Od cvrčků na másle až k potemníkům

Poté, co byl program posledních dvou týdnů na dobřichovickém zámku kvůli povodním zrušen, byl jsem už docela nervózní, jestli vůbec někdy přijdou na mou výstavu nějací návštěvníci. Až tuto sobotu se jedna na Dobřichovice docela velká akce odehrála: Šlo o festival Všechny chutě světa. U mnoha stánků v místech, kudy ještě před deseti dny protékala rozvodněná Berounka, proto bylo možné ochutnat různorodé speciality z mnoha koutů světa. No a na dříve zaplaveném zámeckém nádvoří včera už vyhrávala jedna kapela za druhou. Lidí se k tomu sešlo nepočítaných. A tak se dalo čekat, že by si pár z nich mohlo najít cestu na výstavu.

 

 

 

 

I tahle místa byla ještě před pár dny pod vodou. Dnes tudy už proudily stovky lidí toužících ochutnat všechny chutě světa.

Nepočítal jsem moc s tím, že bych si hrál na gurmána, spíš jsem chtěl mluvit s co největším počtem lidí, kteří vejdou do výstavního sálu. Když jsem ale zjistil, že je na festivalu i stánek, u kterého bylo možné ochutnat hmyz, bylo mi jasné, že si takovou příležitost nechci nechat ujít. Dozvěděl jsem se, že pro "hmyzí začátečníky" jsou prý nejlepší cvrčci na másle, což po dnešku můžu potvrdit: Cvrčci jsou chutní a dají se slupnout vcelku, aniž byste museli bílkovinu nesnadně vydloubávat z pevného skeletu. Je to trochu nezvyk, ale žádný eklhaft, a kdo má rád mořské plody, kde se to taky hemží různými nožičkami a tykadýlky, nemyslím, že by s cvrčky měl nějaké potíže. V nabídce pak byly ještě larvy potemníků, sarančata a švábi. A jak jsem to tak sledoval, na potemníky bych si ještě troufnul, což jsem chtěl udělat odpoledne, když vyhodnotím výstavní den jako úspěšný.

Na pánvi se právě smaží další porce potemníků. Vidíte, a já si pořád myslel, že potemník je člověk, který přežil dobu temna. Alois Jirásek by trpce zaplakal nebo by mi aspoň podle svého zvyku nasadil psí hlavu!

Nakonec jsem stihnul během dne odbíhat ze zámku ke stánkům častěji, proto jsem měl možnost ochutnat i nějaké izraelské, francouzské, maďarské i ukrajinské speciality, což bylo většinou mnohem přijatelnější pro mé "vizuální chuťové buňky" než louskání švábů.

Teď se právě - dokonce i s čupřinou - nacházíme pod povodňovou hladinou řeky Berounky. Při kulminaci hladiny řeky byla dopravní značka "stezka pro chodce" zcela zatopená. Dnes se kolem ní pokojně vinula dlouhá fronta na hamburgery.

Nejen u stánku s hmyzáky, ale i ve výstavním sále byl včera docela cvrkot. Podle mého odhadu se přišly během celého dne podívat na fotky asi tři stovky lidí, což je určitě víc, než zatím za celou první půlku výstavy. Ano, někteří další do sálu jen vešli, rozhlédli se a usoudili, že obrázky nejsou úplně pro ně, takže hned pokračovali za další degustací, ale ty jsem do svých odhadů návštěvnosti nepočítal. Jinak by návštěvníků bylo nepočítaných! :-)

Stopy povodňové vody jsou ještě patrné na zámeckých zdech, ale včera už zase dýchal břeh řeky skutečně jarní (a místy dokonce letní) pohodou. Pod zámeckými okny se dokonce hrálo divadélko pro děti.

Návštěvníci výstavy byli vesměs moc zajímaví lidé, s mnohými z nich jsem prohodil pár milých slov. Každému se líbilo trochu něco jiného, někomu skoro všechno, jinému zase zhola nic. Někdo chtěl do posledního detailu znát technické parametry fotek, pro jiného byla zase určující jejich atmosféra, někteří návštěvníci se ke mně hrnuli, aby mě vyzpovídali, jiní zase - když mě uvnitř sálu spatřili - polekaně odcupitali nakoupit ještě něco jahod, nebo pílili postavit se do dlouhé fronty na francouzské palačinky. Do návštěvní knihy se ale zatím zapisují jen nemnozí. Pojďme se pro zajímavost na některé vybrané ukázky zápisů z návštěvní knihy podívat společně:

"Krásná výstava - fotky mají úžasné kouzlo." No vždyť je to taky "Kouzelná zahrada", ne?

"Výstava je okouzlující, v pěkném a citlivém prostředí. Jsme nadšeny." Děkuji, dámy, mé ješitné fotosrdéčko je taky nadšeno.

"Nudné a bezpáteřní." No což, budu tedy muset příště k fotkám infračerveným přidat i pár rentgenových...

"LÍBILI JSE MNĚ VŠECHNY OBRAZI Z VÍSTAVI." Tak to mě těší, tenhle návštěvník bere evidentně výstavu i "s chlupama".

"We really enjoyed this exhibition, especially photographs of water. Excellent!" Aha, to byly ty anglicky mluvící cyklistky, co jsem jim vtisknul do dlaně letáček! Jo jo, moc děkuji, já mám taky rád rallye :-)

"Řeku Vydru znám osobně. Musím říci, že kouzlo má Vydra, nikoli fotografie." "Ano, to už se říkalo ve Světácích: Jasně, Hynais! Vojta... Já je všechny znala osobně..."

"Jsme nadšeni. Obrazy mají "duši", díky za hezký prožitek." Jen aby duše obrazů nedopadla jako ta kapří o Vánocích.

"To, že má někdo infračervený filtr, neznamená, že ho umí používat." Souhlasím, to je riziko každého vlastnictví.

"Nejhezčí výstava na světě. Nej fotka je Barvínkování." Svět je příliš velký, i když se mi právě včera nejspíš hodně smrsknul. I kdyby to opravdu byla nejlepší výstava na světě, ve "smrsknutém" světě na tom tolik nezáleží. Ale myslím, že můžu směle tvrdit, že moje výstava je jednou z nejlepších výstav, které aktuálně probíhají na dobřichovickém zámku :-).

"Hezké. Jen tak dál." Tak tedy jdeme dál. Nechtěli jsme zakončit zajímavý den plný emotivních zážitků ochutnáním potemníka?

Kolem řeky je ještě spousta pozůstatků povodně. Ale je moc fajn, že podmínky nakonec dovolily tuhle akci uspořádat, i když měla hodně cvrčků i much.

 

Když jsem v podvečerním slunci dorazil zakončit celodenní ochutnávky do hmyzích specialit, potemníky už neměli, protože šli na dračku. Stejně jsem si ho nejspíš nezasloužil, protože den byl úspěšný pouze z pohledu výstavy, jinak moc ne. Za to ostatní bych si zasloužil maximálně sarančata nebo šváby, ale to je, myslím, už o něco vyšší level. To zase až někdy příště.

 

Kdo z vás ještě uvažuje o návštěvě mé výstavy Obrazy ze zásvětlí na dobřichovickém zámku, může ji na vlastní oči vidět až do pondělí 1. července. Pokud byste fotky rádi viděli, ale na výstavu se osobně nedostanete, máte na webových stránkách akce k dispozici kompletní e-katalog všech vystavených fotografií.