté marťanské civilizace, přes období mohutného osídlování přivádějícího na Mars jak snílky a podivíny tak i pragmatické dobyvatele, až k období válečného konfliktu na Zemi, během kterého se většina lidí z Marsu vrací zpět, ale zanechává tu aspoň malý zárodek budoucího rozvoje. Smyčka životního cyklu zrychleného okolnostmi nad únosné meze.

 

Nedělní miniglosy č.230

Jaroslav Párátko, známý pražský recidivista a nenapravitelný zloděj-půdař byl na zásah Nejvyššího soudu propuštěn na svobodu, protože se ukázalo, že na rozdíl od předchozích případů, kdy si k drobným krádežím vybíral především soukromé malostranské půdy, tentokrát kradl na půdě Sněmovny.

-----------------------

Nečekaného úspěchu dosáhlo na slavné cyklistické Tour de France družstvo českých komunistů. Cyklističtí reprezentanti KSČM oproti loňskému ročníku výrazně vylepšili především jízdu proti chronometru, spurty v hromadných dojezdech a jízdu v silném západním větru. Navíc zvládají velmi dobře horské alpské a pyrenejské etapy, protože jsou tradičně silní ve sjezdech.

 

Nevlídné světy

Postrach nočních můr

je tvůj obraz toho času;

svět bez tónu tvého hlasu

vůbec nezní v dur.

Je to záhada:

Svět bez tvého pohlazení

dávno vlídným světem není,

byť tak vypadá.

Večer, ráno, v noci

i v době oběda

sen je jeden jako druhý.

Svět bez všech tvých barev duhy

má génia loci

příliš do šeda.

Prásknu do koní

a jedu vstříc létu.

Moje sny se koupou

v očích hlubokých jak tůně.

Svět bez tvojí jemné vůně

mi už nevoní.

Představa takových světů

jeví se mi ... hloupou :-).

Nedělní miniglosy č.229

Nejmenovaný pražský příležitostný vědec a objevitel dokázal na vlastním příkladu, že i ve složité osobní situaci může být člověk velmi společensky prospěšný. Nadšenec využil toho, že mu ČEZ kvůli dluhům odpojil elektřinu a že mu zároveň došly zápalky, a poté, co se mu během první noci podařilo v komoře se štěstím nahmatat svícen, na základě opakovaného nočního experimentu jednoznačně prokázal, že známé české přísloví je v současnosti vhodné upravit na "I pod svícnem bývá tma."

-----------------------

Nový premiér Jiří Rusnok nechce ani slyšet o tom, že by měl kvůli neprůhledným soukromým finančním operacím odvolat ministra financí Jana Fischera. Proslýchá se, že je to hlavně proto, že Fischer pravděpodobně nějakým způsobem získal legendární Lexikon kouzel z pohádkové říše, díky kterému se mu podařilo před několika dny splatit miliónové dluhy z vlastní prezidentské kampaně. "Mohu potvrdit, že nový ministr dostal za úkol co nejrychleji zcela splatit státní dluh ČR," uvedl mluvčí ministerstva, "ale prosím o pár dní strpení, protože jde o velmi tlustou knihu, která navíc není vybavena rejstříkem, takže položka "Uhrazení kompletního státního dluhu" se špatně hledá, zvlášť když je kniha psaná švabachem".

 

Amadeus

Je to už drahně víc než čtvrtstoletí, kdy jsem napsal svou první opravdu po všech stránkách kladnou "recenzi". Bylo mi tehdy 19 let a v srdci mi plálo mladistvé nadšení, všechno jsem pochopitelně věděl nejlépe a můj husí brk v kalamáři hořel kritickým plamenem. Dal jsem ve svých zápiscích (jen do šuplíku, blogy tehdy ještě nebyly) co proto nejvýznamnějším dostupným filmům i knížkám a pamatuju si velmi dobře, jak jsem zkritizoval slavnostní premiéry po rekonstrukci Národního divadla tak, že by důvěřivý čtenář musel Zlatou kapličku ještě pět let obcházet velkým obloukem. A pak - zčistajasna - pozitivní kritika. Jaké dílo uhasilo kritický oheň v mém samolibém srdci? Inu - Formanův filmový Amadeus.

