Škoda, že ovocné stromy a keře vinné révy jsou náchylné nechat se zničit jarními mrazy, a lidská hloupost je přitom, zdá se, mrazuvzdorná. Ale zase - kdyby neexistovala, třeba by nemohly existovat ani Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu"
a vychází už déle než 15 let. Vítám vás tedy opět zčásti ze svého
dobřichovického obýváku, kde ráno píšu tento úvodník, a zčásti z přítmí
kavárny na pražském Poříčí
naproti Bílé labuti, kde v neděli odpoledne tradičně píšu hlavní text, nad tradiční
nedělní stránkou,
shrnující, co se taky
odehrálo v politice a společnosti v uplynulých dnech.
I
v minulém týdnu jsem zde na blogu publikoval dva nové
blogové články: V tom prvomájovém jsem vám ukázal, jak vypadá plakát mé Jubilejní desáté sólové fotovýstavy v chotěšovském klášteře, která bude mít název POVZNÁŠENÍ. Těsně před páteční půlnocí jsem pak přidal nový příspěvek do zdejší blogové Fotolaboboratoře, článek Rytmus moderní architektury, kde jsem opět připravil malého fotoprůvodce, jak vznikala jedna z mých posledních fotek z betonové korporátní džungle na pražském Rohanském nábřeží. Z minulého období ještě jednou připomenu výlet do českého rockového dávnověku v článku Páni, já vám dneska slyšel zpěvačku...,
ve kterém jsem zavzpomínal na to, jakým zjevením pro mě byla začátkem roku 1986
energická mladá zpěvačka Bára Basiková a celé tehdy vzniklé seskupení
kytaristy Michala Pavlíčka s výbušným názvem Stromboli. Jen pro vaši informaci mohu doplnit, že úžasný pozapomenutý obraz Tajemství míst (z roku 1961) od surrealistické malířky Toyen, který jsem měl to potěšení nedávno vidět na vlastní oči a zprostředkovat vám ho v článku Odpoledne s opravdu mimořádným obrazem, se na velké aukci v Obecním domě nakonec prodal za 49 600 000 Kč (podle mě pro investory dobrá cena, což uvidíte tak za za 20-30 let, kdy si na mou dávnou věštbu vzpomenete :-)). A ještě jednou vám tu mohu nabídnout speciální fotoreportáž do běžně nepřístupného světa Uvnitř pražského orloje.
Z archivu ještě naposledy povytáhnu dva články související s prvním májem, které se asi jeden od druhého nemohou lišit víc: Popis, jak komplikovaně vznikala v době velké covidové karantény ne úplně tradiční barevná fotokoláž Vyznání ve žluté obálce, a mírně hororovou vzpomínkou na dobu rádobyrozvinutého socialismu O uškrceném pionýrovi z prvomájového průvodu.
Mně teď čekají dva týdny, ve kterých by se měla odehrát spousta různorodých aktivit, prakticky na každý den mám něco domluveno a někdy se akce dokonce trochu kříží, tak zatím vůbec netuším, o čem budu stíhat reportovat na blogu. Mám několik nápadů, na kterých bych rád ve volnějších chvilkách pracoval, ale zatím nejsou v takovém stavu, abych mohl závazně slíbit třeba novou Povídečku nebo výpravu za jednou další nenápadnou Pražskou drobnůstkou, o které se komplikovaně snažím zjistit zatím dost nedostupné podrobnosti.
Přeji
všem milým čtenářům Nedělních miniglos co nekrásnější májové dny a ať se vám
v příštích dnech daří
vše,
na
co sáhnete, i to,
na co byste si sáhnout přáli.