Film jsem viděl za dlouhé roky od jeho premiéry už mockrát. Už několikrát jsem si říkal, když byl film uváděný v televizi, že není důvod se znovu dívat, zvlášť když kvalita televizního uvedení je s představením na velkém filmovém plátně nesrovnatelná. Film znám skoro nazpaměť, v zákrutách jeho děje mě nečeká žádné překvapení. Co mě tedy vede k tomu na ten film dívat znovu a znovu? Je to velmi jednoduché: Do křesla mě vždy doslova přiková dokonalá filmařina, dílo, ke kterému hledám v celých dějinách kinematografie jen velmi těžko srovnání. Navíc film při své kvalitě neobyčejně komerčně úspěšný. Když se mě někdo ptá na mých TOP 10 filmů, samozřejmě Amadeus nemůže ve výběru chybět; i když přesné pořadí "mé desítky" se zdráhám určit, je jasné, že skvělý film o personifikovaném střetu geniality a průměrnosti bude útočit na příčky nejvyšší.

 

Nedělní miniglosy č.228

Po neoficiálním vyjádření ředitele Policie ČR, že lidé by si měli dávat bacha především sami, protože policie nebude mít dost peněz na zachování stávajících činností, lidé v několika hodinách vykoupili v obchodech s hudebninami všechny skladby Johanna Sebastiana Bacha a pro jistotu i Wolfganga Amadea Mozarta.

-----------------------

Designovanému premiérovi Jiřímu Rusnokovi se nadále nedaří sehnat do vlády ministra financí. "Je to těžké," potvrdil nám nejmenovaný Rusnokův spolupracovník. "Málokdo splňuje oba nezbytné předpoklady, že v ekonomice musí být vynikajícím znalcem financí a v politice neumí do pěti počítat."

 

Fotovýstava Obrazy ze zásvětlí - bilancování

Je už to tak na světě zařízené, že pěkné okamžiky letí rychle a ty nepříjemné se vlečou. Ani jsem se nestihnul pořádně rozkoukat a celý měsíc trvající výstava mých fotek na dobřichovickém zámku Obrazy ze zásvětlí skončila. Před pár dny jsem fotky sundal ze stěn, vymontoval je z rámů, které jsem vrátil pořadateli, sbalil si fotky do dvou krabic a odnesl si je zase do svého dobřichovického brlohu. Včera už ve výstavním sále byl další natěšený autor, aby na své vernisáži uvedl do veřejného života pro změnu svoje obrazy. Koloběh výstavního sálu. Mimochodem, nedalo mi to a na vernisáži jsem se byl podívat a nové fotky paní Ivy Mašínové se mi moc líbily a je možné, že se k nim ještě v průběhu července podrobněji vrátím v nějaké speciální reportáži.

Říkal jsem si, že by se asi slušelo udělat si nějakou rychlou pracovní bilanci, co se během výstavy povedlo, co naopak moc ne, co mě překvapilo, co nadchlo, co rozesmutnělo a taky co z téhle zajímavé zkušenosti vyplývá pro můj další život. V pár odstavcích se o takové krátké zamyšlení pokusím:

Poučení č.1: ONO TO JDE!! Nikdy jsem o žádné výstavě neuvažoval a když mi známí říkali, že by si možná fotky nějakou veřejnou prezentaci zasloužily, bral jsem to spíš jako projev slušnosti. Něco takového přece není možné, protože výstavy jsou určeny pro skutečné fotografky a fotografy, ne pro takové amatéry jako jsem já. Dnes díky výstavě můžu odpovědně říct, že to jde. Ať už je to cokoli - když svým věcem sami aspoň trochu věříte, nenecháte se otrávit semtam nějakým tím odmítnutím nebo kyselým obličejem a nebojíte se jít s vlastní kůží na trh, nic není nemožné.

 

Koncert Laca Décziho

Zrovna nedávno jsem slyšel o jednom velmi povedeném koncertě legendárního jazzového trumpetisty Laca Décziho a říkal jsem si: Kdyby tak Laco měl nějaké vystoupení poblíž Prahy, hned bych se šel taky podívat. To jsem ovšem netušil, že slavný hudebník se svou kapelou Celula New York bude mít vystoupení přímo na dobřichovickém zámku, kde zrovna probíhal poslední víkend mé fotografické výstavy Obrazy ze zásvětlí. A tak se stalo, že mi stačilo pouze večer sejít z výstavního sálu dolů na nádvoří a mohl jsem si poslechnout fascinující výkon čtyř skvělých jazzových muzikantů. Že je skvělým muzikantem Laco Déczi, to jsem samozřejmě věděl dávno, ale pro mě byly velkým a milým překvapením především kvality dalších mladých hráčů, dohromady tvořili úžasný vzájemně se doplňující tým, který svými jazzovými rytmy dokonale rozhýbal zprvu trochu zatuhlé dobřichovické obecenstvo. 

 

Nedělní miniglosy č.227

Finanční poradci doporučují investovat do českých chemických podniků vyrábějících kyseliny. Jednou z alternativ dalšího vývoje na české politické scéně je totiž rozpuštění Poslanecké sněmovny. "Pro úplné rozpuštění sněmovny bude zapotřebí obrovského množství kyseliny," uvedl Miroslav Kalousek, který by měl být v budoucí vládě odborníků ministrem pro chemickou technologii, "což by mohlo nastartovat celou českou ekonomiku. Záleží ovšem jako obyčejně na politické dohodě, jestli budou rozpuštěny i parlamentní budovy nebo jen poslanci s inventářem."

-----------------------

Mimořádně překvapivou zprávu vydal Český hydrometeorologický ústav. Podle jeho předpovědi bude totiž červenec obsahovat i několik dní, které budou teplotně i srážkově zcela průměrné, takže je možné, že během nich nebude třeba vydávat žádné varování.

 

Přijímání

Rovnoběžky

ve rtech spojené

v nekonečno

s úzkostí i s díky,

v plyšovém objetí

s poledníky

jak je o půlnoci zvykem.

Smyslná ústa

s hostií pod jazykem.

Dernisáž aneb poslední výstavní víkend

Pozn.: To je tak, když chce člověk moc a nemá nic: Poté, co jsem tento článek publikoval, chtěl jsem opravit dvě drobnosti, ale při příštím uložení se článek úplně rozsypal a nahrálo se z něho jen kraťoučké a ještě navíc zmršené torzo. Pokud jste si tedy stihli přečíst první verzi článku, nedivte se prosím, že se druhá verze od ní liší. Musel jsem ji totiž napsat celou znovu, což bylo z mé strany doprovázeno křikem a mnoha nepublikovatelnými výrazy :-).

To nám to pěkně uteklo. Člověk by se řekl, že měsíc je docela dlouhá doba. Ale jak vědí příznivci teorie relativity, čas se dokáže místy táhnout jako žvejkačka anebo naopak frčet jak vyplašený zajíc. V případě mé výstavy fotografií Obrazy ze zásvětlí měsíc utekl překvapivě rychle. Pro orientaci shrnu několik zajímavých dat:

pátek 31.5. Po dlouhém dešti se na chvíli vyčasilo přesně na úvodní vernisáž, na které jsem přivítal více než 80 hostů.

sobota 1.6. Leje jako z konve, takže slavností spojených s královským průvodem Praha - Karlštejn se zúčastní prakticky jen několik stánkařů, ale skoro žádní návštěvníci.

neděle 2.6. Večer provázím posledních několik předpovodňových návštěvníků.

pondělí 3.6. Dobřichovický zámek zalévá Berounka.

 

Nedělní miniglosy č.226

Petr Nečas v rozhovoru pro Nedělní miniglosy připustil, že poslední dva týdny se mu celkově moc nevyvedly: Ohlásil svůj rozvod, svoji nejbližší spolupracovnici a nejspíš i osobní přítelkyni má ve vazbě, podal demisi své vlády, ztratil post předsedy ODS a stal se terčem posměšků napříč politickým spektrem. "O všechno jsem ale zdaleka nepřišel," řekl odhodlaně expremiér: "Doma ve skříni mi například zůstala maska slušného a charizmatického člověka, a v šuplíku pak smlouva na penzijní druhý pilíř."

-----------------------

Bývalá první dáma Livie Klausová otevřeně varuje před pokračujícími germanizačními tendencemi v české politice: "V prezidentských volbách se mi jen tak tak podařilo uchránit český stát od ostudy, že by nová prezidentova choť neuměla hovořit česky, a teď se dokonce na post premiéra tlačí přímo paní Němcová!"

 

Upozornění pro potenciální návštěvníky

Milí čtenáři a potenciální návštěvníci mé dobřichovické fotovýstavy,

na zítřek, tedy na sobotu 22. června, se pokoušela Vendy W. nalákat některé z vás na společnou návštěvu Dobřichovic a také mojí výstavy na dobřichovickém zámku. Nevím, kdo z blogerů vzal tuto výzvu vážně a počítá s tím, že by se mohl přidat. Ať už je to ale jakkoli, rád bych všechny zájemce o zítřejší návštěvu informoval, že výstava bude mezi 15:00 a 18:00 hod. veřejnosti nepřístupná, protože ve výstavním sále bude v tuto dobu probíhat jakási soukromá akce. Byl jsem na tuto skutečnost upozorněn dnes a i když jsem samozřejmě radostí nejásal, protože pro zájemce o výstavu už zbývají jen poslední dva víkendy a právě sobota je z pohledu návštěvnosti nejzajímavější, domluvil jsem se aspoň na tom, že půjde opravdu jen o uvedené tři hodiny a mimo ně bude výstava skutečně výstavou a ne rautem.

 

Vší variace

Od sobotního pozdního večera, kdy jsem po celodenním kalupu na fotovýstavě trošku spočinul a rozleželo se mi dění posledních pár dní, mám přemizernou náladu. Málokdo to pozná, dokážu se vůči těm, co mě neznají dost dobře, skvěle přetvařovat, žertuji, dokážu druhé rozesmát, ale splíny, které občas do života přicházejí jako monzunové deště, se tentokrát jen tak rozehnat nenechají, na to jsou mraky příliš tmavé a těžké.

Říká se (a já s tím souhlasím), že psaní na blogu umí být pro takové období požehnáním. Ze všeho těžkého a neradostného je možné se na blogu vypsat. Jenže když jsem to ráno zkusil, vznikla jen patetická snůška plků, které stejně nebylo rozumět a jejímž jediným potenciálem je podpořit u druhých "blbou náladu", které je už tak mezi lidmi dost a dost. Všechno jsem tedy vymazal, spolehl jsem se na osvědčené rčení všech sov "večer moudřejší rána" a začal jsem zgruntu jinak. Nemá snad pravdu klasik, když praví, že být veselý je jediný důstojný způsob, jak být smutný?

 

Nedělní miniglosy č.225

Vyšetřování dalo konečně odpověď na otázku, jak je možné, že bývalá šéfka kabinetu Jana Nagyová nechala sledovat manželku premiéra vojenskou rozvědkou, vůči které neměla potřebné pravomoci. "Je pravda, že paní Nagyová neměla žádné právo nařídit mým lidem sledování, aby se dozvěděla, co dělá premiérova manželka," řekl nám úřadující šéf Vojenského zpravodajství, "ale udělali jsme to pro ni moc rádi, protože nás to samotné taky zajímalo."

-----------------------

Průzkum ukázal, že dnešní české děti už prakticky nevědí, co je to mít hlad. Protože tedy děti nedokážou náležitě rozlišit pocity sytého a hladového člověka, a taky vzhledem k tomu, že prakticky každý druhý rok přichází velká voda, bylo v učebnicích ZŠ nahrazeno doposud běžné české úsloví novou a lépe pochopitelnou verzí: Suchý vyplavenému nevěří.

 

Od cvrčků na másle až k potemníkům

Poté, co byl program posledních dvou týdnů na dobřichovickém zámku kvůli povodním zrušen, byl jsem už docela nervózní, jestli vůbec někdy přijdou na mou výstavu nějací návštěvníci. Až tuto sobotu se jedna na Dobřichovice docela velká akce odehrála: Šlo o festival Všechny chutě světa. U mnoha stánků v místech, kudy ještě před deseti dny protékala rozvodněná Berounka, proto bylo možné ochutnat různorodé speciality z mnoha koutů světa. No a na dříve zaplaveném zámeckém nádvoří včera už vyhrávala jedna kapela za druhou. Lidí se k tomu sešlo nepočítaných. A tak se dalo čekat, že by si pár z nich mohlo najít cestu na výstavu.

 

 

 

 

Povodňové haiku

Když se koryto řeky stane ctižádostivé vodě příliš těsné, může se zdát, že hukot sílícího živlu snadno přehluší to, co je právě nesměle a v dobré víře ztišené a zamlklé. Ztišené jako návštěva kostela, ztišené jako šum diváků těsně před zahájením koncertu (tipoval bych to dnes na Smetanovu Vltavu), ztišené jako hlediště divadla po třetím zazvonění. Ano, to, co je tiše opravdové, může být vždycky snadno odsunuto hlasitou okázalostí. Aspoň na tu chvilku, než halas, klokot a bouření proudu tím enormním výdejem energie ochraptí a začne slábnout, horečka začne pomalu ustupovat, stejně jako překvapené, nově během povodně utvořené břehy. Stačí pár dní a lomoz dravého živlu přejde v normální zurčení a šplouchání říčních vlnek. Svět kolem řek se uklidní a opět začne být slyšel to, co jsme na nějakou chvíli upozadili. Uši, které si zaslouží slyšet, opět uslyší i jemné tóny světa, které - jak se zdálo - se dočasně odmlčely. Tak tedy slyšme!

Povodňové haiku

S promoklou tváří

v tekoucím věčném světle

sloužím tichou mši.

Nedělní miniglosy č.224

V Mělníce probíhá řízení s kajakářem, který přes upozornění policistů splouval rozvodněnou Vltavu. Kajakář uvedl, že o tom, že jsou povodně, nic nevěděl. Připustil, že něco četl v novinách a viděl záběry v televizních reportážích, ale vzhledem k tomu, že podle jeho názoru i názorů jeho přátel z hospody média neustále jenom lžou, nemohl tušit, že je řeka rozvodněná doopravdy.

-----------------------

Česká vláda se po vyhodnocení zanedbatelného počtu osob, které vstoupily do druhého pilíře upraveného penzijního systému, rozhodla druhý pilíř výrazně vylepšit a zatraktivnit. Podle našich informací již Úřad vlády oslovil několik kvalitních sprejerů, kteří mají dlouholeté zkušenosti s vylepšováním a zatraktivňováním pilířů pražských mostů.

 

O zelené mikině a tisícileté vodě

Když jsem se ještě v pondělí večer doma strachoval o to, zda se Berounce u nás v Dobřichovicích nepodaří překonat protipovodňový val, což by znamenalo zasažení velké části obce, došlo mi, že mám na sobě stařičkou bledě zelenou mikinu. Je pohodlná, ale tak stará a onošená, že ji můžu nosit právě jenom doma, kde mě nikdo nevidí. Uvědomil jsem si v souvislosti s aktuální povodní i to, co už jsem vlastně pozapomněl: že totiž tahle mikina mohla být jednou z mála věcí, které přežily bez větší úhony velikou povodeň v srpnu 2002. I tehdy už byla stará a onošená, a právě proto jsem si ji na sebe vzal ve chvílích, kdy naši zahadu a dům v Rokycanech zaplavila voda z přilehlého potoka. Přece si na sebe nebudu brát nějakou parádu, když jsem věděl, že budu muset několikrát vstoupit do kalného řečiště, ve který se proměnila naše zahrada.

Borecký potok, vedle kterého je postavený náš tehdejší rokycanský dům, je za normálních okolností malý potůček. Větší pes ho v sušších létech překoná bez toho, aby si omočil břicho. Ale srpen před jedenácti lety neměl se sušším létem společného zhola nic. Napřed přišla první povodňová vlna, která ale byla ještě celkem v normě - potůček se rozvodnil tak, jak to má ve zvyku skoro každý rok na jaře a nakoukl i do našeho sklepa. To není žádné neštěstí, dům byl stavěný s vědomím, že něco takového se děje opakovaně a když je ve sklepě trochu vody, celkem nic se neděje. Pak však přišla druhá vlna silných a dlouhotrvajících dešťů a to už bylo jasné, že je zle.

 

Vernisáž u Berounky

Dnes se po týdnu teprve vracím k vernisáži výstavy, na kterou vás už nějakou dobu všechny lákám a ještě nějakou dobu lákat budu - na výstavu svých fotografií Obrazy ze zásvětlí, která se koná až do 1. července na zámku v Dobřichovicích. Trvalo mi to tak dlouho ze dvou důvodů: Jednak jsem neměl z pochopitelných důvodů vlastní fotky; ono se na vlastní vernisáži docela nešikovně fotí, proto děkuji panu Miloslavu Vaňkovi za souhlas se zveřejněním jeho momentek z dobřichovické akce. Druhým důvodem zdržení byla povodeň, která nám tu v Dobřichovicích v několika posledních dnech vládla a nedovolovala nám myslet na moc jiných věcí, záběry zaplaveného zámku jsem ostatně publikoval v předchozím článku. Nešlo dost dobře jedním okem pokukovat po stoupající hladině řeky a zároveň vzpomínat na krásný večer doprovázený dokonce nádherným počasím, které ovšem vydrželo přesně jen po dobu vernisáže, konkrétně začalo hodinu před zahájením a skončilo hodinu po skončení. Teď už se tu situace uklidnila, voda ustoupila a výstava je po několika dnech opět přístupná. Tak si myslím, že na oslavu "restartu" výstavy stojí za to připomenout si v několika záběrech, jak to na zámku v Dobřichovicích vedle stoupající Berounky vypadalo.

 

I Berounka by ráda navštívila mou výstavu

Původně jsem vám chtěl dnes ukázat několik záběrů z páteční vernisáže výstavy mých fotek na zámku v Dobřichovicích. Protože ale i Dobřichovice ovládla v těchto dnech povodeň a krále Karla IV., který tu vládl ještě před několika dny, nahradila královna Berounka, mám pro vás tentokrát několik fotek od dobřichovického zámku, kde právě visí moje fotky, i když je teď návštěvníci nemohou vidět.

Nedělní miniglosy č.223

Na speciální tiskové konferenci zveřejnili seznam svých stínových ministrů představitelé loutkového divadla Pumprdlíček. Stínovým předsedou vlády by měl být podle očekávání Škrhola. Překvapeným novinářům Škrhola vysvětlil, že Pumprdlíček má přibližně stejné volební preference jako Paroubkova strana LEV 21, která stínovou vládu představila veřejnosti před několika dny, a tak divadelníci nechtějí zůstat pozadu. Zejména stínový ministr spravedlnosti Kašpárek se podle svého vyjádření už moc těší na jednání se svými kolegy z řad politiků.

-----------------------

Kvůli rozvodněné Berounce bylo nutné zrušit druhou část královského průvodu doprovázejícího korunovační klenoty při jejich cestě z Pražského hradu na Karlštejn. "Proti dešti jsme dělali, co jsme mohli," řekl nám jeden z organizátorů populárního průvodu. "Dokonce jsme na radu dvorního šamana místo původně vytipovaného představitele císaře Karla IV., kterým byl slovenský herec Juraj Mokrý, vybrali do role Davida Suchařípu, ale ani to na zaplašení deště nepomohlo."

 

Jak zabydlet výstavní sál

Dny jsou teď už nějakou dobu velmi velmi hektické a já přiznávám, že pramálo stíhám zpracovávat podněty do blogových článků. Skutečnost je taková, že včerejší večerní vernisáží odstartovala moje měsíční výstava fotografií Obrazy ze zásvětlí. O informace z vernisáže vás neošidím, vrátím se k ní ale nejspíš až na začátku dalšího pracovního týdne, protože o víkendu se snažím být co nejvíc přímo ve výstavním sálu, potkávat se s lidmi, kteří si přišli fotky prohlédnout, a povídat si s nimi. Zažívám tak dosud nepoznanou ale mimořádně zajímavou zkušenost praktikého setkávání s velmi různorodými lidmi nad (nebo v tomto případě pod) vystavenými výtvory.

Snad mi proto prominete, když se ještě vrátím před vernisáž, konkrétně do čtvrtka 30. května, kdy jsem fotografie rámoval a zavěšoval. Takový výstavní sál se totiž musí napřed trochu zabydlet, než se do něj vpustí návštěvníci.

 

Obrazy ze zásvětlí

Někteří z vás se mě snažili přesvědčit, že bych měl napsat k fotkám na výstavě Obrazy ze zásvětlí kromě standardních popisek s názvem fotek také básničky, nejlépe samozřejmě ke každé fotce minimálně jednu. Bohužel, nejsem v oblasti řeči vázané tak plodným autorem, abych stihl napsat 35 smysluplných básniček dříve než za dvě pětiletky a tak dlouho se mi na výstavu čekat nechtělo. To raději vezmu zavděk bezbásničkovou výstavou, která bude zahájena právě dnes. Nakonec jsem si ale řekl, že kdyby básniček nemuselo být zrovna 35, ale o něco málo méně, tedy - snad o něco více méně, možná dokonce o dost méně, že by to třeba šlo. Co kdyby na výstavě byla místo básniček k jednotlivým fotkám jen jedna jediná "souhrnná" básnička ke všem fotkám najednou? Třeba by to nebylo neproveditelné a pro návštěvníky byla pak výstava mohla být ještě o něco pestřejší.

No, jedna básnička - to by snad ještě šlo. A protože jsem v uplynulém dni celou výstavu nainstaloval, už můžu prozradit, že jedna básnička na ukázku ve výstavním sále viset bude. Lépe řečeno - touhle dobou už tam visí :-).

 

Nedělní miniglosy č.222

Vědci konečně odhalili, proč některé lidi vytáčejí pravicové myšlenky, zatímco jiní se vytočí levicovou rétorikou. "Na vině je zřejmě rozdílný poměr pravotočivé a levotočivé kyseliny mléčné v lidském organismu," řekl nám vedoucí výzkumného projektu. "Lidé s výraznou převahou pravotočivé formy se vytáčejí, když slyší pravicově zaměřené proslovy, zatímco vyšší podíl levotočivé formy předurčuje inklinaci k vytáčení se levicovými řečmi." Vědci zatím neodhalili, proč se někteří lidé vytáčejí, ať slyší cokoli. Výsledky výzkumu navíc vytočily některé ortodoxní pivaře, kteří se odmítají smířit se skutečností, že by se v jejich těle mohla objevit mléčná kyselina v jakékoli podobě.

-----------------------

Podle rozsudku soudu se tři studenti c.k. reálného gymnázia nemusí svému panu řídícímu omlouvat za to, že ho krátce po vzniku Československa osočili z prohabsburského smýšlení. Rozsudek v 95 let se táhnoucím procesu je sice dosud nepravomocný, ale právní experti neočekávají, že by se ještě někteří z aktérů sporu chtěli proti rozsudku odvolat.